Co se děje, když močíte do bazénu?

Co se děje, když močíte do bazénu?
20. května 2015 20:38

Stalo se vám někdy, že jste se vymočili do bazénu, protože se vám nechtělo na toalety, které jsou v bazénech často zdrojem nepříjemných onemocnění, jako jsou bradavice a navíc je podlaha tak mokrá, že člověk neví zda šlape ve vodě nebo v moči jiných plavců. A přemýšleli jste někdy o tom, že když močíte do bazénu, mohou v něm vznikat látky, které našemu tělu škodí. V tomto článku se na to podíváme podrobněji.

Jeden z pěti Američanů přiznává, že někdy močili do bazénu a mezi olympijskými plavci je tato praktika dokonce tak rozšířena, že bývalý člen amerického národního plaveckého týmu říká, že téměř všichni závodní plavci do bazénu močí, a to navíc zcela pravidelně. (1)

Plavání v bazénu zamořeném močí ostatních spoluplavců nevyvolává zrovna příjemné představy, ale je to opravdu tak zdraví škodlivé?

Olympijský plavec Michael Phelps si to nemyslí a dokonce řekl, že "chlór to (tu moč) všechno zlikviduje" a že to není žádný problém. Ale to čeho bychom se měli bát není moč jako taková. Ta je v podstatě sterilní, když opouští lidské tělo a není tak původcem různých onemocněních, jako když do bazénu vniknou fekálie. Samotná moč je cenným zdrojem živin a proto se dnes používá i jako přírodní hnojivo.

Takže když není problém v moči samotné, jde o látky, které vznikají, když se moč smíchá s chemikáliemi používanými k ošetřování bazénové vody (včetně chlóru). A právě na ně se upíná pozornost odborníků na lékařský výzkum.
 

Při močení do bazénu vzniká bojová chemická látka

Reakcí mezi chemikáliemi používanými k ošetřování bazénové vody a organickými látkami, včetně vlasů, pokožky, potu, špíny a ... moči, vznikají vysoce toxické látky. V jedné nové klinické studii, autoři smíchali kyselinu močovou z lidské moči s chlórem a zjistili, že při této reakci vznikají dva produkty: chlorkyan (CNCl) a trichloramin (NCl3). (2)

Chlorkyan (CNCl) je navíc zařazen mezi bojové chemické látky a je známý svými toxickými účinky na plíce, srdce a centrální nervový systém. Naopak trichloramin je spojován s poškozením plic.

Z hlediska nebezpečnosti chlorkyanu pro lidský organizmus, vědci zjistili, že v nejhorším případě může moč v bazénu vytvořit koncentraci chlorkyanu kolem 30 ppb (částic na miliardu), což je podstatně méně než je maximální povolená koncentrace chlorkyanu v pitné vodě, kterou Světová zdravotnická organizace stanovila na 70 ppb. (3)

Chlorkyan způsobuje koma, křeče a smrt, avšak v mnohem vyšších koncentracích (kolem 2 500 ppb). Takto vysokou koncentraci je prakticky nemožné dosáhnout v běžném plaveckém bazénu jen samotnou kontaminací lidskou močí (4). To ovšem neznamená, že nižší dávky škodlivých látek vznikajících reakcí bazénové vody s lidskou močí jsou bezpečné a podle některých studií mohou být pro lidské zdraví nebezpečné, i v nízkých koncentracích, které běžně nacházíme v bazénové vodě. 

Podle odborníků, kteří tyto studie prováděli, bychom do bazénu močit neměli, protože moč obsahuje kyselinu močovou, která při reakci s chlórem vytvoří jedovatou a nebezpečnou látku:

" … koncentrace chlorkyanu (CNCl) v bazénové vodě je do značné míry závislá na množství kyseliny močové, která se do ní dostává právě díky tomu, že lidé do bazénu močí. A protože močení je fyziologická potřeba a většina lidí dokáže svou potřebu do jisté míry ovládat, ukazují naše zjištění, že zlepšení hygienických návyků plavců by bylo velkým přínosem jak pro kvalitu bazénové vody tak pro celkové klima ve veřejných i domácích bazénech."

Jen 40 minut v chlorované bazénové vodě může způsobit poškození DNA

Pokud jste někdy přemýšleli o tom, zda chlor v bazénové vodě představuje riziko pro naše zdraví, budete asi ještě více znepokojeni, když se dozvíte, že látky vznikající reakcí chlóru s běžnými kontaminanty bazénové vody, jsou mnohem nebezpečnější. Když odborníci měřili genotoxicitu (poškození DNA, které může způsobit rakovinu) a vliv chlorované vody na dýchací systém plavců po 40 minutách plavání v chlorované bazénové vodě, zjistili následující věci: (5)

  • Zvýšení počtu mikrojader v bílých krvinkách (lymfocytech), které je spojováno s vyšším rizikem rakoviny
  • Mutagenicita moči (biomarker - ukazatel, signalizující, že organismus byl vystaven působení genotoxických látek)
  • Zvýšení sérové hladiny proteinu CC16, což je důkazem zvýšené permeability (propustnosti) plicního epitelu

Chlorování bazénové vody vede ke vzniku stovek různých látek, v důsledku reakce chlóru s organickými hmotami ve vodě. Vědci zjistili, že po koupání v chlorované vodě byla koncentrace trihalomethanů (látky, které mimo jiné vznikají také reakcí chlorované vody s organickými látkami) v dechu plavců až sedmkrát vyšší než před začátkem koupání. A na základě těchto zjištění, pak doporučují následující:

"Naše zjištění ukazují, že produkty vznikající reakcí bazénové vody s organickými látkami mohou mít potenciálně genotoxické účinky. Abychom ještě více posílili pozitivní vliv plavání na naše zdraví, bylo by vhodné snížit potenciální zdravotní rizika bazénové vody."

Látky vznikající reakcí chlorované bazénové vody s organickými kontaminanty mohou způsobovat rakovinu

Trihamlomethany, které patří mezi nejčastější látky obsažené v bazénové vodě, patří do karcinogenů skupiny B. To znamená, že bylo prokázáno na laboratorních zvířatech, že mohou způsobit rakovinu. Jsou také spojovány s negativním vlivem na reprodukční funkce (rozmnožování), a to jak u zvířat, tak u lidí, kde mohou způsobovat spontánní potraty, porody mrtvého plodu či vrozené vady, a to i v nižších koncentracích.

S těmito látkami se ovšem nesetkáváme jen v bazénové vodě, ale také v chlorované pitné vodě. Pití chlorované vody s obsahem těchto škodlivých látek je v některých rozvinutých zemích spojováno s vyšším rizikem vzniku rakoviny močového měchýře. (6)

Ovšem, když se vědci podívali na to, jaký vliv mají tyto látky na lidský organismus, když se do těla dostanou přes pokožku či prostřednictvím dýchacího ústrojí (například při sprchování, koupání či plavání v bazénu), zjistili, že zdravotní rizika jsou ještě větší než v případě pití vody. (7)

Navíc u lidí, kteří se často koupají v bazénech, existuje vyšší riziko vzniku rakoviny močového měchýře než u ostatní populace (8) a některé výzkumy ukazují, že škodlivé látky vznikající reakcí chlorované vody s organickými kontaminanty v bazénech, mohou být částečně odpovědné za vyšší riziko vzniku melanomu (zhoubného nádoru kůže) u plavců. (9)

Podle jedné klinické studie zveřejněné v časopise Journal of Environmental Sciences (10), je riziko rakoviny spojené s působením látek vznikajících reakcí chlorované vody s organickými kontaminanty, následující (od největšího po nejmenší):

  • Působení těchto látek na pokožku při plavání
  • Pití chlorované vody z vodovodního řadu (kohoutku)
  • Působení chlorované kohoutkové vody na pokožku
  • Působení chlorované bazénové vody spolykané při plavání v bazénu

Riziko vzniku rakoviny v důsledku působení bazénové chlorované vody na pokožku bylo zdaleka nejvyšší a představuje více než 95% rizika spojeného s vdechováním trihalomethanů při koupání! Autoři studie dokonce tvrdí, že plavání v bazénu s chlorovanou vodou "nepřijatelně zvyšuje riziko rakoviny".

Látky vznikající reakcí chlorované bazénové vody s organickými kontaminanty jsou také spojeny s vyšším rizikem vzniku alergií, astma a ostatních zdravotních problémů

Většina veřejných bazénů je doslova napumpovaná chlorem, protože osoby, které se o bazén starají se v dobré víře snaží vodu chlórovat a likvidovat tak škodlivé baktérie a další organismy. Ale i bazén na vaší zahradě může být zdraví škodlivý (pokud vodu ošetřujete chlórem), a nemusíte do něj ani močit.

Jak je uvedeno výše, tak jakákoli organická látka (včetně vlasů, pokožky, potu a špíny) může reagovat s chlórem a vytvářet zdraví škodlivé sloučeniny. Pokud tedy vodu v bazénu na zahradě ošetřujete chlórem, riziku vystavení se působení těchto škodlivých látek se prakticky nevyhnete. Zdravotní rizika spojená s plaváním v chlorované vodě byla prokázána řadou klinických studií a většina z těchto zdravotních rizik je spojena právě se sloučeninami vznikajícími reakcí chlóru s organickýi látkami. Plavčíci z veřejných bazénů s chlorovanou vodou trpí dvakrát častěji zánětem dutin a bolestí v krku a více než třikrát častěji chronickým kašlem než ostatní pracovníci, kteří se kolem bazénů pohybují (pokladní či zaměstnanci bazénových restaurací a barů). (11)

V porovnání s ostatní populací, se u plavčíků a osob, které jsou často vystaveny působení chlorované bazénové vody, prokázalo o 40% vyšší riziko pocitu dušnosti (tísně) na hrudi a dokonce o 700% vyšší riziko vzniku námahové dušnosti při chůzi. (12)

Škodlivé sloučeniny vznikající reakcí chlorované bazénové vody s organickými hmotami navíc mohou oslabit imunitní systém, způsobit poruchy centrálního nervového systémů, kardiovaskulárního systémů a podílí se také na nesprávném fungování ledvin a vylučování a mají negativní vliv na dýchací ústrojí.

Měli bychom tedy přestat chodit do bazénu?

Přestože rizika spojené se škodlivými sloučeninami vznikajícími reakcí chlorované bazénové vody s organickými látkami existují, nemusíme se plavání vzdát. Skvělou alternativou je plavání v moři. To ale v České republice nemáme, takže si můžeme zaplavat ve vodní nádrži nebo nějakém přírodním jezeře či koupališti. Existují také bazény, které nevyužívají chlór, ale vodu od řas, baktérií a dalších škodlivin čistí jiným, šetrnějším způsobem (například bazény se slanou vodou).
 

Pro domácí bazény je pak jedním z nejlepších řešení NEPŘIDÁVAT pravidelně chlór do vody, ale raději řasy a škodliviny likvidovat s pomocí šokového ošetření. Při šokovém chlorování chlór z bazénu vyprchá za 24 - 48 hodin a pak se můžete v bazénu několik dní bezpečně koupat. Je to lepší než udržování dávky chlóru v bazénu na určité koncentraci.

Množství organických látek, které do bazénu zanesete při koupání můžete snížit také tím, že se například před koupáním osprchujete, nebudete močit do bazénu a naučíte totéž vaše děti. Tím snížíte množství škodlivin, které vznikají reakcí organických látek s chlorovanou vodou. Průzkum mezi Američany ukázal, že 35% lidí se před vstupem do veřejného bazénu nesprchuje (a myslím si, že u nás je to podobné, i když je v každém veřejném bazénu napsáno, abychom se osprchovali :).

Další možností je k ošetření bazénové vody používat jiné technologie, například ozón. Ten spolehlivě zničí baktérie a sníží tak potřebu chlóru.

Co se týče pitné vody, tak doporučujeme nainstalovat na vodovodní kohoutky filtry, které odstraní chlór, a to jak na kohoutky v kuchyni, tak ve sprše a ve vaně.

Sdílet článek
Autor: Michal Vilímovský
Vzdělání: Student všeobecného lékařství na 3.LF UK Praha
Použité zdroje: Přeloženo z anglického originálu na webu Mercola.com.
Zdroje obrázků: Dollarphotoclub.com
Datum vydání: 20. května 2015 20:38
Datum příští revize: 20. května 2017 20:38
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace