Krepitace

Pojmem krepitace se v medicíně označují praskavé, lupavé nebo třaskavé zvuky, které lékaři slyší při vyšetřování pacientů. Někdy mohou být tyto krepitace slyšitelné i bez použití vyšetřovacích pomůcek (například lupání – krepitace v kloubech). Nejčastěji se s krepitacemi setkáváme v dýchacím a pohybovém ústrojí.

Krepitace v pohybovém ústrojí

V pohybovém ústrojí krepitace vznikají jednak v důsledku přeskakování šlach a svalů při pohybu přes kloubní plochy, ale také při tření kostí o sebe u zlomenin nebo při některých revmatologických či degenerativních onemocněních pohybového aparátu.

Krepitace v kloubech

Mezi onemocnění pohybového aparátu, při kterých se mohou vyskytnout krepitace v kloubech, mimo jiné, patří:

• lupavý prst (stenozující tendovaginitida): kdy se pacientům v důsledku zánětu šlach někdy bolestivě zasekne prst v kloubu při ohnutí do polohy, jako když chceme zmáčknout kohoutek (spoušť) pistole. Krepitace jsou u lupavého prstu jedním z hlavních příznaků.
• poškození menisků kolenního kloubu: s krepitacemi v koleni se často setkávají lidé s poškozenými menisky. Meniskus je chrupavčitá struktura která obebíná kloubní plochy v kolenním kloubu a umožňuje hladký, bezbolestný pohyb. Někdy se vlivem věku nebo úrazu může meniskus utrhnout a odtržený kus se pak může zasekávat v kolenním kloubu při pohybu. Pacienta pak trápí přeskakování, lupání či zasekávání kolene neboli krepitace.
• degenerativní změny (artróza) kloubů: ve vyšším věku (a někdy i v mladém věku, například po některých nitrokloubních zlomeninách holenní nebo stehenní kosti) dochází postupně ke snižování kloubních štěrbin a ke zhoršení jejich pohyblivosti v důsledku nedostatečné tvorby synoviální tekutiny (kloubního mazu). To vede ke krepitacím (lupání, praskání a přeskakování v kloubech). Toto onemocnění může postihnout všechny klouby, nejčastěji jsou postiženy hodně namáhané klouby, jako jsou kyčel (coxartróza), koleno (gonartróza) nebo rameno (omartróza).
• revmatoidní artritida: toto onemocnění se projevuje hlavně otoky a ztuhlostí v kloubech (zejména ráno), nicméně krepitace v kloubech bývají často jeho doprovodnými příznaky.
• patelofemorální syndrom:  při přetěžování patelofemorálního kloubu dochází často k anatomickým a funkčním změnám v oblasti tohoto kloubu, což se může projevit bolestí a krepitacemi pately (zasekávání nebo pocit drhnutí či zablokování v oblasti patelofemorálního kloubu hlavně při vstávání po dlouhodobém sezení, apod.). Patela je latinský název pro čéšku kolenního kloubu.
• krepitace v burzách (tíhových váčcích kolem některých kloubů):

Krepitace při zlomeninách

Pokud dojde ke zlomení kostí, lékař při vyšetření zjistí praskavé a lupavé zvuky, které jsou dány jednak tím, jak se konce kostních fragmentů třou o sebe a jednak také bublinkami plynu, které se při zlomenině dostaly do podkožních tkání (takzvaný podkožní emfyzém). Dobře slyšitelné jsou krepitace například při zlomeninách nosu (krepitace nosu), kdy můžete při dýchání či opatrného pohnutí nosem slyšet zvuky, jako když se „přesýpá rýže“.

Krepitace šlach

Při poranění nebo zánětech šlach (například při zánětu Achilovy šlachy) může při pohybu dojít k jejich zasekávání nebo drhnutí v místech, kde se pohybují přes kost. Lékař pak při vyšetření může v místě svalových úponů (šlacha je vlastně ztluštělý konec svalu, který se upíná na kost) slyšet či hmatat krepitace.

Krepitace v plicích

V plicích jsou krepitace slyšitelné fonendoskopem. Vyskytují se při řadě různých stavů, zejména při městnání v malém oběhu, při zánětlivých onemocněních nebo při výpotku na hrudi z různých příčin. Jedná se o specifické praskavé zvuky způsobené praskajícími bublinkami plynu v tekutině (proto se někdy krepitacím v plicích říká také vlhké chrůpky nebo vlhké chropy).

Krepitace při plynaté gangréně (sněti)

Gangréna je obecně nekróza modifikovaná druhotnými změnami. Slovem nekróza se rozumí intravitální odumření tkáně. Při nekróze dochází ke smrti buněk a pro správné zahojení je nutné odumřelou tkáň pravidelně odstraňovat, tak aby mohly vyrůst nové buňky a ránu zacelit. K nekróze buněk dochází například vlivem zánětu nebo úrazu.

Plynatá gangréna (sněť) vzniká zejména po bodných nebo sečných poraněních, kdy do rány proniknou baktérie Clostridium perfringens, které tvoří plyn. Při pohmatovém vyšetření rány napadené plynatou snětí se pak ozývá praskání bublinek plynu (krepitace).

Naštěstí je plynatá gangréna dnes již jen velmi vzácná, protože máme k dispozci účinnou antibiotickou léčbu, která většinou dokáže zabránit infekci rány baktériemi. V některých rozvojových zemích se ale s krepitacemi při plynaté gangréně můžete setkat.

Co si z článku odnést?

Krepitace jsou zvuky podobné lupání, praskání nebo třaskání, které jsou charakteristické pro některá onemocnění zejména pohybového nebo dýchacího aparátu. Typicky se s nimi můžeme setkat při poškození kloubů, zlomeninách, při zánětech v plicích, městnání v malém oběhu nebo u naštěstí velmi vzácné plynaté gangrény.