Keloid: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Keloid: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
12. dubna 2014 22:05

Keloid znamená nadměrný růst jizevnaté tkáně v okolí rány. Příčina tohoto problému není známá, ale tento stav se vyskytuje častěji u lidí, kteří mají tmavší barvu kůže. K dispozici je řada různých způsobů léčby. Lidé náchylní ke vzniku keloidních jizev by neměli používat piercingy, tetování a neměli by se zbytečně podrobovat operacím.

Co je to keloid?

Keloid je nadměrný růst tkáně jizvy v okolí rány, ke kterému obvykle dochází poté, co se rána zhojí. Keloidní jizva není totéž co hypertrofická jizva a lidé si to často pletou. Rozdíl spočívá v tom, že keloid obvykle roste i za okraje původní rány, zatímco hypertrofická jizva zůstává ohraničena okraji původní rány, které nepřesahuje. Tento problém byl poprvé popsán v roce 1806 a pochází z řeckého slova „chele“, což znamená krabí klepeto. Tehdejší lékaři tak popisovali stav, kdy keloid prorůstal z původní jizvy i do stran a zasahoval zdravou normální kůži.

Co způsobuje vznik keloidních jizev?

Přesná příčina vzniku tohoto onemocnění není známá. Keloidní jizva může, vzniknou v místě jizvy po akné, piercingu nebo v jizvách po tržných či operačních ranách. Riziko vzniku keloidních jizev zvyšuje zánět. Sklon ke vzniku tohoto problému pravděpodobně souvisí s buňkami, které se jmenují fibroblasty a produkují důležitou součást jizevnaté tkáně – kolagen. Nicméně se neví, jestli ke vzniku keloidu v důsledku problému v samotných fibroblastech nebo v důsledku enzymů a chemických látek, které řídí jejich činnost. Na vzniku keloidních jizev se tak pravděpodobně do určité míry podíly jak hormony, tak genetické faktory a problémy s imunitním systémem.

Kdo trpí keloidními jizvami?

Keloidní jizvy se nejčastěji vyskytují u osob tmavší pleti, zejména u Afroameričanů. Nejčastěji se tyto jizvy vyskytují mezi desátým až třicátým rokem života, v raném dětství a ve věku nad 40 let, jsou méně časté. Nicméně ke vzniku keloidních jizev může existovat genetická predispozice, a pak tímto problémem trpí celé rodiny.

Jaké jsou příznaky keloidu?

Keloidní jizva se nejčastěji začne tvořit po asi 3 měsících od vzniku původního kožního poranění, nicméně někdy k jejímu vzniku dochází i po roce od vzniku zranění. První věc, které si pacient všimne, je gumovitá tkáň, která začne přerůstat přes okraje původní rány. Tato tkáň může být podajná, pružná a může svědit, bolet nebo vyvolávat pocit pálení. Někdy se keloidní jizva může vyvinout dokonce i bez předchozího zevního zranění kůže.

Nejčastěji se keloidní jizva vyskytuje na hrudní kosti, na rameni, ušním lalůčku nebo na tváři. Keloid může ovlivňovat pohyb příslušných orgánů. Původní barva keloidní tkáně je červená a časem se mění na hnědou a někdy může i poněkud vyblednout. Růst keloidu pokračuje několik týdnů až měsíců.

Obvykle je pomalý, ale někdy se během několika měsíců může vytvořit skutečně masivní tkáň. Po ukončení růstu zůstává keloidní jizva ve stejné velikosti nebo se časem opět zmenší.

Jak se diagnostikuje keloidní jizva?

Keloidní jizva se diagnostikuje pohledem. Lékař se povídá na kůži a podle příznaků pacienta stanoví diagnózu. V případě podezření na nadměrný růst tkáně z jiných příčin, může lékař pacientovi odebrat vzorek tkáně a odeslat ho na histologické vyšetření.

Léčba keloidních jizev?

Keloidní jizva se během doby může zmenšit, ale většinou zcela nezmizí. Pokud vám keloidní jizva nevadí a je zakrytá oblečením, tak žádná léčba není nutná. Keloid není nebezpečný a jde jen o estetický problém. Nicméně pokud vám vadí její vzhled nebo ji máte na obličeji či jiném viditelném místě, existuje řada možností léčby. Protože ale žádná léčba samostatně neúčinkuje na sto procent, většinou vám lékaři doporučí kombinaci různých metod.

Možnosti léčby keloidních jizev

Steroidy

Většina keloidních jizev pozitivně reaguje na injekci steroidu, který se jmenuje Triamcinolon. Injekce se píchá přímo do jizvy, a to každých 2 – 6 týdnů, dokud nedojde ke zmenšení jizvy. Někdy mohou tyto injekce způsobit teleangiektázii (vystoupení drobných cév na povrch kůže) nebo zesvětlání či zeslabení okolní pokožky. Kromě injekcí lze Triamcinolon aplikovat také s pomocí pásky, která se nalepí na jizvu na 12 hodin denně.

Tlakové nebo okluzivní krytí

Dalším způsobem léčby je tlaková nebo okluzní bandáž, kterou se keloidní jizva překryje, což brání přístupu vzduchu. Tuto bandáž je nutné používat po dobu 12 – 24 hodin, a to každý den a po mnoho týdnů. Používají se bandáže se silikonovou impregnací ve formě gelu nebo silikonem impregnované polštářky či polyuretanové náplasti. V poslední době jsou k dispozici i další produkty.

Na keloidní jizvy na ušním lalůčku, jejichž vznik obvykle souvisí s piercingem, se doporučuje používání kompresních náušnic. Tyto náušnice se nejčastěji používají po operativním odstranění keloidní jizvy a nosí se 24 hodin denně.

Chirurgický zákrok

Chirurgické odstranění keloidní jizvy je dvousečné, protože někdy může operace vést k vytvoření ještě větší jizvy. Proto vám lékaři nejdříve nabídnou jiné možnosti léčby, jako je například injekce steroidů, kompresní či okluzní bandáže nebo radioterapii. Nicméně chirurgický zákrok může někdy přinést velké zlepšení, zejména pokud operatér použije chirurgické techniky s co nejmenším počtem stehů, které snižují riziko tvorby dalších keloidních jizev.

Radioterapie

Radioterapie se v léčbě keloidních jizev používá jen v případě, kdy není k dispozici jiná vhodnější léčba nebo kdy všechno ostatní selže. Je totiž spojena s určitým rizikem vzniku rakoviny. Radioterapii na keloidní jizvy vám lékař může předepsat na horní nebo dolní končetiny, nicméně v případě keloidních jizev na hrudníku nebo břiše se používají jiné vhodnější metody, protože ionizující záření by mohlo poškodit vnitřní orgány, jako jsou žaludek, střeva nebo plíce.

Kryoterapie

Kryoterapie je metoda, s jejíž pomocí dochází ke zmražení tkáně. V případě léčby keloidní jizvy se tato metoda kombinuje s ostatními způsoby léčby, zejména pak s injekcemi steroidů. Tkáň se kryoterapií zmrazí s pomocí sondy, která se vloží přímo do jizvy, což vede k zastavení růstu keloidu. Nežádoucím účinkem tohoto způsobu léčby je zesvětlení kůže v místě léčby.

Léčba laserem

K léčbě keloidních jizev lze využít i laserové záření. Některé druhy laserů fungují lépe než jiné. Na keloid je nejvhodnější pulzní Nd:YAG laser, se kterým se dosahuje nejlepších výsledků s minimem nežádoucích účinků. Pulsní lasery jsou nicméně méně účinné v případě tmavé kůže. Někdy nemusí být léčba laserem účinná a namísto zmenšení velikosti keloidu dojde pouze ke změně barvy jizvy z červené na světlejší odstín.

Léčba interferonem

Interferon alfa je léčivo používané jako antivirotikum (lék působící proti virům). Klinické zkoušky také prokázaly, že při jeho použití na léčbu keloidních jizev, zvyšuje interferon alfa účinnost steroidů. Proto se toto antivirotikum používá v kombinaci s injekcemi steroidů. Pokud je podáváno samostatně, tak na léčbu keloidních jizev moc nefunguje.

Cytotoxická léčiva

Cytotoxická léčiva jsou chemické látky, které zpomalují růst tkání a nejčastěji se používají v onkologii při léčbě nádorových onemocnění. Vzhledem k jejich účinku se dají použít i na léčbu keloidních jizev. Nejčastěji se pro tento účel používají 5-fluorouracil a bleomycin. Tyto látky se injekčně vpraví do jizvy a je možné je používat buď samostatně nebo v kombinaci s jinými způsoby léčby. Mezi jejich nežádoucí účinky patří bolest v jizvě, vznik bledých míst v místě léčby nebo praskliny pokožky.

Retinoidy

Retinoidy se používají při léčbě akné, ale ukázalo se, že fungují i na léčbu keloidních jizev. Lze je aplikovat buď potřením postiženého místa anebo vpravit přímo injekčně do jizvy.

Prevence keloidních jizev

Pokud patříte do rizikové skupiny nebo pokud se u vás již keloidní jizva vyskytla, vyvarujte se pierciengu a tetování. Rovněž byste se neměli podrobovat zbytečným kosmetickým zákrokům, a to zejména v místech, kde nejčastěji dochází ke vzniku keloidních jizev. Pokud trpíte akné, snažte se ho účinně vyléčit ještě předtím, než dojde ke zhojení vřídků jizvou. Pokud musíte na operaci, požádejte vašeho lékaře o preventivní bandáže nebo steroidní injekce či jiný způsob prevence, pro snížení rizika vzniku keloidu. Při opalování také chraňte vaše jizvy s pomocí ochranné náplasti nebo je natírejte krémem působícím proti vzniku keloidu.

Sdílet článek
Autor: Michal Vilímovský
Vzdělání: Student všeobecného lékařství na 3.LF UK Praha
Datum vydání: 12. dubna 2014 22:05
Datum příští revize: 12. dubna 2016 22:05
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace