Otrava muchomůrkou zelenou: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Muchomůrka zelená je řazena mezi nejjedovatější houby v Evropě a Severní Americe. Je zároveň houbou, která způsobuje největší procento otrav. Muchomůrka zelená je snadno zaměnitelná s žampióny a dalšími druhy jedlých hub. Tato muchomůrka je nejen prudce jedová, velký problém způsobuje také to, že se příznaky projeví až v okamžiku, kdy již došlo k poškození orgánů.

Příčiny otravy muchomůrkou zelenou

Nejčastější příčinou otravy je neúmyslná záměna muchomůrky za jinou houbu. Je tak nezbytně důležité, aby houbaři sbírali pouze houby, které opravdu dobře znají. Velkou roli hrají také houbařské pověry, mezi které patří například mýtus, že muchomůrka zelená je velmi hořká. Většina otrávených však potvrdila, že se jedná o překvapivě chutnou houbu. Další pověrou je také například to, že se dlouho tvrdilo, že muchomůrka zelená není po uvaření jedovatá. 

Příznaky otravy muchomůrkou zelenou

Těsně po konzumaci pokrmu se pacient cítí v pořádku, příznaky se začínají projevovat zpravidla s desetihodinovým odstupem. Nemocný cítí velkou nevolnost, která je následována intenzivním zvracením a průjmem. To vede k silné dehydrataci, která může ohrozit na životě hlavně malé děti a seniory. V další fázi onemocnění dochází k vážnému poškození životně důležitých orgánů. V první řadě se jedná o játra.

Diagnostika otravy muchomůrkou zelenou

Včasná diagnostika otravy bývá často velmi komplikovaná. Je to dáno tím, že mezi počáteční nevolností a poškozením orgánů nepociťuje nemocný žádné potíže a cítí se paradoxně zdráv. Je tak velmi nutné spojit si nevolnost s požitím hub a neprodleně vyhledat odbornou pomoc.

Léčba otravy muchomůrkou zelenou

Léčba je založena na včasném výplachu žaludku a opakovaných výplachách střev. Tím dojde k odstranění spór hub z trávicího traktu nemocného. Důležité je také doplňování tekutin. Pokud nemocný nevyhledá lékaře během první fáze onemocnění, je nezbytné přistoupit k podpoře funkce ledvin a jater. 

Komplikace otravy muchomůrkou zelenou

Kolem roku 1940 se uvádělo, že požití muchomůrky zelené je z 90% smrtelné. S dalším vývojem medicíny se tato procenta v roce 1960 snížila na 60%, s tím, že většina přeživších trpí celoživotními následky. I nyní je však úmrtnost poměrně vysoká, běžně se uvádí 25%.