Ileus (neprůchodnost střevní): vše co byste měli vědět?

Ileus je dočasná a často velmi bolestivá zástava pohybu střev. Tento stav vzniká v případě, kdy potrava trávicím traktem (konkrétně střevními kličkami) neprochází normálním způsobem. Ileus někdy vyžaduje urgentní operaci a patří mezi takzvané náhlé příhody břišní.

Jedná se o závažné onemocnění, protože pokud se včas neléčí, může ileus způsobit přerušení zásobování střev krví, což vede k nekróze (smrti) střevních buněk, prasknutí střevní stěny a život ohrožující infekci dutiny břišní.

V tomto článku se dozvíte co je ileus, jaké jsou jeho příčiny, příznaky, možnosti diagnostiky a léčby.

Příčiny ileu

Za normálních okolností se svalovina ve střevní stěně rytmicky a pravidelně stahuje a vytváří vlny pohybů, kterým říkáme peristaltické pohyby (peristaltika). Tyto pohyby usnadňují posun potravy ve střevech.

Při ileu dojde k zástavě peristaltiky, což brání normálnímu průchodu potravy, plynů a tekutin trávicím ústrojím.

Pokud jíte tuhou stravu, může ve střevech při ileu dojít k jejímu zaseknutí a k částečné nebo úplné obstrukci střev.

Ileus nejčastěji vzniká po operačních výkonech v břišní dutině nebo v malé pánvi. Podle některých odhadů je ileus či jiná forma neprůchodnosti střev druhým nejčastějším důvodem hospitalizace v prvním měsíci po chirurgickém výkonu (1).

Tady jsou hlavní důvody, proč je ileus častou komplikací chirurgických výkonů v břišní krajině či pánvi:

• po břišní operaci se normální peristaltické pohyby střev nemusí obnovit dostatečně rychle
• některé léky užívané po operaci zpomalují nebo jinak negativně ovlivňují peristaltické pohyby střev
• v místě jizvy po chirurgickém výkonu mohou vznikat adheze, které brání normálnímu pohybu střev

Mezi léky, které ovlivňují fungování svalů a nervů v trávicím traktu a tím i peristaltické pohyby, patří (2):

• opioidní analgetika (léky na bolest)
• anticholinergika, což je skupina léčiv užívaných k léčbě řady různých onemocnění, včetně onemocnění močového měchýře (jako je například hyperaktivní močový měchýř), chronické obstrukční plicní nemoci nebo Parkinsonovy choroby
• blokátory kalciového kanálu, které se často užívají v léčbě onemocnění srdce a oběhové soustavy

Mezi další příčiny ileu patří infekční onemocnění a choroby svalů a nervů, jako je například Parkinsonova choroba.

U dětí je častou příčinou ileu invaginace (intususcepce) střev. Jedná se o stav, kdy se části střeva (obvykle tenkého střeva) zasunou do sebe jako teleskop, což vede ke zmáčknutí střevní stěny a ileu. Pokud se tento stav neléčí dojde k odumření střeva (infarzaci) s perforací, což může způsobit život ohrožující zánět v dutině břišní.

Rizikové faktory ileu

Mezi rizikové faktory ileu patří například:

• vyšší věk
• přítomnost jiné choroby trávicího ústrojí, jako jsou syndrom dráždivého tračníku nebo divertikulitida
• narušení rovnováhy elektrolytů
• radioterapie v oblasti břicha nebo v jeho těsné blízkosti
• poranění střev
• příliš rychlé zhubnutí
• onemocnění periferních tepen
• sepse

Příznaky ileu

Mezi hlavní příznaky ileu patří (3):

• křeče v břiše nebo bolesti břicha
• nadýmání nebo pocit nafouklého břicha
• nevolnost
• zvracení
• zácpa nebo naopak odchod velmi malého množství vodnaté stolice
• ztráta chuti k jídlu (nechutenství)
• pocit plnosti
• zástava větrů

Druhy neprůchodnosti střev (ileu)

Podle převládající příčiny problémů se ileus dělí do 3 hlavních typů, a to na takzvaný mechanický, neurogenní a cévní ileus.

Mechanický ileus

Mechanický ileus vzniká nejčastěji obstrukcí (ucpáním) střev cizím tělesem, žlučovým kamenem nebo nádorem. Střevo se také otočit kolem svých závěsů, což může vést k zauzlení střev (odborně volvulus) nebo zaškrtit (odborně uskřinutí nebo strangulace), což poškodí jeho cévní a nervové zásobení a způsobí ileus. Strangulace střev patří mezi časté komplikace břišních nebo tříselných kýl (hernií).

Nejčastější příčiny mechanického ileu jsou:

• střevní srůsty neboli adheze (okrsky fibrózní tkáně, které vznikají po operacích)
• rakovina tlustého střeva
• divertikulitida (zánětlivé výchlipky, které se vyklenují ze střevní stěny)
• kýla (hernie)
• impaktovaná tuhá stolice (zatvrdlá stolice v konečníku)
• nespecifická zánětlivá onemocnění střev (například Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida)

Neurogenní ileus

Neurogenní ileus nastává při poruchách v přenosu nervových vzruchů ze střev do mozku a naopak, které odpovídají za peristaltické pohyby střev. Dojde tak vlastně k ochrnutí střeva a k zástavě jeho pohybu. Neurogenní ileus vzniká nejčastěji po velký operacích v dutině břišní, kdy se pohyb střev na několik dní zastaví, ale většinou do několika dnů dochází k nápravě a obnovení pohyblivosti střev. Někdy neurogenní ileus také vzniká jako reakce organizmu na závažná onemocnění, kdy mozek „vypne“ peristaltické pohyby střev.

Neurogenní ileus může být buď paralytický nebo spastický. Při paralytickém ileu je hladká svalovina uvolněná a nedochází k jejímu stahování, zatímco při spastickém ileu je naopak hladká svalovina ve střevní stěně stažená (v křeči), nerelaxuje (nepovolí se), což znemožňuje posun tráveniny dále . Oba tyto stavy vedou k neprůchodnosti střev a často je velmi těžké je od sebe rozpoznat, protože probíhají současně (hovoříme pak o smíšeném ileu). Se smíšeným ileem se chirurgové často setkávají u nitrobřišních abscesů.

Diagnostika ileu

Diagnostika ileu spočívá jednak v odběru anamnézy a je nutné jí potvrdit cíleným vyšetřením na zobrazovacích metodách (ultrazvuk, RTG, pasáž kontrastní látky trávicím traktem, CT, apod.)

Odběr anamnézy

Staří lékaři říkají, že anamnéza je polovina diagnózy. Proto lékař vždy pacientovi nejprve vyšetří břicho a budou ho zajímat také následující věci:

• jaké je vaše současné onemocnění a jaké choroby jste v minulosti prodělali
• jaké léky užíváte
• jaké operace jste prodělali

Při vyšetření břicha lékaři používají pohmatové vyšetření, fonendoskop k poslechu peristaltických pohybů. Pod překážkou (ileem) většinou nejsou slyšet žádné peristaltické pohyby nebo jen velmi málo, zatímco nad překážkou bývají peristaltické pohyby zvýrazněné a zesílené.

Pokud lékař při odběru anamnézy a fyzikálním vyšetření břicha zjistí, že by pacient mohl mít ileus (obvykle podle příznaků abdominální distenze), objedná další vyšetření na zobrazovacích metodách za účelem potvrzení nebo vyloučení ileu.

Zobrazovací metody

Zobrazovací metody hrají v diagnostice ileu zásadní roli, protože dokážou přesně určit místo, kde došlo k zástavě peristaltických pohybů podle různých známek, jako jsou rozšíření střevní stěny, nahromadění vzduchu ve střevech nebo podle takzvaných hladinek.

Mezi zobrazovací metody, používané v diagnostice ileu, patří:

• Rentgen břicha: na prostém snímku břicha se ileus rozpozná podle dilatovaných (roztažených) střevních kliček, ve kterých bývají typické vodorovné hladinky.  
• CT: vyšetření počítačovou tomografií (CT je anglická zkratka pro computer tomography) je mnohem podrobnější než standardní rentgenový snímek. CT vyšetření zobrazuje střeva z různých úhlů, takže dokážou odhalit některé druhy ileu lépe a spolehlivěji než rentgen.
• Ultrazvuk: ultrasonografické vyšetření je rychlé a v některých případech dokáže ileus zobrazit. S výhodou se používá zejména u dětí.
• Pasáž GIT: toto vyšetření spočívá v tom, že pacientovi dáme vypít kontrastní látku (při podezření na ileus by se měla používat vodná jódová  kontrastní látka, protože při použití baryové suspenze by lékaři při zjištění ileu nemohli pacienta hned operovat), provádíme rentgenové snímky s časovým odstupem (obvykle po 1 hodině) a sledujeme zda kontrast projde celým trávicím traktem. Vyšetření ukončujeme pokud kontrastní látka prošla do rekta (konečníku) nebo pokud pacient po vypití kontrastu vyloučil stolici.
• Insuflace směsi vzduchu a vodného nebo baryového nálevu do střev: pokud je příčinou ileu invaginace střev (tento stav vzniká hlavně u dětí) je někdy vhodné provést vyšetření kontrastní látkou zaváděnou spolu se vzduchem přes konečník. Lékař tím jednak zobrazí místo problému a někdy se mu navíc může podařit střevo znovu zprůchodnit bez nutnosti operace. Insuflace se provádí pod kontrolou RTG nebo CT.

Léčba ileu

Léčba ileu spočívá ve vyčkávání, změně stravovacích návyků, změně užívaných léků a v některých případech je nutná i hospitalizace pacienta a operace.

Způsob léčby závisí na závažnosti ileu a také na vyvolávající příčině.

Nemocniční péče

Pokud je vyvolávající příčinou ileu břišní operace (paralytický ileus), většinou se tento stav upraví sám, bez jakékoli léčby, a to do několika dní. Pokud to nepomůže, lze podávat léky na posílení střevní motility.

U ileu, který je způsoben nežádoucími účinky některých léčiv, většinou pro úspěšnou léčbu postačí změnit medikaci (nahradit léky, které ileus způsobují jinými, které tyto nežádoucí účinky nemají). Pacient však v nemocnici musí zůstat, dokud se jeho stav plně neupraví.

Další léčba v nemocnici může zahrnovat:

• intravenózní (nitrožilní) podávání tekutin jako prevenci dehydratace
• nazogastrická dekomprese (nosem se zavede do žaludku hadička, kterou se odsaje jeho obsah), které pomáhá v prevenci zvracení (odsaje se potrava, kterou by pacient vyzvracel nebo by se zasekla ve střevě a ileus ještě zhoršila).
• podávání léků proti bolesti

Změny stravovacích návyků

Některá onemocnění trávicího traktu, jako jsou například Crohnova choroba nebo divertikulitida, mohou způsobit částečné zablokování střev. Některé potraviny pak střevy prochází normálně, zatímco jiné neprojdou a způsobí ileózní stav.

Lékaři u pacientů s rizikem ileu doporučují dietu s nízkým příjmem vlákniny, pro usnadnění odchodu stolice. V takovém případě je nutné omezit celozrnné potraviny, syrovou zeleninu a ořechy.

Změna užívaných léčiv

V případě paralytického ileu způsobeného nežádoucími účinky léčiv, lze do značné míry tento stav odstranit podáváním léků na podporu střevní motility (pohyblivosti), jako je například metoklopramid (Degan).

Druhou možností je vysazení léčiv, které ileus způsobují a nahradit je jinými léky se stejnými účinky.

Nikdy sami žádné léky nevysazujte a pokud máte jakékoli podezření, že by ileus mohl být způsoben léky, které užíváte, vždy navštivte lékaře a poraďte se s ním. Náhlé vysazení některých léků (například antidepresiv) může totiž způsobit velmi závažné problémy.

Operace

Pokud ileus po změně medikace či stravovacích návyků neodezní nebo v případě těžké neprůchodnosti střev musí pacient obvykle na operaci, při které se odstraní blokáda a odstraní nebo opraví poškozená část střeva.

U některých starších lidí nebo u osob s rakovinou tlustého střeva je radikální operace někdy nemožná nebo nevhodná. U těchto pacientů a u dalších osob, kde není klasická operace možná, lékaři do střeva zavádí stent, což je trubička, která udržuje střevo otevřené a usnadňuje tak průchod potravy trávicím traktem.

Pokud chirurg musí při operaci odstranit velký kus střeva, provádí se takzvaný vývod, kdy se střevo přeruší a jeho konec vyvede břichem ven. Dotyčný pacient pak stoici nevyprazdňuje přes konečník, ale vývodem (stomií) do plastového sáčku.

I když je nutné o stomii pečovat a dbát na správnou životosprávu, může pacient vést kvalitní život i s ní.

Komplikace ileu

Pokud není ileus včas diagnostikován a léčen, může způsobit závažné a někdy až život ohrožující komplikace, mezi které patří například:

Nekróza

Pojmem nekróza označujeme smrt buněk a tkání. K nekróze střev dochází v případě, kdy se krev nedostane do střeva. Nejčastějším důvodem proč se tak stane je střevní infarkt (pak hovoříme o infarzaci střeva) a jeho důsledkem je cévní ileus, tedy neprůchodnost střev vyvolaná cévním uzávěrem nebo porušením zásobení střeva krví. Pokud není střevní stěna dostatečně zásobována kyslíkem a živinami (které tam přivádí krev), dochází k jejímu oslabení a je tak náchylnější k prasknutí (ruptuře) a vylití střevního obsahu do dutiny břišní, což může mít fatální následky.

Infekce

Střevní obsah je plný baktérií. Pokud se dostane do dutiny břišní, mohou tyto baktérie způsobit závažnou infekci zvanou peritonitida (zánět pobřišnice). Bakteriální peritonitida může vést k sepsi, což je generalizovaná infekce, která může být smrtelná.

Jak dlouho trvá léčba ileu?

Po operaci se normální pohyblivost střev (peristaltika) obnoví zhruba do 5 dnů. Pokud přetrvává déle, považuje se to za paralytický ileus, který je nutné léčit.

Doba rekonvalescence po ileu závisí na konkrétním druhu ileu a na závažnosti postižení.

Co si z článku odnést?

Ileus (neprůchodnost střevní) je poměrně časté onemocnění, které naštěstí umíme léčit.

Nejčastější příčinou ileu je dočasná zástava peristaltických pohybů střev po chirurgickém výkonu v oblasti břicha. Tento stav se většinou do několika dnů upraví sám, bez jakékoli léčby.

Je důležité znát příznaky ileu a rychle na ně reagovat, protože včasná diagnostika a léčba ileu snižují riziko závažných komplikací.

Pokud se u vás některé z typických příznaků ileu objeví (nevolnost, zvracení, zástava odchodu stolice a větrů, nadýmání nebo bolest břicha), měli byste okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.