Horečka: příčiny, příznaky, léčba a kdy raději k lékaři?

Horečka je jedním z nejčastějších příznaků u mnoha, nejen infekčních, onemocnění. Jedná se o zvýšení normální teploty lidského těla nad 38°C. Normální teplota lidského těla je 36 – 37°C, pokud stoupne nad 37°C hovoříme o zvýšené teplotě a při vzestupu nad 38°C o horečce.

Lékařský termín pro horečku je pyrexie (pro vysokou horečku pak doktoři užívají termín hyperpyrexie), z řeckého slova pyros, což znamená oheň.

Pokud začne teplota lidského těla stoupat, projevuje se to obvykle zimnicí a třesem a dalšími příznaky, jako je například pocení nebo bolesti hlavy (více se o příznacích horečky dozvíte níže).

Normální teplota lidského těla se pohybuje v rozmezí 36 – 37°C a mění se v závislosti na dalších faktorech, jako jsou stravování, cvičení nebo fyzická námaha, spánek či denní doba.

Nejnižší teplotu má lidské tělo kolem třetí hodiny ranní a nejvyšší naopak kolem šesté hodiny večer.

Horečka je jedním ze způsobů, jak se náš imunitní systém snaží bojovat s infekcí. Zvýšená teplota totiž zabíjí baktérie a další mikroorganizmy, které způsobují infekční onemocnění, což přispívá k urychlení léčby. Nicméně déle trvající vysoká horečka může vést k závažným zdravotním komplikacím.

Podle názoru lékařů není nutné zvýšenou teplotu (do 38°C) srážet, protože pomáhá tělu zbavit se škodlivých baktérií a virů, které vyvolávají infekční onemocnění. Nicméně pokud teplota stoupne nad 38°C (což je stav, který označujeme jako horečku), doporučuje se užívání léků na snížení teploty, kterým se odborně říká antipyretika.

Pokud teplota stoupne nad 38°C, nejedná se již o zvýšenou teplotu, ale o horečku a tento stav již vyžaduje přijetí vhodných opatření (užívání antipyretik, dostatek tekutin, apod.) a sledování (měření) teploty každé 2 – 3 hodiny.

Výše uvedené hodnoty platí pro měření teploty v dutině ústní (tedy, když si teploměr vložíte do pusy). Při měření teploty v podpažní jamce nebo při měření elektronickým teploměrem, který se namíří na čelo pacienta a není nutné ho nikde držet či nikam přikládat, jsou naměřené hodnoty obvykle o 0,2 – 0,3°C nižší, než je skutečná teplota organizmu.

Naopak při rektálním měření (teploměr se zasune do řitního otvoru) u dětí je naměřená hodnota zhruba o 0,5°C vyšší, než je skutečná teplota.

Příznaky horečky

Horečka je příznak, který signalizuje, že se v těle něco děje a snaží se bojovat s infekčním či jiným onemocněním.

Proto se kromě typických příznaků, jako jsou zimnice nebo třes, projevuje i dalšími symptomy, které signalizují, že se náš organizmus „necítí dobře a není v pořádku“.

Mezi hlavní příznaky horečky patří:

• pocit chladu (pacientovi je zima bez zjevného důvodu – například venku je teplo nebo nikomu jinému v okolí zima není)
• zimnice (chladový třes)
• nechutenství (ztráta chuti k jídlu)
• dehydratace (nedostatek tekutin, čemuž se naštěstí dá předejít, pokud dodržujete správný pitný režim)
• deprese
• zvýšená vnímavost bolesti neboli zvýšená citlivost na bolest (odborně též hyperalgezie)
• letargie
• potíže se soustředěním
• ospalost
• pocení

Velmi vysoká teplota může vyvolat také zmatenost, delirium, křeče a nadměrnou dráždivost.

Léčba horečky

Ke snížení horečky se používají léky zvané antipyretika, mezi které patří například nesteroidní protizánětlivé léky (NSPL, například Ibuprofen), deriváty paracetamolu (například Paralen, Panadol) nebo deriváty kyseliny salicylové (například Aspirin, Acylpyrin nebo Anopyrin). Zatímco nesteroidní protizánětlivé léky a paracetamol mohou užívat děti i dospělí, deriváty kyseliny salicylové by bez souhlasu lékaře neměly užívat děti do 15 let, z důvodu zvýšeného rizika takzvaného Reyova syndromu, což je poškození mozku, jater a dalších orgánů v důsledku narušení funkce buněčných organel (mitochondrií). Reyův syndrom je velice vzácný, ale riziko jeho vzniku stoupá právě u dětí s virovými infekcemi, které užívají deriváty kyseliny salicylové.

• Pokud je příčinou horečky bakteriální infekce, mohou vám lékaři předepsat antibiotika, což jsou léky, zabíjející baktérie.
• Pokud je horečka nebo zvýšená teplota způsobena běžným nachlazením v důsledku virové infekce, mohou pacientům přinést úlevu od horečky i nachlazení nesteroidní protizánětlivé léky (nesteroidní antiflogistika, jako je třeba ibuprofen). Antibiotika na viry nepůsobí, a tak vám je lékař v případě virové infekce nepředepíše, protože by to bylo zbytečné.
• Příjem tekutin: pokud máte horečku je důležité pít dostatek tekutin kvůli prevenci dehydratace, která komplikuje léčbu všech onemocnění.
• Úžeh, úpal nebo nadměrná fyzická námaha či cvičení: pokud je příčinou horečky přehřátí organizmu v důsledku dlouhodobého pobytu na slunci (úžeh) nebo nedostatečné odvádění přebytečného tepla při horkém počasí (úpal), léky na snížení horečky vám nepomohou a je nutné použít fyzikální způsoby ochlazení těla (například studené zábaly, nebo sprchování vlažnou vodou, apod.). Pokud je pacient zmatený nebo ztrácí vědomí, je nutné okamžitě přivolat záchranku.

Příčiny horečky

Příčinou zvýšené teploty nebo horečky mohou být například:

• infekční onemocnění (angína, chřipka, plané neštovice nebo zápal plic)
• revmatoidní artritida
• nežádoucí účinky některých léků
• nadměrné vystavování pokožky slunečnímu záření nebo spálení kůže sluncem
• úpal v důsledku dlouhodobého pobytu v prostředí s vysokými teplotami (například pobyt v autě za horkého dne) nebo po těžké fyzické námaze či cvičení
• silikóza (onemocnění plic způsobené dlouhodobou prací nebo pobytem v přítomnosti křemičitého prachu – touto nemocí trpí například skláři, brusiči skla nebo osoby, které provádí pískování ocelových konstrukcí před aplikací nátěrů, apod.).
• dehydratace
• zneužívání některých návykových látek (například amfetaminu)
• odvykací stav při léčbě závislostí (například závislosti na alkoholu)

Druhy horečky

Horečku lze klasifikovat podle různých kritérií.

Podle průběhu

Podle jejího průběhu se obecně dělí na horečku:

• Kontinuální (febris continua): tento druh horečky je charakterizován stálou teplotou nad 38°C během celého dne s maximálním kolísáním o 1°C.
• Návratovou (febris recurrens): tento druh horečky je charakteristický pravidelným střídáním dnů, kdy má pacient horečku a dnů, kdy je zcela bez horeček.
• Opadávající (febris remittens): u tohoto druhu horečky dochází během dne ke kolísání o více než 1°C, nicméně teplota nikdy nedosáhne normálu.
• Vlnivou (febris undulans): tento druh horečky je charakteristický postupným stoupáním a po dosažení maxima horečka klesne do normálu a poté opět stoupne a takto se to střídá.
• Dvoufázovou (febris bifasica): pro tento druh horečky jsou charakteristické dva vrcholy, mezi kterými následuje období normálních teplot.

Velmi vysoké teploty nad 41,1°C (někde se uvádí již nad 40°C) označujeme termínem hyperpyrexie.

Dříve se podle průběhu horečky diagnostikovala některá onemocnění, ale dnes se to již nepoužívá, protože máme k dispozici mnohem lepší diagnostiku. Nicméně podle průběhu horečky lze někdy dobře odhadnout základní onemocnění pacienta, což může pomoci.

Podle délky trvání

Podle délky trvání se horečka dělí na:

• Akutní, pokud trvá méně než 7 dní
• Subakutní, pokud trvá 7 – 14 dní
• Chronickou neboli perzistentní (přetrvávající), pokud trvá déle než 14 dní

Horečky trvající několik dní až týdnů, u kterých nelze zjistit příčinu nebo vznikají z neznámého důvodu, se nazývají horečky neznámého původu (FUO).

Horečky u dětí

U dětí mohou být vysoké horečky nebezpečné, protože mohou vyvolat febrilní křeče. Většinou nejsou febrilní křeče život ohrožující, i když vypadají děsivě. Nejčastěji se s nimi můžeme setkat u dětí ve věku 6 měsíců až 6 let a postihují častěji chlapce než dívky.

Febrilní křeče mohou vznikat u vysokých horeček při bakteriálních ušních infekcích (například zánět středního ucha), gastroenteritidách (záněty žaludku a střev), ale i při závažných onemocněních, jako jsou meningitida (zánět mozkových blan), záněty ledvin nebo zápal plic. Vzácně se febrilní křeče mohou objevit i u horeček způsobených virovou infekcí nebo běžným nachlazením (zde je ale pravděpodobnost febrilních křečí malá, protože horečky u virových infekcí jsou nižší a většinou spadají do pásma zvýšené teploty – tedy nepřekračují 38°C).

Febrilní křeče nejčastěji vznikají při rychlém a prudkém vzestupu teploty (tělo nemá čas se přizpůsobit).

Existují dva druhy febrilních křečí:

• Nekomplikované febrilní křeče (též označované jako prosté nebo simplexní): tyto křeče netrvají déle než 10 minut (ve většině případů méně než 5 minut) a v průběhu 24 hodin se znovu nevrátí. Nekomplikované febrilní křeče typicky postihují celé tělo, a to jako takzvané generalizované tonicko-klonické křeče, což znamená že se projevují celkovou ztuhlostí (tonické křeče) a rytmickými záškuby (klonické křeče) svalů. V praxi to vypadá tak, že tělo nejprve ztuhne a následně pacient začne škubat rukama a nohama a dochází ke ztrátě vědomí, ale oči většinou zůstávají otevřené. Generalizované tonicko-klonické křeče mohou také způsobit nepravidelné dýchání a může dojít k samovolnému úniku moči a/nebo stolice. Někdy se může objevit i zvracení. Nekomplikované febrilní křeče obvykle odezní samy, bez léčby. Podávají se jen léky na snížení horečky (antipyretika).
• Komplikované febrilní křeče (též označované jako komplexní): tyto febrilní křeče trvají déle než 10 minut, mají tendenci se vracet a nepostihují celé tělo, ale spíše jeho část. Komplikované febrilní křeče jsou mnohem závažnější a vždy vyžadují konzultaci u lékaře. Léčba závisí na konkrétní situaci, podávají se léky na snížení horečky (například paracetamol) a také léky proti křečím (antikonvulziva), jako je například valproát nebo klonazepam.

Diagnostika horečky

Diagnostika horečky je velice jednoduchá, stačí pacientovi změřit teplotu a pokud je vyšší než 38°C, má pacient horečku, pokud je v rozmezí 37°C – 37,9°C má jen zvýšenou teplotu.

Protože naměřená hodnota teploty se liší podle místa měření, někteří autoři považují za horečku stav, kdy pacientovi naměříme více než 37,7°C v ústech, 37,5°C – 38,3°C v rektu (konečníku) a více než 37,2°C v podpaží.

U bezkontaktních lékařských teploměrů závisí přesnost měření na přístroji a dalších podmínkách. Nejpřesnější jsou bezkontaktní teploměry určené pro lékaře, které jsou ale mnohem dražší (několik tisíc korun) než běžně dostupné teploměry v lékárně.

Je důležité teplotu měřit v době, kdy je pacient v klidu a nikoli bezprostředně po fyzické námaze, sportování nebo cvičení, protože fyzická aktivita zvyšuje tělesnou teplotu.

Vzhledem k tomu, že horečka je jen příznak a nikoli onemocnění jako takové, je potřeba počítat s tím, že lékaři budou při zjištění horečky provádět další vyšetření, jako jsou například vyšetření krve, moči, rentgen, CT, ultrazvuk či jiné zobrazovací metody. Cílem je zjistit základní onemocnění, které je příčinou horečky.

Prevence horečky

Nejčastější příčinou horečky jsou bakteriální nebo virové infekce.

Proto je nejlepším způsobem prevence dodržovat zásady správné hygieny, čímž se sníží riziko vzniku infekce. Jednou z nejdůležitějších zásad je pečlivé mytí si rukou před jídlem i po jídle a také po použití toalety.

Osoba s infekčním onemocněním by se měla vyvarovat styku s ostatními lidmi, aby nedošlo k dalšímu šíření infekce.

Pokud pečujete o nemocnou osobu, pravidelně si myjte ruce teplou vodou a mýdlem a to vždy před kontaktem s pacientem i po kontaktu s ním.

U horečky, jejíž příčinou jsou nádorová onemocnění (nejčastěji lymfomy nebo leukémie) někdy není prevence možná.

Pokud jsou příčinou horečky léky, které užíváte, poraďte se se svým lékařem a požádejte o nahrazení problémového léku jiným lékem.

Co si z článku odnést?

Horečka je jedním z nejčastějších příznaků řady onemocnění, včetně infekčních chorob nebo nádorových onemocnění.

Někdy může vzniknout i z nejasných příčin, a pak hovoříme o takzvané horečce neznámého původu.

Pokud máte horečku nad 38°C, která nereaguje na léky proti horečce (antipyretika), jako jsou paralen nebo ibuprofen, vyhledejte lékařskou pomoc.

Stejně tak běžte k lékaři vždy, pokud horečka trvá déle než 3 – 5 dní nebo pokud jsou s ní spojeny jiné závažné příznaky (světloplachost, zvracení, průjmy, zmatenost, zástava močení, bolesti na hrudi, apod.)