Agorafobie

Agorafobie je velmi silný strach z veřejných prostranství, ze kterých by bylo obtížné odejít, utéct. Pacienti mívají tendenci vyhýbat se takovým místům a často si netroufají opustit svůj domov. Agorafobie pacientovi velmi ztěžuje život. Vhodná terapie může v mnoha případech fobii pomoci velmi dobře zvládnout. V léčbě se využívá kognitivně behaviorální terapie a užívání léků, obvykle zahrnující antidepresiva typu SSRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu).

Co je agorafobie?

Mnoho lidí se domnívá, že agorafobie znamená strach z veřejných míst a otevřených prostorů. Jedná se však o mnohem komplexnější problém. Pacient, který trpí agorafobií, mívá strach z různých míst a situací, jako například:

• Nakupování v obchodech, strach z davů a veřejných míst.
• Cestování vlakem, autobusy, letadly.
• Jízda ve výtahu.
• Kina, restaurace a další místa, ze kterých je obtížné utéct.
• Pobyt kdekoliv daleko od domova.

Všechny potíže pochází z jedné základní fobie – strach z pobytu na místech, kam by se nedostala pomoc nebo z míst, odkud by bylo těžké utéct do bezpečí (obvykle do vlastního domova).

Pokud se pacient dostane do situace, která v něm vyvolává úzkost a strach, má velmi silné nutkání z místa utéct. Úzkost bývá doprovázena symptomy, jako například:

• Zrychlená srdeční frekvence
• Bušení srdce (palpitace)
• Třes (tremor)
• Pocení
• Sucho v ústech
• Nevolnost
• Bolesti na hrudi
• Bolesti hlavy
• Bolest zubů
• Zrychlené dýchání
• Pacient může mít až panickou ataku (je rozdíl mezi panickou atakou a panickou poruchou).
• Někdy i představa cesty na veřejná místa může u pacienta vyvolat úzkost.

Závažnost agorafobie je individuálně velmi odlišná. Někteří pacienti jsou bez větších potíží schopni opustit domov a odejít do známého prostředí. Někteří jsou v doprovodu příbuzných nebo přátel schopní cestovat autobusy, vlaky atd. aniž by cítili úzkosti. Většinou mívají období, kdy se jejich onemocnění zmírní a naopak.

Nicméně v mnoha případech pacienti zůstávají zavření většinu času doma, aby předešli pocitům úzkosti. Pokud se ale dlouhodobě vyhýbají stresujícím situacím, může to často způsobit, že jejich strach ještě zesílí a potíže se tím ještě prohlubují. Agorafobie tedy pacienta omezuje v každodenních činnostech a výrazně narušuje běžný život.

Kdo trpí agorafobií?

Agorafobie se typicky objevuje mezi 25 a 35 lety věku, a pokud není léčena, stává se pro pacienta celoživotním problémem. Občas se může vyskytnout u mladších i starších pacientů než vymezuje uvedený interval. Onemocnění postihuje dvakrát častěji ženy než muže.

Agorafobie a panická porucha

Mnoho pacientů (ne všichni), kteří trpí agorafobií, mají zároveň i onemocnění zvané panická porucha. To není totéž jako panická ataka, i když to s tím souvisí. Stručně řečeno – pacienti s panickou poruchou mívají občas panickou ataku, která většinou přichází náhle. Panická ataka je závažný a náhle nastupující pocit úzkosti a strachu.

Pacient s panickou poruchou může mít obavy z možné panické ataky na veřejných místech, která jsou uzavřená, není z nich snadný únik, nebo v místech, kam by se v případě potřeby nemohla dostat pomoc. V tom případě existuje riziko rozvoje agorafobie – strach z pobytu na výše jmenovaných místech – v tomto případě se agorafobie rozvíjí na podkladě panické poruchy.

Jak můžeme agorafobii diagnostikovat?

V těchto případech je vysoká pravděpodobnost, že trpíte agorafobií:

• Vyhýbáte se situacím, které ve Vás vyvolávají úzkost a strach, jako například vycházení z domova a pohybování se na veřejných místech a otevřených prostranstvích.
• Vaše symptomy jsou způsobeny úzkostí a nemají vztah k žádnému jinému onemocnění, jako například depresím.
• Cítíte úzkost v nejméně dvou následujících situacích: přítomnost v davu lidí, veřejná místa, cestování bez doprovodu nebo při pobytu mimo domov.

Jaké jsou léčebné možnosti?

KBT (kognitivně-behaviorální terapie)

Pomáhá změnit způsob myšlení, zvládnout své pocity a ovlivnit chování. Jedná se o užitečnou léčbu při mnohých psychických obtížích včetně fobií.

Kognitivní terapie je založena na myšlence, že určitý způsob myšlení může spustit některé psychické zdravotní obtíže jako úzkosti, deprese, fobie. Terapeut Vám může pomoci porozumět Vašim současným myšlenkovým pochodům. Zejména je důležité odhalit nepříjemné a chybné myšlenky, které mohou u pacienta vyvolávat úzkosti. Cílem je změnit způsob pacientova myšlení, naučit jej, jak se myšlenkám vyvolávajícím úzkosti vyhnout. Pacientovi může terapie pomoci získat na situaci reálný náhled a je pro něj tak velmi prospěšná.

Behaviorální terapie by měla vést ke změně chování, které pacientovi pomůže v každodenním životě. V rámci terapie je užíváno mnoho technik, volba konkrétní z nich závisí na pacientově stavu a dalších okolnostech. U agorafobie se terapeut snaží pacienta postupně vystavovat situacím, které v něm vyvolávají strach a úzkosti. Prvním krokem může být jen velmi krátká procházka s terapeutem, který poskytuje pacientovi rady a podporu. Později se mohou procházky prodlužovat (pokud to pacient zvládne), nebo pacient podstoupí jízdu autobusem nebo nakupování. Terapeut jej učí, jak kontrolovat svou úzkost, když se dostanou do obávaných míst a situací. Například s pomocí hlubokého dýchání. Tento typ behaviorální terapie se nazývá expoziční terapie – principem je postupně vystavovat pacienta častěji a intenzivněji situacím, kterých se obává, a naučit ho, jak si s nimi poradit.

Kognitivně-behaviorální terapie se snaží změnit pacientovo uvažování i chování. KBT obvykle probíhá zhruba 50 minut jednou týdně po mnoho týdnů. Pacient se musí aktivně účastnit a mezi jednotlivými sezeními dostává domácí úkoly – například si má zaznamenávat své myšlenky, které se objeví při úzkostech.

Poznámka: Na rozdíl od jiných forem psychoterapie KBT se nezabývá událostmi z pacientovy minulosti. Cílem KBT je řešit pouze pacientovy aktuální myšlenkové procesy a chování.

KBT má obvykle velmi dobré výsledky u mnoha fobií, ale ne vždy pacientům vyhovuje. Více informací o kognitivně behaviorální terapii najdete v samostatném článku.

Antidepresiva

Antidepresiva jsou léky, které se běžně užívají k léčbě depresí, ale také pomáhají mírnit symptomy fobií, i když pacient žádné deprese nemá. Mechanismem účinku je interference s chemickými látkami, které se nachází v mozku (neurotransmitery) – například serotonin – které mohou být příčinou vzniku úzkostí.

Antidepresiva ovšem nezačínají působit ihned po nasazení léčby. Trvá 2-4 týdny než se dostaví efekt. Častým problémem je, že pacienti přestanou léky po krátké době užívat, protože mají pocit, že léčba nemá žádný efekt. Vždy je nutné pacientovi vysvětlit, že efekt se dostaví za delší dobu.

Antidepresiva nemají sedativní účinky a obvykle nejsou návyková. Existuje mnoho typů a každá mají své výhody i nevýhody. Liší se například možnými nežádoucími účinky. Jedny z nejběžněji užívaných antidepresiv při úzkostech a fobiích jsou SSRI – inhibitory zpětného vychytávání serotoninu.

Poznámka: po prvním užití antidepresiv mohou být několik dní úzkosti i další symptomy výraznější až do doby, než léčba začne působit.

Kombinace KBT a antidepresiv SSRI mívá v mnoha případech mnohem lepší efekt než pouze samotná medikamentózní terapie.