Farmář řekl chlapci, aby si nekupoval postiženého psa. A co na to chlapec? Jeho odpověď vás dostane...

Nejlepší příběhy píše sám život a často v nich najdeme nejen zábavu, ale i podnět k zamyšlení. A protože v dnešní uspěchané době nemáme moc času se zastavit a přemýšlet o našich životech, rozhodli jsme se pravidelně přinášet zajímavé a poučné příběhy ze života, které nastavují zrcadlo naší společnosti a životnímu stylu. Ten dnešní první je o farmáři a chlapci, který si chtěl koupit postiženého psa.

Jeden farmář měl fenu. Když porodila štěňata, rozhodl se je prodat, a tak si vyrobil plakát, kde nabízel 4 štěňata k prodeji a chystal se ho připevnit na plot u příjezdové cesty ke své usedlosti.

Když přitloukal poslední připínáček, cítil, že se na něj někdo dívá. Otočil se a spatřil malého chlapce, který se mu koukal přímo do očí.

„Pane,“, řekl chlapec, „rád bych si koupil jedno z vašich štěňat.“

„Chlapče“, řekl farmář, „ta štěňata jsou z dobrého vrhu a od čistokrevných rodičů, a stojí hodně peněz.“

Chlapec na chvíli sklopil hlavu, ale pak sáhl do kapsy a vytáhl hrst drobných a podával je farmáři.

„Mám jen 120 korun“, řekl, „je to dost, abych se na štěňata mohl podívat?“

“Samozřejmě,” řekl farmář. Vzal píšťalku, zapískal a zavolal: „Dolly, ke mně!“.

Dolly se vyhrnula z boudy a běžela k farmáři, následovaná čtyřmi malými štěňátky, která vypadala jako chlupaté koule.

Chlapec tisknul obličej k drátěnému plotu a jeho oči zářily nadšením.

Když se psi blížili k plotu, chlapec si všimnul, že se z boudy škrábe ven ještě někdo další.

Objevila se další malá chlupatá koule, která byla podstatně menší než ostatní štěňata. Cestou k plotu se několikrát převalilo, ale statečně se snažilo držet krok s ostatními štěňaty.

„Toho chci,“ řekl chlapec a ukázal na postižené malé štěně.

Farmář poklekl vedle chlapce a řekl: „Chlapče, to štěně si neber. Nikdy nebude schopno běhat a hrát si s tebou tak, jako ta ostatní štěňata.“

Na to se chlapec sehnul, vyhrnul si jednu nohavici na kalhotách a odhalil dřevěnou protézu od kolena dolů.

Pak vzhlédl k farmáři, podíval se mu do očí a řekl: „Víte pane, já toho také moc nenaběhám a on bude potřebovat někoho, kdo mu rozumí.“

Se slzami v očích se farmář sklonil dolů a zvedl malé štěně. Opatrně ho podal chlapci.

“Kolik stojí?” zeptal se chlapec.