Co je pásový opar, jak se projevuje a léčí?

Pásový opar (herpes zoster) je onemocnění vyvolané reaktivací viru varicella herpes zoster (VZV), který při prvním kontaktu s lidským organizmem vyvolá plané neštovice a následně skrytě setrvává v organizmu, kde při opakované aktivaci způsobí vznik pásového oparu.

Onemocnění se nejčastěji projevuje bolestí a pruhem puchýřnaté vyrážky na trupu. Proti viru VZV existuje očkování, které chrání děti i dospělé před planými neštovicemi (vakcíny ProQuad, Priorix Tetra nebo Varilix). Novinkou je i očkování přímo proti pásovému oparu, které je vhodné pro osoby nad 50 let či osoby s oslabenou imunitou (vakcína se jmenuje Zostavax). Jaké jsou příčiny, příznaky, komplikace, diagnostika, léčba a prevence pásového oparu se dozvíte v tomto článku. 

Co je pásový opar?

Pásový opar je virová infekce, která se projevuje bolestivou vyrážkou. Toto onemocnění způsobuje virus planých neštovic (VZV - varicella zoster virus), který při prvním kontaktu s člověkem vyvolá plané neštovice. Poté co se uzdravíte a plané neštovice odezní, přežívá virus VZV v některém z nervových ganglií a může se kdykoli reaktivovat. Pokud se tak stane, dochází k výsevu typického exantému (vyrážky), nejčastěji ve formě pruhu na jedné straně trupu (podle toho, kterou část kůže inervuje nerv, v jehož gangliu se virus VZV usídlil po prodělání planých neštovic). Proto se toto onemocnění nazývá pásový opar (1).   

Takhle vypadá:

Pásový opar (herpes zoster) na krku

I když se nejedná o život ohrožující onemocnění, je pásový opar často velmi bolestivý. Při správné a včasné léčbě se zkracuje doba léčby a snižuje riziko závažných komplikací. Dnes již máme k dispozici také očkování proti viru, který pásový opar způsobuje, což snižuje nejen riziko nákazy, ale také riziko vzniku vážných komplikací. 

Příznaky pásového oparu

Mezi nejčastěji se vyskytující příznaky pásového oparu patří (2, 3):

• Bolest, pálení, mravenčení či brnění v postiženém místě.
• Citlivost na dotyk.
• Červená, puchýřnatá vyrážka, která se objeví několik dní po začátku bolesti. 
• Puchýře naplněné tekutinou (tkáňovým mokem), které praskají a hojí se strupem (krustou).
• Silné svědění.
• U některých lidí se vyskytují i další příznaky, jako jsou horečky, bolest hlavy, světloplachost (citlivost na světlo) a únava. 

Prvním projevem pásového oparu je obvykle bolest, která je v některých případech až nesnesitelná. V závislosti na postiženém místě se někdy i lékař může splést a zaměnit příznaky pásového oparu za jiná onemocnění srdce, plic nebo ledvin. U některých lidí se pásový opar projevuje jen bolestí a exantém se vůbec neobjeví. 

Obvykle se ale pásový opar projeví jako pruh malých puchýřků na jedné straně trupu (vlevo nebo vpravo). Někdy může napadnout i okolí oka či jednu stranu tváře nebo obličeje. 

Kdy ihned vyhledat lékaře?

Pokud pojmete podezření na pásový opar, měli byste neprodleně vyhledat lékaře. To platí zejména v následujících případech:

• Výsev vyrážky nebo bolest v okolí oka. Neléčený pásový opar v okolí oka totiž může způsobit trvalé poškození zraku.
• Pokud jste starší 60 let, protože s vyšším věkem podstatně stoupá riziko komplikací pásového oparu
• Pokud žijete v domácnosti s osobou s oslabeným imunitním systémem (v důsledku rakoviny, užívání léků - například po transplantacích orgánů nebo kvůli jinému chronickému onemocnění
• Pokud vyrážka postihuje velké plochy a/nebo je bolest nesnesitelná.

Příčiny pásového oparu

Pásový opar postihuje nervy a je způsoben stejným virem, jako plané neštovice. Proto každý, kdo prodělal plané neštovice může kdykoli dostat pásový opar. Je to proto, že po prodělání planých neštovic člověk získává doživotní imunitu proti neštovicím, ale virus stále přežívá v latentním (spícím) stadiu v některém z nervových ganglií po celý zbytek života (4).

Pokud během života dojde k reaktivaci viru planých neštovic, ten z nervového ganglia, kde "spal" vycestuje po nervovém vlákně a na kůži se vyseje pásový opar.  I když se pásový opar může vyskytnout u všech osob, které prodělaly plané neštovice, neznamená to, že když jste měli plané neštovice, vždy dostanete pásový opar. 

Konkrétní příčiny proč pásový opar vzniká nejsou známé. Pravděpodobně za tím stojí oslabená imunita a infekce, kterých s vyšším věkem přibývá. Pásový opar se totiž nejčastěji vyskytuje u starších osob a u lidí s oslabenou imunitou. 

Virus planých neštovic (VZV) patří do skupiny virů zvaných herpes viry, které, mimo jiné způsobují například opary nebo genitální bradavice. Nicméně virus, který způsobuje plané neštovice a pásový opar není stejný, jako virus způsobující genitální bradavice či opary. Genitální bradavice navíc patří mezi pohlavně přenosné choroby.

Jak se pásový opar přenáší?

Je důležité si pamatovat, že samotný pásový opar není přenosné onemocnění.  

Osoba s pásovým oparem je nakažena virem planých neštovic a pásového oparu (VZV), ale přenáší pouze plané neštovice. Pokud jste tedy neprodělali plané neštovice a dostanete se do blízkého kontaktu s osobou, která má pásový opar, dostanete velmi pravděpodobně plané neštovice. Nemusíte se ani postižené osoby přímo dotýkat, virus se totiž přenáší vzduchem nebo stačí například použít ručník postižené osoby, apod. 

Virus planých neštovic je totiž extrémně nakažlivý (udává se, že onemocní až 90% osob při prvním styku s ním).

Pokud jste již plané neštovice prodělali, nemusíte se setkání s osobou která má pásový opar bát, protože pásový opar od ní chytit nemůžete. 

Plané neštovice (a pásový opar) mohou ale být pro některé lidi velmi nebezpečné a způsobit těžké až smrtelné infekce. Jedná se zejména o osoby s oslabeným imunitním systémem, těhotné ženy a novorozence. Pokud máte pásový opar, měli byste se těmto osobám vyhnout. Infekční jste až do doby, než všechny puchýřky popraskají a vytvoří se na nich strup. To obvykle trvá zhruba 14 dní, ale záleží to na velikosti a rozsahu výsevu a dalších faktorech. 

Pokud máte pásový opar měli byste se obecně vyhýbat osobám, které neprodělaly plané neštovice nebo proti nim nejsou očkovány. 

Diagnostika pásového oparu

Stanovení diagnózy pásového oparu se opírá zejména o konkrétní projevy onemocnění, tedy bolest, neurologické příznaky a výsev typického exantému (vyrážky). Na potvrzení diagnózy může lékař odebrat stěry z extantému či obsah puchýřků a nechat je vyšetřit na přítomnost viru VZV. 

Léčba pásového oparu

Neexistuje léčba, která by dokázala pásový opar vyléčit, ale rychlá a správná léčba zkracuje dobu léčby onemocnění a snižuje riziko závažných komplikací (4, 5). 

V léčbě pásového oparu se používají zejména léky proti vlastnímu viru VZV (takzvaná antivirotika), léky proti bolesti a neurologickým příznakům (analgetika, tricyklická antidepresiva, anestetika) a také protizánětlivé léky (kortikosteroidy).

Antivirotika

Tyto léky působí přímo proti vlastnímu viru planých neštovic a pásového oparu. Mezi nejpoužívanější patří:

• Aciklovir (například přípravky s názvem Aciclovir, Zovirax, Acyclostad nebo Herpesin)
• Valaciklovir (například přípravky s názvem Valaciclovir nebo Valtrex)

Léky proti bolesti

Pásový opar je často velmi bolestivý a běžné léky proti bolesti, jako je například Paralen nebo Ibuprofen na tento typ bolesti neúčinkují (jedná se o neuropatickou neboli neurogenní bolest, která vyžaduje speciální léčbu) (6).  

K tomu se používají různé léky na lékařský předpis, jako například:

• Náplast s kapsaicinem (přípravek Qutenza)
• Lidokain či podobná analgetika, aplikovaná formou masti, gelu, spreje nebo náplasti
• Tricyklická antidepresiva (například lék s názvem Amitriptylin): tyto léky mají - mimo jiné - velmi silné analgetické účinky a velmi dobře tlumí neuropatickou bolest
• Opioidní analgetika (například léky s obsahem kodeinu, v ČR dostupné například pod názvem Codein)
• Injekce kortikosteroidů a anestetik

Domácí léčba

Léčba pásového oparu patří vždy do rukou lékaře, nicméně kromě léků můžete vyrážku chladit studenými obklady, které pomáhají zmírnit svědění a bolest. Může vám také pomoci snížení míry stresu ve vašem životě. 

Jak dlouho trvá léčba pásového oparu?

Léčba pásového oparu trvá zhruba 2 až 6 týdnů. Většina lidí dostane pásový opar pouze jednou, ale starší osoby a osoby s oslabenou imunitou ho mohou chytit i vícekrát.

Komplikace pásového oparu

Hlavními komplikacemi pásového oparu jsou:

• Postherpetická neuralgie: u některých lidí může i po zahojení puchýřků přetrvávat silná bolest v postiženém místě. Tomuto stavu se říká postherpetická neuralgie a vzniká v důsledku poškození nervových vláken, která se "zblázní" a začnou do mozku přenášet chybné signály o tom, že vás bolí či pálí kůže v místě, kde původně byl exantém. Tato komplikace pásového oparu je velmi nepříjemná a bolestivá a často vyžaduje dlouhodobé užívání silných léků proti bolesti.
• Poškození zraku až oslepnutí: pokud pásový opar napadne větve trojklanného nervu (hlavně jeho první větev nervus ophtalmicus, kerý senzitivně inervuje oko), může způsobit velmi bolestivé záněty oka, které mohou vést až k úplnému oslepnutí nebo trvalému poškození zraku. 
• Neurologické potíže: v závislosti na postižených nervech může pásový opar vyvolat těžké záněty mozku (encefalitidu), ochrnutí obličeje (při postižení druhé a třetí větve trojklanného nervu) nebo problémy se sluchem a rovnováhou (při postižení osmého hlavového nervu - nervus vestibulocochlearis).
• Záněty kůže: při nedostatečné nebo nevhodné léčbě vyrážky vyvolané pásovým oparem, může dojít k takzvané bakteriální superinfekci, kdy narušenou pokožku napadnou baktérie a způsobí těžké záněty.

Rizikové faktory

Mezi faktory, které zvyšují riziko, že dostanete pásový opar, patří:

• Věk: pásový opar nejčastěji postihuje osoby starší 50 let. Riziko se zvyšuje s rostoucím věkem. Někteří odborníci se domnívají, že u osob starších 80 let je riziko onemocnění pásovým oparem vyšší než 50%
• Některá onemocnění: nemoci, které oslabují imunitní systém, jako jsou AIDS nebo rakovina, zvyšují riziko pásového oparu.
• Léčba rakoviny: pokud se léčíte s rakovinou a jste na chemoterapii nebo radioterapii, máte také vyšší riziko pásového oparu.
• Dlouhodobé užívání některých léků: některé léky užívané po transplantaci jako prevence rejekce (odhojení) transplantovaného orgánu mohou zvyšovat riziko, že dostanete pásový opar, protože tyto léky potlačují imunitní odpověď organizmu a oslabují tak vaši imunitu. Jedná se hlavně o kortikosteroidy, jako je například Prednison.

Obecně samozřejmě platí, že každá osoba, které prodělala plané neštovice může v budoucnu dostat pásový opar. Protože v České republice většina dospělých plané neštovice měla, je prakticky každý ohrožen pásovým oparem. 

Prevence a očkování proti pásovému oparu

Nejlepší prevencí proti pásovému oparu je očkování proti planým neštovicím (varicela) a pásovému oparu. I když tato onemocnění způsobuje stejný virus, nejedná se o stejnou vakcínu, ale o dvě samostatné vakcíny. 

Očkování proti planým neštovicím

Očkování proti planým neštovicím je v České republice rozděleno na vakcíny pro děti a vakcíny pro dospělé. U dětí ve věku 9 měsíců až 12 let se používají vakcíny Priorix-Tetra nebo ProQuad, které kromě planých neštovic chrání také před spalničkami, zarděnkami a příušnicemi (7). 

Dospělé osoby, které neprodělaly plané neštovice, se mohou proti nim chránit vakcínou Varilix, která chrání jen před planými neštovicemi a je vhodná jak pro dospělé, tak pro děti. 

Očkování proti pásovému oparu

Dospělí starší 50 let mohou využít očkování vakcínou Zostavax, která chrání před pásovým oparem. Jedná se o vakcínu obsahující živý, oslabený (atenuovaný) virus. Od loňského roku je navíc v prevenci pásového oparu k dispozici nová vakcína Shingrix, která neobsahuje živý virus, ale rekombinantní glykoproteinové částice viru VZV.

Je třeba přiznat, že očkování nechrání před planými neštovicemi a pásovým oparem úplně, ale podstatně snižuje riziko onemocnění a když už onemocníte, jsou příznaky mnohem mírnější a riziko komplikací mnohem nižší. 

Komplikace očkování proti pásovému oparu a planým neštovicím jsou vzácné. Mezi ty nejčastější patří zarudnutí, otoky, svědění či bolest v místě vpichu, zvýšená teplota a bolest hlavy.

Očkovací látku vám lékař aplikuje do paže či na jiné vhodné místo. 

Pokud se chcete proti pásovému oparu a planým neštovicím chránit očkováním, poraďte se se svým lékařem. 

Návštěva lékaře

Léčba pásového oparu spadá do kompetence praktického lékaře, neurologa, kožního lékaře nebo internisty. Pokud se u vás objeví příznaky pásového oparu navštivte nejprve praktického lékaře, který vám doporučí další postup a léčbu.

Na návštěvu lékaře byste se měli dobře připravit. Lékař vám bude klást řadu otázek a pokud mu na ně umíte odpovědět, pomůže mu to v léčbě i diagnostice.

Na co vás lékař v ordinaci bude ptát?

Pro stanovení správné diagnózy a léčby pásového oparu musí lékař vědět:

• zda jste prodělali plané neštovice nebo jste proti nim očkováni
• zda žijete v domácnosti s těhotnými ženami, novorozenci, nemocnými osobami, osobami se sníženou imunitou a osobami, které zatím neprodělali plané neštovice
• kdy se u vás objevily první příznaky onemocnění, kde se vyrážka vyskytuje a jak vypadá
• jakými dalšími příznaky se vaše onemocnění projevuje.
• jaké léky (a doplňky stravy) užíváte
• s jakými dalšími nemocemi se léčíte.

Co si z článku odnést?

Pásový opar je bolestivé a nepříjemné onemocnění, které vzniká reaktivací viru VZV (varicella-herpes virus) po prodělání planých neštovic. Nejvíce ohrožuje osoby starší 50 let a také osoby se závažnými chorobami, které oslabují náš imunitní systém, jako je například AIDS nebo rakovina.

Riziko pásového oparu také roste u osob, které dlouhodobě užívají léky na potlačení imunity (zejména kortikosteroidy). Hlavními příznaky pásového oparu jsou bolest a puchýřnatá vyrážka, která se objevuje v charakteristických pásech nejčastěji na trupu. Může ale postihnout i oko a obličej a způsobit nevratné poškození zraku či neurologické potíže.

Léčba pásového oparu je dlouhodobá a zahrnuje léky působící proti viru VZV (antivirotika) a silné léky proti bolesti (tricyklická antidepresiva, opioidní analgetika, kapsaicin, lidokain a další anestetika). Při prvních příznacích onemocněních byste měli navštívit praktického lékaře, který zahájí léčbu a doporučí vhodný postup.