Díky placebu můžete běhat rychleji

O placebu (tedy látce, upravené do podoby léčiva, která však nemá žádné léčivé účinky) se píše velmi často. Říká se, že má psychologický účinek a dokáže člověka namotivovat k vyššímu výkonu. Ale je to opravdu tak? Dokáže z vás trocha slané vody udělat rychlejšího běžce?

Podle výsledků nové klinické studie, která se zaměřuje na to, jak účinky placeba ovlivňují výkony sportovců, se zdá, že odpověď na tuto otázku je: ANO, pokud pacient uvěří, že slaná voda obsahuje něco, co z něj udělá rychlejšího běžce.

Každý kdo sportuje, z vlastní zkušenosti ví, že stav naší mysli a psychiky velkou měrou ovlivňuje náš celkový výkon. Každý ze sportovců určitě zažil při závodu chvíli, kdy se už chystal to zabalit z důvodu nepřekonatelné únavy, a přesto se na poslední chvíli dokázal vzepřít a závod vyhrát, a to jenom proto, že zjistil, že ho předběhl závodník, který je mnohem horší než on a byla by to velká ostuda, kdyby se od něj nechal porazit.

Fyziologům (odborníkům zabývajícím se zkoumáním funkce lidského těla) je tento jev poměrně známý a řada z nich navíc věří, že lidský mozek, v zájmu ochrany těla před vyčerpáním, vysílá signály do svalů a ostatních tkání, aby přestaly pracovat z důvodu únavy a regenerace mnohem dříve než je to skutečně potřeba. Člověk je tak přesvědčen, že se již dostal na samou hranici svých sil a vytrvalostních schopností, ale ve skutečnosti ještě má dostatečnou fyzickou rezervu, která mu umožní jet naplno ještě nějakou dobu a závod nebo jinou tělesnou námahu dokončit bez poklesu výkonosti. Jenom je potřeba najít způsob jak se nenechat naším mozkem převést.

V minulosti provedené klinické studie prokázaly, že lhaní je jedním ze způsobů, jak lze tyto funkční rezervy organismu využít. Pokud trenéři říkají sportovcům, že jejich mezičas je pomalejší, vede to často k tomu, že dokáží ještě zrychlit a překonat tak své „domnělé“ maximum. Totéž platí v případě, kdy lékař podal sportovci pilulku, která obsahovala jen obyčejný cukr, ale řekl mu, že mu dává kofein nebo steroidy – výsledkem bylo, že sportovec podal lepší výkon (například v běhu dosáhl kratšího času nebo při vzpírání uzvedl těžší činku).

Ovšem žádná z dosud provedených klinických studií nezkoumala účinky placeba a „lží“ ve skutečných životních situacích a opravdových závodech, které mají podstatný vliv na psychickou odpověď organismu. Lidé prakticky vždy běží ve skutečném závodě rychleji než při tréninku, a to i když se v tréninku v maximální míře snažíme navodit stejné podmínky jako při vlastním závodu.

Odborníci předpokládali, že při závodech tak bude většina lidí své schopnosti využívat opravdu na maximum. Anebo ještě existuje nějaký fyziologický prostor pro zvýšení jejich výkonnosti?

Protože se jedná o velmi zajímavou otázku, rozhodli se to vědci z univerzity v Glasgow ověřit v klinické studii. Vybrali si 15 rekreačních běžců mužského pohlaví a řekli jim, že jim podávají erytropoetin (hormon, který zvyšuje počet červených krvinek v krvi, protože stimuluje jejich tvorbu). Řada sportů používá erytropoetin jako doping, protože čím více červených krvinek člověk má, tím více kyslíku mohou navázat a tím více kyslíku se tedy dostává do svalů, což vede ke zlepšení celkové tělesné výkonnosti.

Zkoušející této klinické studie běžcům řekli, že jim podávají erytropoetin, který má málo nežádoucích účinků, protože bude podán jen v malé dávce. Běžci byli rovněž informováni o tom, že by se měla jejich výkonnost zlepšit, protože budou mít více červených krvinek a jejich svaly se budou lépe okysličovat.

Nicméně tím zázračným „lékem“ nebylo nic jiného než obyčejná sůl rozpuštěná ve vodě.

Protože dříve provedené klinické studie prokázaly, že placebo podávané nitrožilně (injekční stříkačkou) vykazuje silnější účinky než látka, která je užívána perorálně (ústy), byl tento solný roztok běžcům aplikován přímo do žíly.

Před započetím „léčby“ spolu účastníci studie běželi závod na 3 kilometry, aby zkoušející získali jejich výchozí časy.

V následujícím týdnu pak někteří z mužů i nadále trénovali jako normálně a ostatním byla aplikována injekce „léku“.

Po týdnu běželi všichni další závod a opět jim byl změřen čas.

Nakonec si běžci v posledním týdnu vyměnili role a ti co v prvním týdnu jenom trénovali, dostávali injekce „léku“ a ti, kterým byla v prvním týdnu aplikována injekce „léku“ jenom trénovali.

A po uplynutí dalšího týdne pak všichni znovu běželi závod na 3 kilometry.

Po celou dobu zkoušející shromažďovali údaje o tom jak se během tréninku a závodů jednotliví závodníci cítili, a to jak po psychické stránce, tak po stránce fyzické.

Výsledky klinické studie byly překvapivé. Téměř všichni běžci totiž potvrdili, že skutečně cítili, jak „lék“ pozitivně ovlivnil jejich výkonnost a že jeho vliv byl navíc velmi zásadní. Běžci zkoušejícím řekli, že během týdne, kdy dostávali injekce, se jim cvičilo mnohem snáze a měli větší motivaci dostat ze sebe to nejlepší. Jeden z mužů dokonce zkoušejícím řekl, že v posilovně zvládnul více cviků než normálně a že po běhu se navíc cítil méně unavený.

Kratší dobu regenerace ostatně uváděla většina účastníků studie, a to zejména v době, kdy dostávali injekce.

Co je ale vůbec nejzajímavější je skutečnost, že téměř všichni běžci, poté co jim byl podáván „lék“ zlepšili své časy v běhu na 3 kilometry zhruba o 1,5%, oproti časům, které zaběhli na začátku této studie.

V následujícím kontrolním týdnu pak běžci již nedosáhli prakticky žádného zlepšení jejich časů oproti době, kdy užívali „lék“.

„V zásadě tedy placebo mělo „jednoznačně pozitivní účinky“ na jejich výkonnost,“ řekl Ramzy Ross, fyziolog, který vedl tuto klinickou studii.

Je pravda, že se jednalo o velmi krátkodobou a malou klinickou studii zaměřenou pouze na mužské běžce. Ovšem zdá se vysoce pravděpodobné, že podobných výsledků bychom dosáhli i u ostatních sportů a bez ohledu na pohlaví.

Pro nás ostatní, kteří bychom tyto výsledky chtěli využít ve vlastní prospěch a vyzkoušet si účinky placeba, máme bohužel smutnou zprávu. Nemůžeme si lhát do kapsy, protože víme, že jsme užili jenom slaný roztok nebo naopak sladkou tabletku. Pokud bychom si tedy vzali placebo sami, věděli bychom, co si bereme a výsledky by se nedostavily.

„Nicméně i přesto existují důkazy z některých klinických studií, že i když subjekt hodnocení věděl, že užívá placebo, došlo ke zlepšení jeho výkonnosti, jako kdyby u něj zafungovala nějaká podvědomá psychologie,” říká doktor Ross.

Pokud by to byla pravda, tak by i hlt slané vody mohl mít „zanedbatelný, ale potenciálně podstatný“ vliv na rychlost vašeho běhu, a to i přesto, že byste věděli, že jste užili placebo a nikoli dávku erytropoetinu.