Epiglotitida: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Epiglotitida neboli zánět příklopky hrtanové je náhle vznikající onemocnění, které může bez lékařského zásahu skončit smrtí.

Epiglotis (příklopka hrtanová) je chrupavčitá destička, která se nachází v odstupu hrtanu a hltanu. Její funkce se projeví především při polykání, kdy se epiglottis přikládá na vstup do hrtanu a tím jej uzavírá. Nedochází tak k průstupu potravy do dýchacích cest. Epiglotitida je typická v zimních měsících a nejčastěji postihuje malé děti předškolního věku. Vzácněji se zánět příklopky vyskytuje také u dospělých, na epiglottidu pravděpodobně zemřel i americký prezident George Washington.

Příčiny zánětu příklopky hrtanové

Původcem epiglottidy jsou bakterie rodu Haemophilus influenzae rodu B.

Příznaky a komplikace zánětu příklopky hrtanové

Příznaky epiglottidy vznikají náhle a velmi rychle se rozvíjejí. Zpočátku se podobají příznakům klasického nachlazení, pacient má však velmi vysokou horečku. Následně se přidává řezavá bolest v krku a bolestivé polykání. Právě pro bolesti při polykání není dítě schopno polknout ani sliny, které mu volně vytékají z úst.

Přes velkou žízeň z horečky není dítě schopno pít, což může způsobit dehydrataci. Stav se stupňuje, přidávají se problémy s dýcháním, dítě má otevřenou pusu a brání se poloze vleže. Stav dítěte se zhoršuje přímo viditelně. Pro nedostatek kyslíku má namodralé rty. Při dýchání je slyšet chrčivý zvuk, dítě nepláče, jelikož ho to bolí. Pokud není stav okamžitě léčen, může dojít k uzavření dýchacích cest otokem a k udušení.

Diagnostika zánětu příklopky hrtanové

Pro závažnost onemocnění by měl příznaky znát každý rodič a okamžitě na jejich výskyt reagovat. Je nezbytně nutné okamžitě dítě dopravit k lékaři, vhodné je pro transport využít sanitku záchranné službě. Tak je pacientovi již za převozu poskytnuta adekvátní péče.

Léčba zánětu příklopky hrtanové

Základem správné léčby je první pomoc podaná doma rodiči. Dítě nesmí být pokládáno do polohy vleže (které se samo instinktivně brání) a nesmí vyvíjet jakoukoliv činnost, která zvyšuje spotřebu kyslíku. Po převozu do nemocnice bývá nutná hospitalizace, nejčastěji na jednotce intenzivní péče, kde mohou být monitorovány pacientovy funkce. V případě nutnosti je provedena intubace, při které je nemocnému do průdušnice zavedena trubice, která nemocnému usnadní dýchání. Pro bakteriální původ onemocnění jsou samozřejmostí antibiotika, která jsou nemocnému podávány injekčně.