Co je flegmóna, jaké jsou její příčiny, příznaky, diagnostika a léčba?

V tomto článku se dozvíte o nespecifickém zánětlivém onemocnění měkkých tkání, kterému se říká flegmóna. Podíváme se na nejčastější příčiny a příznaky tohoto onemocnění a také na možnosti léčby, diagnostiky a prevence. Popíšeme si i rozdíl mezi flegmónou a abscesem.

Co je flegmóna?

Flegmóna je lékařský termín označující neohraničení zánět měkkých tkání, který se šíří do podkoží a do celého těla. Nejčastěji je tento zánět vyvolán bakteriální infekcí takzvanými pyogenními baktériemi (baktérie tvořící hnis). Název flegmóna pochází z řečtiny, ze slova „phlegmone“, což znamená zánět a otok.

Flegmóna nejčastěji postihuje kůži, kdy se bakteriální infekce rozšíří z drobné ranky nebo oděrky, nejčastěji na prstech rukou nebo na noze.

Zejména u dětí je flegmóna prstů ruky či nohy poměrně častá.

Odborně se flegmóna kůže a podkoží nazývá celulitida nebo celulitis.

Existuje ale i flegmóna vnitřních orgánů, jako jsou mandle nebo apendix (červovitý přívěsek tenkého střeva). Infekce se může šířit velice rychle a v některých případech může být až život ohrožující.

Flegmóna vs absces – jaký je mezi nimi rozdíl?

Rozdíl mezi flegmónou a abscesem je následující:

• Flegmóna je neohraničený typ nespecifického zánětu měkkých tkání a šíří se podél pojivových tkání a svalových vláken.
• Absces je naopak ohraničený typ nespecifického zánětu (to znamená, že se nešíří neohraničeně, ale má vlastní stěnu, která hnis uzavírá v „kapse“ uvnitř měkkých tkání. Někdy se proto absces označuje jako „dutina vyplněná hnisem“).
• Protože je absces ohraničená kolekce hnisu, dá se vypustit (vydrénovat) s pomocí speciální duté jehly. Drenáž abscesu se obvykle provádí pod CT nebo ultrazvukovou kontrolou. Flegmóna se šíří neohraničeně a obvykle jí tak jednoduše vydrénovat nelze.

Někdy je velmi obtížné na první pohled rozlišit absces od flegmóny, protože příznaky obou těchto zánětů mohou být velmi podobné. Flegmóna také může vzniknout v případě, kdy stěna abscesu praskne a hnis se vylije do okolí a rozšíří po těle.

Příčiny flegmóny

Nejčastější vyvolávající příčinou flegmóny je bakteriální infekce. Nejčastěji celulitidu způsobují streptokoky skupiny A (Streptococcus pyogenes) nebo zlatý stafylokok.

• Baktérie se do těla dostanou přes škrábance, hmyzí kousnutí nebo poranění a následně v podkoží (hlavně ruky a nohy) způsobí flegmónu kůže a podkoží
• Také v ústech žijí baktérie, které mohou způsobit flegmónu nebo absces dutiny ústní, zejména po zubních operacích.
• Někdy se baktérie mohou uchytit také na stěně vnitřních orgánů, jako je například žaludek nebo apendix a způsobit zde flegmónu vnitřních orgánů.

Flegmóna nejčastěji postihuje osoby se sníženou nebo narušenou imunitou (například osoby s HIV, osoby po transplantacích, s poruchami imunity, apod.).

Jaké jsou příznaky flegmóny?

Příznaky flegmóny se liší v závislosti na místě, kde infekce vznikla a také v závislosti na závažnosti onemocnění. Pokud není celulitida včas zaléčena, může proniknout hlouběji do tkání a způsobit těžké poškození měkkých tkání či invaliditu.

Flegmóna kůže

Hlavními příznaky flegmóny kůže jsou:

• Zčervenání
• Otoky
• Bolest

Někdy se mohou objevit též příznaky systémové bakteriální infekce, jako jsou například:

• Zduření (zvětšení) mízních uzlin
• Únava
• Horečka
• Bolest hlavy

Flegmóna vnitřních orgánů

Flegmóna může postihnout kterýkoli vnitřní orgán. Jednotlivé příznaky se liší podle druhu baktérie, která je příčinou flegmóny a také podle postiženého orgánu.

Obecné symptomy vyskytující se u všech druhů flegmóny vnitřních orgánů:

• Bolest
• Zhoršení nebo ztráta funkce postiženého orgánu

Konkrétní příznaky podle postiženého orgánu:

Trávicí trakt

• Bolest břicha
• Horečka
• Nevolnost
• Zvracení

Apendix (červovitý přívěsek slepého střeva)

• Bolest
• Horečka
• Zvracení
• Průjem
• Neprůchodnost střev (ileus)

Oko

• Bolest
• Mlha před očima
• Zhoršení zraku
• Příznaky podobné chřipce

Spodina dutiny ústní (flegmóna v této oblasti se označuje jako Ludwigova angína)

• Bolest zubů
• Únava
• Bolest uší
• Zmatenost
• Otok jazyka a krku
• Dušnost a potíže s dýcháním

Slinivka břišní (pankreas)

• Horečka
• Zvýšené množství bílých krvinek v krvi (leukocytóza)
• Zvýšená hladina amylázy v krevní plazmě (amyláza je pankreatický enzym)
• Silná bolest břicha
• Nevolnost a zvracení

Mandle

• Horečka
• Bolest v krku
• Potíže s mluvením
• Zastřený hlas (chrapot)

Jak se flegmóna diagnostikuje?

Lékař se vás nejprve zeptá na příznaky, kterými se onemocnění projevuje a na to, jak dlouho vás trápí. Dále odebere anamnézu (zeptá se jaká onemocnění jste prodělal, jak jsou na tom zdravotně vaši příbuzní a také na to, jaké léky a doplňky stravy užíváte). Nedílnou součástí návštěvy lékaře je také fyzikální vyšetření.

Flegmóna kůže je vidět pouhým okem a lékař jí často pozná a diagnostikuje jen podle zčervenání kůže, otoku nebo hnisu vytékajícího z rány.

Naproti tomu flegmóna vnitřních orgánů se diagnostikuje o něco hůře. Součástí vyšetření je v takovém případě palpační vyšetření břicha nebo vyšetření očí, krku a dalších orgánů, kde se flegmóna může vyskytnout. Navíc lékaři na potvrzení diagnózy flegmóny potřebují provést ještě další vyšetření, jako jsou:

• Laboratorní a mikrobiologické vyšetření krve
• Laboratorní a mikrobiologické vyšetření moči
• Ultrazvukové vyšetření (ultrasonografie)
• RTG (rentgen)
• Magnetická rezonance
• CT vyšetření (počítačová tomografie)

Magnetická rezonance se často používá k rozlišení mezi celulitidou (flegmónou kůže a podkoží), abscesem a flegmónou vnitřních orgánů. Při tomto vyšetření vám lékaři do krve vstříknou gadolinium, díky kterému pak magnetická rezonance dokáže vykreslit „stěnu“ u abscesu a odlišit tak absces od flegmóny (ta se šíří neohraničeně).

Pro diagnostiku flegmóny v dutině břišní se někdy používá ultrazvukové vyšetření s kontrastem.

Jak se flegmóna léčí?

Léčba flegmóny závisí na postiženém místě a také na závažnosti infekce. Obvykle je součástí léčby flegmóny jak chirurgické vyčištění postižené oblasti, tak užívání antibiotik.

Nekomplikovaná flegmóna kůže se může léčit jen perorálně užívanými antibiotiky, ale v řadě případů je nutné postupně odstraňovat mrtvou tkáň z poškozené oblasti (odborně se tomuto chirurgickému výkonu říká debridement, což pochází z francouzštiny a znamená „odstranění zbytků“) a zabránit tak dalšímu rozšiřování infekce.

Flegmóna dutiny ústní se může šířit velmi rychle a může být život ohrožující. V tomto případě se proto doporučuje agresivní léčba antibiotiky (podávanými intravenózně, tedy do žíly) spolu s intubací (zastrčení intubační rourky do průdušnice – trachey, tak, aby za vás mohl dýchat přístroj). Doporučuje se rovněž co nejrychlejší chirurgický debridement.

Před příchodem antibiotik končilo 50% případů flegmóny v dutině ústní smrtí pacienta.

Dnes je situace mnohem lepší, ale přesto je flegmóna dutiny ústní velmi závažným onemocněním, které je nutné okamžitě řešit.

Jaká je prognóza pacientů s flegmónou?

Prognóza pacientů s flegmónou závisí na závažnosti infekce a na postižené oblasti. V každém případě je vždy nutné okamžitě vyhledat lékaře a co nejrychleji zahájit léčbu.

Většinou dostanete antibiotika na zlikvidování infekce a často je nutný i chirurgický zákrok na odstranění mrtvých buněk a tkání. V některých případech lze flegmónu léčit konzervativně.

Poraďte se s lékařem o konkrétní léčbě vašeho onemocnění.

Pokud se flegmóna správně a rychle léčí, je prognóza pacientů velmi dobrá a drtivá většina lidí se uzdraví bez následků.

Co si z článku odnést?

Flegmóna je nespecifický a neohraničený zánět, který postihuje jak kůži a podkoží, tak vnitřní orgány. Nejčastěji je tento zánět vyvolán bakteriální infekcí. Rozdíl mezi flegmónou a abscesem je v tom, že flegmóna je neohraničený zánět (a šíří se tedy stále dále), absces je ohraničený a je možné ho s pomocí punkční jehly vypustit (vydrénovat). Léčba flegmóny spočívá v užívání antibiotik a v chirurgickém odstranění mrtvé tkáně (debridement).

Flegmóna podkoží se někdy označuje jako celulitida nebo celulitis. Léčba tohoto onemocnění patří vždy do rukou lékaře.