Sialolitiáza

Ve slinných žlázách může dojít ke vzniku kamenů. Tento stav nazýváme sialolitiáza (též sialolithiáza). Počet kamenů je různý, od jednoho po více kusů. Onemocnění může postihnout jednu či více slinných žláz.

Přítomnost kamene často vede k zablokování odtoku slin, což posléze vyvolá bolest a otok v oblasti postižené slinné žlázy.

Příčina tvorby kamenů není známa. Kámen ze slinné žlázy se může dostat do dutiny ústní bez jakéhokoli zásahu, někdy je nutné dopomoci odstranění kamene pomocí sondy, jejíž prostřednictvím dojde ke zprůchodnění vývodu postižené slinné žlázy, což umožní opět bezproblémový odtok slin.

V mnoha případech je k odstranění kamene nutný drobný zásah.

Co jsou slinné žlázy?

Slinné žlázy slouží k produkci slin (latinsky saliva). Sliny jsou důležité pro zpracovávání požité potravy v dutině ústní. Slouží k rozmělnění potravy, jejímu změknutí a následně ke snadnějšímu zpracování v dalších částech trávicího ústrojí. Rozmělněná strava prochází z ústní dutiny dále do jícnu. Sliny také obsahují důležité látky chemické povahy (tzv. enzymy), které štěpí škroby a tuky obsažené v potravě na menší částice, které jsou posléze lépe vstřebány v dalších částech zažívacího ústrojí.

Rozlišujeme malé a velké slinné žlázy.

Mezi velké slinné žlázy patří tři páry slinných žláz (podčelistní, příušní a podjazykové). Každá slinná žláza obsahuje vývody, kterými se vytvořené sliny dostávají do dutiny ústní. Vytvořená slina tedy vytéká vývodem (tzv. duktem) do ústní dutiny a rozmělňuje požitou potravu.

První z velkých slinných žláz jsou žlázy podčelistní (latinsky glandula submandibularis), které jsou umístěny oboustranně v oblasti dolní čelisti, sliny v nich tvořené se dostávají na spodinu ústní dutiny.

Druhou z velkých slinných žláz jsou žlázy příušní (latinsky glandula parotis), které jsou největší a jsou uloženy v oblasti pod a před ušima. Sliny prochází vývodem dolů do dutiny ústní, vývod ústí ve výši korunky 2. horní stoličky.

Podjazykové slinné žlázy (latinsky glandula sublingualis) jsou uloženy v oblasti pod jazykem a tvoří třetí pár velkých slinných žláz.

Kromě těchto tří párů slinných žláz se v dutině ústní nachází ještě množství malých slinných žlázek, které jsou roztroušeny v oblasti ústní dutiny a vytváří slinu neustále, což je potřebné k zachování vlhkého prostředí.

Během jídla se tvoří větší množství slin, aby mohla být požitá potrava bezproblémově zpracována.

Co jsou kameny ve slinných žlázách?

Chemické látky obsažené ve slinách mohou v některých případech (např. při jejich zvýšené koncentraci) zkrystalizovat do podoby kamene, který poté (v případě, že je větší) může zablokovat vývody žláz. Kameny mohou mít různou velikost, může se vytvořit jeden větší kámen, nebo více malých kamínků. Ke vzniku kamenů nejčastěji dochází ve věku nad 40 let, mohou se však vytvořit v každém věku.

Příčina tvorby kamenů není známa. Kámen ve slinných žlázách je někdy nazýván sialolit či „zvápenatělá slina“, neboť obsahem většiny kamenů je vápník. Přesto však nebyla zaznamenána jakákoli abnormalita hladiny vápníku v krvi či jiný problém týkající se hladiny vápníku vyšetřovaných osob. Výsledky některých výzkumů ukazují, že na vzniku kamenů se mohou podílet určité změny toku slin ve slinných žlázách. Tvorba kamenů ve slinných žlázách obvykle není spojena s jinými onemocněními.

Velikost kamene může být různá - kámen může být v průměru menší než 1 mm či velikosti několika cm. 9 z 10 kamenů bývá menších než 10 mm.

Ve kterých slinných žlázách kameny vznikají nejčastěji?

Přibližně osm z deseti kamenů se vytvoří v jedné ze dvou podčelistních žláz. Vývod v podčelistní žláze si lze představit jako potrubí, které vede z oblasti pod přední části jazyka k podčelistní žláze a pokračuje do tkáně žlázy.

Každý typ velkých slinných žláz tvoří slinu určité konzistence, příušní žlázy tvoří řidší slinu než žlázy podčelistní.

Řidší konzistence sliny tvořené příušními žlázami je důvodem, proč se kameny častěji tvoří ve žlázách podčelistních.

V podjazykových slinných žlázách vznikají kameny výjimečně.

Příznaky sialolitiázy

Jestliže dojde k ucpání vývodu ve slinné žláze a vytvořené sliny nemohou plynule protékat, vrací se zpět do žlázy, což způsobuje bolest a otok v oblasti žlázy.

Nejčastějšími příznaky jsou bolest a otok postižené části žlázy během jídla. Vznikají tehdy, jestliže kámen zcela zneprůchodní vývod.

Sliny poté nemohou protékat do ústní dutiny. Vznik bolesti může být náhlý, může vzniknout krátce po zahájení jídla a bývá následován vznikem otoku. Bolest i otok většinou vymizí přibližně 1-2 hodiny po jídle.

Nicméně, většina kamenů nezpůsobí úplnou blokádu vývodu. Kámen může pouze částečně blokovat odtok slin, nebo nemusí vůbec překážet odtoku slin, pokud je lokalizován v tkáni žlázy mimo vývod.

V těchto případech bývají příznaky odlišné a zahrnují jeden či více z následujících:

• Tupá bolest vyskytující se v oblasti postižené žlázy (kolísavého charakteru, je možné i její úplné vymizení)
• Otok žlázy (velikost může být neměnná, či dochází ke změně rozsahu otoku)
• Infekce v oblasti postižené žlázy (která může být provázena zarudnutím a lokální bolestivostí), infikované místo se může vyvinout v zánětlivou kolekci (tzv. absces - zánětlivé opouzdřené ložisko), přičemž tato komplikace vede k pocitům nevolnosti a únavy, pacient se „necítí ve své kůži“ a může mít i teploty.

V některých případech nemusí dojít ke vzniku příznaků a přítomnost kamenů ve slinných žlázách je zcela asymptomatická. Kámen může být objeven náhodou, např. při hodnocení RTG snímku prováděného z jiného důvodu.

Diagnostika sialolitiázy

Příznaky spojené s výskytem kamenů ve slinných žlázách bývají charakteristické a obvykle jejich přítomnost postačí ke stanovení správné diagnózy bez doplňujících vyšetření.

Někdy je možné kámen detekovat pohmatem, či jej lze přímo vidět při otevření vývodu.

Přibližně osm z deseti kamenů je možné detekovat prostřednictvím běžného RTG snímku. Žádná další vyšetření poté již nejsou nutná.

Nicméně, přibližně ve dvou případech z deseti se může stát, že kámen není na RTG snímku viditelný a pro jeho detekci je potřebné doplnit další vyšetření:

• Zobrazovací metody (CT, ultrazvuk, magnetická rezonance)
• Sialografie - jedná se o speciální zobrazovací vyšetření, díky kterému je možné sledovat strukturu uvnitř žlázy, vývodů a detekovat případné abnormality uvnitř vývodů, jako např. vytvořený kámen. Během tohoto vyšetření jsou používány malé plastové trubičky, které jsou zaváděny do vývodů slinných žláz. Následně je prostřednictvím trubičky vstříknuto do tkáně žlázy barvivo. Trubička se odstraní a provede se RTG snímek. RTG snímek zobrazí části žlázy, do kterých se dostalo barvivo, tedy vlastní tkáň žlázy i vývod. Získáme tak představu o struktuře tkáně žlázy, vývodů a výskytu případných abnormalit.
• Sialoendoskopie - během tohoto vyšetření je do vývodů slinných žláz zaváděna tenká trubice (endoskop) se zdrojem světla a kamerou umístěnou na špičce. Lékař sleduje na obrazovce strukturu vývodu žlázy během zavádění endoskopu a ověří, zda je kámen přítomen.

Léčba kamenů ve slinných žlázách

Pokud kámen vyvolává příznaky, k jejich vymizení většinou nedojde dříve, dokud není kámen odstraněn z oblasti vývodu žlázy, či neodejde samovolně. V některých případech se kámen samovolně dostane do dutiny ústní a odtok slin se tak obnoví. Pokud k tomu nedojde, existuje několik léčebných postupů:

• Sondování - lékař použije malou trubičku (sondu), kterou zavádí do vývodu žlázy, což může vést k uvolnění kamene a jeho vyplavení do dutiny ústní
• Terapeutická sialoendoskopie - postup, který je prováděn na podobném principu, uvedeném výše. Během tohoto výkonu je používána tenká trubice (endoskop), na jejímž konci je umístěna kamera a zdroj světla. Trubice je postupně zaváděna do vývodu slinné žlázy. Pokud je kámen viditelný, k jeho uchopení se použije malý košíček či klepítka vysunutá ze špičky endoskopu. Kámen je následně vytažen ven. Pomocí této techniky je možné odstranit přibližně 17 kamenů z dvaceti. Pro zaručení bezbolestného zákroku je na počátku aplikováno do vývodu místní anestetikum. V případě, že je kámen velký, je možné jej nejdříve rozbít a poté vytáhnout postupně jednotlivé menší kousky.
• Chirurgický zákrok - tradiční metoda, během které je vývod žlázy rozříznut a kámen následně vytažen. Tento postup je však prováděn méně často, neboť je často prováděna sialoendoskopie s dobrým efektem. Chirurgická léčba je používána, jestliže není možné provést sialoendoskopii, nebo pokud se nepodařilo během tohoto postupu kámen odstranit.
• Lithotripse (rozbití kamene rázovou vlnou) je další možností volby. K rozbití kamene jsou využívány ultrazvukové vlny. Malé částečky poté mohou bezproblémově projít vývodem do ústní dutiny. Jedná se o relativně nový způsob léčby (přestože se tato metoda dlouhodobě používá k odstranění ledvinových kamenů), ale nepoužívá se běžně. Někdy se rázové vlny použijí v případě, že je kámen velký, a malé částečky jsou poté odstraněny během terapeutické sialoendoskopie.

Kameny ve slinných žlázách se vyskytují obvykle jednorázově a po jejich odstranění žádné další problémy nevznikají. Nicméně, u některých pacientů může dojít po nějakém čase ke vzniku jednoho či více dalších kamenů. Občas se kameny vytvoří ve stejné žláze. Pokud opakovaně dochází k tvorbě kamenů ve stejné žláze, je možné postiženou žlázu operačně odstranit (není nutné se obávat nedostatku slin po odstranění žlázy, produkce ostatními žlázami bude dostačující).

Jak zabránit recidivě sialolitiázy?

Vzhledem k tomu, že příčina vzniku kamenů není stále úplně jednoznačná, nejsou ani přesně známy možnosti prevence. Mezi důležité preventivní kroky však jednoznačně patří dostatek tekutin, obzvláště pokud často cvičíte či žijete v teplém prostředí.