Boj Česka s pandemií COVID 19 připomíná hlášky z komedie Marečku, podejte mi pero!

Je to již skoro dva roky, co svět bojuje s pandemií COVID-19, vyvolanou novým koronavirem SARS-CoV-2 a i když se od prosince roku 2019, kdy se v Číně objevily první případy nákazy událo hodně věcí, některé kroky Česka bohužel připomínají oblíbené hlášky z komedie Marečku, podejte mi pero.

Stejné chyby, stejné známky (rozuměj výsledky)

Při jarní vlně pandemie COVID-19 jsme byli premianty a dokázali jsme jí rychle dostat pod kontrolu.

Pak jsme zaspali a na podzim 2020 nás dostihla druhá vlna, během Vánoc 2020 vlna třetí a na jaře letošního roku vlna čtvrtá a teď u nás jede vlna pátá, která se rozrůstá do nebývalých rozměrů.

Je moderní říkat, že za všechno může Babiš a jeho vláda, ovšem situace je podle mého názoru mnohem složitější a ukazovat prstem na jednoho viníka by byla chyba.

Je pravda, že během pandemie byly 2x volby (loni krajské a letos sněmovní) a v době kolem voleb se nikomu nechtělo přijímat nepopulární opatření.

Navíc se momentálně předává vláda a řešení pandemie se tak odsouvá na vedlejší kolej, ale hlavní důvod, proč se pandemii v Česku nedaří zvládnout je podle mého názoru rozdělení a polarizace společnosti, opakování stejných chyb pořád dokola a neschopnost alespoň na chvíli zapomenout na osobní spory a táhnout za jeden provaz.

Jako Tuček se Šlajsem, stejné chyby vedou ke stejným známkám (nebo výsledkům).

Hned zpočátku epidemie jsme k našemu překvapení „najednou“ zjistili, že hygieny, které mají hrát rozhodující roli při trasování a vyhledávání nakažených a jejich izolaci (rozuměj umísťování do karantény), jsou personálně zdevastované a nemají dostatečné technické vybavení ani zázemí k tomu, aby plnily svou funkci.

A co jsme udělali pro zlepšení tohoto stavu?

Jako vždy jsme k tomu v Čechách přistoupili tak trochu "švejkovsky."

Nakoupilo se nějaké vybavení, přijali se nějací lidé, ale stejně i nadále jednotlivé krajské hygienické stanice postupují „nejednotně“ a v opatřeních je zmatek.

Nedokázali jsme to dotáhnout do konce.

Jen blázen očekává, že stejné chyby povedou k jiným výsledkům. Platí to i v boji s pandemií COVID-19

Namísto toho, abychom již v loňském roce připravili pořádný, jasný a srozumitelný postup jak v jednotlivých případech postupovat (kdo musí do karantény a kdo ne, jak dlouho má karanténa trvat, apod.) a ten vyvěsili na webové stránky a rozeslali všem školám a státním organizacím, tak, aby třeba ředitel školy mohl rozhodnout o karanténě a nemusela to všechno dělat hygiena (s týdenním zpožděním …), tak jsme prostě zůstali napůl cesty.

Totéž platí o aplikacích jako je eRouška. Do vývoje této aplikace jsme investovali tisíce hodin času, stálo to nemálo peněz, byla na to reklamní kampaň v televizi a jaký je výsledek?

Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo o jejím ukončení, protože jí používalo jen málo lidí (1).

Opět dobrá věc nedotažená do konce.

Tato aplikace upozorňovala na možné kontakty s nakaženými osobami a namísto toho, abychom její využívání propagovali a podporovali, nechali jsme jí zhynout.

Další přilití oleje do pandemie.

Kapitola sama pro sebe je očkování.

Namísto toho, abychom již od začátku letošního roku nějakým smysluplným způsobem vysvětlovali, proč je očkování důležité, že opravdu funguje a proč má smysl nechat se očkovat, necháme dezinformátory a antivaxery ovládnout sociální sítě a veřejný prostor tak, že jsou z toho všichni zmateni a neví čemu mají věřit.

Pak se stane to, co jednomu kolegovi v práci, kdy ošetřuje narkomana, který si píchá pervitin a na dotaz, zda je očkován proti COVID-19 odpoví, že ne, protože si nechce do těla nechat píchnout nějaké svinstvo (2).  

A naše reakce na dezinformace kolem očkování je „brutální“ reklamní kampaň s polomrtvými pacienty na JIPkách a kovidáriích, která lidi akorát vyděsí.

Zase polovičaté řešení.

Člověk neví jestli má brečet nebo se smát.

Proč se naše Ministerstvo zdravotnictví nedomluví se Slovákama, kteří tu reklamní a vysvětlovací kampaň mají skvěle zmáknutou a jednoduše ty jejich texty nepřekopírujeme (3).

Stálo by to 100x méně a přineslo by to lepší výsledky.

A takhle si tu žijeme …

Tak já to tady vedu (v podstatě)

Pamatujete si na slavnou Hujerovu hlášku „Tak já to tady vedu (v podstatě)“ před návštěvníky továrny na zemědělské stroje.

I u nás nevíme, kdo vlastně pandemii řídí a problémem, se kterým bojujeme prakticky od začátku je roztříštění odpovědnosti, „poměřování pindíků“ a neschopnost zapomenout na osobní spory a chvíli táhnout za jeden provaz.

Nejprve Andrej Babiš řekl, že on je premiér této země a že za vše kolem pandemie zodpovídá on (4).

Tak kdo vlastně boj s pandemií COVID-19 v Česku řídí? Řada lidí se v tom ztrácí ...

Pak se odpovědnost různě přehazovala na jednotlivé ministry, někteří vydrželi jen několik týdnů (páni profesoři Prymula a Arenberger), jiní několik měsíců, ale ani jeden nedokázal ministerstvo sjednotit a přimět ostatní k tomu, abychom táhli za jeden provaz.

Za boj s pandemií by měl být odpovědný jeden orgán (například Ministerstvo zdravotnictví), kde by měla fungovat nějaká odborná komise složená ze skutečných odborníků, kteří budou jednotlivá opatření doporučovat na základě vědeckého konsenzu z celého světa a zapomenou přitom na osobní spory.

Proč se nedokážeme jednoduše dohodnout na tom, že se budeme řídit tím, co zjistily kvalitní zahraniční studie a že doporučení bude prezentovat jedna osoba či organizace?

Zase jsme k tomu v Čechách přistoupili tak nějak „po bolševicku“.

Nejprve s velkou slávou vznikla skupina MESES (Mezioborová skupina pro epidemiologické situace), složená z odborníků z celého světa a Ministerstvo zdravotnictví s ní během 4. vlny pandemie na jaře letošního roku poměrně úspěšně spolupracovalo.

Navíc si členové této skupiny nenárokovali za své poradenské služby žádnou odměnu, takže to náš stát nic nestálo.

Jakmile ale největší nápor na nemocnice v květnu 2021 opadl, Ministerstvo zdravotnictví spolupráci s touto skupinou ukončilo, protože prý má vlastní odbornou skupinu (4).

Komu jsme tím prospěli?

Jaký smysl má tříštit síly, poměřovat si pindíky a řešit osobní spory v době, kdy jsme prakticky na prahu katastrofy a reálně nám hrozí další tisíce mrtvých (zbytečně).

Proč prostě nejsme schopni se dohodnout a táhnout za jeden provaz a poslouchat varování lidí, kteří mají s řízením epidemií bohaté zkušenosti (5).

Zaměřit se na to co je momentálně důležité a nechat epidemii řídit lidi, kteří tomu rozumí.

Já čtu pravidelně denní tisk

V České republice, na Slovensku i v dalších „postkomunistických“ zemích mají bohužel velkou sílu dezinformace.

Zatímco Hujer si ve své době mohl číst tak leda denní tisk, dnešní svět médií je podstatně jiný a díky sociálním sítím se tak dezinformace, lži a různé výzvy šíří opravdu jako lavina.

Když k tomu navíc přidáme řetězové e-maily důchodcům, je to opravdu silná zbraň nejen pro dezinformátory a odpůrce očkování, ale také pro různé choré mozky, jako je například Daniel Landa, který se svou sektou neváhá sabotovat hygienické stanice v době, kdy počet nakažených dramaticky stoupá a hygieny potřebují každou dobrou duši k tomu, aby alespoň částečně dokázaly plnit svou funkci.

K čemu takové výzvy jsou?

Nejspíše to povede jen k dalšímu odlivu zaměstnanců, protože situace je už nyní neúnosná a tohle může být poslední kapkou.

A o tom, že podobné výzvy jsou v dnešní době výrazem hyenizmu, sobectví a debility nejhrubšího zrna ani nemluvě.

Bohužel ale dezinformace podporují i někteří lékaři a boj proti nim je stále nedostatečný a velmi obtížný a když se některé jedince podaří umlčet, další experti se vynoří a lidé mají v hlavě ze všeho guláš a už je to nebaví.

Co můžeme udělat, aby se situace kolem COVID-19 v Česku zlepšila?

Nejsem epidemiolog a můj názor je tedy po odborné stránce relevantní asi tak jako názor zedníka na elektroinstalaci, nicméně přináším alespoň svůj pohled lékaře na to, jak by se to mohlo dělat.

Zatímco minulý rok touto dobou jsme již byli v celostátní karanténě a platila řada opatření, dnes prakticky žádná omezující opatření nemáme a všechno je stále otevřené, takže epidemii v podstatě neomezujeme.

Testovat, testovat a zase testovat

Celostátní uzávěru (zvanou krásným anglickým slovem „lockdown“) si nikdo nepřeje, ale pokud nedokážeme epidemii nějakým způsobem zbrzdit, nezbyde nám nakonec nic jiného.

Podle mě bychom měli urychleně začít znovu testovat, a to nejen žáky ve školách, ale celou populaci.

Testovat žáky ve škole 2x (22. a 29. listopadu 2021, dle návrhu vlády) je podle mého názoru nedostatečné.

Mělo by se zavést pravidelné testování žáků (očkovaných i neočkovaných) PCR testy a to až do doby, než se tuto vlnu epidemie podaří dostat pod kontrolu.

Na zvážení je i otestování celé populace (2x v průběhu následujících týdnů) za pomoci armády, jako to udělali na Slovensku.

Testovat by se měli očkovaní i neočkovaní jedinci, protože i očkovaní mohou nákazu přenášet, i když v mnohem menší míře.

Vypracování fungujícího systému trasování

Není možné, aby ředitel základní školy čekal 5 dní, než mu hygiena „nařídí“, aby ve třídách, kde se vyskytl nakažený jedinec, vyhlásil karanténu.

Musí se vypracovat jasný a srozumitelný systém na základě odborné debaty, který jasně a jednoznačně stanoví kdo do karantény musí a na jak dlouho a jak se bude karanténa ukončovat.

Není možné, aby v systému byly nesmysly typu, že se karanténa uvalí na celou třídu, kam „nakažený“ žák chodí, ale družina se již neřeší, apod.

Tyto nesrovnalosti se musí co nejrychleji odstranit a karanténu musí být schopen vyhlásit jakýkoli vedoucí pracovník ihned, bez toho, aniž by musel čekat na posvěcení od hygieny.

Očkování

Měli bychom se snažit o maximální podporu očkování. Je to v současné době jediná cesta k tomu, abychom šíření viru alespoň trochu omezili.

Důležité je vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat a hlavně dělat i ostatní věci smysluplně, a tak, aby lidé zase začali táhnout za jeden provaz.

Brutální kampaň, kterou Ministerstvo zdravotnictví k očkování spustilo přichází podle mého názoru již pozdě (tohle jsme měli dělat již od letošního ledna, kdy se začalo očkovat) a v době, kdy epidemie roste a hrozí další lockdown se společnost ještě více polarizuje.

Jsme možná blíže občanským nepokojům a otevřené válce mezi oběma nesmiřitelnými tábory, než si myslíme a jakýkoli nepřiměřený tlak se může stát rozbuškou.

Vždy bude existovat určitá skupina lidí, kteří se prostě nenaočkují (nechtějí, nevěří a nelze je přesvědčit).

Pokud ale budeme lidem trpělivě vysvětlovat, že to má smysl a současně budeme bojovat s dezinformacemi, testovat, trasovat a ukazovat, že opatření jako jsou očkování, nošení respirátorů a dodržování rozestupů pomáhají, podaří se nám časem epidemii zvrátit a alespoň některé lidi přesvědčit k tomu, aby se naočkovali.

Někdy stačí opravdu málo – být trpělivý, naslouchat a vysvětlovat.

V tom čurbesu, který zde aktuálně panuje se lidem nechce dodržovat vůbec nic (Franta na to hází bobek, tak já to budu dělat taky), jsou rezignovaní a vymýšlí různé hlouposti v rámci „boje za svobodu“.

Boj s dezinformacemi

Měli bychom začít konečně tvrdě potírat dezinformace, zejména na sociálních sítích a začít se chovat stejně jako dezinformátoři (posílat řetězové maily s polopatickým vysvětlením situace, najmout nejlepší marketingové specialisty pro boj proti dezinformacím na sociálních sítích, apod.) a hlavně bychom měli urychleně vypracovat kvalitní a srozumitelné vědecky ověřené informace o očkování a léčbě COVID-19.

Ty slátaniny co má naše Ministerstvo zdravotnictví na webu nikoho nepřesvědčí o tom, co je správné a co ne (5a).

Podívejte se na rozdíl mezi Facebookovou prezentací českého a slovenského ministerstva zdravotnictví.

Vidíte ten rozdíl?

Možná by stálo za to, aby někdo na Ministerstvu zdravotnictví u nás zvednul telefon a zavolal na Slovensko a poradil se jak to dělat.

Co takhle připravit nějaké letáky a rozeslat je všem lidem v ČR?

Vymáhání dodržování platných opatření

Jedním z velkých problémů je skutečnost, že platná opatření se často nedodržují a jejich vymáhání je velmi obtížné.

Nikdo si nechce pálit prsty a jednat s leckdy agresivními jedinci je často velmi obtížné.

Přesto je ale nutné vyslat odmítačům jasný signál, že platná opatření se musí dodržovat a pokud se dodržovat nebudou přijde trest.

K tomu je ale nutné, aby lidé měli pocit, že přijatá opatření mají smysl a nerozdělují společnost (například segregace na očkované a neočkované a na rozdílná pravidla kolem jejich testování, apod.).

Je prostě nutné k celému problému přistoupit komplexně, najít odbornou shodu a co nejrychleji tuto kritickou situaci začít řešit.

Proč máme tolik nakažených i přes očkování?

Hlavním důvodem proč máme tolik nakažených je nová mutace (takzvaná delta) koronaviru, která je mnohem nakažlivější, než předchozí varianty a šíří se tak mnohem snáz.

To znamená, že se při styku s infikovanou osobou nakazí mnohem více lidí.

Druhým důvodem je skutečnost, že ochrana získaná očkováním či imunitou získanou po prodělání onemocnění začíná po půl roce slábnout a proti delta variantě vakcíny chrání velmi dobře před úmrtím a velmi těžkým průběhem, ale jejich ochrana proti nákaze COVID-19 je slabší.

Proto se očkovaný člověk může také nakazit a onemocnění šířit, ale má mnohem nižší virovou nálož než neočkovaní jedinci a je navíc dobře chráněn před úmrtím a těžkým průběhem.

Poslední studie navíc potvrzují silný protektivní efekt posilující dávky (6, 6a, 7, 8).

Pane profesore, už je čas …

Tentokrát má Hujer pravdu.

Zdá se, že ani stávající ani budoucí vládě se do nějakého radikálnějšího řešení nechce a čeká se, že se to všechno nějak "potichu" urovná.

Bohužel se to samo nevyřeší :(

Je načase zapomenout na osobní spory, pokusit se rozdělenou společnost stmelit a začít epidemii odborně řídit.

Pánové, už je čas začít táhnout za jeden provaz a něco dělat. Jinak se opět s řadou lidí sejdeme jen na hřbitově.

Měli bychom na chvíli zakopat válečnou sekyru a pokusit se alespoň na chvíli táhnout za jeden provaz, naslouchat odborníkům a přestat do nekonečna opakovat ty samé chyby.

Testování, trasování a očkování jsou věci, které nám v boji s pandemií pomohou.

Musíme k tomu ale přistoupit pořádně a jinak než dosud, protože pokud se včas nespojíme a nezačneme konat, pro řadu z nás se bohužel opět naplní slova z další slavné hlášky z filmu Marečku, podejte mi pero – „sejdeme se na hřbitově“.