Geneticky modifikované potraviny: spása nebo zlo?

8. listopadu 2015 17:56

Geneticky modifikované potraviny jsou velmi kontroverzním tématem. Ovšem navzdory vzrušeným diskuzích, které kolem nich panují, nacházíme geneticky modifikované potraviny v celé řadě potravinářských výrobků (a často o tom ani nevíme). Je proto důležité dozvědět se o geneticky modifikovaných potravinách trochu více. Tento článek vysvětluje, co jsou geneticky modifikované potraviny a jakým způsobem mohou ovlivnit vaše zdraví.

Co jsou geneticky modifikované potraviny?


Tento termín se obvykle používá pro potraviny, které jsou vyrobeny ze surovin, jejichž geny byly změněny za pomoci biotechnologií.

S pomocí změny genů (genetické modifikace) umí odborníci vypěstovat nové druhy rostlin, které vykazují určité žádoucí vlastnosti, jako je například vyšší oddolnost proti virům nebo pesticidům.

Abychom to lépe pochopili, je nutné se nejprve seznámit s několika základními genetickými principy.

Základy genetiky

Genetika je vědní obor, který se zabývá studiem genů a dědičnosti.

Geny obsahují „pokyny“ nutné tvorbě živých organismů. Tyto „pokyny“ jsou v podstatě kódy skládající se z DNA, která se nachází uvnitř buněk.

Geny říkají buňkám, co mají dělat a tím určují jak budou živé organismy vypadat a fungovat. Všechny živé organismy dětí geny od svých předků a proto se často podobáme svým rodičům.

Nicméně geny nejsou úplně stabilní a jsou náchylné ke změnám, které nazýváme mutace.

Tyto mutace jsou jednou z příčin, proč má každý jedinec jediněčné tělesné znaky. Geny každého jedince stejného druhu nejsou stejné, ale liší se v drobnostech, které někdy mají zásadní dopady.

Shrnutí: Geny obsahují informace o tom, jak mají živé organizmy vypadat a jak mají fungovat. Stejné geny se u jednotlivých jedinců téhož druhu do určité míry liší.

Evoluce

Evoluce je termín, který popisuje změny probíhající v živých organizmech během mnoha generací.

K těmto změnám dochází proto, že genetické složení populace se mění, a to platí i pro zástupce téhož druhu.

Evoluce je obvykle velmi pomalý proces, kterým se jednotlivé druhy organizmů přizpůsobují konkrétním životním podmínkám.

Uveďme si jednoduchý příklad:

Na ostrově roste určitý druh rostlin. Ostrov má vlhké podnebí a rostliny se přizpůsobily deštivému počasí.

Postupně během tisíců let se podnebí na ostrově změní z vlhkého na suché.

Z důvodu genetické různorodosti, která se vyskytuje i mezi jedinci stejného druhu, jsou některé rostliny vůči suchému podnebí odolnější než ostatní.

Tyto rostliny mají větší pravděpodobnost přežít suché podnebí než rostliny, které nejsou vůči suchému podnebí tak odolné a které zahynou ještě předtím, než dojde k jejich vysemenění.

Postupem doby tak dojde k tomu, že semena rostlin, které přežily, vyklíčí a vyrostou z nich rostliny odolnější vůči suchu. Nakonec se celá populace rostlin přizpůsobí životu v suchém podnebí.

Tomuto procesu se říká přirozený výběr a odtud také pochází úsloví „přežijí jen ti nejsilnější“. Geny, které jsou nejvýhodnější pro přežití v daném prostředí, se předávají na budoucí generace.

Shrnutí: Genetická variabilita je základem přirozeného výběru. Někteří jedinci mají větší šanci přežít a rozmnožovat se, což postupem doby změní genetickou stavbu celého druhu.

Šlechtění

Lidé přirozený výběr využívají ke šlechtění různých druhů rostlin a zvířat s požadovanými vlastnostmi. Šlechtění je tak vlastně selektivní výběr.

Jedná se o rychlejší proces než evoluce a přirozený výběr. Šlechtění je založeno na výběru jedinců, kteří mají požadované vlastnosti. Tito jedinci se spolu spojí a požadované vlastnosti se pak převedou na jejich potomky.

Šlechtíme například krávy tak, aby dávaly více mléka nebo jabloně či jiné ovocné stromy, aby jejich plody byly větší.

Díky možnostem genetické modifikace se šlechtění urychlilo a zpřesnilo.

Shrnutí: Šlechtění umožňuje vybírat z populace jedince s požadovanými vlastnostmi a následně tyto jedince spojit a vytvořit potomky, kteří budou mít požadované vlastnosti.

Genetická modifikace

Genetická modifikace je technika, která odborníkům (genetikům) umožňuje upravit či změnit genetickou výbavu organizmů.

Nejčastěji se to provádí tak, že se požadované geny přenáší z jednoho organizmu na druhý a příjemce genu tak získá nové vlastnosti a rysy.

Genetickou modifikaci můžeme například využít ke zvýšení odolnosti rostlin vůči nemocem či pesticidům.

Genetickou modifikaci lze také využít ke zvýšení nutričních hodnot rostlin, k urychlení růstu nebo ke zlepšení chuti plodů. Možnosti jsou v podstatě nekonečné.

Příklady geneticky modifikovaných potravin uvádíme níže:

  • Kukuřice a sojové boby odolné vůči herbicidním prostředkům: Kukuřice a sojové boby byly geneticky modifikovány tak, aby byly odolné vůči glyfozátu, což je herbicid obsažený v přípravku zvaném Roundup. Díky tomu mohou zemědělci svá kukuřičná a sojová pole ošetřit Roundupem, který zničí pouze plevel a kukuřici a sóju nepoškodí.
  • Papája odolná vůči virům: Na Havaji byla provedena genetická modifikace papájovníku tak, aby odolal viru způsobujícímu kroužkovitost (Ringspot Virus).
  • Zlatá rýže: Švýcarští odborníci vyvinuli zlatou rýži, což je druh žluté rýže, která produktuje beta karoten, látku s antioxidačními účinky, kterou lidské tělo umí přeměnit ve vitamín A (1).
  • Mezi ostatní geneticky modifikované plodiny patří brukev řepka (používá se k výrobě řepkového oleje) a bavlna.

Shrnutí: Genetická modifikace umožňuje odborníkům přenášet geny mezi jednotlivými organizmy. Tato technika je přesnější než selektivní výběr (šlechtění) a nabízí v podstatě nekonečné možnosti.

Geneticky modifikované potraviny jsou dnes běžně používané

Celosvětově na trhu roste množství geneticky modifikovaných potravin.

Nicméně skutečné množství geneticky modifikovaných potravin, které jíme, je velmi obtížné odhadnout. Je tomu tak proto, že některé geneticky modifikované potraviny nejsou vůbec označené jako geneticky modifikované.

Zatímco v USA nemusí být geneticky modifikované potraviny speciálním způsobem označeny, Evropská unie jejich označení vyžaduje (a platí to i pro Českou republiku).

V Evropě zatím nejsou geneticky modifikované potraviny tak rozšířeny jako v USA, kde je jimi trh doslova zaplaven.

Asi 70 – 90% geneticky modifikovaných potravin se používá jako krmivo pro dobytek a v USA drtivá většina (95%) všech na maso chovaných zvířat konzumuje geneticky modifikovaná krmiva. V Evropě je toto procento poněkud menší, ale podíl geneticky modifikovaných krmiv stále stoupá (2).

Pokud jíte sojové boby a zejména pak průmyslově zpracovávané sojové produkty, je velmi pravděpodobné, že pochází z geneticky modifikovaných plodin. Více než 90% všech sojových bobů totiž bylo geneticky modifikováno (3).

V průmyslově vyráběných potravinách, které obsahují sóju, kukuřici nebo řepkový olej se s vysokou pravděpodobností mohou vyskytovat geneticky modifikované suroviny. Pokud tyto potraviny jíte, tak s největší pravděpodobností jíte i geneticky modifikované potraviny.

Shrnutí: Zatímco v USA a Kanadě nemusí být geneticky modifikované potraviny žádným zvláštním způsobem označovány, v Evropě musí být informace o tom, že produkt je vyroben z geneticky modifikovaných potravin uvedena na obalu. V průmyslově vyráběných potravinách ze sóji, kukuřice a řepkového oleje se s vysokou pravděpodobností nachází geneticky modifikované suroviny.

Kontroverzní otázky kolem geneticky modifikovaných potravin

Geneticky modifikované potraviny jsou velmi kontroverzním tématem.

Názory lidí na geneticky modifikované potraviny jsou často ovlivněny etickými, filozofickými či náboženskými otázkami.

Kromě toho jsou názory na geneticky modifikované potraviny ovlivňovány nesprávnými nebo pochybnými vědeckými teoriemi (4).

Nicméně je potřeba říci, že ohledně geneticky modifikovaných potravin a zemědělství existuje stále řada nezodpovězených otázek.

Někteří odborníci mají obavy z případného negativního vlivu na životní prostředí a trvalou udržitelnost. Naproti tomu řada jiných odborníků tvrdí, že genetická modifikace bude mít v dlouhodobém časovém horizontu na životní prostředí naopak pozitivní vliv.

Zastánci geneticky modifikovaných potravin také argumentují tím, že genetická modifikace potravin je nezbytná k tomu, abychom vyřešili nedostatek potravin, který lidstvu hrozí, protože se počet lidí na Zemi stále rozrůstá.

Nicméně většina lidí, kteří odmítají geneticky modifikované potraviny tak činí proto, že si myslí, že tyto potraviny jsou nezdravé.

Shrnutí: Genetická modifikace je velmi kontroverzní záležitost a stále kolem ní existuje mnoho nezodpovězených otázek.

Jsou geneticky modifikované potraviny zdraví škodlivé?

Obecně není možné říci, zda jsou geneticky modifikované potraviny zdravé nebo nezdravé.

To závisí vždy na konkrétním případu geneticky modifikovaných potravin, a je tedy vše hodnotit případ od případu (5).

Někteří odborníci upozorňují na to, že přenos genů z potravin, které mohou vyvolávat alergie (například burské oříšky) může vést k tomu, že se spolu s geny přenese na geneticky modifikované potraviny i alergenní schopnost. I když tato možnost existuje, jsou geneticky modifikované potraviny před uvedením na trh testovány a tyto testy alergeny spolehlivě odhalí (6).

Rizika v souvislosti s geneticky modifikovanými potravinami jsou považována za velmi malá. V podtatě nejsou větší než rizika z běžného šlechtění hospodářských zvířat či plodin, které používáme řadu let (7).

Dosud neexistují žádné důkazy, které by signalizovaly, že geneticky modifikované potraviny poškozují zdraví lidí (8).

Stejně tak většina studií prováděných na zvířatech prokázala, že geneticky modifikované potraviny jsou bezpečné (3, 9, 10).

Navzdory nedostatku důkazů o škodlivých účincích geneticky modifikovaných potravin na lidské zdraví se stále nemalá část veřejnosti staví proti jejich používání a diskuze kolem nich pokračuje.

Částečně za to pravděpodobně může obecně špatná pověst biotechnologických firem. Navíc v řadě klinických studií dochází často ke střetu zájmů (11, 12).

Shrnutí: Nelze obecně říci, že genetické potraviny jsou nezdravé nebo dokonce jedovaté. Neexistují žádné spolehlivé důkazy o tom, že by geneticky modifikované potraviny měly negativní vliv na lidské zdraví.

Herbicid glyfozát (Roundup) může škodit

Přestože neexistují spolehlivé důkazy o tom, že samotné geneticky modifikované potraviny jsou škodlivé nebo nebezpečné, je potřeba vzít v úvahu i další faktory.

Některé klinické studie prováděné na zvířatech potvrzují, že geneticky modifikované plodiny s odolností vůči herbicidům, které byly ošetřeny glyfozátem (herbicidním přípravkem s názvem Roundup), mohou vyvolat nežádoucí reakce (13).

Za zmínku stojí jedna významnější klinická studie z roku 2012, která prokázala, že geneticky modifikovaná kukuřice, která byla ošetřena glyfozátem, vedla u myší ke zvýšení četnosti výskytu rakovinného bujení.

Autoři této klinické studie tvrdí, že vznik náorového bujení nesouvisí se samotnou genetickou modifikací, ale s toxickými účinky glyfozátu (14).

Výsledky této studie byly velmi kontroverzní a vzbudily vzrušené diskuze. Nakonec byla původní zpráva s výsledky zrušena, ale ve stejném roce pak byla znovu publikována v jiném časopise (15, 16, 17).

Několik dalších klinických studií provedených na zvířatech a ve zkumavkách zjistilo výskyt nežádoucích účinků u geneticky modifikované kukuřice a sojových bobů, které byly ošetřeny glyfozátem.

Tyto klinické studie signalizují, že příčinou těchto nežádoucích účinků je spíše stopové množství herbicidu a nikoli samotná genetická modifikace (18, 19).



Shrnutí: Přestože samotné geneticky modifikované potraviny nelze považovat za nezdravé, existují další faktory, které mohou způsobovat nežádoucí reakce. Herbicidní přípravek glyfozát (Roundup), kterým jsou některé geneticky modifikované plodiny ošetřovány, může být zdraví škodlivý.

Co si z toho odnést?

Zatím neexistují důkazy, které by prokazovaly negativní či škodlivé účinky geneticky modifikovaných potravin na lidské zdraví.

Nicméně negativní vliv herbicidu glyfozátu, kterým jsou některé geneticky modifikované plodiny ošetřovány, je stále předmětem diskuzí.

Stejně tak neexistují žádné důkazy o tom, že vlastní genetická modifikace způsobuje závadnost či toxicitu potravin.

Pomohl Vám tento článek? Chcete nás podpořit, abychom mohli psát více podobných článků?
Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Použité zdroje: Článek byl přeložen a upraven podle Authoritynutrition
Zdroje obrázků: Dollarphotoclub.com
Článek naposled aktualizován: 8. listopadu 2015 17:56
Datum příští revize: 8. listopadu 2017 17:56
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace