Mozková mrtvice: prevence, příznaky, následky a rehabilitace

Mozková mrtvice: prevence, příznaky, následky a rehabilitace
17. prosince 2012 7:33

Cévní mozkové příhody má většina běžné populace zasunuté do škatulky onemocnění, která postihují zpravidla staré lidi ve věku nad 70 let, a domnívají se proto, že jich se netýkají. Statistiky jsou však neúprosné a ukazují, že se mozkové mrtvice vyskytují u stále mladších jedinců, a tak už dnes není vzácností potkat v rehabilitačních centrech třicátníky s touto diagnózou.

Důsledky mozkové mrtvice jsou přitom tak závažné, že postižený nemůže dál bez pomoci fungovat v běžném životě. Základní informace o mozkové mrtvici by proto měl vědět každý. 

Příznaky a následky mozkové příhody

Cévní mozková příhoda (CMP) je definována jako náhlé nervové poškození mozku, které vzniká na podkladě nedostatečného zásobení mozkové tkáně kyslíkem. Podle příčiny dělíme CMP na ischemickou, kdy dojde k ucpáním některé mozkové cévy krevní sraženinou (trombem), a hemoragickou, kdy je příčinou mrtvice prasknutí některé z cév a následné krvácení do mozku. Pokud tyto příčiny přetrvávají déle jak 24 hodin, dochází k nevratnému poškození nervových struktur mozku. Ischemické CMP jsou častější a představují asi 80 % všech případů. Primární příčinou ischemických příhod je zpravidla rozvinutá ateroskleróza krkavice – cévy, která zásobuje krví celý mozek. Stěny krkavice jsou při ateroskleróze zúženy tukem, který se zde uložil, a z takto poškozené cévní stěny se může utrhnout krevní sraženina. Ta putuje řečištěm směrem do mozku, ale protože cévy zde jsou již mnohem užší, sraženina se tu zasekne a ucpe přívod krve k mozkové tkáni.

Příznaky mozkové příhody mají neurologický charakter. Jedná se o nejrůznější motorické a smyslové poruchy. Projevy nemoci mohou být značně variabilní, protože klinický obraz závisí na tom, která část mozku je poškozena. Onemocnění je ale poměrně snadno rozpoznatelné – člověk s akutní mrtvicí má poruchy hybnosti zpravidla na jedné polovině těla (částečné či úplné ochrnutí horní a dolní končetiny), je zmatený, chová se zvláštně, jako by byl „mimo sebe“, na ochrnuté straně má pokleslý koutek, kudy mohou unikat sliny z úst. Přidružují se poruchy řeči (pacient špatně artikuluje a není mu rozumět), poruchy zraku (rozmazané či dvojité vidění, příp. postižený vidí pouze na jedno oko). Charakteristické jsou i poruchy citlivosti, projevující se neschopností rozeznat dotek a další senzitivní vjemy. Někdy pacient nemusí mít žádné z těchto příznaků a stěžuje si jen na bolesti hlavy, závratě nebo zvrací. Jindy se naopak může mozková mrtvice projevit v masivní míře, kdy dochází ke ztrátě vědomí nebo dokonce k úmrtí (jestliže jsou narušena centra, která řídí základní životní funkce). Příčinou úmrtí může být i edém (otok) mozku.

Ochrnutí jedné poloviny těla (křížem k poškozené hemisféře), poruchy řeči a poruchy citlivosti jsou základními následky mozkové příhody, které přetrvávají i nadále po uplynutí akutní fáze nemoci. Představují obtíže, které pacienta vyřazují z běžného života, invalidizují jej a zbavují soběstačnosti. Pacient se nemůže dostatečně hýbat, poruchy řeči znamenají bariéru v komunikaci (pacient buď nerozumí nám, nebo my jemu), v postižené oblasti v různé míře necítí dotyk, teplo, chlad či bolest, nedokáže určit, v jaké poloze jsou jeho postižené končetiny atd. Až v 80 % případech se navíc u pacientů po CMP rozvíjí tzv. neglect syndrom, který se vyznačuje opomíjením jedné poloviny prostoru kontralaterálně (na opačné straně) k mozkové lézi.

Léčba mozkové mrtvice

Cévní mozková příhoda je akutní onemocnění vyžadující okamžitou lékařskou péči. Pacient s prodělanou mrtvicí je přivezen záchrankou na jednotku intenzivní péče (JIP), kde je hospitalizován. Je napojen na přístroje, které monitorují jeho základní životní funkce, případně na přístroje, které tyto funkce přímo podporují (dýchací přístroj). Rozsah a stupeň postižení mozku lze vyšetřit jednak zobrazovacími technikami jako je CT, magnetická rezonance, angiografie mozku, ultrazvuk apod., jednak se zhotovuje podrobné neurologické vyšetření. Podle vyšetření lze předběžně určit i prognózu nemoci.

Léčba na JIP je započata tzv. trombolýzou, kdy je pacientovi nitrožilně podán lék na rozpuštění krevní sraženiny, jedná-li se o ischemickou formu příhody. Jestliže jde o hemoragickou formu, podávají se naopak léky, které zastavují krvácení. Pokud je krvácení masivní, přistupuje se k chirurgickému řešení, protože by mohlo dojít k životu nebezpečné situaci – otoku mozku. 

Od okamžiku stabilizace stavu potom začíná dlouhodobý proces rehabilitace. Je nutné uvědomit si, že cévní mozková příhoda je onemocněním orgánu, který řídí veškerou činnost lidského těla. Proto v žádném případě nemůžeme čekat pokroky ze dne na den. Celková rehabilitace může trvat měsíce, ale i roky a někdy dokonce po zbytek života, protože pacienti po těžkých mrtvicích často zůstávají doživotně odkázání na pomoc druhých. Cílem rehabilitace je nicméně dosažení co nejvyšší možné soběstačnosti a zlepšení kvality života.

Rehabilitace při mozkové mrtvici

Rehabilitace po prodělané mrtvici je spoluprácí multidisciplinárního týmu, skládajícího se z lékařů, rehabilitačních pracovníků – fyzioterapeuta, ergoterapeuta a logopeda. Součástí týmu by dále měl být i psycholog a sociální pracovník. Každé stádium po prodělání mozkové příhody vyžaduje speciální rehabilitační přístup podle toho, který problém převládá. Ve stádiu akutním, kdy pacient leží na JIPu, převládá tzv. svalová hypotonie, kdy jsou svaly ochablé a jejich napětí je sníženo. Proto je třeba provádět intenzivní polohování, aby nedocházelo ke zkracování a vazivové přestavbě ochablých svalů. Již na JIP dochází za pacientem fyzioterapeut či ergoterapeut, kteří jej učí základním soběstačným úkonům.

Následující subakutní fázi dominuje tzv. svalová hypertonie – svaly jsou naopak stažené, spastické, často formují postižené končetiny do nepřirozených poloh. V této fázi fyzioterapeut provádí tzv. antispastické polohování pro snížení svalového tonu. Zároveň se začíná s nácvikem aktivní hybnosti, fyzioterapeut vymýšlí pacientovi jednoduché cviky vleže na zádech i na břiše pro zvýšení svalové síly a celkové kondice. Ihned, jak to zdravotní stav dovolí, zahajujeme nácvik posazování na lůžku a následně i postavování (tzv. vertikalizaci). Vhodné je zařadit fyzioterapeutické metody na neurofyziologickém podkladě, např. Vojtovu metodu, Bobath koncept, Kabatovu metodu. Ty jednak uvolňují svalové napětí, jednak podporují tzv. plasticitu mozku – pokud mozek správně stimulujeme, najdou si nervové dráhy v mozku jinou cestu, než přes poškozené místo a mozek tak může i přes lézi dobře fungovat. Rehabilitace pokračuje nácvikem chůze o dvou francouzských holích, případně s jinou opornou pomůckou (chodítko, vícebodové hole). Pokud pacient vykazuje poruchy řeči, je zahájena intenzivní logopedická péče. 

V chronické fázi již dochází k relativnímu zlepšování zdravotního stavu pacienta, nicméně chybné pohybové stereotypy a držení těla, které se nepodařilo do této doby upravit, zůstávají již trvale fixovány. Končetiny na postižené polovině těla zůstávají spastické, což působí obtíže při pohybu. Různě vyjádřeny mohou přetrvávat i neurologické či kognitivní obtíže. Zásadní roli v této fázi nemoci hraje ergoterapeut, který se s pacientem snaží prostřednictvím pracovní terapie o nácvik běžných denních aktivit, aby byl pacient co nejvíce samostatný (uměl se sám najíst a napít, vykonat hygienu, obléci se, uvařit si základní jídlo apod.) Pokud nejsou u pacienta narušeny kognitivní funkce, je nutné, aby rehabilitační tým provedl alespoň pokus o integraci pacienta zpět do zaměstnání. 

Prevence mozkové příhody

Riziko cévní mozkové příhody se zvyšuje s věkem, což je faktor, který ovlivnit nemůžeme. Ani genetické dispozice a pohlaví (muži jsou postiženi v poměru k ženám 1,5 : 1), které také mají na vznik mrtvice vliv, si nevybíráme. Co ale ovlivnit můžeme, je náš životní styl – vysoký krevní tlak, cukrovka II. typu, obezita, zvýšené množství tuků v krvi (hyperlipoproteinémie), kouření a nedostatek pohybu – to vše jsou rizikové faktory pro vznik CMP. Lidé, u nichž se mozková mrtvice vyskytla v rodině, by měli pravidelně chodit na preventivní prohlídky (jejich lékař by jim měl doporučit hematologickou či angiologickou poradnu). Ostatní by se měli zamyslet nad způsobem svého života a začít pravidelně sportovat, zdravě se stravovat (konzumovat minimum tuků a cukrů), zhubnout, případně přestat kouřit. Nezdravý životní styl totiž vede k ukládání tuků do cévních stěn a ke vzniku aterosklerózy, která je hlavní příčinou mozkových příhod. 

Sdílet článek
Tags:
Autor: Michal Vilímovský
Vzdělání: Student všeobecného lékařství na 3.LF UK Praha
Datum vydání: 17. prosince 2012 7:33
Datum příští revize: 17. prosince 2014 7:33
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace