Dvanáctník: struktura a funkce

Dvanáctník: struktura a funkce
28. listopadu 2012 7:46

Dvanáctník neboli duodenum je jednou z částí tenkého střeva. Navazuje bezprostředně na žaludek, konkrétně na jeho pars pylorica a canalis pyloricus. Patří k důležitým orgánům trávicí soustavy a je místem hlavního vstřebávání živin.

Obecná histologická stavba stěny tenkého střeva

Základní stavba stěny tenkého střeva (a tedy i duodena) je stejná jako obecná histologická stavba trávicí trubice. Pokud postupujeme od lumen duodena, najdeme mikroskopicky následující složky:

Tunica mucosa (sliznice)

Sliznice se skládá z epitelu (jednovrstevný cylindrický epitel). Vybíhá v klky (villi intestinales), které značně zvětšují resorpční plochu tenkého střeva. Druhou vrstvou sliznice je řídké vazivo lamina propria mucosae a třetí vrstvou je svalová vrstva sliznice (lamina muscularis mucosae). Sliznice tenkého střeva je uspořádána v cirkulární řasy (plicae circulares Kerckringi), které ještě více zvětšují resorpční plochu. Na povrchu tenkého střeva se nachází také kartáčový lem, který resorpční plochu zvětšuje 15 - 40x.

Tela submucosa (podslizniční vazivo)

V podslizničním vazivu duodena se nachází speciální tuboalveolární žlázky, produkující mucin (hlen), kterým se říká Brunnerovy žlázy, které se vyskytují pouze v duodenu. Kromě toho se zde nachází také nervová pleteň plexus submucosus Meissneri.

Vrstva svalová (tunica muscularis)

Skládá se ze dvou vrstev, a to vnitřní cirkulární (stratum circulare) a zevní longitudinální (stratum longitudinale). Tyto svaly zajišťují peristaltické pohyby tenkého střeva a mezi nimi se nachází Auerbachova nervová pleteň (plexus myentericus Auerbachi).

Tela subserosa (podserosní vazivo)

Vrstva řídkého vaziva která připojuje tenké střevo k vnější vrstvě tunica serosa. U částí tenkého střeva uložených retroperitoneálně tvoří vrchní vrstvu duodena tunica adventitia. 

Makroskopická anatomie duodena

Duodenum se skládá ze 4 částí: pars superior, pars descendens, pars horizontalis a pars ascendens. Pars superior začíná jako bulbus (ampulla) duodeni. V této části není sliznice uspořádána v řasy, ale je hladká. Bulbus je také nejčastějším místem výskytu dvanáctníkových (duodenálních) vředů. Pars superior je také jediná část duodena, která je uložena intraperitoneálně, a je tak kryta serosou. Ostatní části duodena jsou uloženy retroperitoneálně. Pars descendens je kromě slizničních řas zajímavá tím, že do ní ústí vývody exokrinní složky pankreatu (konkrétně na papilla duodeni major Vateri)) ústí hlavní vývod ductus pancreaticus Wirsungi spolu s vývodem žlučovodu – ductus choledochus a na papilla duodeni minor ústí ductus pancreaticus accessorius). Na papilách se nachází svěrače, které regulují přítok pankreatické šťávy do duodena. 

Pars superior duodeni se promítá do úrovně 1. bederního obratle (L1), pars horizontalis do úrovně 3. bederního obratle (L3) a flexura duodenojejunalis, kterou duodenum přechází v další část tenkého střeva (jejunum – lačník) se promítá do úrovně 2. bederního obratle.

V konkavitě pars descendens je uložena hlava pankreatu. V místě přechodu duodena do jejuna je duodenum připevněno k aortě svalem musculus suspensorius duodeni (Treitzův sval).

Cévní zásobení duodena

Cévní zásobení duodena zajišťují aa. pancreaticoduodenales. A. pancreaticoduodenalis superior odstupuje z a. gastroduodenalis (← a. hepatica propria ← truncus coeliacus ← aorta abdominalis) a dělí se na arteria pancreaticoduodenalis superior anterior a arteria pancreaticoduodenalis superior posterior. Ty pak dávají větévky pro zásobení duodena.

Z arteria mesenterica superior (← aorta abdominalis) odstupuje arteria pancreaticoduodenalis inferior, která dává větve ramus posterior a ramus anterior pro zásobení pars horizontalis a pars ascendens duodeni.

Žíly z duodena odtékají do vv. pancreaticoduodenales (← v. mesenterica superior ← v. portae).

Míza z celého duodena (a potažmo celého tenkého střeva) odtéká do nodi lymphoidei mesenterici superiores a dále cestou truncus intestinalis do ductus thoracicus.

Autonomní inervace duodena

Nejdůležitější věcí, kterou je potřeba si k autonomní inervaci dvanáctníku pamatovat je, že sympatikus inhibuje pohyby střev a trávení, zatímco parasympatikus pohyby střev a trávení aktivuje.

Pregangliová sympatická vlákna se nachází v mediolaterální části páteřní míchy. Díle pak běží v truncus sympaticus a poté cestou nervi splanchnici major et minor do pleteně kolem aorty (plexus aorticus), kde dochází k jejich přepojení v příslušných gangliích (ganglion coeliacum, ganglion mesentericum superius et inferius). Z nich odstupují postgangliová vlákna, která se podél cév dostávají do střev.

Co se týče parasympatiku, tak duodenum a celé tenké střevo je inervováno cestou nervus vagus, který běží podél jícnu a následně prochází bránicí ve formě truncus vagalis anterior a truncus vagalis posterior do plexu kolem břišní aorty. V gangliích plexus aorticus se parasympatická vlákna nepřepojují, ale postupují dál do ganglií v těsné blízkosti orgánů, které inervují a zde dochází k jejich přepojení na postgangliová vlákna.

Funkce duodena

Dvanáctník se podílí na vstřebávání všech druhů živin a také vody, minerálů a iontů. Má vlastní pacemakerový systém pro automatické řízení pohybů (tvoří ho Cajalovy buňky). Brunnerovy žlázky produkují hlen bohatý na HCO3-, které pufruje žaludeční kyselinou nasáklou tráveninu. Žluč a pankreatická šťáva, které se do duodena vylévají pomáhají při emulgaci tuků a tvorbě micel. Kromě toho se v duodenu dále zpracovávají bílkoviny, jejichž štěpení bylo zahájeno v žaludku. Produkty štěpení pankreatické alfa amylázy (maltotrióza a maltóza) jsou v duodenu dále odbourávány. Z minerálů, které se v duodenu nejvíce vstřebávají je významné železo. Kromě toho se zde též vstřebává voda, ionty Na+ a další (viz. obrázek níže).

Vstřebávání minerálů v duodenu

Je dobré si také pamatovat, že vstřebávání vody a iontů sodíku Na+ spolu souvisí. Voda vždy následuje sodík a pomáhá tak jeho vstřebávání z lumen střeva zpět do krve. Vstřebávání sodíku řídí jednak enzym Na+ / K + ATP-áza a jednak závisí také na hormonu aldosteron (ten zvyšuje vstřebávání sodíku ve střevě i v ledvinách).

Sdílet článek
Tags:
Autor: Michal Vilímovský
Vzdělání: Student všeobecného lékařství na 3.LF UK Praha
Datum vydání: 28. listopadu 2012 7:46
Datum příští revize: 28. listopadu 2014 7:46
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace