Co je flegmóna, jaké jsou její příčiny, příznaky, diagnostika a léčba?

Co je flegmóna, jaké jsou její příčiny, příznaky, diagnostika a léčba?
16. prosince 2018 19:30

V tomto článku se dozvíte o nespecifickém zánětlivém onemocnění měkkých tkání, kterému se říká flegmóna. Podíváme se na nejčastější příčiny a příznaky tohoto onemocnění a také na možnosti léčby, diagnostiky a prevence. Popíšeme si i rozdíl mezi flegmónou a abscesem.

Obsah článku

  1. Co je flegmóna?
  2. Flegmóna vs absces – jaký je mezi nimi rozdíl?
  3. Příčiny flegmóny
  4. Jaké jsou příznaky flegmóny?
    1. Flegmóna kůže
    2. Flegmóna vnitřních orgánů
  5. Jak se flegmóna diagnostikuje?
  6. Jak se flegmóna léčí?
  7. Jaká je prognóza pacientů s flegmónou?
  8. Co si z článku odnést?

Co je flegmóna?

Flegmóna je lékařský termín označující neohraničení zánět měkkých tkání, který se šíří do podkoží a do celého těla. Nejčastěji je tento zánět vyvolán bakteriální infekcí takzvanými pyogenními baktériemi (baktérie tvořící hnis). Název flegmóna pochází z řečtiny, ze slova „phlegmone“, což znamená zánět a otok.

Flegmóna nejčastěji postihuje kůži, kdy se bakteriální infekce rozšíří z drobné ranky nebo oděrky, nejčastěji na prstech rukou nebo na noze.

Zejména u dětí je flegmóna prstů ruky či nohy poměrně častá.

Odborně se flegmóna kůže a podkoží nazývá celulitida nebo celulitis.

Existuje ale i flegmóna vnitřních orgánů, jako jsou mandle nebo apendix (červovitý přívěsek tenkého střeva). Infekce se může šířit velice rychle a v některých případech může být až život ohrožující.

Flegmóna vs absces – jaký je mezi nimi rozdíl?

Rozdíl mezi flegmónou a abscesem je následující:

  • Flegmóna je neohraničený typ nespecifického zánětu měkkých tkání a šíří se podél pojivových tkání a svalových vláken.
  • Absces je naopak ohraničený typ nespecifického zánětu (to znamená, že se nešíří neohraničeně, ale má vlastní stěnu, která hnis uzavírá v „kapse“ uvnitř měkkých tkání. Někdy se proto absces označuje jako „dutina vyplněná hnisem“).
  • Protože je absces ohraničená kolekce hnisu, dá se vypustit (vydrénovat) s pomocí speciální duté jehly. Drenáž abscesu se obvykle provádí pod CT nebo ultrazvukovou kontrolou. Flegmóna se šíří neohraničeně a obvykle jí tak jednoduše vydrénovat nelze.

Někdy je velmi obtížné na první pohled rozlišit absces od flegmóny, protože příznaky obou těchto zánětů mohou být velmi podobné. Flegmóna také může vzniknout v případě, kdy stěna abscesu praskne a hnis se vylije do okolí a rozšíří po těle.

Příčiny flegmóny

Nejčastější vyvolávající příčinou flegmóny je bakteriální infekce. Nejčastěji celulitidu způsobují streptokoky skupiny A (Streptococcus pyogenes) nebo zlatý stafylokok.

  • Baktérie se do těla dostanou přes škrábance, hmyzí kousnutí nebo poranění a následně v podkoží (hlavně ruky a nohy) způsobí flegmónu kůže a podkoží
  • Také v ústech žijí baktérie, které mohou způsobit flegmónu nebo absces dutiny ústní, zejména po zubních operacích.
  • Někdy se baktérie mohou uchytit také na stěně vnitřních orgánů, jako je například žaludek nebo apendix a způsobit zde flegmónu vnitřních orgánů.

Flegmóna nejčastěji postihuje osoby se sníženou nebo narušenou imunitou (například osoby s HIV, osoby po transplantacích, s poruchami imunity, apod.).

Jaké jsou příznaky flegmóny?

Příznaky flegmóny se liší v závislosti na místě, kde infekce vznikla a také v závislosti na závažnosti onemocnění. Pokud není celulitidavčas zaléčena, může proniknout hlouběji do tkání a způsobit těžké poškození měkkých tkání či invaliditu.

Flegmóna kůže

Hlavními příznaky flegmóny kůže jsou:

  • Zčervenání
  • Otoky
  • Bolest

Někdy se mohou objevit též příznaky systémové bakteriální infekce, jako jsou například:

  • Zduření (zvětšení) mízních uzlin
  • Únava
  • Horečka
  • Bolest hlavy

Flegmóna vnitřních orgánů

Flegmóna může postihnout kterýkoli vnitřní orgán. Jednotlivé příznaky se liší podle druhu baktérie, která je příčinou flegmóny a také podle postiženého orgánu.

Obecné symptomy vyskytující se u všech druhů flegmóny vnitřních orgánů:

  • Bolest
  • Zhoršení nebo ztráta funkce postiženého orgánu

Konkrétní příznaky podle postiženého orgánu:

Trávicí trakt

  • Bolest břicha
  • Horečka
  • Nevolnost
  • Zvracení

Apendix (červovitý přívěsek slepého střeva)

  • Bolest
  • Horečka
  • Zvracení
  • Průjem
  • Neprůchodnost střev (ileus)

Oko

  • Bolest
  • Mlha před očima
  • Zhoršení zraku
  • Příznaky podobné chřipce

Spodina dutiny ústní (flegmóna v této oblasti se označuje jako Ludwigova angína)

  • Bolest zubů
  • Únava
  • Bolest uší
  • Zmatenost
  • Otok jazyka a krku
  • Dušnost a potíže s dýcháním

Slinivka břišní (pankreas)

  • Horečka
  • Zvýšené množství bílých krvinek v krvi (leukocytóza)
  • Zvýšená hladina amylázy v krevní plazmě (amyláza je pankreatický enzym)
  • Silná bolest břicha
  • Nevolnost a zvracení

Mandle

  • Horečka
  • Bolest v krku
  • Potíže s mluvením
  • Zastřený hlas (chrapot)

Jak se flegmóna diagnostikuje?

Lékař se vás nejprve zeptá na příznaky, kterými se onemocnění projevuje a na to, jak dlouho vás trápí. Dále odebere anamnézu (zeptá se jaká onemocnění jste prodělal, jak jsou na tom zdravotně vaši příbuzní a také na to, jaké léky a doplňky stravy užíváte). Nedílnou součástí návštěvy lékaře je také fyzikální vyšetření.

Flegmóna kůže je vidět pouhým okem a lékař jí často pozná a diagnostikuje jen podle zčervenání kůže, otoku nebo hnisu vytékajícího z rány.

Naproti tomu flegmóna vnitřních orgánů se diagnostikuje o něco hůře. Součástí vyšetření je v takovém případě palpační vyšetření břicha nebo vyšetření očí, krku a dalších orgánů, kde se flegmóna může vyskytnout. Navíc lékaři na potvrzení diagnózy flegmóny potřebují provést ještě další vyšetření, jako jsou:

  • Laboratorní a mikrobiologické vyšetření krve
  • Laboratorní a mikrobiologické vyšetření moči
  • Ultrazvukové vyšetření (ultrasonografie)
  • RTG (rentgen)
  • Magnetická rezonance
  • CT vyšetření (počítačová tomografie)

Magnetická rezonance se často používá k rozlišení mezi celulitidou (flegmónou kůže a podkoží), abscesem a flegmónou vnitřních orgánů. Při tomto vyšetření vám lékaři do krve vstříknou gadolinium, díky kterému pak magnetická rezonance dokáže vykreslit „stěnu“ u abscesu a odlišit tak absces od flegmóny (ta se šíří neohraničeně).

Pro diagnostiku flegmóny v dutině břišní se někdy používá ultrazvukové vyšetření s kontrastem.

Jak se flegmóna léčí?

Léčba flegmóny závisí na postiženém místě a také na závažnosti infekce. Obvykle je součástí léčby flegmóny jak chirurgické vyčištění postižené oblasti, tak užívání antibiotik.

Nekomplikovaná flegmóna kůže se může léčit jen perorálně užívanými antibiotiky, ale v řadě případů je nutné postupně odstraňovat mrtvou tkáň z poškozené oblasti (odborně se tomuto chirurgickému výkonu říká debridement, což pochází z francouzštiny a znamená „odstranění zbytků“) a zabránit tak dalšímu rozšiřování infekce.

Flegmóna dutiny ústní se může šířit velmi rychle a může být život ohrožující. V tomto případě se proto doporučuje agresivní léčba antibiotiky (podávanými intravenózně, tedy do žíly) spolu s intubací (zastrčení intubační rourky do průdušnice – trachey, tak, aby za vás mohl dýchat přístroj). Doporučuje se rovněž co nejrychlejší chirurgický debridement.

Před příchodem antibiotik končilo 50% případů flegmóny v dutině ústní smrtí pacienta.

Dnes je situace mnohem lepší, ale přesto je flegmóna dutiny ústní velmi závažným onemocněním, které je nutné okamžitě řešit.

Jaká je prognóza pacientů s flegmónou?

Prognóza pacientů s flegmónou závisí na závažnosti infekce a na postižené oblasti. V každém případě je vždy nutné okamžitě vyhledat lékaře a co nejrychleji zahájit léčbu.

Většinou dostanete antibiotika na zlikvidování infekce a často je nutný i chirurgický zákrok na odstranění mrtvých buněk a tkání. V některých případech lze flegmónu léčit konzervativně.

Poraďte se s lékařem o konkrétní léčbě vašeho onemocnění.

Pokud se flegmóna správně a rychle léčí, je prognóza pacientů velmi dobrá a drtivá většina lidí se uzdraví bez následků.

Co si z článku odnést?

Flegmóna je nespecifický a neohraničený zánět, který postihuje jak kůži a podkoží, tak vnitřní orgány. Nejčastěji je tento zánět vyvolán bakteriální infekcí. Rozdíl mezi flegmónou a abscesem je v tom, že flegmóna je neohraničený zánět (a šíří se tedy stále dále), absces je ohraničený a je možné ho s pomocí punkční jehly vypustit (vydrénovat). Léčba flegmóny spočívá v užívání antibiotik a v chirurgickém odstranění mrtvé tkáně (debridement).

Flegmóna podkoží se někdy označuje jako celulitida nebo celulitis. Léčba tohoto onemocnění patří vždy do rukou lékaře.

Pomohl Vám tento web? Chtěli byste nás finančně podpořit, abychom pro Vás mohli psát více kvalitních článků? Klikněte sem!.
Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Použité zdroje:

Healthline.com

Článek naposled aktualizován: 16. prosince 2018 19:30
Datum příští revize: 16. prosince 2020 19:30
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace