Bolest na hrudi: 17 příčin, doprovodné příznaky a možnosti léčby

Bolest na hrudi souvisí s mnoha různými onemocněními, od banalit, až po život ohrožující stavy, jako jsou infarkt myokardu nebo disekce aorty. Tento článek přináší 13 nejčastějších příčin bolesti na hrudníku, včetně možností léčby. Dozvíte se také jak poznat infarkt a kdy okamžitě vyhledat lékařskou pomoc!

Bolest na hrudi se nejčastěji objevuje u následujících onemocnění, která podrobněji popisujeme níže:

• Angina pectoris
• Infarkt myokardu
• Refluxní choroba jícnu (GERD, gastroezofageální refluxní onemocnění)
• Kostochondritida (zánět žeber a jejich chrupavek)
• Natažené nebo natržené svaly hrudní stěny
• Vertebrogenní bolesti na hrudi
• Úzkostné poruchy
• Pleuritida (zánět pohrudnice)
• Zápal plic (pneumonie)
• Žaludeční vřed (také peptický nebo gastroduodenální vřed)
• Zánět slinivky
• Zánět žaludku a duodena
• Zánět jícnu
• Pásový opar
• Plicní embolie (PE)
• Pneumothorax (proniknutí vzduchu do hrudní dutiny)
• Disekce aorty
• Akutní perikarditida (zánět osrdečníku), kdy se kromě bolesti často objevuje také výpotek a pacient je ohrožen srdeční tamponádou.

Než přejdeme k popisu jednotlivých chorob, které mohou způsobit bolest na hrudi, pamatujte si následující zásady:

Odborný lékařský termín pro bolest na hrudi z důvodu ischémie myokardu (nedostatečného zásobení srdečního svalu kyslíkem) je stenokardie, což doslova znamená "zúžené srdce".

O stenokardiích hovoříme v případě bolesti na hrudi způsobené kardiovaskuárními příčinami (tedy u potíží se srdcem nebo cévami - angina pectoris, infarkt myokardu, disekce aorty, apod.). 

Pokud vás zajímají podrobnější informace o jednotlivých příčinách bolesti na hrudi, čtěte dále.

Angina pectoris

Stejně jako všechny ostatní svaly v těle, musí být i srdeční sval dostatečně zásobený kyslíkem. Ten se do srdečního svalu (myokardu) dostává s krví, kterou přivádí věnčité (koronární) tepny.

Angina (neplést si se zánětem mandlí angínou!) je druh bolesti na hrudi, která vzniká v případě, kdy srdeční sval trpí nedostatkem kyslíku.

Nejčastější příčinou anginy pectoris je zúžení (odborně stenóza) koronárních tepen. Zúženým místem krev nemůže do srdce pořádně protékat a srdeční sval trpí nedostatkem kyslíku. Příčinou zúžení koronárních tepen jsou tukové pláty (odborně ateromy), které se na vnitřním povrchu tepen usazují.

Tento proces, kterému se říká ateroskleróza trvá řadu let a podílí se na něm mnoho rizikových faktorů (1, 2).

Tukové plaky mohou v koronárních tepnách vznikat na jednom nebo i více místech současně.

Zúžení průsvitu koronárních cév vás nemusí omezovat pokud jste v klidu, ale anginózní bolesti se objevují při námaze. Mohou se objevit například při běhu, fyzické námaze, chůzi do schodů, apod., kdy srdeční sval musí pracovat rychleji a potřebuje více krve a kyslíku.

Protože se ale krev s kyslíkem nedostane přes zúžené místo v koronární tepně, srdeční sval na to zareaguje bolestí, kterou můžete pociťovat jako svíravou bolest, tlak či napětí na přední straně hrudníku. Někdy může tato bolest i vyzařovat do končetin (zejména rukou), krku, dolní čelisti, břicha nebo třísel. Kromě bolesti se u pacientů s anginou pectoris objevuje dušnost, která se podle závažnosti klasifikuje do 4. skupin (takzvaná NYHA klasifikace) (3).

Podstatné je, že se bolest a dušnost objevují pouze při námaze. V klidu rychle odeznívají, a to většinou do 10 - 15 minut.

Infarkt myokardu

Při infarktu myokardu (česky srdeční mrtvice nebo postaru také záhať srdeční) dojde k náhlému zablokování (ucpání) koronární tepny nebo některé z jejích větví.

Náhlé ucpání koronární tepny způsobí, že postižená část srdečního svalu okamžitě ztrácí přísun krve a kyslíku, což se většinou projeví jako svíravá bolest na hrudníku, ale někdy mohou mít pacienti i mírnější příznaky, které popisují jako píchání u srdce.

U některých pacientů se infarkt projevuje také bolestí mezi lopatkami.

Pokud nedojde k rychlému obnovení průtoku krve zablokovanou koronární tepnou, postižená část srdečního svalu zahyne a pacientovi hrozí riziko smrti.

Slovem infarkt se v medicíně označuje úplná náhlá ztráta krevního zásobení postižení tkáně. Termín infarkt myokardu tedy znamená, že k takovému postižení došlo v srdeční svalovině (myokardu).

Příčinou uzávěru koronární tepny při infarktu myokardu je nejčastěji krevní sraženina (trombus) (4). 

Krevní sraženina nejčastěji vzniká v místě, kdy je v tepně usazený ateromový plát (viz. odstavec o angině pectoris výše).

Ateromový plát může aktivovat mechanizmus srážení krve a sraženina (trombus) pak může na tento plát nasednout čímž dojde k uzávěru koronární tepny.

Někdy se tato sraženina může i utrhnout a být zanesena dále od plátu po proudu krve nebo do jiných částí těla (například do mozku, kde ucpání mozkových tepen může vést k mozkové mrtvici).

Léčba infarktu patří vždy do rukou odborníků. Skládá se z řady kroků, které zahrnují podávání léčiv na rozpuštění krevní sraženiny a ředění krve (například aspirin, heparin nebo takzvaná nová antikoagulancia, jako je rivaroxaban), srdeční katetrizaci a angioplastiku (5).

Smyslem těchto opatření je urychleně obnovit průtok ucpanou cévou.

Pokud je průtok krve ucpanou cévou obnoven dostatečně rychle, nemusí vůbec dojít k trvalému poškození srdečního svalu, případně lze rozsah postižení alespoň minimalizovat.

Nejčastějším projevem infarktu myokardu je prudká, svíravá bolest na prsou či hrudníku, která se projevuje v klidu a neustává ani po 10 minutách ani po případném užití nitroglycerinu pod jazyk (nitroglycerin je lék, který se používá v léčbě anginy pectoris, kde na rozdíl od infarktu pomůže).

Můžete mít pocit, jako by vám na hrudník spadlo něco těžkého, bude se vám špatně dýchat, můžete zvracet, potit se, mít pocit na omdlení, apod. Bolest při infarktu myokardu často vyzařuje do čelistí, krku, končetin (zejména do levé paže), břicha nebo třísel.

Riziko infarktu myokardu zvyšuje nezdravý životní styl, zejména kouření, nadváha, nezdravá strava, arteriální hypertenze a nedostatek pohybu.

V rámci prevence je proto dobré se zaměřit na odstranění těchto rizikových faktorů, včetně změny jídelníčku. 

Refluxní choroba jícnu (GERD, gastroezofageální refluxní onemocnění)

Refluxní choroba jícnu je obecný termín pro onemocnění způsobená následujícími příčinami:

Gastroezofageální reflux - stav, kdy kyselina chlorovodíková ze žaludku proniká do jícnu.

Ezofagitida (zánět jícnu) - onemocnění, které vzniká v důsledku zánětu stěny jícnu, který je způsobem gastroezofageálním refluxem (stěna jícnu má jinou strukturu než stěna žaludku a není chráněna před kyselinou. Proto dochází k při styku s kyselinou k jejímu podráždění. Chronické dráždění stěny jícnu pak vyvolává zánět).

Potrava se z úst dostává do jícnu a z jícnu vstupuje do žaludku. Na konci jícnu je sval (takzvaný dolní jícnový svěrač), který jícen izoluje od žaludku a brání zpětnému toku kyseliny ze žaludku do jícnu. Pokud tento jícnový svěrač nefunguje správně, vzniká gastroezofageální reflux (6).

Hlavním příznakem refluxní choroby jícnu je pálení žáhy. Jedná se o pocit pálení, který z horní části břicha (žaludku) vyzařuje do spodní části hrudníku a může se šířit až do krku. Mezi další příznaky pálení žáhy patří bolest břicha, kyselá chuť v ústech, nadýmání, plynatost a pálivá bolest při polykání teplých nápojů. Projevy pálení žáhy se nejčastěji objevují v souvislosti s konzumací některých pokrmů či nápojů. 

Kostochondritida (zánět žeber a jejich chrupavek)

Hrudní koš je vlastně "kostěná" schránka, která chrání plíce a srdce. Je tvořen 12 páry žeber (latinsky kostae).

Protože jsou kosti tvrdé a pevné a nejsou dostatečně pružné k tomu, aby se plíce uvnitř mohly pohybovat a rozvíjet při dýchání, jsou žebra zakončena chrupavkami, které jsou naopak měkké a pružné a umožňují pohyb hrudního koše při dýchání.

Chrupavky připojují hrudní koš ke kosti hrudní (sternum) a hrudní kost je chrupavkami připojena ke klíčním kostem (klavikuly). To vše umožňuje pohyb hrudního koše při dýchání.

Skloubení mezi každým jednotlivým žebrem a chrupavkou se nazývá kostochondrální skloubení. Spojení mezi chrupavčitou částí žeber a hrudní kostí se nazývají kostosternální klouby.

A spojení mezi hrudní kostí a klíčními kostmi se nazývají kostoklavikulární skloubení.

Při onemocnění zvaném kostochondritis vzniká v kostochonrdálním, kostosternálním nebo kostoklavikulárním skloubení zánět (ten může postihovat buď některé z těchto kloubů nebo všechny).

Kostochondritida se projevuje ostrou až bodavou bolestí na přední stěně hrudníku, která se zhoršuje při pohybu, výdechu a hlubokém dýchání. Bolest se zhoršuje také při tlaku na postiženou oblast. Obvykle je bolest omezena jenom na postiženou oblast, ale může se šířit (vyzařovat) do okolí (6).

Nejčastěji kostochondritida postihuje skloubení hrudní kosti se 4., 5. a 6. žebrem. 

Natažené nebo natržené svaly hrudní stěny

V okolí žeber (a mezi nimi) probíhá řada svalů, které se uplatňují při pohybu hrudního koše během dýchání.

Někdy může dojít k natažení těchto svalů, což vyvolává bolesti na hrudi.

Natažený sval znamená, že jeho některá vlákna jsou natažená nebo přetržená, protože byl příslušný sval namáhán nad únosnou míru.

Proto k natažení (nebo natržení) svalů dochází například následkem zvedání těžkých břemen, po cvičení, při prudkých pohybech nebo také při déletrvajícím kašli.

Pokud je bolest na hrudi způsobena myoskeletárními příčinami (nataženým svalem, apod.) obvykle se zhoršuje při pohybu a při dýchání (7).

Bolest na hrudi od páteře

I když se to může zdát poněkud zvláštní, mohou být bolesti na hrudi vyvolány i onemocněním nebo poraněním páteře.

Bolesti na hrudi od páteře označujeme jako vertebrogenní bolesti na hrudníku a protože připomínají bolesti při angině pectoris označují se někdy jako "pseudoangina pectoris".

Zdaleka nejčastější příčinou vertebrogenních bolestí na hrudi jsou degenerativní změny páteře, zejména v oblasti dolní (kaudální) poloviny krční páteře a horní (kraniální) poloviny hrudní páteře. 

Mezi degenerativní změny páteře, u kterých jedním z příznaků může být i bolest na hrudi patří například:

• deformační spondylóza
• spondyloartróza
• onemocnění meziobratlových plotének (chondróza, protruze či herniace disku, apod.)
• hyperkyfóza hrudní nebo napřímená krční lordóza

Úzkostné poruchy

I když to tak na první pohled nevypadá jsou úzkostné poruchy jednou z velmi častých příčin bolesti na hrudi. Kromě pocitů strachu, obav a napětí se úzkost někdy může projevit také různými tělesnými příznaky, včetně bolesti na hrudi.

U některých lidí může být bolest na hrudi vyvolaná úzkostí dokonce tak intenzivní, že si jí lékaři mohou splést s anginou pectoris.

Bolest na hrudi vyvolaná úzkostí se někdy označuje jako takzvaný Da Costův syndrom a je řazena mezi takzvané somatoformní vegetativní dysfunkce (8).

To zjednodušeně znamená, že v důsledku psychické poruchy vznikají tělesné projevy vyvolané poruchou vegetativního nervového systému, který ovlivňuje činnost srdce a může vyvolat podobné příznaky jako angina pectoris.

Da Costův syndrom se častěji vyskytuje u pacientů, kteří buď sami v poslední době prodělali infarkt myokardu nebo jiné onemocnění srdce nebo pokud se tato onemocnění vyskytla v jejich rodině nebo u přátel.

Vyšetření koronárního řečiště u pacientů s bolestí na hrudi způsobenou úzkostí však neprokáže zúžení (stenózu) a jejich věnčité cévy jsou naprosto normální a v pořádku.

Pleuritida (zánět pohrudnice)

Příčinou pleuritidy je zánět pohrudnice (pleury), což je tenká blána, která se skládá ze dvou vrstev (takzvaných listů) a vystýlá stěnu hrudníku zevnitř.

Mezi oběma listy pleury se nachází malé množství tekutiny, která slouží jako lubrikant (mazivo) k tomu, aby se při dýchání mohly plíce v hrudníku volně pohybovat bez "zasekávání".

Při zánětu dochází k otoku pohrudnice a často také ke zmnožení tekutiny mezi oběma vrstvami (pleurální výpotek). To vede k tomu, že se listy pleury nemohou volně pohybovat a při dýchání pacienta bolí na hrudi. 

Pleuritida je nejčastěji vyvolána virovou infekcí.

Bolest při pleuritidě je obvykle ostrá a bodavá. Může být lokalizována na libovolném místě hrudníku, podle místa zánětu. Při dýchání a kašli se bolest obvykle zhoršuje (protože dochází k bolestivému tření mezi oběma listy pleury).

Kromě virové infekce může být zánět pohrudnice způsoben i jinými závažnějšími stavy, které jsou naštěstí mnohem méně časté než virová infekce. Patří sem například: 

• Zápal plic (pneumonie).
• Plicní embolie (krevní sraženina ucpe cévy v plicích).
• Pneumothorax (zkolabování plíce).

Některá z těchto onemocnění popisujeme níže a mohou být velmi závažná. U těchto onemocnění se kromě pleuritidy objevují i další příznaky.

V zásadě lze říci, že jakýkoli zánětlivý proces v těle může vyvolat pleuritidu, zejména pokud se jedná o záněty v hrudní nebo břišní krajině.

Zápal plic

Zápal plic neboli pneumonie je závažné onemocnění dýchacích cest vyvolané baktériemi, viry nebo plísněmi. 

Mezi hlavní příznaky pneumonie patří:

• horečka
• kašel, který může být produktivní (vlhký) nebo neproduktivní (suchý)
• dušnost a modré zbarvení sliznic a končetin (cyanóza)
• zrychlená dechová frekvence (tachypnoe)
• bolest na hrudi, která se zhoršuje při kašli a dýchání
• vykašlávání krve
• zimnice
• únava
• nevolnost
• bušení srdce a/nebo zrychlený srdeční tep (tachykardie)

Žaludeční vřed (také peptický nebo gastroduodenální vřed)

Žaludeční vředy vznikají poškozením stěny žaludku nebo dvanáctníku (duodena) žaludeční kyselinou. Kyselina rozleptá vrchní vrstvu žaludku a obnaží tkáně pod ní. Žaludeční vřed si můžete představit jako malý, červený kráter uvnitř žaludku nebo tenkého střeva.

Termín žaludeční vředy je často používán nesprávně a měli bychom říkat peptické vředy, které se podle lokalizace dělí na žaludeční (nachází se v žaludku) a na duodenální (nachází se ve dvanáctníku neboli duodenu, což je první úsek tenkého střeva hned za žaludkem). Častější je vřed duodenální (10).

Častým příznakem peptického vředu je bolest v horní části břicha (odborně epigastrium) těsně pod hrudní kostí. Bolest střídavě přichází a odchází a někdy ji pacient může pociťovat jako bolest na hrudi.

Některé potraviny mohou bolest při peptickém vředu zhoršovat a někdy vás také bolest na hrudi v souvislosti s peptickým vředem může vzbudit ze spaní.

Dalšími projevy peptického vředu jsou nechutenství, říhání, plynatost či pocit nevolnosti.

Řada pacientů popisuje také pocity nadýmání a nafouklého břicha po každém jídle. 

Peptický vřed může způsobit řadu komplikací, z nichž nejzávažnější jsou:

• Krvácení z peptického vředu.
• Protržení (perforace) střeny střeva - vzniká v situaci, kdy peptický vřed protrhne stěnu střeva a jeho obsah se vylije do břišní dutiny. Tento stav je velmi bolestivý a nebezpečný a vyžaduje urgentní léčbu.

Zánět slinivky břišní

I když je slinivka uložena až pod žebry v zadní části dutiny břišní (retroperitoneum), může její zánět, mimo jiné, vyvolat i bolest na hrudi.

Mezi další příznaky zánětu slinivky břišní patří:

• nevolnost a zvracení
• bolest v epigastriu (nadbřišku), která může vystřelovat nejen do oblasti hrudníku, ale také do pravého či levého podžebří
• horečka
• zvýšené pankreatické amylázy
• obstrukce žlučových cest
• zimnice

Bolest za hrudní kostí může být také jedním z příznaků rakoviny slinivky. 

Zánět žaludku a duodena

Zánět žaludku a/nebo dvanáctníku (zejména jeho úseku označovaného pojmem bulbus duodeni) je nejčastěji způsoben infekcí Helicobacter pylori, která se projevuje zejména trávicími (dyspeptickými) obtížemi, jako jsou nadýmání, nevolnost, zvracení, říhání nebo refluxní choroba jícnu.

Nicméně někteří pacienti se zánětem žaludku či duodena mohou při těchto onemocněních mít i bolesti na hrudi, protože žaludek a část dvanáctníku se nachází těsně pod hrudní kostí a bolesti z této oblasti mohou snadho vyzařovat do hrudníku nebo pravého či levého podžebří.

Zánět jícnu

Zánět jícnu je jednou z častých příčin bolestí na hrudi.

Kromě chronického zánětu jícnu vyvolaného refluxem kyselých žaludečních šťáv (refluxní ezofagitida) mohou být záněty jícnu způsobené také baktériemi, viry nebo plísněmi.

Kromě bolestí na hrudi patří mezi další příznaky zánětu jícnu také:

• suchý dráždivý kašel
• hemoptýza nebo hematemeze (vykašlávání či zvracení krve)
• hořkost v ústech, kovová pachuť v ústech a/nebo zápach z úst

Pásový opar

Pásový opar vzniká v důsledku postižení nervu a přilehlé oblasti kůže, kterou tento nerv inervuje virovou infekcí.

Pásový opar vyvolává virus VZV (varicella-zoster virus).

Jedná se o virus, který způsobuje také onemocnění známé pod názvem plané neštovice. Každý kdo někdy prodělal plané neštovice tak může onemocnět i pásovým oparem, protože virus VZV přežívá v nervových gangliích a při opětovné aktivaci pak může vyvolat pásový opar (11).

Důvody proč se virus VZV znovu aktivuje a vyvolává pásový opar nejsou známé. K opětovné aktivaci viru a ke vzniuk pásového oparu může dojít klidně i desítky let poté co člověk prodělá plané neštovice.

Pásový opar obvykle postihuje jeden nerv, na jedné straně těla. Projeví se výsevem charakteristických pupínků na kůži a vzhledem k postižení nervu mohou okolní místa na kůži bolet, a to i velmi intenzivně. Někdy tak pásový opar může vyvolat i bolest na hrudi.

Charakteristicky se bolest šíří pásovitě v oblasti kůže, kterou zásobuje příslušný nerv. Obvykle se nejprve vyskytne střední až silná bolest a teprve po několika dnech dochází k výsevu vyrážky. Vyrážka vypadá jako červené pupínky, které se rychle mění v puchýře, které silně svědí. Vypadá podobně jako neštovice, ale vyskytuje se v charakteristických pásech, podle inervační oblasti postiženého nervu (odtud i název pásový opar).

Po čase se puchýřky zahojí, ale bolest může přetrvávat i několik měsíců, jako takzvaná postherpetická neuralgie (11, 12).

Plicní embolie (PE)

Plicní embolie je život ohrožující stav, který vznikne zablokováním některé z tepen v plicích, nejčastěji v důsledku krevní sraženiny (trombu), která se utrhla ze žilního řečiště (u pacientů po operacích nebo u osob trpících hlubokou žilní trombózou). Sraženina ucpe plicní tepnu buď uprostřed plíce (odborně v části zvané hilus) nebo na okraji plic. Sraženia může být různé velikosti a někdy může tojít i k ucpání více tepen několika sraženinami současně (pak může vzniknout až takzvaná masivní plicní embolie, která pacienta přímo ohrožuje na životě).

V drtivé většině případů sraženina původně vznikne v hlubokém žilním systému (v souvislosti s hlubokou žilní trombózou), a to buď v žilách dolních končetin nebo v pánevních žilách. Utrženou sraženinu, která cestuje krevním oběhem nazýváme vmetek (latinsky embolus - odtud název plicní embolie).

Někdy může být plicní embolie vyvolána sraženinou, která vznikla v žilách paže nebo přímo v srdci a po jejím utržení se dostane do plic.

Plicní embolie se obvykle projeví náhle vzniklou ostrou bolestí na hrudi (zejména při nádechu) a dušností. Při velké nebo masivní plicní embolii můžete cítit bolest přímo za hrudní kostí. Často také budete mít pocit, že se nemůžete zhluboka nadechnout. Stupeň dušnosti závisí na velikosti plicní embolie a na místě, kde jsou plíce postiženy.

Dalším příznakem může být také vykašlávání krve (hemoptýza), zvýšená teplota, zrychlení srdeční frekvence (tachykardie) a řada dalších projevů (13).

Někdy může dojít i ke ztrátě vědomí, protože ucpání velké tepny může způsobit náhlý a prudký pokles krevního tlaku.

Někdy též můžete pociťovat další příznaky, jako jsou bolesti v lýtku, nebo otoky dolních končetin. Lýtko může být také na pohmat teplé a červené.

Pneumothorax (proniknutí vzduchu do hrudní dutiny)

Pneumothorax je stav, kdy se mezi plíce a hrudní stěnu dostane vzduch. Ten se tam může dostat několika způsoby (14):

• Přímo z plic - v takovém případě hovoříme buď o primárním nebo sekundárním spontánním pneumothoraxu. Primární spontánní pneumothorax vznikne u jinak zcela zdravé osoby v důsledku drobné trhliny ve vnější části plic. Trhlinkou v plicní tkáni vzduch uniká z plic a dostává se do prostoru mezi plíce a hrudní stěnu. Hromadění vzduchu vede ke kolapsu plíce, což se projeví, mimo jiné, dušností a bolestí na hrudi. Sekundární spontánní pneumothorax nejčastěji vzniká v souvislosti s jiným plicním onemocněním (například v souvislosti s chronickou obstrukční plicní nemocní - CHOPN), kdy dochází k poškození plicní tkáně v důsledku komplikací tohoto onemocnění. Důsledky a projevy jsou stejné jako u primárního pneumothoraxu.
• Zvenčí - v tomto případě se vzduch mezi plíce a stěnu dutiny hrudní dostane zvenčí, v důsledku otevření hrudníku (například při bodném poranění nebo při autonehodě, apod). 

Obecně se pneumothorax projevuje náhlou, ostrou až bodavou bolestí na jedné straně hrudníku. Bolest se obvykle zhoršuje při dýchání a pacient trpí značnou dušností. Čím rozsáhlejší pneumothorax je tím bude dušnost závažnější. Zvlášť nebezpečný je takzvaný tenzní neboli ventilový pneumothorax, při kterém postupně dochází i k útlaku zdravé plíce a tento stav je pak život ohrožující.

Disekce aorty

Disekce aorty je život ohrožující stav, kdy dojde k ruptuře stěny aorty. Vnitřní vrstva aorty, která je největší tepnou odvádějící krev ze srdce do celého těla se může roztrhnout, čímž dojde k proniknutí krve mezi vnitřní a střední stěnu aorty. Časem se trhlina může zvětšit a může dojít až k ruptuře aorty, která končí náhlou smrtí pacienta do několika minut. 

Bolest na hrudi při disekci aorty obvykle začíná náhle a je velmi silná. Může se objevit po námaze spojené se zvýšením krevního tlaku. Pacienta bolí za hrudní kostí (retrosternálně) a bolest se šíří do zad - do oblasti mezi lopatkami, břicha, dolní čelisti nebo dolních končetin. Většinou takovou bolest není možné utišit léky proti bolesti. Pacient může upadnout do šoku a mít pocit jako by ho někdo páral nožem (15).

Akutní perikarditida (zánět osrdečníku)

Osrdečník je vak, ve kterém je uloženo srdce. Někdy může dojít k jeho zánětu (například jako komplikace zápalu plic nebo jiných zánětlivých procesů v dýchacích cestách, na srdci, hrudníku nebo břiše).

Bolest na hrudi při akutní perikardititě může mít různou intenzitu, od lehkého tlaku až po silné bolesti za hrudní kostí, které se zhoršují vleže, při dýchání, kašli a polykání. 

Co dělat při bolesti na hrudi?

Jak vidíte tak existuje celá řada různých příčin bolesti na hrudi a ne vždy je to vážné.

Některé příčiny bolesti na hrudi jsou naprosto banální a časem odezní bez nutnosti léčby, ale jindy je naopak bolest za hrudní kostí známkou závažného až život ohrožujícího stavu.

Proto platí, že při jakékoli nové, náhle vzniklé bolesti na hrudi byste měli vždy vyhledat lékaře. 

To platí zejména tehdy, pokud trpíte onemocněním plic nebo srdce.

V případě, že je bolest zvlášť závažná a neustává ani v klidu, šíří se do jiných částí těla (dolní čelist, horní končetiny, břicho, třísla, krk) a je spojena s dalšími projevy, jako je pocení, ztráta vědomí, nevolnost, zvracení nebo palpitace (bušení srdce) je nutné ihned volat záchranku, protože by se mohlo jednat o infarkt myokardu.

Číslo na záchranku je 155 nebo 112.

Jaká vyšetření vás čekají při bolesti na hrudi?

Při hledání příčiny bolesti na hrudi vám lékař může provést následující vyšetření (podle toho jaké podezření má):

Odběr anamnézy

Anamnéza slouží k získání informací o aktuálním i předchozím zdravotním stavu. Lékař se vás bude v souvislosti s bolestí na hrudi ptát na následující otázky (16):

Jak dlouho vás to bolí a kdy se bolest poprvé objevila?

Proč se na to ptáme?

Na tuto otázku se lékař ptá, protože chce zjistit, zda se jedná o akutní nebo chronický problém. V případě akutního problému je nutné pomýšlet na infarkt myokardu, plicní embolii, pneumothorax, perikarditidu nebo zlomeninu žeber. V případě chronických bolestí připadá v úvahu angina pectoris, refluxní ezofagitida, hiátová hernie (brániční kýla) a řada dalších onemocnění hrudní stěny.

Bolí vás to trvale nebo bolest někdy odezní a pak se zase objeví?

Proč se na to ptáme?

Setrvalá bolest může signalizovat infarkt myokardu, plicní infarkt, disekující aneuryzma nebo zápal plic. Naproti tomu bolest, která odezní, a pak se zase objeví může signalizovat anginu pectoris, úzkost, nebo kostochondritidu (zánět kloubů na hrudním koši).

Kde přesně vás to bolí?

Proč se na to ptáme?

Bolest při infarktu myokardu a angině pectoris je typicky lokalizovaná za hrudní kostí a obvykle vyzařuje do čelisti, krku, končetin, břicha nebo třísel, zatímco bolest při disekci aorty může vyzařovat až mezi lopatky.

Kam se bolest šíří?

Proč se na to ptáme?

Bolest při infarktu myokardu může vystřelovat do čelisti, končetin, břicha, třísel nebo krku. Bolest při refluxní ezofagitidě může vystřelovat do krku či zad, bolest při disekci aorty může vystřelovat mezi lopatky, do břicha nebo nohou.

EKG vyšetření (elektrokardiogram)

EKG vyšetření slouží k rozpoznání ischemie myokardu (tedy situace, kdy srdeční sval trpí nedostatkem kyslíku). Při některých onemocněních (infarkt myokardu, plicní embolie, apod.) lékař na EKG umí najít určité charakteristické změny, které mu pomohou při diagnostice.

Vyšetření krve

Vyšetření krve je v diagnostice bolesti na hrudi velmi důležité. Při biochemickém vyšetření se sledují hlavně ionty (hladiny draslíku, vápníku, sodíku, apod.) a takzvané kardiomarkery, zejména troponiny a natriuretické peptidy (BNP a další).

Troponiny jsou látky, které se do krve dostávají ve větším množství pouze v případě, kdy došlo k poškození buněk srdeční svaloviny.

Zvýšená hladina troponinů je tak důležitá při stanovení diagnózy infarktu myokardu.

V případě plicní embolie a dalších onemocnění souvisejících s krevními sraženinami v těle, se vyšetřují takzvané D-dimery.

To jsou malé kousky (fragmenty) bílkoviny, které se v krvi vyskytují pouze tehdy, pokud je v řečišti nějaký trombus (sraženina), který se vaše tělo snaží rozpustit.

Negativní test na D-dimery jednoznačně vylučuje plicní embolii nebo hlubokou žilní trombózu.

Rentgen hrudníku, CT nebo magnetická rezonance hrudníku

S pomocí rentgenu hrudníku a dalších zobrazovacích metod lze diagnostikovat zápal plic, kolabovanou plíci (pneumothorax) a řadu dalších onemocnění hrudníku. Zobrazovací metody pomáhají i při diagnostice perikarditidy nebo disekce aorty.

Perfuzní scintigrafie myokardu

Toto vyšetření se provádí za účelem potvrzení diagnózy anginy pectoris. Pacientovi se vstříkne do žíly malé množství radioaktivní látky.

Následně se s pomocí speciální gamma kamery po dobu 10 - 20 minut shromažďuje informace o šíření radioaktivní látky v krevním oběhu.

Gamma kamera tak dokáže zachytit jak dobře a jak rychle dochází k zásobení myokardu krví (a tím i kyslíkem).

Toto vyšetření se provádí jak v klidu tak při zátěži (v rámci zátěžového testu kdy pacient šlape na kole nebo na pásu), kdy srdce tluče rychleji.

Podle výsledků lze stanovit stupeň ischémie myokardu (tedy zjistit jak závažné je zúžení koronárních tepen a jak moc ovlivňuje život pacienta). 

Koronární angiografie

Některým pacientům s bolestí na hrudi může lékař doporučit provedení koronární angiografie. Při tomto vyšetření se do věnčitých (koronárních) tepen stříkne speciální barvivo, které lze sledovat pod speciálním rentgenovým přístrojem. Tímto vyšetřením se krásně zobrazí struktura koronárního řečiště i se zúženými místy.

Výpočetní tomografie s vysokým prostorovým rozlišením (HRCT) plic

Jedná se o vyšetření plic, které se používá pro diagnostiku řady difúzních onemocnění plic (například pro plicní fibrózu, apod.), která rovněž mohou vyvolat bolest na hrudi. 

Endoskopické vyšetření (gastroskopie, fibroskopie)

Endoskopické vyšetření žaludku a jícnu se provádí za účelem potvrzení diagnózy peptického vředu. Při tomto vyšetření lékař s pomocí kamery umístěné na konci pružné hadice, kterou musíte "spolknout" sleduje stav tkání jícnu, žaludku a duodena zevnitř. Kromě peptických vředů se s pomocí tohoto vyšetření diagnostikuje také refluxní nemoc jícnu a některá zánětlivá a nádorová onemocnění trávicího traktu.

Jak probíhá léčby bolestí na hrudi?

Léčba bolesti na hrudi závisí na konkrétní příčině.

Někdy bolest na hrudi odezní bez léčby (například natažený sval), zatímco v některých případech může pacientovi jít o život a je nutná okamžitá lékařská pomoc (plicní embolie, infarkt myokardu, disekce aorty). 

Váš lékař vám navrhne ten nejlepší způsob léčby.

Co si z článku odnést?

Bolest na hrudi je způsobena řadou různých onemocnění. V některých případech je tento problém způsoben banalitou a není nutná okamžitá léčba, zatímco jindy se jedná o stav, který pacienta ohrožuje na životě a vyžaduje okamžitou a neodkladnou léčbu.

Obecně platí, že jakákoli akutně vzniklá bolest na prsou či za hrudní kostí musí být co nejrychleji vyšetřena lékařem.

Pokud je bolest na hrudi trvalá (delší než 15 minut), vystřeluje do dolní čelisti, krku, horních končetin (zejména do levé paže), břicha nebo třísel a pokud současně trpíte nevolností, motáním hlavy, potíte se, nebo vám celkově není dobře, je potřeba okamžitě volat záchrannou službu.