Jak využít plnovous k získání nových antibiotik?

Kdybyste měli najít nová antibiotika, která by si dokázala poradit s rezistentními baktériemi, kde byste začali? V bažinách? Na opuštěném ostrově? A co takhle vyčesáváním plnovousů? Britská televizní stanice BBC vysílá každou středu od 20:00 pořad Trust Me I'm a Doctor (Věřte mi, jsem lékař), ve kterém účastníci provádí různé pokusy, které někdy vedou k nečekaným objevům.

Ovšem jejich poslední objev může způsobit skutečný průlom v medicíně, protože byla nalezena baktérie, která údajně produkuje nový druh antibiotik. A nejlepší na tom je, že ta baktérie roste v plnovousech některých lidí.

Jak jste si jistě všimli, tak móda plnovousů je zpět a v USA pro majitele hustých vousů pořádají dokonce soutěž o nejkrásnější plnovous Ameriky.

Plnovous prostě začíná být zase v kurzu, a tak se dalo čekat, že tento trend vyvolá i nějaké ty negativní reakce.

Kritici plnovousů tvrdí, že dlouhé vousy nejen dráždí pokožku, ale mohou se stát také domovem nepříjemných mikrobů.

Takže, jaké důkazy máme o zdravotních rizicích plnovousů?

Pogonofobové (lidé, kteří mají strach z plnovousů) se mohou radovat, protože jedna klinická studie, která byla nedávno provedena v Novém Mexiku, potvrdila, že se v náhodně odebraných vzorcích vousů nachází enterobakterie, které bychom obvykle očekávali ve stolici.

Jak napsaly jedny noviny: „Některé plnovousy obsahují více fekálií než záchodová místa.“

Ale je to opravdu běžné nebo se jedná o náhodný jev?

V Amerických nemocnicích byla nedávno provedena jiná, odborněji vedená studie, která došla k naprosto rozdílným závěrům.

Této studie, jejíž výsledky byly zveřejněny v časopise Journal of Hospital Infection (časopis o nemocničních infekcích), se zúčastnilo 408 lidí, pracujících v nemocnici, kteří byli rozděleni do skupin vousatých a bezvousých a byly jim prováděny stěry z obličeje.

Existuje dobrý důvod, proč podobnou studii provádět v nemocnici.

Zdravotnická zařízení jsou totiž doslova semeništěm takzvaných nozkomiálních infekcí (onemocnění, která pacient chytne v nemocnici a nesouvisí s jeho diagnózou). Nozokomiální infekce jsou častou příčinou úmrtí nebo zhoršení stavu pacientů. Z přenosu nozokomiálních infekcí jsme nejprve vinili ruce, poté bílé pláště, fonendoskopy a další lékařské přístroje, ale dosud nikdo nezkoumal, zda se na něm nepodílí také vousy?

Možná byste, stejně jako odborníci, očekávali, že vousatí zdravotníci budou pro pacienty nebezpečnější než ti hladce oholení, ale tato studie prokázala, ke všeobecnému překvapení, pravý opak.

Ve skupině bezvousých zdravotníků byl na jejich čerstvě oholené kůži zjištěn methicilin rezistentní zlatý stafylokok (MRSA nebo také methicilin-rezistentní staphylococcus aureus) až třikrát častěji než u zdravotníků, kteří měli plnovous.

MRSA je jednou z nejčastějších nozokomiálních infekcí a je velmi nepříjemná a nebezpečná, protože tato baktérie odolává většině běžných antibiotik.

Podrobné informace o MRSA infekci si můžete přečíst zde.

Proč tomu tak je?

Odborníci si myslí, že holení způsobuje mikroskopické oděrky (mikroabraze) na kůži a díky tomu pak mají baktérie „usnadněnou“ cestu ke kolonizaci a množení (proliferaci).

Možná je to pravda. Ale existuje ještě jedno mnohem logičtější vysvětlení, které je praštilo do očí. Plnovousy umí bojovat s infekcí.

Že je to nesmysl?

Dr. Adam Roberts, mikrobiolog z Londýna si to nemyslel a byl zvědavý, co je na tom pravdy, a tak chtěl vědět, jaké mikroby dokáže „vypěstovat“ z plnovousu.

Podařilo se mu vykultivovat více než 100 různých druhů baktérií, včetně jedné, kterou nejčastěji nacházíme v tenkém střevě. Což ale neznamená, jak vysvětluje, že pochází z fekálií. Tato zjištění jsou zcela standardní a není to nic, čeho bychom se měli obávat.
 

Co je však mnohem zajímavější, je fakt, že Dr. Adam Roberts si v několika petriho miskách všiml, že něco zabíjí ostatní baktérie. A nejpravděpodobnějším podezřelým je samozřejmě jiný mikrob.

Mikroby často považujeme za naše nepřátele, ale oni nás tak rozhodně neberou. Baktérie a houby mezi sebou celý život vzájemně bojují o jídlo, zdroje a o prostor. Během tisíců let těchto bojů se z nich staly ty nejdokonalejší zbraně proti mikrobům - antibiotika.

Penicilin byl původně izolován z jednoho druhu houby, která se jmenuje Penicillium notatum.

Alexandr Fleming objevil, že tato houba umí zabíjet mikroby čirou náhodou. Do jeho laboratoře se totiž spory této houby nedopatřením dostaly z laboratoří ostatních vědců, které se nacházely na stejné chodbě jako Flemingova laboratoř a Fleming pak zjistil, že tato houba zabila některé baktérie, které si pěstoval na petriho miskách.

Neroste v plnovousech něco podobného jako plíseň Penicillium notatum?

Není možné, že by ti tajemní mikroby dělali něco podobného? Zabíjeli ostatní baktérie vylučováním nějakého jedu?

Profesor Roberts opatrně říká, že „je to možné“.

Profesor Adam Roberts identifikoval tyto tiché zabijáky jako druh baktérie s názvem Staphylococcus epidermidis, která se běžně vyskytuje na kůži. Když tuto „novou“ baktérii vyzkoušel v boji proti baktérii E.coli (Escherichia coli), která vyniká vysokou rezistencí vůči běžným antibiotikům a způsobuje, mimo jiné, závažné infekce močového ústrojí, zjistil, že našel neomylného zabijáka.

Řádné testování a „čištění“ nového antibiotika je tak drahé (a je zatíženo tak velkým rizikem neúspěchu), že není příliš pravděpodobné, že by doktoři mohli v dohledné době pacientům předepisovat nové antibiotikum „Plnovousocillin“, ale profesor Roberts chce i nadále pokračovat v hledání náhrady za stávající „arzenál“ antibiotik.

Jak říká, onemocnění způsobená baktériemi rezistentními na antibiotickou léčbu zabijí každý rok nejméně 700 tisíc lidí a do roku 2050 se očekává, že tento počet může vzrůst až na 10 miliónů. A bohužel v posledních 30 letech nebyla na trh uvedena žádná nová antibiotika.

Kromě svých výzkumů s baktériemi žijícími v plnovousech, se profesor Roberts a jeho tým zabývají dalšími projekty. Nedávno se jim například podařilo izolovat antiadhezní molekuly (látky, které brání přilepení baktérií k povrchu), a to ze vzorků získaných od široké veřejnosti.

Tyto látky by se podle něj mohly přidávat například do zubních past nebo ústní vody, protože by mohly zabránit tomu, aby se na zubní sklovinu přichytily baktérie, které jí svými kyselými produkty poškozují.

To by jeden neřekl, co všechno se dá najít v obyčejném plnovousu, že?