Tkáňová hypoxie: rozdělení a způsoby kompenzace

Tkáňová hypoxie: rozdělení a způsoby kompenzace
24. listopadu 2013 23:49

Hypoxie je obecně nedostatek kyslíku v tkáních. Vzhledem k tomu, že dodávku kyslíku pro organismus zajišťují v souhře dýchací systém, oběhový systém a krev, mohou být příčiny hypoxie značně různorodé. Proto hypoxii rozdělujeme do 4 základních kategorií, a to na hypoxii hypoxickou, transportní, cirkulační a histotoxickou.

Hypoxická hypoxie

Příčinou hypoxické hypoxie je porucha přívodu kyslíku do plicních vlásečnic. Z toho plyne, že tento druh hypoxie vzniká buď při nízkém parciálním tlaku kyslíku (pO2) nebo v případě, kdy vdechovaný vzduch obsahuje zvýšenou příměs jiných plynů (například oxidu uhličitého). K těmto situacím dochází zejména ve vyšších nadmořských výškách, které způsobí poruchu poměru V/Q (poměr ventilace/perfúze plic). To vede k poruše difúze a ke snížení parciálního tlaku kyslíku v arteriální krvi. Protože je v krvi méně kyslíku, dochází i ke snížení sycení hemoglobinu kyslíkem a ke tkáňové hypoxii, která se projeví centrálně (v celém organismu).

Transportní hypoxie

Tento typ hypoxie se nazývá také anemický, protože vzniká při všech typech anémií. V tomto případě je tedy snížena vazebná kapacita pro kyslík (při anémii je z různých důvodů v krvi málo červených krvinek a kyslík se tak nemá na co navázat). V konečném důsledku tak dojde ke snížení objemu kyslíku v krvi pod hodnotu 200 ml/litr (fyziologická hodnota) a ke vzniku tkáňově hypoxie, která se opět projeví v celém organismu. U pacientů trpících tímto typem hypoxie se projevuje takzvaná námahová dušnost. V klidu pacienti dýchají normálně, ale při námaze (například při fyzické práci nebo i chůzi do schodů) se začínají zadýchávat v důsledku nedostatečného zásobování tkání kyslíkem.

Cirkulační hypoxie

Pokud průtok krve tkání (takzvaná perfúze) poklesne pod 25% normální hodnoty, vznikne v postižené tkáni ischémie, jejímž konečným důsledkem je takzvaná ischemická hypoxie. Tento typ hypoxie se vyskytuje při oběhových problémech (tedy když srdce nefunguje tak jak má).

U pravostranného srdečního selhávání dochází k tomu, že krev v žilách přivádějících krev zpátky z těla do srdce proudí pomaleji než normálně. Díky tomu dochází k prodloužení doby za kterou se kyslík dostane do tkání (protože krev vlastně "stojí" před srdcem a proudí pomaleji než obvykle - odtud termín stagnační hypoxie pro tento typ poruchy). U tohoto typu hypoxie bychom - za předpokladu normálního fungování plic - naměřili normální saturaci kyslíkem i parciální tlak kyslíku v tepenné krvi. Tento typ hypoxie se vyskytuje také při umělé plicní ventilaci (v důsledku zvýšeného tlaku uvnitř hrudi, který brání srdci v řádném rozpínání).

Histotoxická hypoxie

K tomuto typu hypoxie dochází nejčastěji při otravách (například při otravě kyanidy) nebo v poslední fázi nekompenzovaného cirkulačního šoku. Tento typ hypoxie je způsoben poruchou buněčného dýchání (mitochondrie a cytochromoxidázový systém). Naměříme při ní vyšší hodnoty parciálního tlaku kyslíku v žilní krvi než je obvyklé (protože organismus nedokáže kyslíkpořádně využít v důsledky poruchy mitochondrií, a ten tak zůstává v krvi a vrací se zpět do srdce).

Kompenzační reakce organismu na tkáňovou hypoxii

Při námaze se zvyšuje spotřeba kyslíku v organismu, protože stoupají nároky na energii a tím i na aerobní metabolismus. Proto má tělo kompenzační mechanismy, které mu umožňují do jisté míry regulovat spotřebu kyslíku. Tyto mechanismy pak využívá i v případě hypoxie. Lze je rozdělit na lokální a na systémové (ty probíhají na úrovni celého organismu).

Lokální odpověď organismu na hypoxii

Mezi lokální mechanismy reakce organismu na tkáňovou hypoxii patří především vazodilatace a posun disociační křivky hemoglobinu doprava. Díky vazodilataci se do tkání dostane více krve a tím i více kyslíku. Spouštěcím mechanismem vazodilatace je snížení parciálního tlaku kyslíku ve tkáních pod určitou hodnotu.  Posun disociační křivky hemoglobinu doprava způsobí snížení afinity hemoglobinu ke kyslíku (a tím i snazší uvolňování kyslíku z vazby s hemoglobinem). K posunu disociační křivky doprava dochází při zvýšení parciálního tlaku oxidu uhličitého v krvi (hlavní spouštěcí mechanismus) a při zvýšení koncentrace 2,3 bisfosfoglycerátu v krvi (ten je produkován přímo erytrocyty).

Systémová odpověď organismu na hypoxii

Systémová odpověď je důsledkem skutečnosti, že při poklesu parciálního tlaku kyslíku dochází také k aktivaci sympatiku. Ten v reakci na své podráždění vyvolá zvýšení ventilace a minutového srdečního výdeje. V případě, že je hypoxie chronickým problémem, dochází ke zvýšené tvorbě erytropoetinu (hormon tvořící se v ledvinách, který stimuluje tvorbu červených krvinek) a tím i ke zvýšení počtu červených krvinek (polyglobulie). Systémová reakce v případě hypoxické a stagnační hypoxie je zaměřena právě na zvýšení počtu červených krvinek, zatímco u transportní (anemické) hypoxie se organismus snaží tento stav kompenzovat spíše zvýšenou srdeční frekvencí (hyperkinetická cirkulace).

Pomohl Vám tento web? Chtěli byste nás finančně podpořit, abychom pro Vás mohli psát více kvalitních článků? Klikněte sem!.
Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Článek naposled aktualizován: 24. listopadu 2013 23:49
Datum příští revize: 24. listopadu 2015 23:49
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace