Femorální kýla: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Femorální kýla: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
14. června 2014 7:59

V tomto článku se trochu blíže podíváme na femorální kýlu. Přestože je četnost výskytu této kýly mnohem menší než u jiných druhů kýl, může být femorální kýla velmi závažná a způsobit těžké komplikace.

Epidemiologie

Femorální kýla představuje pouze 5 % ze všech druhů kýl. Vyskytuje se častěji u žen než u mužů a většinou je operována akutně. Nejvyšší četnost výskytu je u žen ve středním a vyšším věku, zejména u žen, které prodělaly porod. Femorální kýla je u dětí velmi vzácná (1% ze všech případů kýl u dětí). Diagnostika femorální kýly je obvykle velmi obtížná, protože se tato kýla velmi obtížně odlišuje od kýly tříselné.

Projevy a příznaky femorální kýly

Femorální kýla se obvykle projevuje jako hrbolek v tříselné oblasti, většinou v oblasti pod hrbolkem stydké kosti (tuberculum pubicum). U větších kýl ale může dojít k tomu, že kýlní vak zvenčí přepadává přes tříselný vaz, což ztěžuje diagnostiku.

Femorální kýla se často objevuje nebo zvětšuje při kašli, při námaze a v poloze na břiše a naopak se zmenšuje nebo mizí v klidu nebo v poloze na zádech. Pokud dojde k uskřinutí, projeví se to prudkou kolikovitou bolestí břicha, zvracením. Může dojít ke zčervenání a bolestivosti kýlního vaku, který nelze vpravit zpět do dutiny břišní tlakem prstů. Někdy se může femorální kýla projevovat také lehkou bolestí ve spodní části břicha.

Obecně lze femorální kýly rozdělit na vpravitelnou (reponibilní), nevpravitelnou (ireponibilní), obstruovanou a uskřinutou.

Diagnostika femorální kýly

Diagnostika femorální kýly je založená na důkladném klinickém vyšetření břišní oblasti. Vzhledem k tomu, že se tato vyšetření někdy neprovádí dostatečně důkladně, unikne často femorální kýla pozornosti. Kromě důkladného vyšetření lze femorální kýlu diagnostikovat také s pomocí ultrazvuku, CT nebo magnetické rezonance (MRI).

Diferenciální diagnostika femorální kýly

Femorální kýlu si lze velmi snadno splést s kýlou tříselnou a lékaři se při její diagnostice mohou často mýlit. Vzhledem k tomu, že diagnostika femorální kýly není jednoduchá, je důležité naučit se zásady diferenciální diagnostiky.

Základním diagnostickým pravidlem pro odlišení tříselné kýly od femorální kýly, které se lékaři učí je, že tříselná kýla leží medio-kraniálně (směrem nahoru a k vnitřní straně) od hrbolku stydké kosti, zatímco femorální kýla se nachází naopak latero-kaudálně (směrem dolů a k zevní straně) od hrbolku stydké kosti.

Toto ovšem neplatí vždy, protože vnitřní výstup tříselného kanálu (anulus inguinalis profundus) je vždy laterálně od canalis femoralis, a tak se malá nepřímá tříselný kýla může nacházet také laterálně od hrbolku stydké kosti, což diagnostiku ještě více znesnadňuje. Stejně tak přímá tříselná kýla se může nacházet zevně nebo nad hrbolkem stydké kosti.

Proto se provádí poněkud spolehlivější vyšetření, které spočívá v tom, že lékař přiloží prst na canalis femoralis v místě, kde dochází k výskytu kýl a požádá pacienta, aby zakašlal.

Canalis femoralis lze vyhmatat sledováním šlachy svalu musculus adductor longus pod tříselný kanál a následně posunutím prstů laterálně od šlachy anebo stačí palpačně vyhmatat arterii femoralis a prsty položit do vzdálenosti jednoho prstu mediálně od ní. Když pacient zakašle tak femorální kýla zůstane v klidu, zatímco tříselná kýla se zvýrazní jako boule.

Při diagnostice femorální kýly je také důležité si uvědomit, že existují i další příčiny vzniku bulky v této oblasti, které s kýlami nesouvisí. Může se jednat například o ektopické varle, absces svalu musculus psoas major, zánět bursy musculus psoas major či nezhoubný nádor tukové tkáně (lipom).

Komplikace femorální kýly

Stejně jako u ostatních druhů kýl je nejzávažnější komplikací femorální kýly její uskřinutí. U femorální kýly dochází k uskřinutí v 22% případů do 3 měsíců a dokonce v 45% případů do 21 měsíců od jejího vzniku. To je mnohem vyšší riziko než v případě kýl tříselných. Navíc se až 60% pacientů dozví, že trpí femorální kýlou, až v době kdy dojde k jejímu uskřinutí a ohlásí se akutními problémy, které pacienta přivedou na chirurgickou ambulanci.

Léčba femorální kýly

Léčba femorální kýly spočívá ve 2 základních zákrocích. Je nutné urychleně obnovit rovnováhu elektrolytů a tekutin v těle a neprodleně provést nápravnou operaci. V případě prodlení s operací může být nutná až resekce střeva. Z hlediska chirurgické léčby femorální kýly se uplatňují 3 základní přístupy ke kýlnímu vaku. Jednotlivé přístupy se jmenují podle chirurgů, kteří je vymysleli.

Femorální kýlu lze operovat spodním přístupem (Lockwoodova operace), přístupem přes tříselný kanál (Lotheissenova operace) a horním přístupem, nad tříselným kanálem (McEvedyova operace).

Všechny výše uvedené operační přístupy vedou ke stejnému cíli, kterým je rozříznutí kýlního vaku, vpravení jeho obsahu zpět do dutiny břišní, zašití kýlního vaku a následného uzavření prostupu mezi tříselným vazem (ligamentum inguinale) a Cooperovým vazem (ligamentum pectinatum, Cooperi).

Operaci lze provádět i s pomocí laparoskopie, a to jak v lokální anestézii, tak v anestézii celkové.

Riziko opětovného vzniku femorální kýly

Po operaci jakékoli kýly samozřejmě existuje riziko opětovného vzniku kýly, které se lékařům daří snižovat díky používání moderních operačních postupů, při kterých je poškozená břišní nebo pánevní stěna vyztužena speciální síťkou, která zajistí vyšší pevnost tkáně. Z hlediska čísel se riziko recidivy u femorální kýly pohybuje v rozmezí 1,02 – 10 případů na 1 tisíc pacientů.

Riziko recidivy je vyšší u transabdominální laparoskopické operace kýly než u kompletně extraperitoneálního přístupu a samozřejmě riziko recidivy zvyšují i předchozí operace břicha.

Prognóza

Úmrtnost na femorální kýlu se pohybuje od 0,1 % u pacientů mladších 60 let až po 3,3% u pacientů starších 80 let. V případě uskřinutí femorální kýly je riziko úmrtí až 10 x vyšší. Přestože za posledních 50 let doznala léčba uskřinutých kýl řady změn, je vždy nutné co nejrychleji femorální kýlu chirurgicky ošetřit, a to i u starších pacientů.

Sdílet článek
Autor: Michal Vilímovský
Vzdělání: Student všeobecného lékařství na 3.LF UK Praha
Datum vydání: 14. června 2014 7:59
Datum příští revize: 14. června 2016 7:59
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace