Šokující studie odhalila znepokojivá fakta o antidepresivech a farmaceutických firmách

22. února 2016 14:37

Možná, že si po přečtení nadpisu článku myslíte, že vás chceme vystrašit. Ale ujišťuji vás, že tomu tak není. Je pravda, že fungování farmaceutického průmyslu je často zahaleno rouškou tajemství, ale tento článek přináší důležité a závažné podněty k zamyšlení, vzhledem k množství lidí, kteří léky proti depresím (antidepresiva) užívají.

Přestože informace zde uvedené mohou být znepokojující, zejména pokud sami nebo někdo z vašich příbuzných či známých užívá antidepresiva, neznamená to, že byste měli šmahem antidepresiva přestat užívat nebo je hodit do kanálu. 

To nikdy nedělejte a vždy pamatujte na to, že léčba depresí a jakýchkoli jiných onemocnění patří do rukou odborníka, tedy lékaře.

Ale ...

Přesto si myslíme, že je potřeba se podrobněji a kriticky podívat na to, co se dnes děje se zdravotnictvím a jakým způsobem farmaceutické firmy fungují.

“Lékařská věda se dnes v podstatě nechává kupovat farmaceutickým průmyslem, a to nejen v oblasti vlastní klinické medicíny, ale také v oblasti výuky a výzkumu. Akademické instituce jednotlivých zemí dovolují farmaceutickému průmyslu, aby si z nich udělal “placené obchodní zástupce”. Považuji to za ostudné.” (1, 2)

Tato slova pronesl Arnold Seymour Relman (1923 - 2014), bývalý profesor na lékařské fakultě v Harvardu a bývalý šéfredaktor časopisu New England Medical Journal.

Posledním příkladem tohoto druhu “korupce” je studie, kterou začátkem února letošního roku vydali odborníci z Cochrane centra v Kodani v časopise British Medical Journal.

Tato klinická studie potvrdila, že farmaceutické firmy nezveřejňují všechny informace týkající se výsledků klinických hodnocení studijních léčiv. Odborníci prošli dokumentaci ze 70 různých dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných klinických studií zaměřených na inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a inhibitory zpětného vychytávání norepinefrinu a serotoninu (SNRI), což jsou obojí léčiva používaná, mimo jiné, k léčbě deprese, a zjistili, že řada závažných účinků, které se objevily v průběhu klinického testování těchto léčiv, nebyla ve zprávách z klinického hodnocení uvedena. A přitom jsou tyto zprávy důležité dokumenty, které se odesílají orgánům státního dozoru (jako je například americká FDA nebo Evropská medicínská agentura (EMA)) a na jejichž podkladě jsou léčiva schvalována.

Tamang Sharma, postgraduální student v centru Cochrane a hlavní autor této studie, poznamenal:

Zjistili jsme, že řada příloh byla úřadům nabídnuta jen na jejich výslovnou žádost a že úřady si tyto přílohy nikdy nevyžádaly. Docela mě děsí, jak špatná by situace mohla být, kdybychom měli k dispozici úplná data (3).

Joanna Moncrieff, psychiatrička a vědecká pracovnice univerzitě UCL (University College London), dodává:

Tato studie potvrzuje, že nejsou hlášeny všechny vedlejší účinky antidepresiv. Víme, že se o nich nepíše v literatuře a zdá se, že nejsou ani správně zaznamenány ve zprávách z klinických studií, které se odesílají orgánům státního dozoru a jsou podkladem pro rozhodování a povolování léčiv (3).

Peter Gotzsche, klinický vědecký pracovník v Cochrane centru a spoluautor této studie, se pokoušel získat zprávy z klinických hodnocení již před téměř deseti lety. Jednalo se o materiály k lékům proti obezitě. Bohužel mu Evropská medicínská agentura (EMA) tyto zprávy odmítla poskytnout:

Vymlouvali se na zachování obchodního tajemství, i když v těch zprávách nebylo absolutně nic co by mohlo být považováno za obchodní tajemství. Snažili jsme se jim vysvětlit, že všechny ty tajnosti akorát stojí lidské životy, ale vůbec je to nezajímalo (3).

Nakonec se po létech naléhání a stížností podařilo tyto informace získat. Tento průlom je podle doktora Gotzsche pozitivní, ale je potřeba si uvědomit, že podobný proces musí ještě proběhnout i v USA a dalších zemích. Gotzsche dále dodal, že je nutné, aby odborníci a vědečtí pracovníci měli lepší přístup k datům z klinických hodnocení tak, aby bylo možné provádět nezávislá a nezaujatá vyhodnocení výsledků klinické studie bez vlivu lobby z oboru:

Je velmi neetické nechat pacienty dobrovolně na sobě zkoušet léčiva v rámci klinických hodnocení a pak dovolit farmaceutickým firmám, aby nám zakázaly přístup k “neupraveným původním datům”. Testování léčiv musí být ve veřejném zájmu a zcela otevřené (3).

Doktorka Moncrieff navíc vyslovuje další obavy:

Opravdu nemáme dostatek důkazů, že antidepresiva fungují, ale máme stále více a více důkazů o tom, že mohou škodit. Musíme tedy zařadit zpátečku a přestat se stále narůstajícím předepisováním antidepresiv (3).

Bohužel se to nestalo poprvé

Toto není poprvé, co byly farmaceutické firmy přistiženy při určité “manipulaci vědy”, aby se antidepresiva dostala na “pulty” lékáren. Jen před několika měsíci bylo provedeno nezávislé šetření týkající se běžně předepisovaného antidepresiva Paroxetin. Výsledkem bylo zjištění, že Paroxetin není bezpečný při podávání dospívajícím osobám, což bylo již dříve uvedeno v odborné literatuře. Ovšem v roce 2001, kdy byl tento lék v rámci klinického hodnocení, sponzorovaného firmou GlaxoSmithKline, zkoušen, výsledky klinické studie tvrdily, že je toto léčivo zcela bezpečné a na základě této “vědecké” informace pak byl Paroxetin předepisován i dospívajícím.

John Ioannidis, epidemiolog z lékařské fakulty Stanfrodské univerzity a spoluautor studie, je také autorem článku s názvem Why Most Published Research Findigs Are False (Proč je většina publikovaných výsledků výzkumu chybná), který se stal nejčtenějším článkem v historii Veřejné vědecké knihovny (Public Library of Science - PLoS). V tomto článku autor uvádí, že “v současné době je většina publikovaných výsledků vědeckého výzkumu chybná”. A tento článek je již více než 10 let starý, takže je nezpochybnitelné, že se v mezidobí situace ještě zhoršila.

Tuto skutečnost potvrzují i slova Dr. Richarda Hortona, který je v současnosti šéfredaktorem jednoho z nejrenomovanějších lékařských časopisů na světě:

Obrovské množství odborné literatury, možná až polovina, prostě uvádí nepravdivé informace. Věda se začíná propadat do temnoty, díky tomu, že se nechává ovlivnit klinickými studiemi s malým počtem účastníků, studiemi, které potvrzují jen velmi mírné zlepšení, vychází ze špatných předběžných analýz nebo jsou dokonce založeny na jasném střetu zájmů. Navíc věda začíná podléhat módním trendům, jejichž důležitost se často ukazuje jako pochybná (4).

Šéfredaktor časopisu New England Medical Journal, který rovněž patří mezi nejrenomovanější časopisy na světě, vydal podobné prohlášení:

Dnes již prostě nemůžeme příliš důvěřovat publikovaným výsledkům vědeckého výzkumu ani se spoléhat na úsudek a názor zkoušených lékařů či závazných lékařských směrnic. Nemám z tohoto závěru, ke kterému jsem pomalu a poněkud neochotně dospěl během mého dvacetiletého působení na pozici šéfredaktora časopisu New England Journal of Medicine (5).

Před několika lety Lucia Tomljenovic, odborná pracovnice v oboru biochemie na lékařské fakultě univerzity UCB, odhalila dokumenty, které potvrzují, že výrobci vakcín (očkovacích látek), tedy farmaceutické firmy i orgány státního dozoru ve zdravotnictví věděly o řadě zdravotních nebezpečí a rizik spojených s vakcínami a přesto tyto informace před veřejností utajily.

Doktorka Tomljenovic tyto dokumenty získala od britského Ministerstva zdravotnictví (DH) a od Společného výboru pro očkování a imunizaci (Joint Committee on Vaccination and Immunization - JCVI), který je poradním orgánem ministra zdravotnictví pro očkování ve Velké Británii.

Výbor JCVI se “neustále snažil zadržovat důležité a zásadní informace o závažných alergických reakcích a kontraindikacích očkování a tyto informace tajil jak před rodiči, tak před lékaři, aby byla zachována “proočkovanost”.

Doktorka Tomljenovic také řekla, že přepisy záznamů schůzek výboru JCVI signalizují, že někteří členové výboru mají silné vazby na farmaceutické společnosti a že výbor JCVI často spolupracuje s výrobci vakcín na přípravě strategií zaměřených na “zvýšení proočkovanosti”.

Některé schůzky, na kterých byla tato kontroverzní témata projednávána se neměly vůbec dostat na veřejnost a jejich záznam byl zveřejněn později, na základě Zákona o svobodě informací. Tyto konkrétní schůzky jsou v přepisech označovány jako “obchodní tajemství” a samotné přepisy jsou dalším znepokojujícím důkazem netransparentnosti, protože před zveřejněním těchto přepisů na webových stránkách JCVI, v souladu se Zákonem o svobodě informací, z nich byla část informací odstraněna (například jména účastníků) (6).

Na níže uvedeném videu z dokumentárního filmu One More Girl (Ještě jedna dívka), který popisuje vakcínu Gardasil, používanou v některých zemích jako prevenci infekce lidským papilomavirem, doktor Peter Rost, bývalý viceprezident jedné z největších farmaceutických firem na světě (Pfizer), pravdivě popisuje vazby mezi medicínským a farmaceutickým průmyslem.

 

Volný přepis rozhovoru z videa:

"Univerzity, zdravotnické organizace a instituce, prostě každý s kým jsem z titulu své bývalé funkce vedoucího představitele farmaceutické firmy přišel do styku, chodí s nataženou rukou. Všichni prosí (žebrají) o peníze. Nikdo nemá peníze. Státy (vlády) nemají peníze, univerzity nemají peníze. A jediný kdo má peníze jsou ty velké nadnárodní firmy. A oni mají opravdu hodně peněz. A své peníze používají k tomu, aby si v podstatě "koupily vliv". A dělá se to takto. Nejprve těmto organizacím a institucím poskytnete grant na výzkumné projekty. Ty výzkumné projekty pak s nimi připravíte, navážete přátelství, zajistíte si, aby vám byli zavázáni. Dále platíte také přímo jednotlivým profesorům, lékařům, vědeckým pracovníkům, apod. třeba tisíc, dva tisíce dolarů na den (někdy i více) za přednáškovou činnost. Necháte je jezdit po republice a přednášet. Dáváte peníze do vzdělávacích programů, na kterých můžete vydělat a necháte je tyto vzdělávací programy zařadit do výuky. Tito odborníci by měli být nezávislí a jednat z pozice člověka nezávislého na nějaké soukromé firmě. To je všechno skvělé, ale jak si dovedete představit, když máte nějaký rozpočet na propagaci nějakého produktu, budete poskytovat peníze na programy, které podporují používání vašeho léčiva a samozřejmě ti, kdo se na vaše léčivo dívají kriticky nedostanou nic. A všichni samozřejmě vědí, že to takto funguje. A i když tedy říkáte: “Ne my jsme se vzájemně poctivě dohodli, poskytli jsme jim finanční prostředky v rámci grantu a mohou si s nimi dělat co chtějí”, tak pravda je taková, že pokud ti, kterým poskytujete peníze nebudou tvrdit to co chcete aby tvrdili, nebudou už napříště dostávat žádné peníze. Oni to vědí, vy to víte a jediný kdo to neví je veřejnost. A takhle ovlivňujete vedoucí představitele lékařské vědy - jednoduše prostřednictvím peněz."

Doktor Rost je bývalým viceprezidentem společnosti Pfizer a “oznamovatelem” nekalých praktik ve farmaceutickém průmyslu. Je také autorem knihy The Whistleblower, Confessions of a Healthcare Hitman (volně přeloženo jako Práskač, zpověď zdravotnického agenta).

Vzhledem k jeho zkušenostem můžeme předpokládat, že k marketingovým a prodejním praktikám farmaceutických firem má hodně co říci.

Je čas znovu se zamyslet nad současným stavem medicínského výzkumu a provést potřebné změny v globálním měřítku.

Pomohl Vám tento článek? Chcete nás podpořit, abychom mohli psát více podobných článků?
Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Použité zdroje:

Volně přeloženo z Collective Evolution

Zdroje obrázků:

Pixabay.com

Článek naposled aktualizován: 22. února 2016 14:37
Datum poslední aktualizace: 23. února 2016 10:25
Datum příští revize: 23. února 2018 10:25
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace