Není už na čase, aby doktoři sundali bílý plášť

28. března 2014 23:40

Snad každý student medicíny se těší, jak po škole bude po nemocnici chodit v bílém plášti, se stetoskopem, kapesní svítilnou a tužkami v jedné kapse a s mobilem v ruce druhé. Řada mediků se na tento den nesmírně těší, i když to třeba nepřiznají. Touha po bílém plášti je stejně silná jako touha konečně studium dokončit a moci si dát před jméno 4 písmena M, U, D a R, která označují příslušníky lékařského cechu.

Tím vůbec nechci podsouvat medikům, že jim jde jenom o titul a o bílý plášť a že jsou to namistrovaní borci. Naopak, většina z nich má velkou pokoru a medicínu bere jako opravdové poslání. Nicméně pravda je taková, že se jen těžko najde student, který be se někdy nezasnil nad tím jaké to bude krásné, až bude moci ten bílý mantl nosit.

Bílý plášť je symbolem inteligence, čistoty, poslání a odpovědnosti (tedy alespoň pro většinu začínajících lékařů po škole). Ale možná již brzy tento Viktoriánský symbol čistoty a hygieny skončí v propadlišti dějin.

Proč?

Ve světě již dnes najdeme řadu klinik, kde lékaři bílý plášť museli navždy odložit (například slavná americká klinika Mayo, ale i řada soukromých klinik v Evropě i Asii) a namísto toho jsou oblečeni do formálního obleku.

Důvodem je skutečnost, že tyto kliniky chtějí poskytnout pacientům skutečně ty nejlepší služby a pohodlí. Podle názoru psychologů staví bílý plášť do vztahu mezi pacientem a lékařem zcela zbytečnou bariéru, což potvrzuje průzkum mezi pacienty, který v minulých letech probíhal na klinice Mayo, a ve kterém pacienti potvrdili, že se cítí nejlépe, když lékaři nosí modré nebo zelené oblečení (sálové uniformy), které dříve bývalo výsadou chirurgů a sálových pracovníků, respektive když jsou oblečeni v dobře padnoucím obleku. Bílé pláště se umístily až na posledním místě.

Na základě tohoto průzkumu pak klinika Mayo bílé pláště vyřadila a nosí je pouze lékaři, kteří se přesouvají na operační sál. Jiná studie, jejíž výsledky v roce 2005 zveřejnil renomovaný lékařský časopis British Medical Journal, ukázala, že pacientům se nejvíce líbilo, když lékaři nosili semiformální oblečení, které pacienti popisovali jako tmavé kalhoty a košili nebo triko s dlouhým rukávem v případě mužů a sukni nebo kalhoty tmavé barvy s halenkou v případě žen. Toto oblečení se umístilo na prvním místě, před formálním společenským oblekem, ležérním oblečením a bílým pláštěm, který zaujal až poslední místo.

Klinika Mayo však není jediným zdravotnickým zařízením, které si uvědomuje jakousi symbolickou moc a nadřazenost bílého pláště. I někteří lékaři začínají zjišťovat, že bílý plášť vytváří určitou bariéru ve vztahu mezi nimi a pacienty. Například řada dětských lékařů pláště nenosí vůbec, protože děti se jich podvědomě bojí a hůře spolupracují, což někdy může vést až k panické hrůze před lékaři. Pokud pediatr na sobě nemá bílý plášť, je to pro malé pacienty i jejich rodiče méně stresující a výsledkem je lepší spolupráce pacientů.

Psychologické výzkumy také ukazují, že bílý plášť je nejen symbolem určité nadřazenosti lékaře nad pacientem, ale že jeho nošení může být i nebezpečné, zejména pokud má pacient předchozí negativní zkušenosti s lékaři a bílý plášť se tak může stát poslední kapkou k tomu, aby pacient lékaře napadl. Důvodem je to, že nemocní pacienti často podvědomě považují bílý plášť za hrozbu.

Druhým důvodem, který svědčí proti používání bílého pláště je strach ze šíření infekcí. Nikdo nikdy neví, kolik pacientů se bílého pláště dotklo a zda například při odběru tělesných tekutin nedošlo k potřísnění rukávů nebo jiných částí pláště, kam si nevidíme, což všechno může přispívat k šíření infekce. Navíc, na bílé barvě všechno mnohem více vynikne a pacienti tak hned vidí, že lékař je oblečen ve zmuchlaném nebo zašlém či potřísněném plášti, což rozhodně nepřispívá k pocitu bezpečí.

Nemocniční baktérie a viry se samozřejmě zachytí na jakémkoli oblečení, ale na bílé vše doslova a do písmene svítí, což ještě více může posilovat strach pacientů. Paradoxem je, že na vyšetřovnách máme papírová prostěradla, která se mění po každém pacientovi, lékař si po každém zákroku pečlivě myje ruce desinfekcí a používá rukavice, ale bílý plášť, který je semeništěm mikrobů a špíny, zůstává stále v řadě nemocnic neodmyslitelným standardem. Nejexponovanějšími částmi oblečení, kde se kontaminace nejčastěji vyskytuje jsou manžety rukávů, límec a kapsy.

Několik klinických studií potvrdilo, že bílé pláště lékařů jsou kontaminovány všemi možnými mikroorganismy, včetně MRSA (Methycilin rezistentní kmen zlatého stafylokoka), který je častým zdrojem nozokomiálních nákaz. Ve Velké Británii proto NHS (Státní organizace pro zajištění zdravotní péče) zakázala používání bílých plášťů s dlouhým rukávem a namísto toho zavedla politiku krátkých rukávů (holé ruce od loktů dolů) s cílem omezit výskyt nežádoucích infekcí. Součástí této politiky je také požadavak, aby lékaři své uniformy nechávali v práci, odkud jsou pravidelně odesílány do prádelny.

Tato opatření mají sloužit ke snížení četnosti výskytu nozokomiálních nákaz a ukazuje se, že jsou účinná. Přesto je stále v řadě nemocnic bílý plášť standardem a navíc studenti medicíny často nejsou kontrolováni a mohou nákazu zavléci i k jednotlivým pacientům.

Většinou si totiž do nemocnice nosí vlastní pláště a obuv a nikdo moc nekontroluje jak často jejich plášť vidí prádelnu. Důvodem je nedostatek financí v řadě nemocnic, kde nejsou peníze nazbyt na pracovní pomůcky pro studenty. Naštěstí se to už pomalu začíná měnit. Možná tedy již brzy nastane doba, kdy si budeme muset jako lékaři zvyknout na to, že bílý plášť je minulostí.

Ostatně symbolem dobrého lékaře není drahý stetoskop a bílý plášť, ale to co má v hlavě a jak se chová ke svým pacientům. Jaký je váš názor na nošení bílého pláště? Má to v dnešní době stále smysl nebo je to již překonané a měli bychom si zvyknout na to, že lékaře podle bílého pláště již nebudeme schopni v nemocnicích identifikovat?

Pomohl Vám tento článek? Chcete nás podpořit, abychom mohli psát více podobných článků?
Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Článek naposled aktualizován: 28. března 2014 23:40
Datum příští revize: 28. března 2016 23:40
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace