Vše co potřebujete vědět o poruchách barvocitu a daltonismu neboli barvosleposti

Vše co potřebujete vědět o poruchách barvocitu a daltonismu neboli barvosleposti
5. prosince 2018 7:30

Lidé s poruchou barvocitu mají problém rozlišit některé barvy. Obecně se poruchy barvocitu označují termínem daltonismus (barvoslepost), i když úplná barvoslepost (tedy neschopnost rozeznat žádnou barvu) je velmi vzácná.

Obsah článku

  1. Druhy poruch barvocitu a jejich projevy
  2. Testy na barvoslepost
  3. Jak barvoslepost ovlivňuje život postižené osoby?
  4. Léčba poruch barvocitu a jak se s nimi naučit žít?
  5. Příčiny barvosleposti
  6. Dědičnost barvosleposti
  7. Co si z článku odnést?

Poruchy barvocitu se obvykle dědí a většina lidí je tak barvoslepá od narození. Někdy se ale poruchy barvocitu mohou vyvinout až během života.

Většina lidí se na barvoslepost dokáže dobře adaptovat a tato porucha je jen zřídka známkou závažnějšího onemocnění.

Druhy poruch barvocitu a jejich projevy

Obecně lze poruchy barvocitu dělit na úplnou barvoslepost (tedy neschopnost rozeznat jakoukoli barvu – takový člověk pak vidí jen černobíle) a na částečnou barvoslepost (neschopnost rozlišit jen některé barvy – většinou odstíny červené, žluté, zelené a někdy i modré).

Částečnou barvoslepost pak podle barev, které postižená osoba není schopná rozlišit, rozdělujeme na protanopii (neschopnost rozlišit červenou a zelenou barvu v důsledku poruchy vnímání červené barvy, částečná porucha se označuje jako protanomalie), deuteranopii (neschopnost rozlišit červenou a zelenou barvu v důsledku poruchy vnímání zelené barvy, částečná porucha se označuje jako deuteranomalie) a na tritanopii (neschopnost rozlišit modrou a žlutou barvu, částečná porucha se označuje jako tritanomalie).

Většina lidí má problémy rozeznat jednotlivé odstíny červené, žluté a zelené barvy.

Tento stav se označuje jako porucha barvocitu v červenozelené oblasti (ta se projeví buď jako protanopie nebo deuteranopie).

Jde o poměrně častý problém, který postihuje 1 z 12 mužů a 1 z 200 žen.

Osoby, které mají poruchu barvocitu v červenozelené oblasti:

  • Mají problém rozpoznat rozdíl mezi odstíny červené, oranžové, žluté, hnědé a zelené
  • Vidí tyto barvy mnohem méně zřetelně než zdraví lidé
  • Mají problém rozlišit jednotlivé odstíny fialové barvy
  • Pletou si černou s červenou

Vzácně se vyskytuje porucha barvocitu, kdy má postižená osoba potíže rozpoznat odstíny modré, zelené a žluté.

Tento stav se označuje jako porucha barvocitu v modrožluté oblasti (odborně se této poruše říká tritanomalie). 

Testy na barvoslepost

Pokud si myslíte, že máte poruchu barvocitu, požádejte vašeho očního lékaře o vyšetření barvosleposti.

To je nutné zejména v případě, kdy se váš stav náhle zhorší. Vyšetření barvocitu je také nutné dokládat spolu se žádostí u vydání řidičského průkazu.

Úplná barvoslepost pak znemožňuje vydání řidičského průkazu, ale většina lidí naštěstí má pouze částečnou poruchu barvosleposti, která získání řidičského průkazu většinou nebrání.

V zásadě existují dva různé přístupy, kterými se barvocit zkouší, a to (1, 2):

  • Pseudoizochromatické tabulky (někdy se toto vyšetření označuje také termínem barvocitové tabulky nebo Ishiara test): toto vyšetření je založeno na tom, že musíte rozeznat čísla nebo předměty skryté mezi tečkami různých barev aintenzity. V České republice jsou pseudoizochromatické tabulky hlavní metodou testování barvocitu.
  • Řazení barev dle odstínu: toto vyšetření používají oční lékaři například u malých dětí, ale je možné ho použít i k orientačnímu vyšetření barvocitu u dospělých. Smyslem je seřadit předměty různých barev podle odstínů (například od nejtmavších po nejsvětlejší).

Na internetu najdete spoustu testů na barvocit, jeden je například tady.

Vždy je ale nejlepší nechat si barvocit vyšetřit u očního lékaře!

Jak barvoslepost ovlivňuje život postižené osoby?

Barvoslepost není tak závažným problémem pro postižené osoby, jak si řada lidí myslí. Většina lidí si na svůj handicap časem zvykne a barvoslepost se většinou s přibývajícím věkem nezhoršuje.

Nicméně přesto tato porucha zraku může ovlivnit život postižené osoby, zejména v následujících aspektech:

  • Problémy ve škole, pokud učitelé používají jako výukovou pomůcku barvy
  • Potíže s jídlem a při vaření (barvoslepí mají potíže odlišit vařené maso od syrového nebo mají problém poznat zralé ovoce od nezralého, apod.)
  • Možnost splést si léky, pokud nejsou řádně a správně označeny a pokud se barvoslepý člověk musí orientovat jen podle barvy.
  • Potíže se čtením či rozlišením bezpečnostních upozornění či označení
  • Omezená možnost výběru povolání: barvoslepí lidé nemohou vykonávat některá povolání, kde je nutné dobře a spolehlivě rozpoznávat barvy (například pilot, elektrikář, strojvedoucí, dopravní specialisté, apod.).

Obecně lze říci, že většina osob s poruchami barvocitu nemá prakticky žádná omezení. Mohou dělat prakticky vše, včetně řízení auta.

Léčba poruch barvocitu a jak se s nimi naučit žít?

Bohužel zatím neexistuje lék na dědičné poruchy barvocitu, ale většina lidí si na svůj problém časem zvykne a naučí se s ním žít.

I když barvoslepost může být pro vaše dítě problémem, můžete mu pomoci například takto:

  • Řekněte ve škole vašeho dítěte, že má potíže s rozpoznáváním barev, aby bylo možné vhodně upravit výukové materiály
  • Požádejte o pomoc přátele nebo rodinu: vhodná je například pomoc v jídelně nebo v prodejně potravin nebo pomoc s oblékáním při výběru vhodných barevných kombinací oděvů, apod.
  • Nainstalujte si doma kvalitní osvětlení, které postižené osobě pomůže lépe rozeznávat barvy.
  • Naučte se používat nové technologie: počítače a ostatní elektronická zařízení často umožňují změnit nastavení zobrazení tak, aby text či obrázky byly přístupnější pro barvoslepé nebo existují různé chytré aplikace pro mobilní telefony, které umí rozpoznat jednotlivé barvy.
  • Vyzkoušejte speciální brýle pro barvoslepé: na trhu existují brýle, které barvoslepým pomáhají rozlišit červenou a zelenou. Jsou sice poměrně drahé (cena se pohybuje v řádech několika tisíců korun), ale některým lidem s poruchou barvocitu mohou pomoci, protože zvyšují sytost barev a usnadňují tak jejich rozpoznávání. Poraďte se s vaším očním lékařem, zda jsou pro vás takové brýle vhodné, než si je koupíte.

Pokud je příčinou barvosleposti jiné onemocnění nebo užívání některých léků (viz. dále), může se váš stav zlepšit po odstranění příčiny a/nebo výměně užívaných léků za jiné (pouze s předchozím souhlasem lékaře).

Příčiny barvosleposti

V drtivé většině případů jsou poruchy barvocitu způsobeny genetickou vadou (dědičností), předávanou rodiči na děti (viz. dále).

Barvoslepost vzniká buď chyběním některých druhů světločivých buněk (čípků) na sítnici oka nebo jejich nesprávnou funkcí.

Vzácně se barvoslepost může objevit až během života, a to zejména z následujících příčin:

  • Jiné onemocnění: barvoslepost může být způsobena jinou chorobou, jako jsou například diabetes mellitus, zelený zákal (glaukom), věkem podmíněná makulární degenerace nebo roztroušená skleróza
  • Nežádoucí účinky léčiv: některé léky mohou vyvolat poruchy barvocitu. Jedná se hlavně o některé léky používané k léčbě srdečního selhání (například digoxin), tuberkulózy (například etambutol), epilepsie (například fenytoin), erektilní dysfunkce (sildenafil – Viagra) nebo k prevenci malárie (deriváty chinolonu – účinné látky chlorochin a hydroxychlorochin – například přípravek Plaquenil). Poraďte se s vaším lékařem, pokud výše uvedené léky užíváte a máte problémy s barvoslepostí a požádejte ho o možnost výměny za jiná léčiva s podobnými účinky.
  • Otrava škodlivými chemickými látkami: při dlouhodobém působení některých látek, jako je například styren (C8H8) nebo sirouhlík (CS2)

Většina lidí také hůře rozeznává jednotlivé barvy ve vyšším věku, což je normální jev, související se stárnutím.

Dědičnost barvosleposti

Barvoslepost patří mezi takzvané X-vázaná recesivní dědičná onemocnění.

To znamená, že:

  • Postihuje hlavně chlapce.
  • Dívky jsou obvykle přenašečky onemocnění tedy mohou toto onemocnění na své dítě přenést, ale samy barvoslepostí obvykle netrpí. Aby geneticky vázanou barvoslepostí onemocněla dívka, musela by v každém případě barvoslepého otce a její matka by musela být buď přenašečka (v takovém případě je pravděpodobnost onemocnění 50%) nebo mít oba rodiče barvoslepé (v takovém případě je pravděpodobnost onemocnění 100%)
  • Onemocnění se obvykle dědí z matky na syna – matka je obvykle zdravá a vidí normálně, ale je přenašečkou onemocnění (po svém barvoslepém otci)
  • Onemocnění se obvykle dědí přes generaci (například pokud je nemocný děda, bude nemocný vnuk, apod.).

Co si z článku odnést?

Barvoslepost je onemocnění charakterizované poruchou barvocitu, tedy neschopností rozpoznat nebo odlišit určité barvy. Může být buď částečná (postižený nepozná jen některé barvy – obvykle nedokáže odlišit červenou od zelené nebo modrou od žluté) nebo úplná (pak postižený nerozezná žádnou barvu a vidí černobíle).

Barvoslepost je nejčastěji dědičné onemocnění, které se předává z generace na generaci, přičemž obvykle onemocní pouze potomci mužského pohlaví a ženy jsou jen zdravé přenašečky.

Někdy může být příčinou barvosleposti jiné onemocnění (nejčastěji diabetes mellitus, glaukom, věkem podmíněná makulární degenerace nebo roztroušená skleróza) nebo léky (například digoxin, fenytoin nebo viagra).

Vrozenou barvoslepost vyléčit neumíme, ale některým pacientům mohou pomoci speciální pomůcky, jako jsou brýle pro barvoslepé.

Získanou barvoslepost můžeme zmírnit zaléčením vyvolávajícího onemocnění nebo změnou medikace.

S barvoslepostí se dá žít a většina postižených prožije plnohodnotný život a může dokonce mít I řidičský průkaz, jen nesmí vykonávat některá povolání, kde je spolehlivé a přesné rozlišování barev nutností (piloti, strojvedoucí, elektrikáři, dopravní dispečeři, apod.).

Pokud máte potíže s rozpoznáváním barev, vyhledejte očního lékaře a nechte si provést vyšetření barvocitu.

Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: Lékař
Použité zdroje:

NHS.UK

Zdroje obrázků:

Pixabay.com

Článek naposled aktualizován: 5. prosince 2018 7:30
Datum příští revize: 5. prosince 2020 7:30
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace