Dechová rehabilitace

Dechová rehabilitace
18. února 2013 1:07

Dechová cvičení jsou důležitou součástí rehabilitace chronických plicních onemocnění, kterých v současnosti bohužel stále přibývá. Dechová nedostatečnost a dušnost se ale může vyskytnout i u lidí s onemocněním srdce, nebo například po jakékoli hrudní či břišní operaci. Špatný stereotyp dýchání může znamenat nepříjemnosti i pro jinak zcela zdravého člověka, neboť často mívá na svědomí například i bolesti hlavy, zad, či dokonce psychické obtíže.

Špatný stereotyp dýchání jako příčina poruch pohybového aparátu

Dýchání je vrozený děj, který provádíme bezděčně, aniž bychom o něm přemýšleli. Někdy je ale důležité zamyslet se nad tím, zda způsob, jakým dýcháme, nemá negativní dopad na kvalitu našeho života. 

Správné dýchání jde ruku v ruce se správným držením těla. Nepřirozené polohy, které po většinu dne v dnešním uspěchaném životě zaujímáme, mají neblahý vliv na kvalitu našeho dýchání. Dýchání je složitý děj, mechanicky uskutečňovaný skupinou svalů, které pracují ve vzájemné souhře. Jedná se o svaly nádechové (hlavním je bránice, dále zevní mezižeberní svaly) a výdechové (především vnitřní mezižeberní svaly). Pokud poloha našeho těla není ideální, dochází k tomu, že jedny z těchto svalů začínají být přetěžovány a vzniká svalová nerovnováha. V důsledku těchto změn se hrudník přestává při dýchání dostatečně rozvíjet a dochází k jeho fixaci v určité poloze. Žebra se stávají nepohyblivými, jsou zablokována a hrudní páteř tuhne v nadměrném kyfotickém postavení. Hyperkyfóza hrudní páteře však nezůstává bez odezvy a postupně dochází k patologickým změnám i v oblasti páteře krční a bederní. Vznikají bolesti zad, hlavy, ramenních kloubů a další obtíže pohybové aparátu, které lidé často nevhodně řeší léky. Přitom léčba mnoha jmenovaných poruch může být velice banální – naučit se správně dýchat. 

Jak správně dýchat?

Správné dýchání není ani horní hrudní, ani břišní, jak se spousta lidí domnívá. Bohužel však až 75 % z nás dýchá jedním z těchto dvou stereotypů. Při dýchání do horního hrudníku pracují na jeho zdvihání především svaly krku a naopak svaly k tomu určené se tolik nezapojují. Břicho se při tomto typu dýchání pasivně vtahuje, což by při vdechu mělo být právě naopak, hrudník se nerozpíná do šířky, žebra se nepohybují a dochází k přetěžování svalů krku a krční páteře. Bederní páteř je naopak enormně přetěžována při dolním dýchání do břicha, kdy je břišní stěna povolená, břicho se při nádechu extrémně vyklenuje dopředu a bederní páteř se prohýbá do hyperlordózy.

Správně bychom měli používat tzv. brániční typ dýchání. Bránice je ne nadarmo hlavní dýchací sval, takže bychom jej měli při dýchání zapojovat co možná nejvíce. Spolu s bránicí je při dýchání důležité myslet i na práci svalů pánevního dna a hlubokých svalů břicha. Kvalitní souhra všech těchto svalů totiž vytváří nenahraditelnou podporu pro správné, a tudíž bezbolestné držení páteře (tzv. hluboký stabilizační systém).

Nácvik bráničního dýchání je nejvhodnější provádět vleže, ale pro své zdraví toho hodně uděláte, budete-li zkoušet správně dýchat kdykoli a kdekoli během dne. Začněte tak, že jednu svoji ruku umístíte na hrudní kost, druhou na spodní okraj žeber tak, aby prsty spočívaly vepředu na břiše. Následně spusťte ramena dozadu a hrudník dolů a nadechujte nosem tak, aby se hrudní kost zvedala jen minimálně a dolní žebra se roztahovaly nejen dopředu a dozadu, ale také do strany. Poté volně vydechněte ústy. Pokud zpočátku nejste schopni korigovat tak složitý postup, přiložte obě ruce na dolní část žeber a dýchejte tak, aby se ruce při nádechu oddalovaly a při výdechu přibližovaly (můžete i lehce stlačit, získáte tak lepší vjem z dýchacích pohybů). 

Co je a kdy se používá dechová rehabilitace?

Dechová rehabilitace je soubor fyzioterapeutických technik, které se s úspěšností používají v léčbě chronických, ale i akutních plicních onemocnění, a dále všude tam, kde zdravotní stav komplikuje dušnost. Chronickými plícními nemocemi jsou např. chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), spojená hlavně s kuřáctvím, dále astma bronchiale či plicní fibróza. Z akutních chorob, vyžadujících dechovou rehabilitaci jsou to především bronchopneumonie a veškeré stavy po břišních a hrudních operacích. Dechovou nedostatečností ale trpí i lidé s onemocněním kardiovaskulárního aparátu.

Dechová rehabilitace u těchto osob hraje v léčbě jejich onemocnění zásadní roli, neboť vede ke zlepšení plicní ventilace, odstranění nadměrného bronchiálního sekretu, prohloubení dýchání a úpravě dechové rytmu, k zvýšení mobility hrudní stěny a celkově ke zlepšení kvality pacientova života. S jednotlivými cviky se pacient seznamuje buď při pobytu v nemocnici, nebo v ambulanci fyzioterapeuta. V současné době, kdy panuje trend brzkého propouštění z hospitalizace domů, jsou pacienti nuceni si cvičení zapamatovat a provádět jej doma, bez dohledu. Přinášíme zde proto základní přehled cviků, které by měl ovládat každý pacient s plicním onemocněním.

Respirační fyzioterapie

Dechovou rehabilitaci odborně a souhrnně nazýváme respirační fyzioterapií. Tu dělíme na drenážní techniky, které usnadňují vykašlávání, a dechovou gymnastiku, která má 2 složky – statickou – bez souhybu končetin a dynamickou v koordinaci s pohybem.

Drenážní techniky

Nejúčinnější drenážní technikou je autogenní drenáž. Pacient sedí nebo leží a ruce má v kontaktu s hrudníkem. Provede plynulý, pomalý nádech nosem a na jeho konci udělá 2-3 vteřinovou pauzu. Následuje opět plynulý a pomalý výdech, tentokrát přes pootevřená ústa (horní dýchací cesty jsou uzavřené). Na konci výdechu udělá opět pauzu na 2-3 vteřiny, případně jej může zakončit tzv. huffingem – rychlým, opakovaným výdechem při otevřených dýchacích cestách (podobně jako při kašli, ale při něm je uzavřena glotis a výdech se děje proti odporu).

Statická dechová gymnastika

Při statické dechové gymnastice provádíme v podstatě nácvik klidového volného dýchání bráničního typu. Cílem je obnovení správného dechového stereotypu a prohloubení dýchání. Klidové dýchání můžeme nacvičovat ve 3 polohách – vleže na zádech, vsedě i ve stoji, důležitý je manuální kontakt s hrudníkem. Při nádechu nosem se břišní stěna zvedá a hrudník rozšiřuje mírně do strany, při výdechu ústy břicho klesá a hrudník se mírně zužuje. Jako modifikaci můžeme zvolit změnu dechového rytmu, např. rychlý nádech a prodloužený výdech, nebo naopak.

Dynamická dechová gymnastika

Cvičení v poloze na zádech – z výchozí polohy (dolní končetiny snožmo, ruce jsou volně položeny na břiše) provádíme vždy nádech (N) nosem a výdech (V) ústy a zároveň dech koordinujeme s pohybem:

  • N – výchozí poloha, V – přitahujeme střídavě kolena k břichu, N – do výchozí polohy
  • N – výchozí poloha, V – přitáhnout obě kolena k břichu
  • N – vzpažit horní končetiny, V – zpět připažit
  • pokrčit kolena, rozpažit ruce: N – kolena překlopit na jednu stranu, V – kolena zpět, to samé na druhou stranu

Cvičení v sedě – důležité je sedět zpříma a opět nadechujeme nosem a vydechujeme ústy:

  • N – vzpažit horní končetiny nad hlavu, V – zpět připažit
  • N – upažit 1 horní končetinu a s rotací trupu se za ní podívat, V – zpět do výchozí polohy
  • N – vzpažit horní končetiny nad hlavu, V – přitahujeme střídavě kolena k břichu
  • ruce složené v týl: N – lokty tlačit dozadu, V – uvolnit do mírného předklonu v hrudní páteři, lokty jdou dopředu

Cvičení ve stoji – opět stojíme zpříma, ramena táhneme dozadu a dolů, nezvedáme hrudník, neprohýbáme se v páteři:

  • N – vzpažit horní končetiny, V – zpět
  • N – vzpažit horní končetiny, V – horní končetiny zpět a mírný předklon hrudní páteře (nikoli hluboký – nesnažíme se dosáhnout země)
  • N – úklon trupu se vzpaženou horní končetinou, V – zpět, N – úklon na druhou stranu
Sdílet článek
Tags:
Autor: Michal Vilímovský
Vzdělání: Student všeobecného lékařství na 3.LF UK Praha
Datum vydání: 18. února 2013 1:07
Datum příští revize: 18. února 2015 1:07
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace