Jaterní testy

Jaterní testy jsou laboratorní biochemické vyšetření žilní krve. Jejich výsledky poukazují na míru poškození jater. Podstatou je měření koncentrace jaterních enzymů v krevním oběhu. Obecně platí, že čím je koncentrace enzymů v krvi větší, tím jsou jaterní buńky více a ve větším množství poškozeny. Sami o sobě většinou nejsou jaterní testy schopny odpovědět na otázku, jakým onemocněním postižený trpí. V případě jejich zvýšených hodnot jsou proto doprovázeny dalšími vyšetřeními, nejčastěji ultrazvukem, biopsií (odběrem vzorku jaterní tkáně) a imunologickým rozborem, které mohou přispět ke specifičtější diagnostice.

Co se měří?

ALT (alaninaminotrasferáza)

fyziologická koncentrace v krvi: 0,1-0,78µkat/l

zvýšené hodnoty jsou velmi specifickým ukazatelem poškození hepatocytu (jaterní buňky)

AST (aspartátaminotransferáza)

fyziologicky: 0,05–0,72 µkat/l

výraznější zvýšení AST je většinou závažnější než zvýšení ALT

K významnějšímu zvýšení těchto dvou enzymů dochází při akutní i chronické hepatitidě, alkoholovém a obecně toxickém poškození jater a žlučníkové kolice. Mírnější zvýšení může poukazovat na jaterní cirhózu, steatózu (hromadění tuku v játrech), nádory jater a cholestatická onemocnění (cholestáza = městnání žluči).

ALP (alkalická fosfatáza)

fyziologicky: 0,66–2,2 µkat/l

zvýšené hodnoty jsou ukazatelem městnání žluči v játrech

GGT (γ-glutamyltransferáza)

fyziologicky:  0,14–0,84 µkat/l

zvýšená koncentrace může být následek cholestázy, nádorů jater a nadměrného užívání alkoholu

Horní hranice fyziologické koncentrace enzymů v krvi bývá u mužů o něco vyšší než u žen.

Bilirubin

Bilirubin je žlučové barvivo. Jeho krevní hodnoty lékaře informují především o funkčním stavu jater a průchodnosti žlučových cest (mj. o rozpadu červených krvinek).

Fyziologicky 2,0–17,0 µmol/l

Zvýšení bilirubinu nad 17,0 µmol/l se označuje jako hyperbilirubinémie. Po zvýšení jeho hodnot nad 35 µmol/l  dochází k  přestupu bilirubinu z krve do tkání a způsobuje jejich zbarvení do žluta – žloutenka neboli ikterus.

Rozlišujeme:

Prehepatální ikterus- způsoben nadměrným rozpadem červených krvinek.

Hepatocelulární ikterus- týká se přímo jaterních buněk (hepatocytů), příčiny: virová hepatitida, nadměrná kunzumace alkoholu, ischémie (nedostatek kyslíku pro játra), autoimunitní porucha jaterní, poškození jater chemikáliemi.

Posthepatální ikterus- většinou způsoben neprůchodností žlučových cest.

Dieta při zvýšených jaterních testech

Nejdůležitější je striktní dodržování abstinence od alkoholu, omezení tučných, smažených a silně kořeněných jídel. Naopak libové maso bohaté na bílkoviny a mléčné výrobky jsou doporučeny. Na jaterní testy je nutno přijít na lačno min. 8 hod. od posledního jídla.

Zvýšené jaterní testy v těhotenství

Nejčastější příčinou je tzv. intrahepatální cholestáza těhotných. Jedná se o poruchu tvorby žluči a hromadění žlučových kyselin v oběhu. Je způsobena zvýšenou hladinou estrogenů (ženských pohlavních hormonů) v cirkulaci těhotných žen. Toto onemocnění nepředstavuje nebezpečí pro matku, v ohrožení je hlavně plod. Žlučové kyseliny totiž mohou přecházet přes placentu a negativně působit na srdeční činnost zárodku. Nejčastějším příznakem je svědění kůže. Léčba zahrnuje především monitorování hladiny žlučových kyselin v oběhu matky, kontroly srdeční aktivity plodu  a podávání UDCA (kyselina ursodeoxycholová).

Zvýšené jaterní testy u novorozenců

Ve většině případů se jedná o fyziologický stav. Po porodu obecně dochází ke zvýšenému odbourávání erytrocytů a zatím nezralý konjugační systém jater není schopen vyrovnat se se zvýšenou dodávkou bilirubinu. Jeho koncentrace tak stoupá a dochází k novorozenecké žloutence, která však postupně od konce 1. týdne života ustupuje.