Otrava houbami a její příčiny

Otrava houbami a její příčiny
28. srpna 2014 8:05

Otrava houbami (také známá jako mycetismus) odkazuje na škodlivé účinky z požití toxických látek, které jsou v houbách přítomny. Příznaky otravy se mohou lišit – od lehkých gastrointestinálních potíží až ke smrti. Toxiny, které jsou v houbách přítomny, jsou sekundárními produkty fungálních buněk.

Otrava houbami vzniká nejčastěji jako důsledek požití volně rostoucích hub po jejich záměně s houbami známými a běžně jedlými. Nejčastější důvod chybné identifikace je v blízké podobnosti hub, pokud jde o barvu a obecnou morfologii toxických druhů hub s druhy jedlými. Aby se zabránilo otravě houbami, houbaři musí velmi dobře znát houby, které se chystají sbírat, stejně tak i jakékoliv houby toxické, které se svým vzezřením houbám jedlým podobají. Dále také může jedlost hub záviset na způsobu jejich přípravy v kuchyni.

Houbaři by si také měli být velmi dobře vědomi toho, že poživatelnost nebo toxicita některých druhů se může lišit podle geografické polohy.

Lidové zvyky

Existuje mnoho „babských rad“, jak rozeznat jedovaté houby. Bohužel ale neexistuje obecné pravidlo, které by umožňovalo rozlišení jedovatých a nejedovatých hub. Snaha použití „babských rad“ k identifikaci hub je častou příčinou otravy houbami. Mezi příklady chybných „doporučení“ patří:

  • „Jedovaté houby jsou pestře zbarvené“ – zatímco muchomůrka červená, obvykle sytě červená až oranžová, má omamné až halucinogenní účinky, ale obvykle nemívá její pozření smrtelné následky, smrtelně jedovatá houba, známá jako Anděl smrti, je obyčejně bílá. Smrtelně jedovatá Galerina zase nevýrazně hnědá. A naopak, některé jedlé huby (lišky, muchomůrka císařská) jsou výrazně zbarvené, zatímco většina jedovatých hub bývá hnědá nebo bílá
  • „Hmyz/zvířata se vyhýbají jedovatým houbám“ – houby, které nejsou toxické pro bezobratlé živočichy, mohou být jedovaté pro lidi. Například muchomůrka zelená je často napadena larvami hmyzu.
  • „Jedovaté houby způsobí zčernání stříbra“ – žádný ze známých toxinů obsažených v houbách nereaguje se stříbrem.
  • „Jedovaté houby chutnají špatně“ – lidé, kteří snědli smrtelně jedovaté muchomůrky, uvedli, že chutnala docela dobře.
  • „Všechny houby jsou jedlé, pokud se uvaří/usuší/zavaří atd.“ – ačkoli je pravda, že některé nejedlé druhy hub se po určitém způsobu přípravy jíst mohou, velké množství hub zůstává i po uvaření stále jedovatými. Mnoho toxinů není citlivých na teplo, takže nejsou v průběhu vaření rozloženy. Například L-amantin – jed produkovaný muchomůrkou zelenou není teplem denaturován.
  • „Jedovaté houby se při vaření zbarví do červena“ – několik laoských uprchlíků bylo hospitalizováno poté, co snědli druh houby (pravděpodobně jedovatý druh Russula), který je podle tohoto místního „pravidla“ považován za bezpečný. Tato mylná domněnka stála život nejméně jednu osobu.
  • „Jedovaté houby mají špičatou hlavičku. Ty jedlé ji mají plochou, kruhovou“ - Tvar houbového klobouku nekoreluje s přítomností či nepřítomností jedovatých toxinů, takže to rozhodně není spolehlivá metoda při rozlišování hub jedovatých a nejedovatých. Například muchomůrka zelená má v dospělosti kruhový klobouček.
  • „Hřiby jsou všeobecně nejedovaté, mohou se bezpečně jíst“ - je pravda, že na rozdíl od mnoha druhů muchomůrek, nerostou ve většině částí světa žádné známé smrtelně jedovaté hřiby, což snižuje rizika jejich nesprávné identifikace. Nicméně, houby jako je například hřib satan jsou jedovaté jak za syrova, tak vařené a mohou způsobit značné gastrointestinální potíže. Jiné druhy, například hřib koloděj, vyžadují důkladné vaření, aby došlo k rozložení jedovatých toxinů. Stejně jako u jiných druhů hub, i tady je na místě opatrnost a zvýšená pozornost při sběru a identifikaci správných druhů.

Příčiny otravy houbami

Z mnoha tisíců druh hub na světě, je pouze u 32 z nich jejich pozření spojeno se smrtelnými následky. U dalších 52 byly identifikovány významně zdraví ohrožující toxiny. Většina případů otravy houbami nemá fatální důsledky a většina ze smrtelných otrav houbami se přičítá na vrub muchomůrce zelené.

Muchomůrka zelená

Většina z těchto případů je způsobena záměnou „totožnosti“ houby. Jeden způsob, jak se to může stát je ten, že se oběť snaží aplikovat lidové znalosti z jedné geografické oblasti v oblasti jiné.

Jedná se o běžný jev například u muchomůrky zelené, kvůli její podobnosti s asijskou houbou Volvariella volvacea (kukmák sklepní). Obě jsou světle zbarvené a pokryté závojem než dorostou do dospělosti. Muchomůrky mohou být zaměněny i za jiné druhy, hlavně pokud ještě nejsou dospělé.

Nejméně v jednom případě byly zaměněny za Coprinus comatus (hnojník obecný). V tomto případě měla oběť znalosti, co se identifikace hub týče, ale nevěnovala dostatek času korektní identifikaci konkrétních druhů hub do doby, než se začala potýkat s příznaky otravy houbami.

Hnojník obecný (Coprinus Comatus)

Autor knihy „Mushrooms Demystified“ David Arora upozorňuje lovce píchavek, aby se měli na pozoru před muchomůrčími „vejci“ – stadium vývoje, kdy je muchomůrka celá ve svém závoji. Muchomůrky v této fázi vývoje je velmi těžké odlišit od píchavek. Doporučuje se, aby v případě podezření houbaři rozřízli houbu napůl. Pokud je daná houba muchomůrka, odhalí se tím obrys vyvíjející se muchomůrky, která je ve struktuře závoje přítomna. Velké množství otrav houbami se vyskytuje u malých dětí, zejména u batolat, která jsou právě ve fázi zvídavého ochutnávání všeho, co jim přijde pod ruku, tedy například i hub nalezených v trávníku.

I když se to může stát s jakoukoliv jedovatou houbou, nejčastěji má tyto otravy na svědomí Chlorophyllum molybdites (bedla vysoká), zejména kvůli preferenci svého výskytu v trávících. C. molybdites může způsobovat gastrointestinální potíže, není však považována za smrtelně jedovatou.

Bedla vysoká
 

Několik otrav houbami bylo důsledkem chybné identifikace, přičemž houbaři se pokoušeli o sběr hub s halucinogenními účinky. V roce 1981 si toto houbaření vyžádalo jednu oběť a dvě hospitalizace. Došlo k nim po konzumaci Galerina autumnalis, kterou si houbaři spletli s původně chtěnou houbou rodu Psilocybe (lysohlávka). Galerina a Psilocybe jsou druhy malé, hnědé a lepkavé a mohou být nalezeny dokonce rostoucí vedle sebe. Nicméně, galerina obsahuje amatoxiny, stejný druh toxinů jako je obsažen v smrtelně jedovatých muchomůrkách. Jiný případ otravy houbami vyústil v selhání ledvin po požití Cortinarius orellanus (pavučinec plyšový), houby, která obsahuje toxin orellanine.

Pavučinec plyšový

Je přirozené, že k náhodnému požití halucinogenních druhů hub může dojít, jejich pozření v malém množství je však jen málokdy škodlivé. Případy závažné otravy však byly hlášeny u malých dětí. Amanita pantherina (muchomůrka tygrovaná), i když obsahuje stejné halucinogeny jako Amanita muscaria (muchomůrka červená), je mnohem více spojována s případy vážných gastrointestinálních potíží, než její známější protějšek.

Ačkoliv nejsou smrtelné, druhy rodu Omphalotus jsou další příčinou někdy významných intoxikací. Mohou být mylně považovány za lišky. Oba druhy jsou světlé, oranžové a rostou ve stejném ročním období. Rozdíl nacházíme v tom, že rod Omphalotus roste na dřevě a má skutečné žábry spíše než „žilkování“, které nalézáme u lišek. Houby rodu Omphalotus obsahují muskarin, který způsobuje zvracení, průjem, slinění, pocení a slzení.

Stejný toxin se vyskytuje v Clitocybe dealbata (strmělka odbarvená), druhu, který si lidé občas pletou s hlívou ústřičnou nebo jinými jedlými druhy. K intoxikaci může také dojít po sběru smržů. I smrži, pokud jsou jedeny za syrova, mohou způsobit gastrointestinální potíže. Proto by jejich sběratelé měli dbát na dostatečnou tepelnou úpravu před jejich požitím. Verpa bohemika (kačenka česká) byla u některých lidí příčinou otravy.

Houby rodu Gyromitra jsou smrtelně jedovaté, pokud jsou snědeny za syrova. Obsahují toxin s názvem gyromitrin, který může mít neurotoxické účinky, způsobovat gastrointestinální potíže či může být dokonce příčinou destrukce červených krvinek. Finové konzumují tuto houbu pouze předvařenou, ale není jisté, zda je tento způsob úpravy bezpečný. Zvláště, když vezmeme v potaz, že se této houbě říká „fugu finské kuchyně“.

Více nezvyklý je toxin coprin, disulfiramu podobná složka, která je neškodná, pokud není pozřena společně s alkoholem (alkohol nesmí být v těle přítomen dokonce po několik dní!) Brání totiž funkci aldehyd dehydrogenázy, enzymu, který je nezbytný k rozkládání alkoholu v těle. Proto jsou symptomy otravy podobné, jako kdyby měl člověk kocovinu – bolest hlavy, nevolnost, palpitace, červenání tváří a v závažných případech až problémy s dýcháním.

Houby z rodu coprinus, včetně coprinopsis atramentaria (hnojník inkoustový), obsahují coprin. Coprinus comatus (hnojník obecný) sice coprin neobsahuje, nicméně je lepší se pro jistotu vyhýbat konzumaci alkoholu, pokud člověk jí houby z tohoto rodu. Nedávno byly otravy houbami spojovány i s Amanita smithii.

Intoxikace může být důsledkem působení toxinu orellaninu, ale začátek příznaků se objevuje za 4-11 hodin, což je mnohem rychleji než 3-20 dní, po kterých se otrava orellaninem obvykle projevuje. Paxillus involutus (čechratka podvinutá) je také nepoživatelná, pokud je syrová, ale v Evropě se po zavaření nebo předvaření běžně jí. Po smrti německého mykologa doktora Julia Schaeffera bylo zjištěno, že tyto houby obsahují toxin, který stimuluje imunitní systém k napadání vlastních červených krvinek. Tato reakce je vzácná, nicméně se může objevit i po letech „bezpečného“ jezení těchto hub.

Podobně Tricholoma equestre (čirůvka zelánka) byla všeobecně povážana za jedlou (a dobrou) houbu, dokud se neobjevilo spojení mezi touto houbou a rhabdomyolýzou (rozkladem vláken kosterního svalstva).

Čirůvka zelánka

Na podzim roku 2004 bylo spojeno 13 úmrtí s pozřením houby Pleurocybella porrigens (hlíva ušatá). Všeobecně je tato houba považována za jedlou. Všechny oběti zemřely na akutní mozkové příhody a všechny měli preexistující onemocnění ledvin. Přesná příčina otravy nebyla zjištěna do dnes a smrt těchto lidí proto nemůže být definitivně dávána za vinu houbám. Mohou se objevit i případy neobvyklých reakcí na houby. Některé jsou pravděpodobně zapříčiněny alergickou reakcí, jiné určitým druhem přecitlivělosti.

Není zas až tak neobvyklé, že jedinci po pozření hub mívají gastrointestinální potíže, které jsou asociované s určitou konkrétní houbou či druhem hub. K předcházení a identifikaci případných problémů jedince s konkrétním novým druhem houby se doporučuje začínat pouze s malým množstvím nového druhu.

Houbové toxiny a příznaky, které vyvolávají

Jedovaté houby obsahují velkou škálu různých toxinů, které se mohou výrazně lišit ve své toxicitě k lidskému organismu. Symptomy otravy houbami tak mohou být od různých gastrointestinálních potíží až po život ohrožující orgánová selhání vedoucí ke smrti. Závažné symptomy se ne vždy objeví okamžitě po pozření houby, často až poté, kdy toxin napadne ledviny nebo játra, což může trvat několik dní i týdny. Nejčastějším následkem otravy houbami jsou nezávažné gastrointestinální potíže.

Mnoho „jedovatých“ hub obsahuje látky, které dráždí gastrointestinální systém a mohou tak způsobit průjem nebo zvracení (které může v určitých případech vyžadovat hospitalizaci), většinou však nezpůsobí závažné dlouhotrvající či permanentní následky.

Nicméně existuje několik toxinů se specifickými, někdy smrtelnými, následky. Časové rozmezí mezi pozřením a začátkem symptomů se mezi toxiny velmi liší. Jsou případy, kdy může trvat i mnoho dní, než se ukáže, že za symptomy stojí otrava houbami s konkrétním toxinem.

Stručný přehled houbových toxinů

Alfa-amanitin

Smrtelný. Způsobuje selhání jater 1-3 dny po pozření houby. Je hlavním toxinem hub rodu Amanita.

Phallotoxin

Není letální. Způsobuje gastrointestinální dráždění. Je také obsažen v houbách rodu Amanita.

Orellanine

Smrtelný. Způsobuje selhání ledviny přibližně do 3 týdnů od požití. Je hlavním toxinem rodu Cortinarius.

Muscarine

Potenciálně smrtelný. Může způsobit dechové selhání. Můžeme ho nalézt v houbách rodu Omphalotus.

Gyromitrin

Smrtelný. Způsobuje neurotoxicitu, gastrointestinální dráždění a destrukci červených krvinek. Je hlavním toxinem hub rodu Gyromitra.

Coprine

Není letální. Je toxický v případě současného požití alkoholu. Je hlavním toxinem rodu Coprinus.

Ibotenická kyselina

Potenciálně smrtelná. Je neurotoxická. Je hlavním toxinem houby Amanita muscaria, A. pantherina a A. gemmata.

Muscimol

Potenciálně letální. Způsobuje dráždění centrálního nervového systému a halucinace. Je hlavním toxinem houby Amanita muscaria, A. pantherina a A. gemmata.

Psilocybin a psilocin

Nejsou letální. Způsobují dráždění centrálního nervového systému a halucinace. Jsou hlavními toxiny hub z rodu Psilocybe.

Arabitol

Není letální. U některých lidí může způsobovat gastrointestinální potíže.

Bolesatine

Není letální. Způsobuje gastrointestinální potíže, zvracení a nevolnost.

Ergotamine

Smrtelný. Má neblahý vliv na cévní systém a jeho požití může vést ke ztrátě končetin až smrti. Je to alkaloid vyskytující se u rodu Claviceps.

Toxiny podrobněji

Alfa-amanitin

Přibližně 6-12 hodin po pozření se nevyskytují žádné symptomy. Toto časové období je následováno periodou gastrointestinálních potíží (zvracení a profúzní, vodnatý průjem). Toto stádium je způsobeno primárně phallotoxiny a trvá typicky 24 hodin. Na konci tohoto druhého stadia začíná závažné selhávání jater, které může pokračovat další 2-3 dny. Může se objevit i selhávání ledvin. U některých pacientů je dokonce nutná transplantace jater. Amatoxiny můžeme nalézt u hub rodu Amanita, ale také u hub rodu Galerina a Lepiota. Mortalita se pohybuje mezi 10 až 15 procenty. V nedávné době bylo objeveno, že Silybum marianum (ostropestřec mariánský), může ochránit játra před smrtelným poškozením a usnadnit znovu růst poškozených jaterních buněk.

Orellanine

Tento toxin nezpůsobuje žádné obtíže po dobu prvních 3-20 dnů po ingesci. Typicky kolem jedenáctého dne začíná proces selhávání ledvin a začíná být symptomatickým kolem dvacátého dne. Symptomy mohou zahrnovat bolest v oblasti ledvin, žízeň, zvracení, bolest hlavy a únavu. Ale jen několik druhů ve velmi obsáhlém rodu Cortinarius obsahuje tento toxin. Lidé, kteří snědli houby obsahující orellanin mohou ale symptomy otravy zaznamenat i mnohem dříve. Je tomu proto, že tyto houby obsahují kromě orellaninu i jiní další toxiny. Toxin, který způsobuje podobné symptomy, ovšem už za 3-6 dní, byl izolován z houby Amanita smithiana a některých dalších hub rodu Amanita.

Muscarin

Muscarin stimuluje muskarinové receptory nervů a svalů. Symptomy zahrnují pocení, slinění, slzení, rozmazané vidění, palpitace a – pokud byl toxin pozřen ve velké dávce – i respirační selhání. Muskarin můžeme najít v houbách rodu Omphalotus. Dále také v Amanita muscaria, i když hlavní toxický efekt této houby je přisuzován ibotenické kyselině. Muskarin můžeme nalézt také v některých druzích hub Inocybe a Clitocybe, konktrétně v Clitocybe dealbata (strmělka odbarvená).

Gyromitrin

Žaludeční šťávy přemění gyromitrin v monomethylhydrazin (MMH), složku, která je například sloučeninou raketového paliva. Otrava tímto toxinem postihuje více tělesných systémů. Blokuje důležitý neurotransmitér GABA, což vede k stuporu, deliriu, křečím svalstva, ztrátě koordinace, třesavce a/nebo záchvatům. Dále způsobuje závažné gastrointestinální potíže, které vedou ke zvracení a průjmu. V některých případech došlo i k selhání jater. Může také způsobit rozpad červených krvinek, který následně vede ke žloutence, ledvinovému selhání a anemickým příznakům. Tento toxin je obsažen v houbách rodu Gyromitra. Gyromitrinu podobný toxin byl nalezen také v houbách rodu Verpa.

Coprine

Coprin je metabolizován na chemickou látku podobnou disulfiramu. Ten inhibuje činnost aldehyd dehydrogenázy (ALDH), což by samo o sobě bylo neškodné, pokud daná osoba nemá alkohol v krevním řečišti zrovna v době, kdy je aldehyd dehydrogenáza inhibována. To může nastat, pokud je alkohol pozřen krátce před nebo několik dní po požití houby. V tom případě nemůže být alkohol plně metabolizován a daná osoba bude zažívat stavy podobné kocovině – zčervěnání pokožky, bolest hlavy, zvracení, točení hlavy, slabost, úzkost, zmatenost, palpitace a někdy obtíže s dýcháním. Coprin je obsažen především v houbách rodu Coprinus, podobný efekt můžeme zaznamenat i po požití Clitocybe clavipes (strmělka kyjonohá).

Ibotenická kyselina

Efekt tohoto toxinu se často liší, ale běžná je nevolnost a zvracení. Možné je také zmatení, euforie, nebo ospalost. Pravděpodobná je ztráta koordinace, pocení, zimnice. Někteří lidé popisují problémy s viděním (visuální deformace), pocit síly nebo bludy. Symptomy se běžně objeví po 30 minutách až 2 hodinách a trvají několik hodin. A. muscaria někdy nazývaná „Alenka v říši divů“ je známá pro působení halucinací způsobených tímto toxinem. Dalšími houbami, které ho obsahují, jsou A. pantherina a A. gemmata.

Psilocybin

Toxin se v těle po pozření přemění na psychoaktivní psilocin, který se chová jako psychedelická droga. Symptomy začínají krátce po ingesci. Mohou zahrnovat euforii, halucinace (i náboženské) a zvýšenou citlivost. Někteří lidé zažívají strach, agitaci, zmatení, a symptomy podobné schizofrenii. Všechny symptomy většinou zmizí po několika hodinách. Někteří zástupci rodu Psilocybe obsahují psilocybin, stejně jako někteří z rodů Panaeolus, Copelandia, Conocybe, Gymnopilus a někteří další. Některé z těchto hub obsahují také baeocystin, který má podobný efekt jako psilocin.

Arabitol

Cukerný alkohol, pobodný mannitolu, který většinou lidem nijak neublíží, pouze u některých může být příčinou gastrointestinálních obtíží. V malém množství ho můžeme nalézt v hlívě ústřičné a ve značném množství v houbách rodu Suillus a v Hygrophoropsis aurantiaca.

Některé houby obsahují méně toxické složky, proto nejsou jedovaté smrtelně. Otrava těmito houbami obvykle dobře odpovídá na léčbu. Nicméně některé druhy hub, například muchomůrky, obsahují velmi silné toxiny a jsou velmi jedovaté, takže i když je léčba zahájena včas, úmrtnost je vysoká. U některých toxinů může smrt nastat po týdnu i několika dnech.

Ačkoliv transplantace jater nebo ledvin může zachránit život pacientům s orgánovým selháním, v mnoha případech nejsou žádané orgány k dispozici. U pacientů, kteří byli hospitalizováni okamžitě po pozření hub obsahujících amanitin, se úmrtnost pohybuje okolo deseti procent, u těch, kteří byli hospitalizováno 60 a více hodin po ingesci je úmrtnost mezi padesáti až devadesáti procenty.

Jedovaté houby

Tři z nejvíce jedovatých hub patří do rodu Amanita: A. phalloides (muchomůrka zelená), A. virosa (muchomůrka jízlivá) a A. bisporigera (muchomůrka bisporigera). Mezi smrtelně jedovaté houby dále patří A. verna (muchomůrka jarní) a dvě houby z rodu Cortinarius: C. rubellus (pavučinec skvělý) a C. orellanus (pavučinec plyšový). Několik druhů hub z rodu Galerina, Lepiota a Conocybe také obsahují smrtelné množství amatoxinu.

Následující houby mohou po pozření způsobit velké obtíže, nejsou ale považovány za smrtelně jedovaté:

Amanita muscaria (muchomůrka červená)

Obsahuje psychoaktivní muscimol a neurotoxickou ibotenickou kyselinu. Smrt je možná, i když nepravděpodobná, na respirační selhání. Otrava muscimolem je považována spíše za nepříjemnou a nežádoucí, než smrtelnou.

Amanita pantherina (muchomůrka tygrovaná)

Obsahuje podobné toxiny jako A. muscaria, ale je spojována s více smrtelnými případy.

Chlorophyllum molybdites (bedla vysoká)

Způsobuje intensivní gastrointestinální obtíže.

Entoloma (závojenky)

Některé druhy jsou velice jedovaté, jako například Entoloma sinuatum (závojenka olovová), Entoloma rhodopolium (závojenka vmáčklá) a Entoloma nidorosum (závojenka páchnoucí). Symptomy intenzivních gastrointestninálních potíží se objeví přibližně po 20 minutách až 4 hodinách po ingesci.

Tricholoma pardinum (čirůvka tygrovaná)

Způsobuje gastrointestinální potíže, které začínají 15 minut až 2 hodiny po ingesci a trvají 4 až 6 dní.

Boletus satanas (hřib satan)

Způsobuje gastrointestinální iritaci

Hebeloma crustuliniforme (slzivka oprahlá)

Způsobuje gastrointestinální problémy, jako jsou nevolnost a zvracení.

Jiné příčiny otrav

Houby se mohou stát jedovatými také v důsledky jejich postříkání insekticidy a herbicidy, které jsou rozprašovány po travnatých plochách. Z tohoto důvodu je doporučováno nesbírat houby v těchto oblastech.

Houby mohou být dále jedovaté, protože obsahují různé polutanty, jako jsou například těžké kovy nebo radioaktivní materiál. Shnilé houby mohou také způsobit otravu. Houby, které jsou kašovité, zapáchají, nebo na nich vidíme plíseň (to platí i pro druhy normálně jedlé), mohou být toxické v důsledku bakteriální hniloby nebo plísní.

Mnoho druhů hub je velmi bohatých na vlákninu. Nadměrná konzumace těchto hub proto může vést ke zhoršenému trávení, což může být diagnostikováno i jako „otrava houbami“.

Sdílet článek
Autor: Michal Vilímovský
Vzdělání: Student všeobecného lékařství na 3.LF UK Praha
Datum vydání: 28. srpna 2014 8:05
Datum příští revize: 28. srpna 2016 8:05
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace