Oční vyšetření dokáže během několika sekund diagnostikovat Alzheimerovu chorobu

Dvě nové studie naznačují že neinvazivní oční sken OCTA (angiografie metodou optické koherentní tomografie) by se již brzy mohl stát důležitým nástrojem pro včasnou diagnostiku Alzheimerovy choroby. Světová populace rychle stárne a prevalence (četnost výskytu) Alzheimerovy choroby stále stoupá. Z tohoto důvodu potřebujeme nové účinné screeningové metody, které nám umožní co nejdříve zachytit tuto formu demence.

Stávající způsoby diagnostiky Alzheimerovy choroby jsou buď invazivní, a tedy pro pacienta zatěžující, nebo nedostatečně spolehlivé.

Například vyšetření mozku s pomocí magnetické rezonance a FDG PET (pozitronová emisní tomografie se značenou glukózou) je poměrně drahé a lumbální punkce (odběr mozkomíšního moku) je invazivní metoda, která může mít různé komplikace.

Psychiatři v současné době Alzheimerovu chorobu diagnostikují s pomocí paměťových testů a na základě sledování změn chování (1).

Nicméně v době, kdy se poruchy paměti a změny chování projeví, je již Alzheimerova choroba v rozvinuté fázi.

Proto se odborníci na celém světě snaží usilovně najít novější a lepší způsoby diagnostiky Alzheimerovy choroby.

Někteří zkouší různé čichové testy a podle jejich výsledků zjišťují, zda má vyšetřovaná osoba demenci či nikoli.

Nyní vědečtí pracovníci z americké Dukeovy univerzity v Durhamu ve státě Severní Karolína tvrdí, že Alzheimerovu chorobu lze diagnostikovat během několika sekund pouhým “pohledem” do očí a vědci z nemocnice Sheba Medical Center v Izraeli tuto hypotézu potvrzují.

Výsledky obou těchto studií byly prezentovány na 122. konferenci Americké akademie pro oční lékařství (AAO 2018), která se uskutečnila v americkém Chicagu, ve státě Illinois (2).  

Tyto studie naznačují, že Alzheimerova choroba narušuje jemné cévy na sítnici v zadní části oka.

S pomocí inovativních a neinvazivních očních zobrazovacích technik odborníci tvrdí, že dokážou odlišit poškození cév na sítnici způsobené počínající Alzheimerovou chorobou od poškození cév v důsledku mírné kognitivní poruchy (MCI), což je onemocnění, které zvyšuje riziko vzniku Alzheimerovy choroby, ale samo o sobě nevede k postupující demenci.

První z výše uvedených studií vedli společně Dr. Sharon Fekrat, profesor očního lékařství na Dukeově univerzitě a docent Dr. Dilraj Grewal, který rovněž působí na oftalmologické klinice při Dukeově univerzitě.

Druhou studii provedli lékaři v nemocnici Sheba Medical Center a vedl ji Dr. Ygal Rotenstreich, oční lékař na klinice Goldschleger Eye Institute.

Jak se projevuje Alzheimerova nemoc na sítnici?

Doktoři Fekrat, Grewal a jejich kolegové vysvětlují, proč a jak použili angiografii metodou optické koherentní tomografie (OCTA) k vyšetření cév na sítnici a ke zkoumání spojitosti mezi stavem oční sítnice a Alzheimerovou chorobou (3).

OCTA umožňuje očním lékařům neinvazivně vyšetřit celou sítnici po vrstvách, provést její mapování a změřit tloušťku jednotlivých vrstev. Optická koherentní tomografie používá k pořízení snímků oční sítnice světelné vlny.

Lékaři využívali angiografii metodou optické koherentní tomografie ke zkoumání toho jak demence ovlivňuje sítnici, protože s pomocí tohoto vyšetření je možné zkoumat i velmi jemné cévy a červené krvinky, které se v cévách sítnice nachází.

V první studii porovnávali autoři sítnice lidí s Alzheimerovou chorobou se sítnicí lidí, kteří měli “pouze” mírnou kognitivní poruchu (MCI) a pak i se sítnicí osob, které neměli žádnou z těchto chorob.

Doktoři Fekrat, Grewal a jejich tým, zjistili, že u lidí s Alzheimerovou chorobou dochází k “vymizení” drobných cév na sítnici oka. Navíc u lidí s Alzheimerovou chorobou byly také některé vrstvy sítnice tenčí než u osob s mírnou kognitivní poruchou (MCI) či u osob, které žádným z těchto onemocnění netrpěly.

Vědci se domnívají, že změny na sítnici jsou odrazem poškození cév v mozku, ke kterému dochází při Alzheimerově nemoci. Podle nich se jedná o validní hypotézu, protože zrakový nerv (nervus opticus) spojuje sítnici s mozkem.

"Tento projekt může uspokojit obrovskou poptávku po nových diagnostických metodách, protože stávající způsoby diagnostiky Alzheimerovy chorobu, tedy magnetická rezonance a FDG PET (pozitronová emisní tomografie se značenou glukózou) mozku a lumbální punkce není možné použít pro preventivní skríning většího počtu pacientů s touto chorobou. Navíc výskyt Alzheimerovy choroby dramaticky stoupá a prakticky každý z nás má v užší či širší rodině někoho, kdo Alzheimerovou nemocí trpí. Musíme toto onemocnění zachytit dříve a léčbu zahájit co nejdříve."

Alzheimerova choroba, sítnice a hipokampus

Ve druhé studii, Dr.Rotenstreich a jeho tým zkoumali 400 lidí s dědičně (geneticky) daným vysokým rizikem Alzheimerovy choroby. Vědci porovnávali snímky z MR mozku a sítnice osob s dědičně vysokým rizikem vzniku Alzheimerovy choroby se snímky zdravých lidí.

Studie odhalila, že u osob s vysokým rizikem Alzheimerovy choroby je sítnice tenčí než u zdravých lidí. Navíc měli tito lidé i menší hipokampus.

Obě tyto známky demence vykazovaly pozitivní korelaci (souvislost) se špatnými výsledky v testech kognitivních funkcí.

Hipokampus je část mozku důležitá pro učení a paměť. Patří mezi první oblasti, které narušuje Alzheimerova choroba, přičemž studie prokázaly, že demence postihuje neurogenezi neboli tvorbu nových neuronů v hipokampu, zatímco Alzheimerova choroba způsobuje atrofii (celkové zmenšení) této části mozku.

Dr. Rotenstreich k důležitosti těchto zjištění uvedl: "Zobrazovací metody používané v diagnostice Alzheimerovy choroby (tedy hlavně MR a FDG PET) dokážou zachytit Alzheimerovu chorobu až poté, kdy je rozvinutá a není možné včas zahájit její léčbu. Protože lidé s geneticky daným vysokým rizikem Alzheimerovy choroby jsou touto nemocí velmi ohroženi, musíme nasadit léčbu mnohem dříve a k tomu potřebujeme nové diagnostické metody. Diagnostika Alzheimerovy choroby s pomocí skenu oční sítnice by tak mohla zlepšit kvalitu života pacientů s vysokým rizikem Alzheimerovy choroby.”

Co si z článku odnést?

Alzheimerova choroba postihuje miliony lidí na celém světě a zatím nemáme k dispozici účinnou léčbu, takže dokážeme rozvoj onemocnění pouze zpomalit.

Stávající způsoby diagnostiky Alzheimerovy choroby jsou drahé (MR a FDG PET), zatěžují pacienta (lumbální punkce) a dokážou tuto nemoc diagnostikovat až v rozvinuté fázi, kdy je její léčba velmi obtížná (4).

Nové studie naznačují, že sken sítnice zobrazovací technikou OCTA (angiografie metodou optické koherentní tomografie) by se mohl stát skríningovou metodou pro včasnou diagnostiku Alzheimerovy choroby.

To by lékařům umožnilo rychleji nasadit vhodnou léčbu a pacientům a jejich rodinám by to přineslo zlepšení kvality života.

Nicméně než budeme moci tuto novou diagnostickou metodu pro Alzheimerovu chorobu začít používat, je nutné provést ještě další studie.