Zánět osrdečníku (perikarditida): vše co potřebujete vědět!

Perikarditida je zánět perikardu (osrdečníku), tenkého dvouvrstvého obalu srdce. Osrdečník neboli perikard se skládá ze dvou vrstev, mezi kterými je malé množství tekutiny, což snižuje tření při tlukotu srdce.

Zánět osrdečníku vede ke „slepení“ obou listů perikardu, což může vyvolat bolesti na hrudi.

Perikardiální tekutina slouží jednak k „promazávání“ srdce a navíc chrání osrdečník před infekcí. Perikardiální vak navíc udržuje srdce na místě v hrudní stěně.

Perikarditida je nejčastěji akutní zánětlivé onemocnění, které přichází náhle, často se objevuje z plného zdraví a trvá od několika dnů do několika týdnů (1).

Přesnou příčinu perikarditidy neznáme, ale podle odborníků je zhruba 80 – 90 % případů zánětu osrdečníku virového původu (2).

Obecně vzato platí, že všechny choroby, které vyvolávají zánět, včetně nádorových onemocnění, mohou způsobit perikarditidu.

Perikarditidu mohou způsobit i některé léky.

Perikarditida většinou odezní sama bez nutnosti léčby, ale přesto je nutné vyhledat lékaře, protože dostupná léčba pomáhá podstatně zkrátit rekonvalescenci a dokáže i zabránit recidivě (opakování) zánětu osrdečníku.

Kromě perikarditidy existují i další zánětlivá onemocnění srdce, jako jsou například:

• Endokarditida: jedná se o zánět vnitřní výstelky srdečních komor, síní a chlopní. Toto onemocnění nejčastěji vyvolávají baktérie a může být život ohrožující.
• Myokarditida: jedná se o zánět srdeční svaloviny neboli myokardu, která nejčastěji bývá způsoben virovou infekcí.
• Myoperikarditida: jedná se o současný zánět srdeční svaloviny a osrdečníku.

Rychlá fakta o perikarditidě

Tento odstavec představuje rychlé shrnutí informací o perikarditidě. Podrobnosti se dozvíte v dalších odstavcích tohoto článku.

• Perikarditida může postihnout kohokoli.
• Odhaduje se, že až 5% osob, které navštíví lékařskou pohotovost s bolestí na hrudi má perikarditidu (3).
• U zhruba 15 – 30% osob, které prodělali perikarditidu dochází k recidivě a onemocnění se objeví znovu (odborně se tomu říká rekurentní perikarditida) (4).
• Perikarditida se o něco častěji vyskytuje u černošské (afroamerické) populace (5).
• Jednou z nejčastějších příčin perikarditidy je tuberkulóza (6).
• Název onemocnění pochází z řeckého slova „perikardion“, což znamená „obklopující srdce“. Koncovka „itis“ v řečtině označuje zánět. Dohromady tedy perikarditis znamená „zánět obklopující srdce“.

Typy perikarditidy a související terminologie

Mezi hlavní typy perikarditidy patří:

• Akutní perikarditida: tento typ perikarditidy je nejčastější a onemocnění vzniká buď samo o sobě (jako primární choroba) nebo sekundárně v důsledku jiného základního onemocnění.
• Rekurentní (recidivující) perikarditida: tímto termínem označujeme zánět osrdečníku, který se po ukončení léčby alespoň jednou vrátí. Nejčastěji se perikarditida poprvé vrátí zhruba za 18 – 20 měsíců od ukončení léčby (7).
• Chronická perikarditida: tímto termínem označujeme zánět osrdečníku, který se vrátí hned, jakmile je ukončena protizánětlivá léčba (8).
• Dresslerův syndrom (sekundárně vzniklá perikarditida): pro tento typ perikarditidy je charakteristické, že vzniká několik týdnů po operaci srdce nebo infarktu myokardu.
• Konstriktivní perikarditida: tento typ perikarditidy je velmi nebezpečný, protože při něm na osrdečníku vznikají jizvy a srůsty, které brání normálnímu stahování a uvolňování srdce. Konstriktivní perikarditida je poměrně vzácné onemocnění, které nejčastěji vzniká jako komplikace chronické perikarditidy, po operaci srdce nebo po radioterapii (ozařování) hrudníku (například po ozařování nádorů plic, prsu nebo mediastina).

Mezi další termíny, se kterými se v souvislosti s perikarditidou můžeme setkat, mimo jiné, patří:

• Perikardiální výpotek: tímto termínem označujeme přítomnost nadměrného množství tekutiny v perikardu. Za normálních okolností je v perikardu malé množství tekutiny, které umožňuje hladký pohyb srdce uvnitř osrdečníku. Pokud se do perikardu z důvodu zánětu nebo z jiných důvodů objeví větší množství tekutiny, hovoříme o perikardiálním výpotku. Tento stav je nutné sledovat, protože až u jedné třetiny pacientů s perikardiálním výpotkem vzniká život ohrožující stav označovaný jako srdeční tamponáda (9).
• Srdeční tamponáda: jedná se o náhlé nahromadění většího množství tekutiny v perikardu, což brání normální srdeční činnosti a může dojít k zástavě srdce a smrti pacienta. Tento stav vyžaduje okamžitou léčbu. Jedním z jeho prvních příznaků je takzvaný paradoxní puls (pulsus paradoxus).

Příznaky perikarditidy

Příznaky perikarditidy jsou velice různorodé a závisí také na typu perikarditidy.

Nejčastěji se toto onemocnění projevuje velice podobně jako infarkt myokardu, tedy náhle vzniklou silnou až svíravou bolestí na hrudi (nejčastěji uprostřed hrudníku za hrudní kostí nebo na levé straně), přičemž tato bolest může vyzařovat do ramene, krku, paže nebo čelisti.

Pokud se u vás výše uvedené příznaky projeví, je nutné okamžitě volat záchranku, zejména v případě, kdy bolest na hrudi neustoupí do 15 minut a/nebo je doprovázena vegetativními příznaky, jako jsou pocení, slabost, závrať nebo krátkodobá ztráta vědomí (odborně synkopa).

Udává se, že bolest na hrudi se vyskytuje až u 90% pacientů s perikarditidou (10).

Mezi další příznaky zánětu osrdečníku, mimo jiné patří:

• zvýšená teplota až horečka
• slabost a únava
• dušnost, zejména vleže
• bušení srdce (palpitace)
• suchý kašel
• otoky dolních končetin (hlavně kotníků a lýtek)

Tyto příznaky se obvykle zhoršují:

• vleže
• při hlubokém nádechu
• při kašli
• při polykání

Naopak vsedě a při předklonu dochází ke zmírnění příznaků.

Pokud je příčinou perikarditidy bakteriální infekce, objevují se kromě horečky a výše uvedených příznaků také zimnice s třesavkou a leukocytóza (zvýšený počet bílých krvinek).

U virové perikarditidy se objevují příznaky chřipky (suchý kašel, horečky, schvácenost, únava) a/nebo trávicí potíže, jako jsou nadýmání, plynatost nebo bolesti břicha.

Příčiny perikarditidy

Ve většině případů se příčinu perikarditidy nepodaří zjistit. V takovém případě hovoříme o takzvané idiopatické perikarditidě (slovo idiopatický je lékařský termín označující onemocnění vzniklé „bez zjištěné příčiny“).

Obecně lze příčiny perikarditidy rozdělit do dvou skupin, a to na infekční a neinfekční.

Mezi infekční příčiny perikarditidy patří:

• viry
• baktérie
• plísně (houby) a parazité (velice vzácně)

Mezi nejčastější neinfekční příčiny perikarditidy, mimo jiné, patří:

• onemocnění srdce a cév, jako je například prodělaný infarkt myokardu nebo kardiochirurgický operační výkon
• nádory, které utlačují osrdečník (například nádory plic, srdce nebo mediastina)
• poranění hrudníku
• radioterapie
• autoimunitní onemocnění, jako je například systémový lupus erythematodes
• některé léky (naštěstí jen velmi vzácně)
• metabolická onemocnění, jako je například dna
• selhání ledvin
• některá dědičná onemocnění, jako je například familiární středomořská horečka

Diagnostika perikarditidy

Stejně jako u jakéhokoli jiného onemocnění, jsou i v případě perikarditidy hlavními pilíři diagnostiky anamnéza, fyzikální vyšetření a zobrazovací a laboratorní metody.

Anamnéza

Smyslem anamnézy je zjistit jaké jsou příznaky pacienta, kdy se poprvé objevily, v jakých situacích dochází k jejich zlepšení či zhoršení a také informace o dosud prodělaných onemocněních či operacích, užívaných lécích a informace o členech rodiny a příbuzenstvu (s cílem zjistit případný podíl dědičnosti na perikarditidě).

Fyzikální vyšetření

Fyzikální vyšetření neboli „tělesná“ prohlídka, je standardní součást prakticky každé návštěvy lékaře.

V případě perikarditidy se lékař zaměří zejména na poklepové, pohmatové a poslechové vyšetření hrudníku, s jejichž pomocí lze odhalit některé nepřímé známky perikarditidy.

Zobrazovací metody a laboratorní vyšetření

Mezi zobrazovací metody a laboratorní vyšetření užívané v diagnostice perikarditidy, patří:

• Rentgen hrudníku: ze snímku hrudníku lze získat informaci o tvaru a velikosti srdečního stínu a přítomnosti nadbytku tekutiny v hrudníku (pleurální nebo perikardiální výpotek)
• EKG (elektrokardiogram): jedná se o záznam křivky elektrické aktivity srdeční, ze kterého lze podle některých změn zjistit například poruchy srdečního rytmu, jejichž příčinou může být i perikarditida
• Ultrazvukové vyšetření srdce: toto vyšetření se provádí za účelem zjištění velikosti a tvaru srdce a srdečních chlopní a umožňuje zjistit i kolekce tekutiny v okolí srdce
• Magnetická rezonance (MRI) srdce: s pomocí magnetické rezonance získáme velmi podrobný obraz osrdečníku a dokážeme tak zjistit, zda nemá ztluštělou či jinak zánětlivé změněnou stěnu, včetně kolekce tekutiny v perikardu
• CT vyšetření: s pomocí CT lze zjistit přítomnost většího množství tekutiny v perikardu a zhodnotit velikost srdce
• Pravostranná srdeční katetrizace: toto vyšetření podává informace o fungování srdce, zejména o plnícím tlaku pravé komory
• Laboratorní vyšetření krve: z krve se dají zjistit například zvýšené zánětlivé markery, včetně CRP, což může pomoci odhalit perikarditidu či jiná onemocnění

Léčba perikarditidy

Způsob léčby perikarditidy závisí na vyvolávající příčině, pokud je známá.

V případě, že je příčinou perikarditidy bakteriální infekce, může vám lékař předepsat antibiotika.

Podle Americké asociace pro kardiovaskulární onemocnění (AHA – American Heart Association) má většinou perikarditida jen mírný průběh a postačí jen jednoduchá léčba, jako je například užívání protizánětlivých léků a odpočinek (11).

Pokud pacient trpí dalšími onemocněními, která v kombinaci s perikarditidou mohou představovat závažné zdravotní riziko, je vhodné perikarditidu léčit za hospitalizace v nemocnici.

Smyslem léčby je zmírnit bolest a zánět a minimalizovat riziko relapsu (návratu onemocnění).

V léčbě perikarditidy u jinak zdravých osob, bez dalších zdravotních rizik či onemocnění, se uplatňují následující léčiva a postupy:

Nesteroidní protizánětlivé léky

Na zmírnění bolesti a zánětu v léčbě perikarditidy pomáhají volně prodejné nesteroidní protizánětlivé léky, jako jsou například ibuprofen nebo aspirin.

V případě silných bolestí požádejte lékaře o předepsání silnějších léků.

Kolchicin

Kolchicin je protizánětlivý lék, který účinně zmírňuje příznaky perikarditidy a pomáhá zabránit opětovnému vzplanutí onemocnění

Kortikosteroidy

Kortikosteroidy sice účinně zmírňují příznaky perikarditidy, ale některé studie naznačují, že jejich užívání zvyšuje riziko recidivy onemocnění. Proto bychom se kortikosteroidům v léčbě perikarditidy měli vyhnout, s výjimkou případů, které nereagují na žádnou jinou léčbu (12).

Operace

Pokud perikarditida nereaguje na žádnou jinou léčbu a hrozí riziko přechodu do chronicity nebo konstriktivní perikarditidy je možné osrdečník chirurgicky odstranit. Tato operace se nazývá perikardiektomie a jedná se opravdu o poslední způsob léčby perikarditidy, kdy již není šance stav pacienta jiným způsobem zlepšit.

Punkce perikardu

V případě, že je v perikardu velké množství tekutiny a hrozí tamponáda srdeční, je nutné přebytečnou tekutinu z osrdečníkové dutiny vypustit. Tomuto způsobu léčby se říká perikardiocentéza a provádí se buď chirurgicky otevřenou operací nebo katetrem, zastrčeným do perikardu přes hrudní stěnu.

Prevence perikarditidy

Ne vždy je možné vzniku perikarditidy zabránit, ale lze alespoň minimalizovat riziko opětovného vzplanutí (recidivy) onemocnění.

Je důležité dodržovat léčbu doporučenou lékařem.

Až do úplné úzdravy se doporučuje odpočinek a vyhýbání se nadměrné fyzické zátěži. Poraďte se se svým lékařem, za jak dlouho po odeznění příznaků perikarditidy můžete začít s cvičením.

Pokud zaznamenáte jakékoli známky recidivy onemocnění (znovu se objeví příznaky perikarditidy), okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.

Jaká je prognóza perikarditidy a o si z článku odnést?

Léčba perikarditidy trvá dlouho a někdy může trvat i několik týdnů, než příznaky onemocnění odezní a pacient se uzdraví.

V léčbě perikarditidy často postačí jen užívání léků proti zánětu a bolesti (nesteroidní protizánětlivé léky, kolchicin) a dostatek odpočinku.

V závažnějších případech jsou nutná antibiotika (u bakteriální perikarditidy) a pokud nic nezabírá, lze osrdečník odstranit operativně (perikardiektomie).

Výzkum způsobů léčby perikarditidy stále probíhá (13).

Ve většině případů probíhá perikarditida jako mírné onemocnění bez komplikací. Nicméně někdy se přesto může stav pacienta zkomplikovat například nahromaděním velkého množství tekutiny v osrdečníku (což může vést k život ohrožující tamponádě srdeční), nebo může perikarditida přejít do chronického stádia až do konstriktivní perikarditidy, kdy srdce nemůže normálně pumpovat krev, protože „ztvrdlý“ osrdečník mu brání v pohybu.

Léčba chronické perikarditidy a komplikací zahrnuje užívání nesteroidních protizánětlivých léků, antibiotik a dalších léčiv a někdy je nutná i operace či vypuštění výpotku z perikardu.

V případě jakékoli bolesti na hrudi, která neodezní do 15 minut, vyzařuje do čelisti, ramene, ruky, břicha nebo krku a/nebo je spojena s dalšími příznaky, jako jsou pocení, závrať, nevolnost nebo krátkodobá ztráta vědomí okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.