Tetanus: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Tetanus je velmi nebezpečné infekční onemocnění, které se v dnešní době vyskytuje naštěstí poměrně vzácně. Je to dáno především plošným očkováním, které je povinné. Bez lékařského zásahu je onemocnění téměř ve 100% případů smrtelné. Ročně se vyskytne 3-10 nemocných, převážně se jedná o jedince s těžce oslabenou imunitou, jako např. pacienty HIV pozitivní, nemocné po chemoterapii apod.

Příčiny tetanu

Původcem onemocnění je bakterie Clostridium tetani. Tato bakterie se vyskytuje v půdě či trávicím systému zvířat. Clostridium tetani, které se dostane přímo do krevního oběhu skrze ránu, produkuje toxiny, které blokují uvolňování svalového stahu. Sval tak zůstává v křeči a dochází k manifestaci příznaků. K nákaze dochází nejčastěji při poranění hlubších vrstev kůže, do rány se dostane zemina s bakterií. Ta může být do hlíny zanesena také s výkaly infikovaných zvířat.

Příznaky tetanu

Tetanus ovlivňuje příčně pruhované svalstvo, postihuje tak především kosterní svalstvo. Podle charakteru příznaků lze tetanus dělit na několik typů:

Generalizovaný tetanus je všeobecně nejčastější forma tohoto onemocnění. Nemocný trpí křečemi, které mají sestupný charakter. Nejprve dojde k postižení čelistí a křečovitým stahům v obličeji. Tyto obtíže se šíří, postihují šíji a břišní svaly. Často dochází k několika minutovým záchvatům křečí celého těla, při kterých se nemocný prohne do luku. Tato pozice je velmi charakteristická pro tetanus.

Hlavový tetanus je vzácnější formou onemocnění. Vyskytuje se typicky součastně se zánětem středního ucha. Dochází při něm k poškození hlavových nervů.

Mateřský tetanus je forma onemocnění, která se vyskytuje u novorozenců, jejichž matky nebyly očkovány. K nákaze dochází nejčastěji zanesením infekce do nezhojené rány po pupeční šňůře, která byla často přerušena nesterilním nástrojem. Mateřský tetanus byl ještě donedávna častou příčinou úmrtí novorozenců ve vývojových zemích. 

Diagnostika tetanu

Při poranění hlubších vrstev kůže by měl nemocný vyhledat lékaře, který provede opatření. U již nemocné osoby není možno diagnostikovat tetanus pomocí krevních testů, lékař je tak odkázán na příznaky a anamnézu nemocného.

Léčba tetanu

Léčba je založena na opakovaném podávání protilátek proti tetanovému toxinu. Důležité je pečlivé ošetření infikované rány, které spadá do kompetence chirurga. Na léčbu křečí se užívají myorelaxancia (léky na uvolnění svalů) a sedativa (léky na zklidnění). Vzhledem k bakteriálnímu původu jsou doporučena antibiotika, ne však charakteru penicilinu (ten může teoreticky zvyšovat riziko křečí). Antibiotika zabraňují dalšímu dělení bakterií v organizmu a zároveň snižuje riziko vzniku přidružených infekcí.

Komplikace tetanu

Neléčený tetanus má velmi špatnou prognózu, především u neočkovaných jedinců nad 60 let. Smrt nastává především v důsledku křečí dýchacích svalů, což vede k okamžité zástavě dýchání a později i srdce.