Hepatorenální syndrom: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Hepatorenální syndrom: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
9. srpna 2013 3:41

Hepatorenální syndrom (HRS) je velmi nebezpečné onemocnění, které ohrožuje pacienta na životě. Podstatou syndromu je strukturní poškození jater, které je následováno funkčním selháváním jater. Játra jsou nepárový orgán a zároveň největší žláza v lidském těle. Jejich funkce je nezastupitelná, podílejí se na metabolismu určitých látek a mají hlavní slovo v detoxikaci škodlivin. Ledviny jsou párový orgán uložený v břišní dutině po stranách páteře. Ledviny slouží k filtraci krve a tvorbě moči. Podílejí se tak na odstraňování metabolitů z organizmu.

Příčiny hepatorenálního syndromu

Primární příčinou onemocnění je porucha struktury jater. Nejčastěji je její příčinou velmi pokročilá jaterní cirhóza, která způsobuje selhávání jater a portální hypertenzi (zvýšený tlak v portální žíle).  Právě portální hypertenze je příčinou vzniku problémů s ledvinami, jelikož způsobuje vazokonstrikci (zúžení) tepen, které vyživují ledviny. Následkem je snížení průtoku krve ledvinami a poškození ledvin z důvodu hypoxie (neokysličení). 

Příznaky hepatorenálního syndromu

Rozlišujeme dva typy HRS:

  1. Hepatorenální syndrom typu I je rychle progredující renální selhání. Poškození jater i ledvin se velmi rychle zhoršuje, k selhání dochází do dvou týdnů. Prognóza tohoto typu je velmi špatná, velké procento nemocných umírá i přes nejmodernější léčbu. Příčinou smrti bývá selhání jater a ledvin nebo rozsáhlá encefalopatie- poškození mozku, které je důsledkem nedostatečného odstraňování toxických látek.
  2. Hepatorenální syndrom typu II je mírný průběh onemocnění charakteristický pomalým selháváním ledvin. Typ II však může velmi snadno přejít do typu I. Bez léčby je průměrná doba přežití 6-9 měsíců.

Příznaky onemocnění jsou typické především pro jaterní selhávání. Nemocný trpí otoky, je slabý a unavený. Velkým problémem je také dehydratace, snížený tlak a tvorba moči. Břišní dutina pacienta se plní tekutinou, tomuto jevu se říká ascites. 

Diagnostika hepatorenálního syndromu

Při diagnostice HRS je nesmírně důležité mít na paměti anamnézu pacienta a vyloučit jiné možné příčiny obtíží. Onemocnění není bakteriálního ani virového charakteru, jakékoliv vyšetření krve tohoto typu tak zůstává negativní.  Lékař se orientuje podle funkce ledvin - glomerulární filtrace je velmi omezená a ledviny tak produkují malé množství moči. 

Léčba hepatorenálního syndromu

Jediná možná léčba rozvinutého hepatorenálního syndromu je transplantace jater. Tento zákrok sice léčí HRS definitivně, je však také velmi komplikovaný. Zpočátku se tak pracuje především se symptomatickou léčbou pomocí léků, které snižují portální hypertenzi. Lékaři provádí opakovaně paracentézy, při kterých odeberou tekutinu z břišní dutiny.

Komplikace hepatorenálního syndromu

Velkou komplikací hepatorenálního syndromu je transplantace jater, která je často jedinou možnou léčbou. Tento zákrok je však sám o sobě komplikovaný a pouze malé procento nemocných najde vhodného dárce.

Sdílet článek
Tags:
Autor: Tina Ilenčíková
Datum vydání: 9. srpna 2013 3:41
Datum příští revize: 9. srpna 2015 3:41
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace