Ledvinové kameny: příznaky, léčba, prevence

Ledvinové kameny: příznaky, léčba, prevence
3. ledna 2013 0:26

Kameny (konkrementy) jsou pevné shluky připomínající krystaly, které se mohou tvořit kdekoliv v močových cestách – v ledvinách, močovodech i močovém měchýři. Obecně onemocnění nazýváme odborně urolitiáza; tento název však může být blíže specifikovaný podle místa výskytu močových kamenů.

Konkrementy vznikají vysrážením některých odpadních látek (soli, minerály), které jsou normálně v moči zcela rozpustné. Za některých okolností však krystalizují a vytváří již nerozpustné útvary, které jsou podkladem nepříjemných bolestí.

Příčiny vzniku ledvinových kamenů

Vznik ledvinových kamenů je zpravidla výsledkem kombinace mnoha faktorů, jež vedou k nadměrnému výskytu kamenotvorných látek v močovém traktu, jako jsou nejčastěji vápník, fosfor, uráty a oxaláty. Ke zvýšení koncentrace těchto látek v moči dochází nejčastěji při nedostatečném příjmu tekutin, kdy ledviny filtrují nižší objem sekundární moči, nebo při fyzické zátěži či při pobývání v horku, kdy dochází ke zvýšenému vylučování vody pocením.

Podle typu stavební složky konkrementů rozlišujeme několik typů kamenů, které mohou mít i odlišné příčiny svého vzniku. Vůbec nejčastější jsou ledvinové kameny vápenaté, jejichž příčinou je vysoká hladina vápníku v krvi, potažmo v moči. Důvodů pro tento stav může být několik: dehydratace, nadměrná konzumace některých minerálních vod, dědičná predispozice ke zvýšené absorpci vápníku ve střevech, porucha funkce příštítných tělísek či nadměrná konzumace některých surovin, které výrazně zvyšují vstřebávání vápníku do krve a jeho nadměrné vylučování močí (rafinované cukry, živočišné bílkoviny, šťavelany). Další skupinou jsou kameny urátové, jejichž hlavní složkou je kyselina močová. Její vysoká koncentrace může být spojena s dehydratací organismu, nebo dnou, nemocí vyznačující se vysokou hladinou kyseliny močové v krvi. Posledním běžným typem močových kamenů jsou kameny struvitové vznikající vysrážením fosforečnanu hořečnato-amonného při chronickém infekčním postižení urogenitálního traktu, hlavně u žen. Vzácné jsou kameny cystinové, které vznikají při cystinurii, což je dědičná porucha metabolismu, při které dochází k vylučování cystinu v krystalické podobě právě ledvinami.

Velkou roli při vzniku močových kamenů hraje i pH moči – nesmí být ani příliš vysoké ani nízké (zcela normální je pH 5,0 – 6,0). Rizikový je i nedostatek látek, které kamenotvorné látky rozpouštějí, jako např. magnézium či kyselina citrónová. Značný význam pro tvorbu vápenatých konkrementů mají také pohybové návyky; nedostatek pohybu (např. sedavé zaměstnání) zvyšuje uvolňování vápníku z kostí a jeho následné vylučování ledvinami. Z tohoto důvodu je vysoké riziko vzniku ledvinových kamenů i u dlouhodobě imobilních pacientů.

Příznaky ledvinových kamenů

Výskyt močových konkrementů přímo v ledvinách mívá zpravidla bezpříznakový průběh, protože kameny zde nebrání spontánnímu odtoku moči. V této fázi lze při náhodném vyšetření prokázat v moči mikroskopickou krev, ale jinak pacienta nic nebolí, ani nemá jiné obtíže. 

Většinou se nemoc s příznaky přihlásí až tehdy, sestoupí-li konkrement níže do močovodu a začne vytvářet překážku pro odtok moči. Pokud kámen močové cesty ucpe, vzniká prudká intenzivní bolest v boku či podbřišku, kterou nazýváme kolika. Bolest bývá přerušovaná a může vystřelovat až do třísla či oblasti genitálu. Bolest vzniká stahy svalové stěny močovodu, kterými se snaží konkrement vypudit. Pokud močový kámen poškodí stěny močových cest, nacházíme v moči krev (je zbarvena do červena). V moči mohou být i malé kusy poškozené močové sliznice. Kolika bývá často také doprovázena nevolností, někdy až zvracením. Bolesti při močení jsou však vzácné, typičtější pro urogenitální infekce. 

Pokud nedojde k odstranění konkrementu (ať již samovolnému či umělému), může dojít k poruše odtoku moči. Nad zaseknutým kamenem se moč hromadí, což zvyšuje riziko infekce, neboť stagnující moč je pro bakterie doslova živnou půdou. Infekce se může šířit vzhůru do ledvin a vzniká pyelonefritida. Navíc zvyšující se tlak nahromaděné moči zvětšuje a natahuje ledvinové pánvičky a kalichy, až vzniká hydronefróza, která může vyústit až v nevratné poškození ledvin.

Diagnostika a léčba ledvinových kamenů

Ledvinové kameny lékař většinou rozpozná již z klinických obtíží, referovaných pacientem – kolikovitá bolest přicházející ve vlnách je pro močové kameny charakteristická. K základnímu vyšetření patří laboratorní rozbor moči; sleduje se výskyt různých minerálních látek a také krve. Provádí se i kultivace moči za účelem zachycení bakteriálního infektu. Zhotovuje se také rozbor krve pro stanovení hladiny vápníku a množství bílých krvinek (zvýšené značí infekci).  

K doplnění diagnózy se používají některé zobrazovací techniky. Větší vápenaté konkrementy jsou pro vysokou hustotu vápníku dobře viditelné na rentgenových snímcích břicha. Protože se ale nemusí jednat o konkrementy tvořené vápníkem, nejspolehlivější je zobrazení močových cest prostřednictvím CT (počítačové tomografie), která dokáže odhalit všechny typy močových kamenů. Nevýhodou této metody je však nutnost vystavení pacienta radiaci a také vysoká cena. Poslední možností (a někdy metodou volby, pokud není rentgen ani CT možné zhotovit, např. u těhotných žen) je ultrazvukové vyšetření břicha. Ultrazvuk kromě kamenů dokáže diagnostikovat i rozsah komplikací, např. hydronefrózy a zánětu ledvin.  

Léčba ledvinových kamenů závisí především na jejich velikosti – konkrementy menší jak 6 mm zpravidla odchází z těla spontánně, a to do 72 hodin od prvních příznaků koliky. Větším konkrementům je již nutné uměle pomoct, aby se vyloučily. Základem léčby je zvýšená hydratace, podávání analgetik proti bolesti, spasmolytik na uvolnění svaloviny močových cest, léků proti infekci a diuretik pro zlepšení odtoku moči. Během této doby se čeká na pohyb konkrementu a jeho vyloučení. Pokud k tomuto nedojde ani po 4 týdnech, nebo jsou-li bolesti neutišitelné, nebo vyskytne-li se jakákoli komplikace, přistupuje se k chirurgickému řešení. Při něm se pracovní nástroje zavádějí močovou trubicí vzhůru. Nejpoužívanější metodou léčby je však neinvazivní mimotělní litotripsie nárazovou vlnou, která šetrně rozdrtí močové kameny bez nutnosti chirurgického zásahu.

Prevence ledvinových kamenů

Základem prevence ledvinových kamenů je trvalá změna pitného režimu, stravovacích návyků i životního stylu spojeného s nedostatkem pohybu. Pitný režim je nutné upravit tak, aby nevznikala moč příliš koncentrovaná. Za den bychom měli vytvořit 2 – 2,5 litrů moči a tomu bychom měli přizpůsobit pitný režim za každých okolností (tzn. zvýšit jej při extrémním pocení, průjmech atd.). Nemocní s ledvinovými kameny by měli pitný režim dodržovat i před spaním, nejlépe i v průběhu noci. Skladba konzumovaných tekutin by měla být různorodá, přičemž alespoň polovina z přijatých tekutin by měla být čistá voda. Je vhodné ji pravidelně střídat s minerálkami, ovocnými šťávami, čajem, mlékem apod. Výborný je čaj z čekanky obecné, který rozpouští ledvinové kameny. Naopak vyvarovat bychom se měli pití nápojů bohatých na kofein (káva, černý čaj) a také coca-coly. Nevhodné jsou i alkalické minerální vody (vyjma kamenů z kyseliny močové, u nichž naopak při konzumaci alkalických nápojů dochází ke kýžené neutralizaci moči).

Dietní režim zpravidla určuje lékař podle složení močových kamenů, které se u pacienta vyskytly. Obecně preventivně je vhodné omezit jídla bohatá na šťavelany – čokoládu, špenát, oříšky, mandle, rebarboru, sóju, sezamová semínka apod. Šťavelany se v těle vytváří také z vitamínu C, proto by jeho příjem neměl být vyšší než 1 g za den. Současně se doporučuje snížit příjem živočišných bílkovin (maso, masné výrobky, uzeniny, vnitřnosti) na 100 – 200 g denně. Další prevencí je udržovat příjem vápníku na rozumné hranici 600 mg (cca 0,5 litru mléka). Příjem soli by měl za den činit max. 6 g (doporučuje se nepřisolovat pokrmy a nejíst přesolené potraviny). Důležitou součástí prevence je i dostatek pohybové aktivity, protože bez pohybu dochází k odvápňování kostí a vyplavování vápníku do krve. 

Sdílet článek
Tags:
Autor: Michal Vilímovský
Vzdělání: Student všeobecného lékařství na 3.LF UK Praha
Datum vydání: 3. ledna 2013 0:26
Datum příští revize: 3. ledna 2015 0:26
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace