ANCA

ANCA (anti-neutrophil cytoplasmic antibody) je anglické označení pro speciální skupinu protilátek proti cytoplazmě neutrofilních granulocytů, což je druh bílých krvinek.

ANCA protilátky hrají důležitou roli v diagnostice různých autoimunitních onemocnění, jako jsou například některé ANCA asociované vaskulitidy, ulcerózní kolitida, cystická fibróza, sklerozující cholangiitida, apod. 

Vaskulitida je odborné označení pro zánětlivé onemocnění cév. 

Přítomnost vysoké hladiny ANCA protilátek v krvi znamená, že pacient může mít nějaké ANCA asociované autoimunitní onemocnění.

Neutrofilní granulocyty jsou bílé krvinky, které se podílí na zajišťování správé funkce imunitního systému člověka.

Při některých autoimunitních onemocněních dochází k samovolnému ničení neutrofilních granulocytů ANCA protilátkami, které náš organizmus začne z neznámého důvodu vyrábět.

O pozitivitě ANCA protilátek hovoříme v případě, kdy lékař v krvi pacienta zaznamená zvýšenou hladinu těchto protilátek, což se děje při některých autoimunitních onemocněních.

K měření hladiny ANCA protilátek v krvi se používají speciální imunohistochemické metody (například fluorescenční in-situ hybridizace), kterými se zjišťuje přítomnost a koncentrace těchto protilátek v neutrofilních granulocytech.

Podle místa v buňce, kde se protilátky v buňkách nachází je rozdělujeme na takzvané cANCA protilátky (nachází se difúzně v cytoplazmě buněk) a pANCA protilátky (nachází se rovněž v cytoplazmě buněk, ovšem nikoli difúzně, ale zejména kolem buněčného jádra - perinukleráně).

Hlavní rozdíl mezi pANCA a cANCA protilátkami kromě místa jejich uložení v buňkách spočívá v cílovém enzymu, který atakují.

pANCA protilátky jsou namířeny proti myeloperoxidáze (MP) neutrofilních granulocytů, zatímco cANCA protilátky jsou namířeny proti proteináze 3 (PR3) neutrofilních granulocytů.

Rozdělení na pANCA a cANCA protilátky tedy má i diagnostický a terapeutický význam (umožní nám vybrat pro pacienta vhodný lék na jeho konkrétní onemocnění).

Mezi ANCA asociované vaskulitidy patří patří například granulomatóza s polyangiitidou (GPA, dříve též označovaná jako Wegenerova granulomatóza), eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou (EGPA, dříve též označovaná jako syndrom Churgův-Straussové), mikroskopická polyangiitida (MP), některé léky navozené vaskulitidy a vaskulitidy, které postihují především renální tepny.