Dekubity (proleženiny), jejich příčiny a léčba

20. dubna 2015 7:02

Dekubity jsou defekty kůže a podkožní tkáně, které vznikají v důsledku dlouhodobého působení tlaku na dané místo těla. Jsou rovněž označovány jako proleženiny, tlakové léze nebo tlakové vředy. Dekubity nejčastěji vznikají v oblastech, kde kůže pokrývá povrch kosti a snáze tak dochází k útlaku. Mezi riziková místa tedy patří především oblast paty, kotníků, kyčlí a kostrční kosti.

Nejvíce ohroženi vznikem dekubitů jsou pacienti, kteří dlouhodobě setrvávají v neměnné poloze – například pacienti dlouhodobě upoutáni na lůžko nebo pacienti upoutáni na invalidní vozík.

Dekubity se mohou rozvinout poměrně rychle a jejich léčba je často velmi zdlouhavá, náročná a často ne zcela úspěšná. Proto je důležité dbát na prevenci a vzniku dekubitů předcházet.


Klasifikace dekubitů


Dekubity můžeme dle stádia a závažnosti rozdělit do čtyř skupin. Klasifikací kožních lézí se zabývá profesionální organizace (European Pressure Ulcer Advisory Panel), která se zabývá i prevencí vzniku lézí, léčbou dekubitů a definuje stádia průběhu:

Stádium I

Jedná se o počáteční stádium tlakové léze, které splňuje následující charakteristiky:

  • Pokožka na povrchu není porušena.
  • U pacientů se světlou kůží se pokožka jeví jako zarudlá a po dotyku či tlaku nedochází k zesvětlení místa.
  • U pacientů s tmavší kůží se může jevit jako oblast změněné barvy kůže. Tato změna barvy rovněž po dotyku nebo tlaku nezmizí.
  • Projevy mohou být variabilní, léze může být bolestivá, na pohmat pevná či měkká, chladná či teplá ve srovnání s okolím.

Obrázek 1: Dekubitus - stádium I (zdroj všech obrázků dekubitů v článku: Dekubitus.de)

Dekubitus - stádium I

Stádium II

Druhé stádium dekubitů splňuje následující charakteristiky:
  • Část zevní vrstvy kůže (epidermis) a část pod ní ležící části kůže (dermis) je poškozená či zcela zničená.
  • Rána bývá prozatím povrchní, barva je narůžovělá nebo červená.
  • Léze se někdy podobá naplněnému nebo prasklému puchýři.

Obrázek 2: Dekubitus - stádium II

Dekubitus - stádum II
 

Stádium III

Třetí stádium dekubitů splňuje následující charakteristiky:
  • V tomto stádiu se již jedná o závažnější a hlubší defekt.
  • Dochází ke ztrátě kůže v celé síle a viditelný je podkožní tuk.
  • Léze může vypadat jako kráter.
  • Na dně rány můžeme pozorovat nažloutlou nekrotickou tkáň.
  • Poškození může dál expandovat z primární léze do okolní zdravé kůže.

Obrázek 3: Dekubitus - stádium III

Dekubitus - stádium III

Stádium IV

Čtvrté stádium dekubitů splňuje následující charakteristiky:
  • Rána se může rozšířit na svalovinu, kosti nebo šlachy.
  • Na spodině rány je patrná odumřelá tkáň, která má nažloutlou nebo tmavou barvu a mohou vznikat krusty
  • Poškození  často expanduje podél primárního defektu do zdravých vrstev kůže

Obrázek 4: Dekubitus - stádium 4

Dekubitus - stádium IV

Neklasifikovatelné léze

Tlakové vředy, které jsou označeny jako neklasifikovatelné, se označují takové léze, kdy je povrch rány nažloutlý, hnědý, černý nebo je tvořen nekrotickou tkání. Není proto možné stanovit hloubku rány.

Hloubka defektu

Hluboký tkáňový defekt splňuje následující charakteristiky:

  • Kůže je fialové nebo kaštanové barvy, ale povrch není poškozen.
  • Je přítomen krví naplněný puchýř.
  • Plocha je bolestivá nebo citlivá na dotyk.
  • Plocha je ve srovnání s okolní kůží teplá nebo naopak studená.
  • U lidí s tmavší pletí se může vyvinout změna barvy pokožky nebo se povrch jeví jako lesklý.

Častá místa vzniku dekubitů

U pacientů, kteří jsou trvale upoutáni na invalidní křeslo, se dekubity nejčastěji vyskytují v těchto místech:

  • Kostrč nebo hýždě
  • Lopatky nebo oblast páteře
  • Hřbet rukou či nohou, kde se končetiny dotýkají křesla nebo postele.

U pacientů, kteří jsou dlouhodobě imobilizováni v lůžku, vznikají tlakové léze nejčastěji v těchto oblastech:

  • Šíjová oblast nebo postranní části hlavy
  • Ušní boltce
  • Ramena nebo lopatky
  • Kyčle, dolní část zad nebo kostrč
  • Paty, kotníky, kůže pod koleny

Kdy navštívit lékaře

Pokud zaznamenáte časné příznaky vznikajícího tlakového vředu, změňte polohu, aby se tlak na plochu zmírnil. Pokud necítíte zlepšení do 24 až 48 hodin, kontaktujte svého lékaře. Pokud se u Vás projeví příznaky infekce (jako například horečka, mokvání nebo zápach z defektu nebo zvýšená teplota léze ve srovnání s okolní kůží, vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc.

Příčiny vzniku dekubitů

Proleženiny jsou způsobené tlakem, který působí na pokožku a omezuje průtok krve v kůži a hlouběji uložených tkáních. Další faktory, které zvyšují riziko vzniku dekubitů, souvisí s omezenou hybností a mohou způsobit zvýšenou vulnerabilitu (zranitelnost) kůže a přispívají k rozvoji tlakových vředů. Mezi tři základní rizikové faktory patří:

Trvalý tlak

Pokud při trvalé imobilizaci dojde k utištění kůže mezi lůžkem (popřípadě invalidním křeslem) a kostí, působící tlak bude vyšší než tlak krevního proudu, který pohání krev do kožních kapilár a dojde ke snížení průtoku krve v dané oblasti. Krev do tkání přináší živiny a kyslík. Pokud je dodávka těchto základních látek do kožních buněk omezena, tkáně jsou poškozeny a později mohou zcela odumřít (podlehnout nekróze).


Tento problém nastává typicky v místech, kde mezi podkožím a kostí není vrstva svalů nebo dostatečná tuková vrstva. Nejvíce rizikové jsou proto oblasti kolem páteře, kostrče, lopatek, kyčlí, pat a lokty.

Tření


Tření je odpor proti pohybu. V souvislosti se vznikem dekubitů může tření sehrát svou roli při pasivní změně pohybu – například pokud je pacient ošetřovatelem posunut na lůžku. Ještě větší efekt má tření v případě, kdy je kůže vlhká. Pokožka je křehká a při tření může snáze dojít k poranění.mykové tření. Smykové tření nastává, když se dva povrchy pohybují v opačném směru. Například v situaci, kdy je nemocniční lůžko pod hlavou zvýšené, může pacient v lůžku sjíždět. Tělo pacienta sjíždí dolů, ale kůže může zůstat na místě a dostává se do tahu. Tento pohyb může způsobit poškození kůže, podkoží, ale hlavně vyživujících cév, takže kůže je pak náchylnější k poškození tlakem.


Další rizikové faktory

Mezi další rizikové faktory patří všechna onemocnění, která způsobí omezení hybnosti:

  • Špatný zdravotní stav nebo pocity slabosti
  • Ochrnutí
  • Zranění či onemocnění, která vyžadují klid na lůžku
  • Zotavení po operaci
  • Sedace
  • Koma

Věk

Kůže seniorů je obecně křehčí, tenčí, méně hydratovaná a méně pružná než kůže mladších dospělých. Také produkce nových kožních buněk je pomalejší. Tím vším je riziko poškození a horšího hojení kůže zvýšeno.šené smyslové vnímání. V důsledku poranění míchy při neurologických onemocněních nebo u jiných poruch může dojít ke zhoršení či ztrátě citlivosti. Neschopnost nebo snížená schopnost cítit bolest či tlak může mít za následek častější vznik proleženin.


Hubnutí

Dlouhodobé onemocnění je obvykle provázeno hubnutím nebo svalovou atrofií. Pokud dochází ke ztrátě tuku a svalové atrofii, kůže se stane zranitelnější, neboť snáze dochází k útlaku. Nedostatečná výživa a hydratace. Aby nedocházelo k odbourávání tkání, je nutné nemocnému zajistit dostatečnou hydrataci a také dostatečný přívod proteinů, kalorií, vitaminů a minerálů v každodenní stravě pro udržení zdraví kůže a jako prevence odbourávání tkání.


Suchá nebo vlhká kůže

Při nadměrné vlhkosti kůže dochází častěji k poranění nebo narušení povrchu pokožky například třením mezi kůží a oděvem nebo kůží a ložním prádlem. Kůže může být vlhká v důsledku nadměrného pocení nebo například při močové inkontinenci. Pokud je kůže naopak velmi suchá, je rovněž více náchylná k poškození a riziko poranění se zvyšuje.

Inkontinence stolice


Pokud pacient není schopen ovládat vylučování stolice, je třeba, aby personál věnoval hygieně u daného pacienta zvýšenou pozornost. Bakterie z výkalů mohou způsobit závažné lokální infekce a mohou vést i k život ohrožujícím stavům. Onemocnění, která mohou ovlivňovat krevní oběh. Mezi taková onemocnění, která ovlivňují krevní oběh, patří například diabetes mellitus (cukrovka), choroby cév (zvyšují riziko ischemického postižení tkáně).

Kouření


Kouření snižuje průtok krve a omezuje množství kyslíku, který je v krvi obsažen. Bylo zjištěno, že u kuřáků se léze rozvíjejí snáze, bývají závažnější a pomaleji se hojí.

Snížená úroveň vědomí


Pacienti, u kterých došlo k poruše vědomí v důsledku nemoci, úrazu nebo užívání léčiv, nejsou obvykle schopni zaregistrovat zvýšené riziko vzniku dekubitů a ani jim předcházet například změnou polohy těla. Nutná je kvalitní ošetřovatelská péče.

Svalové křeče



Pacienti, kteří trpí častým vznikem křečí, mívají vyšší riziko vzniku tlakových lézí.

Komplikace

Mezi časté komplikace dekubitů patří:


Sepse

Pokud se z lokální kožní infekce dostávají bakterie do krevního oběhu a šíří se do celého organismu, mluvíme o rozvoji sepse. Jedná se o rychle postupující, život ohrožující stav, který může vést k multiorgánovému selhání.


Celulitida

Celulitidou se rozumí infekce kůže a poblíž uložených měkkých tkání. Projevuje se značnou bolestí, lokálním zarudnutím a otokem. Pokud dojde k poškození nervů, pacienti nemusí cítit bolest. Jedná se o potenciálně život ohrožující komplikaci dekubitů.

Infekce kostí a kloubů

Pokud dochází k diseminaci (rozsevu) infekce, postiženy mohou být také kosti a klouby. Při kloubních infekcích (septická artritida) může dojít k poškození chrupavek a tkání. Infekce kostí (osteomyelitida) může zhoršit funkci kloubů nebo omezit pohyb končetin. Jedná se o další potenciální život ohrožující komplikaci.


Rakovina


V důsledku chronického dráždění v oblasti kožního defektu může dojít ke vzniku dlaždicobuněčného karcinomu. Tento typ nádoru je velmi agresivní a vyžaduje většinou chirurgický zákrok.


Vyšetření a diagnostika

Hodnocení proleženin

Pro objektivní zhodnocení závažnosti defektu je třeba, aby se lékař zaměřil na tyto oblasti:

  • Určení velikosti a hloubky vředu
  • Kontrola, zda je či není přítomné krvácení, exsudace (výtok) z rány, úlomky v ráně. Jedná se o faktory predisponující k rozvoji závažné infekce.
  • Zjištění přítomnosti zápachu, který se obvykle vyskytuje u infikované či nekrotické tkáně.
  • Kontrola, zda nedochází k šíření defektu do oblasti zdravé tkáně.
  • Kontrola, zda se dekubity nevyskytují i na jiných částech těla.

Lékař pokládá pacientům tyto otázky:

  • Kdy se poprvé objevila tlaková léze?
  • Jak byste zhodnotil/a závažnost bolesti?
  • Už se u Vás v minulosti tlakové vředy vyskytly?
  • Jak byly léčeny a byla léčba úspěšná?
  • Jak často a jakým způsobem měníte polohu?
  • Léčíte se dlouhodobě? Jaké je Vaše onemocnění a jaká léčba byla nasazena?
  • Popište denní jídelní režim.
  • Kolik tekutin denně vypijete?

Vyšetření a diagnostika

Lékař indikuje následující vyšetření:

  • Krevní testy pro zjištění celkového zdravotního stavu
  • Odběr vzorku z rány na kultivaci pro průkaz bakteriální nebo mykotické infekce v nehojící se ráně ve stádiu IV, která se prohlubuje, ačkoliv byla nasazena léčba
  • Odběr kultur pro vyloučení nádorového bujení v chronické, dlouhodobě se nehojící ráně

Léčba a léčiva

Léčbu proleženin můžeme rozdělit na konzervativní a operační. Dekubity, které jsou ve stádiu I a II, se obvykle zahojí během několika týdnů až měsíců při nasazení konzervativní terapie a zlepšení celkové ošetřovatelské péče (která hlavně zabrání vzniku nových tlakových lézí). Mnohem náročnější je léčba dekubitů ve stádiu III a IV (1).

Kdo léčí dekubity?

Řešením dekubitů se zabývá mnoho oborů. Přístup k léčbě je multidisciplinární s přihlédnutím k mnoha aspektům a stavu rány. Mezi členy týmu, který se o tlakové léze stará, patří:

  • Ošetřující lékař, který dohlíží na terapeutický plán
  • Lékař, který se specializuje na problematiku hojení ran
  • Sestry nebo zdravotničtí asistenti, jejichž úkol je starat se o ránu a edukovat (poučit) pacienta a rodinné příslušníky
  • Sociální pracovník, který pomáhá rodině pacienta zvládnout obavy související s dlouhodobou hospitalizací
  • Fyzioterapeut, který nemocnému pomáhá zlepšit hybnost
  • Dietní sestra, která sleduje nutriční (výživové) nároky a v závislosti na tom navrhne odpovídající dietu
  • Neurochirurg, ortoped nebo plastický chirurg v závislosti na tom, jaký typ chirurgického výkonu je nutné provést.

Snížení tlaku, který je vyvíjen na kůži

Prvním krokem v léčbě tlakových lézí je redukovat tlak, který na kůži působí a jehož dlouhodobé působení může způsobit vznik dekubitů. Mezi prostředky, které k tomuto opatření vedou, patří (2):

Polohování pacienta


Pokud má pacient dekubity, je nutné, aby byla v krátkých časových intervalech měněna pacientova poloha a tím došlo k zamezení vzniku dalších tlakových vředů. Pokud se jedná o pacienta na kolečkovém křesle, měl by se pokusit zhruba každých 15 minut přenést váhu. Každou hodinu by pak měl změnit polohu (často s pomocí jiných osob). Pacient, který je upoután na lůžko, by měl být polohován každé dvě hodiny.

Pokud má pacient dostatek síly v horních končetinách, může se zkusit polohovat sám například pomocí madla nad postelí. Ošetřovatelé zase mohou pro změnu polohy použít prostěradlo, které může fungovat jako prostředek pro vytažení pacienta. Prostěradlo také zabraňuje posouvání pacienta v lůžku směrem dolů, vzniku tření a tím možným poraněním kůže.


Užívání podpůrných pomůcek


Výhodné je použití matrací, postelí  a speciálních polštářů, které pomohou pacientovi ležet ve správné poloze, zmírnit tlak na pokožku a chránit snadno zranitelná místa. Pacienti na invalidním vozíčku mohou pro polohování užívat speciální polštáře. Existují různé varianty - například pěnové polštáře nebo polštáře naplněné vodou či vzduchem. Typ si vyberte podle toho, co Vám je pohodlné a dle Vašeho zdravotního stavu.

Čištění a převazování ran

Aby se defekt správně zahojil, je třeba o ránu pečovat tak, aby bylo hojení rány co nejrychlejší. K tomu je potřeba:

Pravidelné čištění rány

Pro správné hojení rány je nezbytné pravidelně ránu čistit, abychom zabránili rozvoji infekce, která by hojení prodloužila a zkomplikovala. Pokud není porušen povrch poškozené kůže (stádium I), je vhodné defekt omývat vodou a jemným mýdlem a poté ji dosucha utřít. Defekty s poškozeným povrchem kůže (otevřené defekty) je vhodné čistit slanou vodou (fyziologický roztok) při každém převazu rány.

Používání obvazů

Obvazování rány pomáhá udržet ránu vlhou (k prohlubování defektu může docházet vysycháním), obvaz má bariérovou funkci a brání přenosu a rozvoji infekce. Okolní neporušenou kůži zase pomáhá udržet suchou. Existují různé druhy obvazů - například tenké síťky (gázy), gelové nebo pěnové obvazy. Mohou se použít různé kombinace obvazů. Váš lékař vybere vhodný typ obvazu v závislosti na mnoha faktorech - například velikosti a závažnosti defektu, lokalizace léze, možnosti provádění převazu, přítomnosti výtoku (exsudace) z rány.

Odstranění poškozené tkáně


Pro adekvátní a účinnou terapii je nezbytné, aby byly odstraněny zbytky poškozené, odumřelé nebo infikované tkáně. Vyčištění tkáně (debridement) může být provedeno různými metodami, přičemž výběr postupu závisí na závažnosti léze, celkovém stavu pacienta a terapeutických cílech.

Chirurgické čištění rány - vyříznutí mrtvé (nekrotické) tkáně

Mechanické odstranění odumřelé tkáně a buněčného detritu, nečistot může být provedeno nízkofrekvenčním ultrazvukem, obvazovým materiálem nebo speciálním tlakovým zařízením.

Debridement autolýza


Jedná se o proces, který je pro tělo přirozený. Autolýza je rozklad mrtvé tkáně pomocí enzymů. Tato metoda je užívána na menší plochy a na rány, které nejsou infikovány. Po provedení autolýzy je nutné ránu převázat speciálními obvazy, které ji udrží čistou a vlhkou.

Další terapeutické kroky

Mezi další postupy, které se v léčbě tlakových lézí uplatňují, patří:

Léčba bolesti


Dekubity mohou být velmi bolestivé. Pro zvládnutí bolesti se používají nesteroidní antirevmatika - jako například ibuprofen (Advil, Motrin a další) nebo naproxen. Bolest je důležité redukovat při provádění čištění a převazování rány. Rovněž se mohou použít lokální léčiva - ta se užívají hlavně během čištění rány.

Antibiotika


Infekce dekubitů velmi komplikuje léčbu. Aby byla kauzální léčba účinná, je třeba infekce eliminovat. Při bakteriální infekci je proto nutné nasadit antibiotickou terapii. Léčiva se podávají perorálně nebo intravenózně (nitrožilně).

Vyvážená zdravá strava


Aby hojení rány bylo usnadněno, je vhodné, aby dietní sestra nebo lékař doporučili vhodný dietní režim. Ten většinou spočívá ve zvýšení příjmu potravy i tekutin, vhodná je vysokoproteinová dieta a zahrnutí potravin bohatých na vitaminy a minerály. Někdy se doporučuje užívat doplňky stravy (například vitamin C nebo zinek).

Léčba inkontinence

Močová inkontinence nebo inkontinence stolice může způsobit přítomnost vyšší koncentrace bakterií na kůži - tím se zvyšuje riziko infekce dekubitu. Zvládnutí inkontinence proto může zabránit rozvoji infekcí a urychlí hojení rány. U pacientů je vhodné časté měnění plen, užívání krémů na kůži, které chrání pokožku před vlhkým prostředím, zavádění močových katétrů nebo rektálních rourek.

Svalové spasmy


Stahy svalů (spasmy) mohou způsobit prohloubení dekubitů. V případě, kdy se vyskytnou, se pacientům podávají myorelaxancia - léky uvolnující stah svalu. Mezi tato léčiva patří například diazepam (Valium), tizanidin (Zanaflex), dantrolen (Dantrium), baklofen (Gablofen, Lioresal). Myorelaxancia uvolňují stažené svaly a usnadňují hojení dekubitů.

Podtlaková terapie (VAC)


Tato terapie využívá podtlaku k odsávání tekutin z rány a tím napomáhá hojení dekubitů. Užívá se pouze u některých typů lézí.


Chirurgické řešení dekubitů

Pokud selže konzervativní léčba, je nutné přistoupit k chirurgické léčbě. Cílem chirurgického zásahu je zlepšení hygieny a stavu rány, snížení rizika infekce nebo její léčba, snížení ztrát tekutin z rány, snížení rizika vzniku nádorového bujení v místě chronického dráždění kůže.

Typ chirurgického zásahu závisí hlavně na lokalizaci léze, ale také na tom zda dekubitus nevznikl v oblasti dřívější operace s jizvou. Obecně se nejčastěji přistupuje k léčbě pomocí přenosu svalového laloku, kožního štěpu nebo jiné tkáně k překrytí rány.

Podpora a způsob, jak se s onemocněním vyrovnat

Léčba i prevence dekubitů je velmi náročná nejen pro pacienta, ale i další členy rodiny nebo ošetřovatele v nemocničních zařízeních, kteří se o nemocného starají. Tlakové léze většinou souvisí s dlouhodobou imobilizací a často se vyskytují u pacientů v terminálním stádiu jiných onemocnění. Existují prostředky, které se snaží těmto osobám situaci ulehčit. Patří sem například:

Komunita


Sociální pracovník může vyhledat komunitní skupinu, která poskytuje pečovatelskou službu, podporu pro osoby, které se starají o dlouhodobě nemocné nebo pacienty v terminálním stádiu choroby. Tyto skupiny mají s péčí o pacienty mnoho zkušeností, které mohou dál předat.


Péče o terminálně nemocného pacienta


U pacientů, kteří se blíží ke konci svého života, je nutné dbát na kvalitní paliativní péči. V tomto období má nejdůležitější úlohu zdravotní sestra nebo fyzioterapeut. Mezi nejdůležitější cíle patří zvládnutí bolestí a poskytnutí pacientovi co největší pohodlí.


Ustavní péče


Pacienti s omezenou hybností, kteří žijí v ústavních zařízeních, mají zvýšené riziko vzniku dekubitů. I přes přítomnost ošetřovatelského personálu je přínosné, když se do péče o pacienty zapojí rodina a například v rámci návštěvy pomohou pacientovi změnit polohu a snížit tak riziko vzniku dekubitů.


Prevence vzniku dekubitů

Mnohem jednodušší než dekubity léčit je zabránit jejich vzniku. Neznamená to však, že prevence je jednoduchý proces a ani správná ošetřovatelská péče nemusí zabránit rozvoji tlakových lézí.

Lékař a další členové týmu mohou pomoci pacientům a rodinám vytvořit plán, jak se o nemocného starat - ať už jde o domácí péči nebo odbornou péči v nemocničním zařízení.

Nejdůležitější v prevenci vzniku dekubitů je polohování pacienta. Polohování musí být poměrně časté, aby se zabránilo poškození kůže a obecně by měly být nejméně zatíženy oblasti, které jsou často zatíženy rozvojem dekubitů. Dále je nutné starat se o kůži - dbát na to, aby kůže byla čistá a suchá, dbát na správnou výživu, eliminovat kouření a snažit se denně cvičit.

Změny polohy u pacientů na invalidním vozíčku

Pro pacienty upoutané na kolečkové křeslo jsou důležitá následující doporučení:

Časté přenášení váhy


Pacient by se měl pokusit sám nebo s pomocí přenášet váhu střídavě na pravou a levou část těla. Ke střídání by mělo docházet každých 15 minut. Pokud pacient sám změnit polohu nezvládne, může se obrátit na jinou osobu, která mu s polohováním pomůže alespoň jednou za hodinu.

Pokud je to možné, je přínosné, pokud se pacient snaží rukama nadzvednout tělo z vozíku. Pokud se jedná o zdatného jedince s větší silou horních končetin, může se pokusit nadzvednout zapřením o ramena křesla. 

Užívání speciálních vozíků


Některé novější invalidní vozíky umožňují vozík naklonit, což sníží tlak na polovinu těla. Pacienti mohou použít speciální polštáře, které zmírní tlak na kůži a zajistí, že pacient v křesle sedí pohodlně. Existují různé druhy speciálních polštářů - mohou být naplněné vodou, vzduchem, dál pěnové nebo gelové polštáře. Fyzioterapeuti pak pacientům mohou poradit jak pomůcku správně užívat, aby polohování bylo co nejvíc efektivní.

Polohování ležícího pacienta

Doporučení, která platí pro polohování ležícího pacienta:

  • Změna polohy by měla být častá, aby nedocházelo dlouhodobému působení tlaku na kůži. V ideálním případě by měl být pacient polohován každé dvě hodiny.
  • Pořiďte si pomůcky, které změnu polohy usnadní. Pokud máte dostatečně silné horní končetiny, můžete se pokusit změnit polohu sami pomocí závěsného držadla. Pokud je pacient hospitalizován, ošetřovatelé často používají ke změně polohy prostěradlo, které leží pod pacientem.
  • Speciální matrace. Ke zmírnění tlaku a ochraně nejvíce ohrožených oblastí může pomoci použití speciálních pěnových matrací a polštářů. Lékař nebo jiný člen týmu může doporučit, jaký typ matrace je pro daného pacienta nejvhodnější.
  • Pokud je možné lůžko zvednout, doporučuje se zvýšit část postele pod hlavou do úhlu 30° a více. Speciální polštáře pro ochranu kostí. Oblasti, kde kůže naléhá na kost, je třeba zvýšeně chránit proti vzniku lézí. Vhodné je tyto oblasti podložit polštářem a zabránit tak přímému tlaku na danou oblast. Lepší než ležet přímo na boku je použít přední nebo zadní polštář, na který si pacient lehne. Existují také polštářky, které brání vzniku dekubitů na patách nebo kolem kotníků.

Péče o pokožku

Při dobré péči o pokožku mohou být léze odhaleny již v časné fázi vzniku a mohou být tedy lépe léčeny. Péče o kůži tedy může zabránit rozvoji závažných tlakových lézí.

  • Čištění poškozené kůže. Kůže by měla být v místě léze očištěna jemným mýdlem a teplou vodou nebo mohou být použity speciální přípravky, které není nutné oplachovat. Důležité je udržovat pokožku dostatečně hydratovanou.
  • Ochrana kůže. Pro ochranu kůže z nadměrné vlhkosti se použije pudr, na suchou pokožku aplikujeme krém. Je vhodné často měnit lůžkoviny i prostěradlo a oblečení pacienta. Je třeba dávat pozor na knoflíky nebo jiné části oblečení, které mohou dráždit pokožku (například shrnuté prostěradlo).
  • Každodenní kontrola kůže. Pokud se pacientova pokožka (hlavně rizikové oblasti) kontroluje denně, dekubity se najdou již v časném stádiu a nedojde k jejich plnému rozvoji a tím pádem bude jejich léčba snazší. Pokud je pacient dostatečně pohyblivý, může svůj stav kontrolovat sám nebo s pomocí zrcátka. Pokud to není možné, inspekci provádí ošetřovatel.
  • Léčba inkontinence. Močová inkontinence nebo inkontinence stolice může způsobit přítomnost vyšší koncentrace bakterií na kůži - tím se zvyšuje riziko infekce dekubitu. Zvládnutí inkontinence proto může zabránit rozvoji infekcí a urychlí hojení rány. U pacientů je vhodné časté měnění plen, užívání krémů na kůži, které chrání pokožku před vlhkým prostředím, zavádění močových katétrů nebo rektálních rourek.

Výživa

Lékař, dietní sestra nebo další z členů týmu pacientovi pomohou zvolit vhodnou dietu, aby měl organismus dostatek živin a bylo tak snazší a rychlejší hojení.

  • Volba vhodné stravy. Někdy je nutné zvýšit množství celkově přijatých kalorií, proteinů, vitaminů a minerálů. Někdy bývá doporučováno užívání potravinových doplňků jako například vitamin C nebo zinek.
  • Pitný režim. Je důležité dbát na dostatečný přísun tekutin, aby kůže zůstala hydratovaná. Správná hydratace je důležitá pro udržení zdravé kůže. Lékař pacientovi doporučí, kolik tekutin je denně třeba vypít a poučí pacienta, jaké jsou známky nedostatečné hydratace. Hodnotí se dusíková bilance, barva moči, suchost úst, žízeň, suchost kůže, zácpa.
  • Pokud je pacient omezen výrazně a činí mu problém příjem potravy, je možné se obrátit na ošetřovatele. V některých případech je nutné aplikovat jiné formy výživy, aby byla nutrice dostatečná.
  • Další důležitá opatření, která mohou pomoci snížit riziko rozvoje dekubitu, jsou například:
    • Ukončení kouření. Pokud pacient kouří, měl by ihned přestat. Pokud je obtížné zbavit se závislosti, lékař může předepsat substituční terapii pro zmírnění abstinenčních příznaků.
    • Aktivita. Nejdůležitějším faktorem pro rozvoj dekubitů je dlouhodobá imobilizace. Proto je důležité denně cvičit. Fyzioterapeuti mohou navrhnout cvičení, která nejen pomohou k udržení kůže zdravé, ale také mohou zlepšit krevní obraz a vybudovat si svalovou tkán, zlepšit chuť k jídlu a vytvarovat tělo.


Závěr

Dekubity jsou závažným problémem zejména u starších lidí, kde představují jednu z nejčastějších komplikací při dlouhodobém upoutání na lůžko. Smyslem našeho článku bylo přinést detailní pohled na toto onemocnění a popsat příčiny, příznaky a možnosti léčby proleženin, včetně preventivních opatření, která hrají zásadní roli. V případě, že budete mít podezření na vznik dekubitu nebo si s něčím nebudete jisti, obraťte se na vašeho praktického lékaře nebo na ambulantního specialistu (dermatologa - kožního lékaře), kteří vám poradí a pomohou.

Pomohl Vám tento článek? Chcete nás podpořit, abychom mohli psát více podobných článků?
Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Použité zdroje: Přeloženo z angličtiny a upraveno podle Mayoclinic. Další odkazy na referenční zdroje jsou uvedeny přímo v článku (číslované reference).
Národní referenční centrum pro dekubity v ČR - NRC.
Zdroje obrázků: Dollarphotoclub.com a Dekubitus.de
Článek naposled aktualizován: 20. dubna 2015 7:02
Datum příští revize: 20. dubna 2017 7:02
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace