Sarkoidóza: příznaky, diagnostika a léčba

Sarkoidóza je onemocnění způsobené drobnými zánětlivými ložisky, která se začnou vytvářet v libovolné tkáni lidského těla. Nejčastěji bývají postiženy plíce, a v takovém případě pak hovoříme o sarkoidóze plic.

Příčina vzniku tohoto onemocnění je neznámá, ale předpokládá se, že na základě infekce dochází k autoimunitní reakci, která vyvolá vznik lokálních zánětů. Dobrou zprávou je nicméně skutečnost, že se většinou jedná o dočasný problém a téměř v polovině případů se pacient ze sarkoidózy vyléčí sám, aniž by absolvoval jakoukoli jinou léčbu. 

Pokud onemocnění neodezní samo, přistupuje se ke specializované léčbě, jejímž cílem je pomoci tělu v boji se zánětem a zajistit správné fungování plic.

Příznaky sarkoidózy

Mezi nejčastější příznaky plicní sarkoidózy patří suchý kašel, dechová nedostatečnost a bolest na hrudi. Kromě toho se často vyskytuje únava, slabost, horečka, bolesti svalů, nechutenství a pokles hmotnosti.

Diagnostika sarkoidózy

V případě podezření na sarkoidózou provádí lékař následující testy:

• celkovou tělesnou prohlídku
• funkční vyšetření plic
• rentgen plic
• biopsie plic
• Kveimův test

Z funkčního vyšetření plic lékaři zjistí zda vaše plíce správně fungují a zda dobře dýcháte. Rentgenový snímek plic zase ukáže zda nemáte v plicích zvětšeny hluboké lymfatické uzliny, což může být signálem nastupující nebo probíhající sarkoidózy. Z biopsie, což není nic jiného než vyšetření odebraného kousku plicní tkáně lékaři dokážou určit typ zánětlivé změny ve tkáni.

Kveimův test spočívá v injekční aplikaci buněk sleziny člověka, trpícího sarkoidózou do podkoží a v následném vyhodnocení reakce imunitního systému (hodnotí se zda se vytvořil granulom, což je specifický typ chronického zánětu, který se vyskytuje mimo jiné při sarkoidóze). 

Komplikace sarkoidózy

Mezi nejčastěji se vyskytující komplikace sarkoidózy patří záněty oka a zvýšená hladina vápníku v krvi, což je důsledkem toho, že při tomto onemocnění tělo vstřebává ze střeva více vápníku. Takto zvýšená hladina vápníku může způsobit jednak větší riziko tvorby vápenných ledvinových kamenů. Největším problémem ale je riziko poruch srdečního rytmu, který s vápníkem souvisí. Zvýšená hladina vápníku v krvi může vést také ke vzniku peptidických vředů. V důsledku neléčené sarkoidózy může dojít také k poškození plicní tkáně fibrózou (zmnožení vazivové tkáně v okolí plicních sklípků, což  vede k dechové tísni).

Léčba sarkoidózy

U většiny lidí se sarkoidóza vyléčí sama bez jakékoli léčby. Možná si tedy ani neuvědomíte, že jste tuto nemoc vlastně prodělali. Pokud vaše příznaky neustupují přistupuje se k léčbě kortikosteroidy, což jsou léčiva s protizánětlivými účinky, která vašemu imunitnímu systému pomůžou zbavit se sarkoidózy. Tato léčiva však smí předepsat pouze lékař a smí se užívat jen po omezenou dobu, protože mají také určité nežádoucí účinky.

Rizikové faktory a prevence sarkoidózy

Mezi hlavní rizikové faktory, které mohou vyvolat sarkoidózou plic patří především kouření a pobyt v prašném prostředí či v prostředí s výskytem chemikálií a těkavých látek. Proto se toto onemocnění často vyskytuje mezi pracovníky ve stavebnictví nebo chemickém průmyslu. V minulosti, kdy se jako střešní krytina používaly azbestové šablony, byla sarkoidóza způsobena právě azbestem. Proto je jeho používání dnes ve většině evropských zemí ve stavebnictví zakázáno.

Pokud jste prodělali sarkoidózu plic měli byste jednak pravidelně chodit na kontroly a jednou za rok absolvovat funkční test vašich plic a hlavně byste se měli vyvarovat prašného a smogového prostředí. To především znamená pokud možno nevycházet z domu za smogové situace a důsledné používání ochranných pomůcek při práci v prašném nebo pro dýchací cesty agresivním prostředí.