Šoková plíce: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Šoková plíce: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
12. srpna 2013 22:11

Šoková plíce neboli syndrom akutní respirační tísně dospělých (ARDS) je akutní onemocnění charakteristické poškozením plic. Syndrom postihuje plicní alveoly (sklípky) dospělých. ARDS vzniká často jako reakce organizmu na těžká onemocnění dýchacího systému nebo celkových šokových stavů. Uvádí se, že až 40% nemocných se septickým šokem (těžká reakce na infekční nemoci) a 30% pacientů po aspiraci (vdechnutí cizího předmětu, například zvratků do plic) trpí syndromem akutní respirační tísně. ARDS má až 50% úmrtnost.

Příčiny syndromu akutní respirační tísně

Příčin vzniku ARDS je celá řada, většinou se jedná o jiné vážné onemocnění nebo poruchu. Nejčastěji to jsou právě šokové stavy a reakce na traumata, především závažná multiorgánová zranění. Velké riziko je také inhalace toxických látek a systémová intoxikace. 

Mechanismus vzniku ARDS je poměrně komplikovaný. Plicní kapiláry mají zvýšenou permeabilitu (propustnost), dochází tak ke vzniku otoku plicních sklípků. K otoku se přidává také zanesení alveolů proteiny a buňkami různého typu. Takto poškozené sklípky nejsou schopny adekvátně plnit svou funkci, nedochází ke kvalitní výměně plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) a nemocný tak trpí hypoxií (nedostatečným okysličením).

Velkou roli hraje také dysfunkce surfaktantu. Surfaktant je látka, která je produkována speciálními buňkami plic a jejím úkolem je snižovat povrchové napětí alveolů. Tím brání smrštění plicních sklípků a následně také kolapsu plic. Pokud surfaktant není produkován, plicní sklípky se správně nerozvíjí.

Příznaky šokové plíce

Podle příznaků můžeme dělit průběh ARDS na tři fáze:

  1. Fáze akutní zánětlivé odpovědi trvá několik hodin až dnů a je charakteristická vznikem zánětu. Nemocný zrychleně dýchá, ani zvýšená dechová frekvence však nevede k plnému okysličení, což vede k rozvoji hypoxie a námahové dušnosti.
  2. Subakutní fáze může trvat až dva týdny a je doprovázena tachypnoe (zvýšená dechová frekvence) a tachykardií (zrychlený puls). Nemocný začíná při dýchání zapojovat také pomocné dýchací svaly, které jsou za normálních podmínek v klidu.
  3. Chronická fáze může ovlivňovat život nemocného několik měsíců. Dochází během ní ke změnám na tkáni plic, které jsou zaznamenatelné na rentgenovém snímku. 

Diagnostika syndromu akutní respirační tísně

Lékař určuje diagnózu na podkladě subjektivních příznaků a anamnézy nemocného. K potvrzení diagnózy lze využít vyšetření krve a rentgenový snímek plic.

Léčba syndromu akutní respirační tísně

Základem léčby ARDS je oxygenoterapie neboli léčba kyslíkem, který je nemocnému podáván maskou. Dále je doporučeno užívání kortikoidů, které podpoří imunitu pacienta. Velkou roli hraje podávání surfaktantu, který udrží plicní sklípky otevřené a zabraňuje tak selhávání plic. 

Komplikace syndromu akutní respirační tísně

Velkou komplikací je možné splasknutí plic a tím tak selhávání dýchaní a rozvoji těžké hypoxie. Pokud není tento stav okamžitě upraven, dochází k poškození orgánů. Nejcitlivější je mozek, dále také ledviny, játra a celý krevní oběh.

Sdílet článek
Tags:
Autor: Tina Ilenčíková
Datum vydání: 12. srpna 2013 22:11
Datum příští revize: 12. srpna 2015 22:11
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace