Fibrilace srdce: příčiny, projevy a léčba

Fibrilace srdce: příčiny, projevy a léčba
11. března 2013 3:53

Fibrilace může být život ohrožující stav, kdy srdeční rytmus je neefektivní, chaotický, nepravidelný a rychlý (tep 300-600/min). Rozlišujeme fibrilaci síní a fibrilaci komor.

Příčiny

Převodní systém srdeční zajišťuje srdeční automacii. Jedná se o specializované buňky srdeční svaloviny, které jsou schopny aktivně tvořit elektrický vzruch, který se pak jejich prostřednictvím dále šíří po celém srdci. Skládá se ze sinoatriálního uzlu, který vytvoří vzruch v pravé síni. Vzruch se pak dále šíří do atrioventrikulárního uzlu, který vzruch ze síní pozdrží, aby se komory mohly naplnit krví. Následuje Hisův svazek, který prostupuje nevodivým srdečním septem a umožňuje tak přenos vzruchu na komory, kdy pomocí Tawarových ramének a jejich konečných větví, tzv. Purkyňových vláken, dokončí převod vzruchu a dochází k systole (stahu) komor. Pokud však nedochází ke správnému a pravidelnému tvoření vzruchu v sinoatriálním uzlu, nebo se tvoří na jiných místech a rychleji, přichází pak elektrická vlna do atrioventrikulárního uzlu z různých úhlů a v různých směrech. Uzel však propouští jen některé vzruchy a výsledkem je pak nepravidelná akce komor.

Fibrilace síní se vyskytuje běžně u starých lidí a označuje se jako idiopatická, tedy nemoc vznikající bez známé příčiny. Avšak velmi často dochází k fibrilaci síní po prodělaném infarktu myokardu, u stenóz mitrální chlopně (zúžení průsvitu chlopně mezi levou síní a levou komorou) či při hypertyreóze u starších lidí (zvýšená aktivita štítné žlázy) a u hypertoniků (pacienti s vysokým krevním tlakem). Fibrilace síní neohrožuje na životě a významně neovlivňuje funkci srdce. To, co dělá tuto nemoc rizikovou, jsou její komplikace, a to zvýšený výskyt cévních mozkových příhod a srdečních selhání, vlivem zvýšeného rizika tvorby sraženin.

Fibrilace komor je naopak závažná srdeční porucha. Vzniká při špatné synchronizaci převodního systému srdečního, kdy dochází k nekontrolovatelnému stahu srdeční svaloviny a srdce ztrácí svou funkci, jakožto krevní pumpa. Pokud tento stav není včas řešen pomocí defibrilátoru, jedinec umírá. Nejčastější příčinou fibrilace komor je akutní infarkt myokardu. Dále jsou to pak ischemická choroba srdeční, kardiomyopatie, syndrom dlouhého QT intervalu či Brugadův syndrom a mnoho dalších onemocnění. Může však vznikat i bez známých důvodů.

Příznaky

Fibrilace síní bývá často asymptomatická (bez příznaků) a odhalí se většinou až náhodně při vyšetření z jiného důvodu. Může se však projevit dušností nebo subjektivním pocitem bušení srdce. Později ji provázejí komplikace v podobě zvýšené tvorbě sraženin vlivem zpomaleného průtoku krve v síních. Tromby (sraženiny) mohou ucpat plicní tepny a způsobit tak plicní embolii, nebo uzavřou tepny zásobující mozek, což má za následek cévní mozkovou příhodu. 

Fibrilace komor se naproti tomu projevuje ztrátou vědomí, nehmatným pulzem, neslyšitelnými srdečními ozvami a nezměřitelným krevním tlakem.  Děje se tak kvůli zástavě krevního oběhu.

Diagnostika

Nejspolehlivější diagnostika fibrilace srdce se provádí pomocí EKG. Fibrilace síní se na EKG křivce rozpozná díky chybějící vlně P se zcela nepravidelnými komplexy QRS kmitů normálního tvaru. Není tomu tak při fibrilaci komor, kdy celá EKG křivka je nepravidelného tvaru a nelze na ní rozpoznat QRS komplex, ani vlny P a T. Zkušený lékař by však dokázal rozpoznat fibrilaci síní i pomocí poslechu srdečních ozev, pohmatu pulzací tepen a změřením krevního tlaku. Dnes je ale nejčastější metodou právě EKG. 

Léčba

Léčba fibrilace síní je velmi individuální záležitostí. Lékař posuzuje věk pacienta a jeho další onemocnění. Jako první alternativou je podávání antiarytmik, např. propefanon, flekainid, amiodaron, tedy léků upravující srdeční rytmus. Tyto léky však časem ztrácejí na své účinnosti a mají mnoho vedlejších účinků, tudíž je časem nutná tzv. katetrizační ablace. Do cév v tříslech nebo na krku se zavádí katetry (ohebné nástroje), pomocí nichž se aplikuje vysokofrekvenční elektrický proud, který zničí část tkáně v síních. Tím dochází k obnovení srdečního rytmu. Až u jedné třetiny případů se musí tento složitý zákrok již po několika letech opakovat. V dnešní době ho lze operovat i roboticky. 

U většiny pacientů se využívá i kardioverze, což je přerušení arytmie síní pomocí léků (medikamentózní kardioverze) nebo elektrickým výbojem (elektrická kardioverze). Při medikamentózní kardioverzi je pacientovi za stálého monitorování EKG podáván lékdo žil a sleduje se, zda dochází k nápravě srdeční arytmie. Pokud má pacient dlouhodobou arytmii a špatně ji snáší, provádí se elektrická kardioverze. Je nutná celková anestezie, aby jedinec nepociťoval bolest při elektrických výbojích. Vše se děje opět za stálého monitorování EKG. U starších osob je fibrilace síní běžnou záležitostí a obvykle ji pacienti ani nevnímají. V těchto případech se vše kontroluje léky, zvláště pro snížení srážlivosti krve (warfarin, aspirin) a není snaha arytmii napravovat. Jedincům mohou být také voperovány pod kůži na hrudníku tzv. implantabilní záznamníky EKG, které dovolují monitorování srdeční aktivity až po dobu 3 let.

Fibrilace komor se řeší pomocí defibrilátoru, který svým intenzivním elektrickým výbojem dokáže obnovit správnou činnost srdce. Rizikovým pacientům, kteří jsou ohrožení komorovou tachykardií nebo fibrilací komor, lze implantovat do levé prsní krajiny kardioverter, což je zmenšená verze defibrilátoru. Celý přístroj je pod kůží a jeho elektrody se umístí do srdce, kde snímají jeho elektrickou aktivitu. Při arytmii pak dokáže přístroj vyvolat výboj a tím obnovit srdeční rytmus. Životnost kardioverteru je až 5 let, kdy je nutné přístroj zkontrolovat a vyměnit baterie.

Sdílet článek
Tags:
Autor: Barbora Tichá
Datum vydání: 11. března 2013 3:53
Datum příští revize: 11. března 2015 3:53
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace