Otrava rtutí: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Rtuť, lidově nazývaná také tekuté stříbro je chemická sloučenina, která je často užívána v průmyslu. Rtuť se běžně vyskytuje v teploměrech, tlakových přístrojích a bateriích. Dříve byla užívána také jako projímadlo. Základním aspektem pro pochopení toxicity je fakt, že rtuť má schopnost se vypařovat. Z tohoto důvodu není požití rtuti ústy nebezpečné.

Příčiny otravy rtutí

K otravě dochází nejčastěji při vykonávání profese, která je spojená s výskytem rtuti. Do organizmu vstupuje rtuť zpravidla plicní cestou. Pacient může vdechnout výpary a ty poškodí dýchací systém. Rtuť dále napadne ledviny a mozek.

Příznaky a komplikace otravy rtutí

Klinický obraz onemocnění lze rozlišit na dva druhy:

Chronická otrava rtutí vzniká při dlouhodobém kontaktu s touto látkou. Má soubor příznaků, které lze rozdělit do tří skupin:

• zánět dásní, vypadávání zubů
• třesot a záškuby ve svalech
• toxická psychóza a její projevy- úzkost, nervozita, hádavost, emoční labilita a poruchy koncentrace

Akutní otrava rtutí vzniká poměrně vzácně. Nemocný zpravidla vdechne výpary, což se projeví kašlem, dušností, vysokou horečkou a zápalem plic. Pokud tento stav není léčen, rozvíjí se otok plic. 

Pokud pacient pozře soli rtuti, dochází k silnému zvracení a průjmu, během kterého jsou se stolicí vylučovány části sliznice. Nemocný ztrácí bílkoviny a krev což vede k selhávání ledvin. 

Diagnostika otravy rtutí

Při chronické intoxikaci lze nalézt stopy rtuti ve vlasech a nehtech. Při akutní otravě se lékař musí spolehnout především na příznaky onemocněn, pacientovu anamnézu a zvýšenou koncentraci rtuti v krvi.

Léčba otravy rtutí

Akutní otravu je zpravidla nutné léčit na odděleních JIP nebo ARO. Nemocnému je nezbytné zajistit plicní ventilaci. Dále se užívá tzv. chelatační léčba. Při ní se rtuť naváže na chelatační činidla, která se poté vyloučí z těla.