Syndrom hyperaktivního (dráždivého) močového měchýře: vše co potřebujete vědět

Syndrom hyperaktivního močového měchýře (též syndrom dráždivého močového měchýře) je poměrně časté onemocnění, které se projevuje zejména častým močením a takzvanou urgencí, což je náhlá nutkavá potřeba se okamžitě vymočit.

Podle doktorky Vyhnánkové z urologické kliniky Fakultní nemocnice v Brně, trápí hyperaktivní močový měchýř až pětinu české populace (1).

Riziko rozvoje tohoto „onemocnění“ stoupá s věkem, ale hyperaktivní močový měchýř není běžným důsledkem stárnutí. Většinou se příznaky vyvíjí postupně, nejprve jsou potíže jen minimálně, ale postupně dochází k jejich zhoršování.

Co je hyperaktivní močový měchýř?

Hyperaktivní močový měchýř není ani tak onemocnění, ale spíše soubor příznaků, mezi které patří zejména nutkavá potřeba se vymočit (urgence) a častější močení. Jedná se o poměrně častý jev, a to nejen v České republice, ale i celosvětově.

Někdy se tento stav také označuje jako syndrom hyperaktivního močového měchýře nebo nestabilní dráždivý močový měchýř a jeho hlavním příznakem je nekontrolovatelná, nutkavá potřeba se vymočit i v případě, že močový měchýř není plný.

Za normálních okolností mozek vyšle do močového měchýře signál, že je potřeba ho vyprázdnit poté, co je zhruba z poloviny plný (tedy když v něm je zhruba 300 – 600 ml moči).

Při močení se uvolní svaly zvané svěrače močové trubice (m. sphincter urethrae internus a m. sphincter urethrae externus) a dojde ke stažení svalu zvaného m. detrusor vesicae (hladká svalovina ve stěně močového měchýře, která při stažení vypuzuje moč do močové trubice a ven z těla).

Pokud dojde k narušení tohoto procesu, mohou se rozvinout příznaky syndromu hyperaktivního močového měchýře nebo inkontinence (nechtěný únik moči).

Podle dvou největších studií zaměřených na hyperaktivní močový měchýř, je incidence (četnost výskytu) syndromu hyperaktivního močového měchýře u osob starších 18 let mezi 11 – 16% (2, 3).

Tyto údaje platí pro Spojené státy americké a v České republice je situace podobná, ne-li horší, jak uvádí někteří urologové.

Studie na amerických mužích a ženách zjistila, že až 8% mužů má často potíže s hyperaktivitou močového měchýře a u 17% mužů se vyskytují alespoň občas. Stejná studie pak zjistila, že u žen je toto procento ještě mnohem vyšší (20% žen trpí syndromem dráždivého močového měchýře velmi často a 30% občas) (4).

Stejně tak je četnost výskytu syndromu hyperaktivního močového měchýře rozdílná mezi různými etnickými skupinami – Afroameričané (muži i ženy) a Hispánci (muži) mají vyšší četnost onemocnění než bílá americká populace.

Příznaky hyperaktivního močového měchýře

Jaké jsou typické příznaky hyperaktivního močového měchýře?

U každého se hyperaktivní měchýř projevuje poněkud jinými příznaky (někdo má závažné potíže, které značně zhoršují kvalitu života, zatímco jiní mají jen velmi mírné potíže, které prakticky nezaznamenají), přičemž dominuje hlavně močová urgence (nutkavá akutní potřeba se vymočit, i když močový měchýř není plný) a časté močení.

U zhruba poloviny lidí s hyperaktivním močovým měchýřem se vyskytuje urgentní inkontinence moči nebo únik moči (5).

Rozdílně se syndrom hyperaktivního močového měchýře projevuje u mužů a u žen, vzhledem k anatomickým rozdílům.

Močová urgence je jedním z častých příznaků syndromu dráždivého (hyperaktivního) močového měchýře

Studie EPIC zjistila, že u žen spíše dominují příznaky urgence, ale nemají potíže s vypuzováním moči, zatímco pro muže je vypuzování moči častěji obtížnější.

Nejběžnější příznaky syndromu hyperaktivního močového měchýře jsou:

• urgence nebo neschopnost ovládat proces močení
• časté močení (více než 8x denně)
• nezvladatelná, nutkavá potřeba močení (často s únikem moči, který nelze zastavit), zejména v případě, kdy pacient slyší proud tekoucí vody
• močení během noci (pacienta v noci vzbudí nucení na močení a musí se jít vymočit)
• únik moči spojený se silnou urgencí (urgence je tak silná, že pacient nestihne doběhnout na záchod a pomočí se)
• noční pomočování (enuréza)
• pocity pálení, řezání či jiné nepříjemné pocity během močení

S věkem souvisí jen vyšší četnost močení a částečná ztráta ovládání močení. Syndrom hyperaktivního močového měchýře se může vyskytnout v každém věku a lékaře byste měli navštívit vždy, když vaše problémy začnou vážně narušovat váš každodenní život (například pravidelně nestíháte dobíhat na záchod nebo se pravidelně v noci budíte kvůli močení).

Příznaky syndromu dráždivého močového měchýře mohou být velmi nepříjemné a podstatně zasahují do kvality života pacientů. Jedna studie zjistila, že produktivita práce u mužů se syndromem hyperaktivního močového měchýře je zhruba 4x nižší než u zdravých můžů a u žen až 3x nižší (6).

Tyto údaje odpovídají snížení produktivity práce při dalších chronických chorobách, jako je například astma.

Řada lidí se syndromem hyperaktivního močového měchýře se bojí jít k lékaři, protože se stydí o svým problémech mluvit (nebo neví, jak je doktorovi popsat) nebo si myslí, že je jejich problém neřešitelný a nelze ho vyléčit.

Mnoho lidí se také bojí reakcí okolí, a tak raději lékaře nevyhledají a nezačnou se léčit. Americká Národní asociace pro kontinenci (National Association for Continence - NAFC) odhaduje, že pouze 45% lidí se syndromem hyperaktivního močového měchýře, vyhledá lékaře a začne se léčit (7).

Americká urologická asociace (American Urology Association) vydala dotazník, který si pacient může vyplnit a vytisknou a předat lékaři. To by mělo pacientům usnadnit život a trochu je zbavit studu a nepříjemných pocitů při rozhovoru s lékařem.

Existuje také řada aplikací pro mobilní telefony, které můžete využít pro monitorování příjmu tekutin, četnosti močení či inkontinence (8).

Nejlepší je poradit se se svým lékařem, který vám vhodnou aplikaci doporučí, na základě jeho vlastních zkušeností.

Můžete si také vést záznamy o množství vypitých tekutin, četnosti močení a inkontinenci a ty pak předat lékaři.

U řady lidí se syndromem hyperaktivního močového měchýře se vyskytují také další duševní i tělesné potíže, které souvisí s tím, jak tento stav negativně zasahuje do našich životů.

Mezi nejčastější komplikace syndromu hyperaktivního močového měchýře patří:

• sociální úzkostná porucha (postižená osoba se bojí styku s okolím, lidmi v práci, apod., protože má strach, že nedoběhne na záchod nebo se ztrapní kvůli neschopnosti udržet moč, apod.)
• zhoršení kvality spánku kvůli časté potřebě nočního močení
• deprese související s nedostatkem spánku
• poruchy libida
• narušení vztahů s partnery či rodinou
• ztráta sebevědomí
• snížená tělesná aktivita (sportovní nebo pohybové aktivity často potíže pacientů s hyperaktivním močovým měchýřem zhoršují, a tak se jim začnou vyhýbat)

Léčba hyperaktivního močového měchýře

Protože se syndrom hyperaktivního močového měchýře projevuje celou řadou různých potíží a navíc u každého jinak, bude se i léčba konkrétních osob lišit a lékař by vám měl připravit léčbu takzvaně na míru.

Vždy je nutné, aby léčbu syndromu hyperaktivního močového měchýře vedl lékař (obvykle urolog) a návštěvu lékaře byste tedy neměli odkládat, pokud se u vás objeví některé z výše popsaných příznaků.

Způsoby léčby syndromu hyperaktivního močového měchýře můžeme rozdělit do následujících skupin: změna stravovacích návyků, změny životního stylu, léky, trénink močového měchýře, operace a nervová stimulace.

Změna stravovacích návyků

Některé potraviny a nápoje mohou projevy související se syndromem hyperaktivního močového měchýře zhoršovat.

U některých pacientů dochází ke zmírnění příznaků poté, co přestanou pít alkoholické nápoje nebo nápoje s obsahem kofeinu. Jak alkohol, tak kofein totiž mají diuretické účinky (podporují tvorbu moči a její vylučování z těla) a ještě více tak zvyšují četnost močení, což je jeden z hlavních příznaků syndromu hyperaktivního močového měchýře.

Kromě alkoholu a kávy, byste v případě syndromu hyperaktivního močového měchýře měli omezit nebo vyloučit následující nápoje a potraviny:

• sycené nápoje
• nápoje a potraviny s obsahem aspartamu a umělých sladidel
• brusinkovou šťávu nebo džus
• potraviny a nápoje s kyselinotvorným (acidifikujícím) účinkem, jako jsou pomerančový džus nebo rajčatová šťáva
• kořeněná jídla

Je také vhodné nepít těsně před spaním, protože pak můžete častěji chodit v noci na záchod.

Někteří lidé se syndromem hyperaktivního močového měchýře sníží příjem tekutin a začnou málo pít. To je ale velká chyba, protože hrozí dehydratace, která může mít závažné negativní dopady na zdraví a váš stav ještě zhoršit, protože při dehydrataci se tvoří koncentrovaná moč, s vysokým obsahem dráždivých a škodlivých látek, které ještě více dráždí stěny močového měchýře a projevy hyperaktivního močového měchýře tak zhoršují.

Změny životního stylu

Kromě změny stravovacích návyků mohou v léčbě syndromu hyperaktivního močového měchýře pomoci i některé změny životního stylu.

Udržování tělesné hmotnosti ve zdravém rozmezí

Obezita je přímým rizikovým faktorem pro vznik syndromu hyperaktivního močového měchýře. Proto je zdravá tělesná hmotnost velice důležitá. Navíc u lidí s nadváhou či obezitou může zhubnutí pomoci i v léčbě hyperaktivního močového měchýře, protože při snížení tělesné hmotnosti dojde ke snížení tlaku na pánevní dno a tím i ke snížení dráždění močového měchýře.

U extrémně obézních lidí se syndromem hyperaktivního měchýře přinesla pozitivní výsledky v léčbě i chirurgická léčba obezity, takže u těchto pacientů je tato operace jedním z hlavních způsobů léčby.

Kouření

Kouření je nejen rizikovým faktorem pro onemocnění srdce a plic, ale současně i zhoršuje příznaky spojené se syndromem dráždivého močového měchýře.

Proto je zanechání nebo alespoň omezení kouření tím správným krokem ke zlepšení zdraví močového měchýře.

Cvičení na pánevní dno

Některým lidem se syndromem hyperaktivního močového měchýře může pomoci cvičení na pánevní dno. Jedná se o speciální cvičení (označované též jako Kegelovy cviky) na posílení svalů pánevního dna, které ovládají močení.

Cvičení na pánevní dno spočívá v rytmickém stahování a uvolňování svalů, které ovládají močení. Vždy je potřeba pánevní dno stáhnout, chvíli podržet a poté uvolnit. Raději tato cvičení provádějte při prázdném močovém měchýři, abyste předešli nechtěným nehodám v podobě úniku moči.

Kegelovy cviky můžete provádět buď sami, nebo lze svaly stimulovat i elektricky u vybraných fyzioterapeutů.

Trénink močového měchýře

Dalším vhodným způsobem jak zmírnit příznaky hyperaktivního močového měchýře je takzvaný trénink močového měchýře.

Nucení na močení je vyvoláno kontrakcí (stažením) močového měchýře. U osob se syndromem hyperaktivního močového měchýře se močový měchýř začne stahovat ještě předtím než je plný, což vede k řadě „zbytečných“ cest na záchod.

Trénink močového měchýře spočívá v tom, že se snažíme naučit pacienta potlačit nucení na močení a vytrénovat močový měchýř tak, aby se stahoval až tehdy, je-li opravdu plný. Tento proces probíhá velmi pomalu a vyžaduje velkou trpělivost.

Nejprve se naučíte potlačit nucení na močení jen na několik minut a postupně se takto interval mezi jednotlivými návštěvami toalety prodlouží do normálu. Trénink močového měchýře je určený pouze pro osoby se syndromem hyperaktivního močového měchýře a je nutné ho provádět pod přímým dohledem a vedením lékaře.

Léky

V léčbě syndromu hyperaktivního močového měchýře se samozřejmě používají i léky, a to ze skupiny anticholinergik (léky, které blokují účinek acetylcholinu na receptorech) a antimuskarinik (blokují muskarinové receptory označované též jako parasympatolytika). Obě skupiny těchto léků blokují stahování svalů močového měchýře (m. detrusor vesicae) a tím ulevují od příznaků hyperaktivního močového měchýře.

Mezi nejčastějí používané léky na léčbu hyperaktivního močového měchýře patří:

• darifenacin (v ČR se prodává například pod názvem Emselex), patří mezi antimuskarinika
• fesoterodin (v ČR se prodává například pod názvem Toviaz), patří mezi antimuskarinika
• oxybutinin (v ČR se prodává například pod názvem Ditropan), patří mezi anticholinergika
• solifenacin (v ČR se prodává například pod názvy Asolfena, Folinar, Solicare, Solifenacin, apod.), patří mezi anticholinergika
• tolterodin (v ČR se prodává například pod názvem Detrusitol), patří mezi anticholinergika
• trospium (v ČR se prodává například pod názvy Spasmed nebo Uraplex), patří mezi anticholinergika a spasmolytika (léky uvolňující křeče).

V léčbě stresové inkontinence, která není totéž jako hyperaktivní močový měchýř (viz. dále) se někdy používají léky ze skupiny SNRI (léky blokující zpětné vychytávání serotoninu a noradrenalinu).

Některé studie naznačují, duloxetin (lék ze skupiny SNRI) pomáhá zmírňovat příznaky hyperaktivního močového měchýře.

Studie také naznačují, že u některých žen mohou příznaky hyperaktivního močového měchýře zmírňovat i na pokožku aplikované krémy s obsahem hormonu estrogenu.

I když jsou anticholinergika a antimuskarinika v léčbě hyperaktivního močového měchýře často první volbou, nefungují u všech a někteří lidé i přes jejich užívání mají stále potíže, protože nedokážou úplně dokonale utlumit nucení na močení.

Řada pacientů si také stěžuje na nežádoucí účinky těchto léčiv, které mohou být i velmi závažné. Proto je nutné užívání těchto léků důsledně monitorovat a výskyt nežádoucích účinků je nutné neprodleně oznámit vašemu lékaři.

Operace

Pokud jsou příznaky hyperaktivního měchýře natolik závažné, že podstatně narušují kvalitu života pacienta a pokud nefungují léky ani změny životního stylu, může vám lékař doporučit operaci.

Operační výkony spočívají v úpravě anatomických poměrů. Jedná se hlavně o operaci, při které se změní poloha uretry (močové trubice) tak, aby na ní močový měchýř netlačil a nevyvolával tak nucení na močení.

Pacientům se syndromem hyperaktivního (dráždivého) močového měchýře někdy pomůže jen operace

Dalšími operačními výkony, které mohou v léčbě hyperaktivního močového měchýře pomoci, jsou zesílení stěny uretry nebo změna polohy močového měchýře (tato operace se ale provádí až jako poslední volba, pokud opravdu nic nefunguje, protože je to výkon poměrně náročný).

Někdy se dělá i takzvaná distenze močového měchýře, při níž lékaři naplní močový měchýř pacienta tekutinou, aby se zvýšil jeho objem. Tento výkon se provádí v celkové anestézii.

Nervová stimulace (neuromodulace)

Poměrně jednoduchý a hlavně slibný způsob léčby syndromu hyperaktivního močového měchýře je nervová stimulace.

Studie zveřejněná v časopise Current Urology Reports naznačuje, že nervová stimulace je klinicky účinnou a hlavně cenově přijatelným způsobem léčby hyperaktivního močového měchýře u pacientů, na které nezabírají léky, čekají na operaci nebo operaci nechtějí (9).

Nervová stimulace spočívá ve vysílání středně silných elektrických signálů do svalů pánve a beder, které se podílí na močení. Tímto postupem dochází ke stahování svalů, které brání předčasnému uvolňování moči a navíc tato technika také podporuje růst nervových buněk.

Používají se tyto dvě hlavní metody nervové stimulace:

• Neuromodulace nervus tibialis posterior (zadní holenní nerv), PTNS: tato stimulace se provádí s malou elektrodou, která se přes kůži zapíchne do zadní strany holeně, kde se stimuluje hlavní nerv doní končetiny, jehož prostřednictvím se elektrické impulzy přenesou až do oblasti beder (dolní části zad) k nervům, které ovládají močový měchýř.
• Sakrální neuromodulace neboli stimulace sakrálního nervu (SNS): jedná se o stejnou metodu, ale stimulační elektroda se v tomto případě zapichuje do kůže do oblasti kostrče. Smyslem je stimulovat nervy v pánvi, které regulují napětí močového měchýře a nucení na močení.

Syndrom hyperaktivního močového měchýře vs stresová inkontinence moči vs benigní hyperplazie prostaty

Stresová inkontinence moči není totéž co syndrom hyperaktivního močového měchýře, jak si řada lidí myslí.

Stresová inkontinence moči je situace, kdy v situacích jako je smích, kašel nebo kýchnutí („stresová“ situace) dochází k samovolnému (nechtěnému) úniku moči.

Někdy může při stresové inkontinenci k úniku moči dojít již při pouhém vstávání, protahování se, předklonu nebo při chůzi.

Ovšem narozdíl od pacientů s hyperaktivním močovým měchýřem, nemají lidé se stresovou inkontinencí potíže s četností močení ani s urgencí (nucením na močení). Pouze u nich dochází k občasnému samovolnému úniku malého množství moči.

Stresovou inkontinencí trpí až 1/3 žen a k rozvoji tohoto onemocnění přispívají i následující rizikové faktory:

• porody
• poškození nervů
• kouření
• obezita
• chronický kašel

Většinou je stresová inkontinence spojená s oslabením v oblasti hrdla močového měchýře. Dalšími příčinami jsou obezita, vaginální porody, stárnutí a také menopauza (přechod).

Příznaky stresové inkontinence lze zmírnit změnou životního stylu. Například dlouhodobé kouření způsobuje časem chronický kašel, což zvyšuje riziko stresové inkontinence, takže pokud zanecháte kouření, riziko se snižuje. Také cvičení na pánevní dno či snížení tělesné hmotnosti v léčbě stresové inkontinence pomáhají. Některým ženám také může pomoci minimálně invazivní operace (používají se takzvané tahuprosté pásky – TVT).

Někteří lidé si také pletou příznaky hyperaktivního močového měchýře s benigní hyperplazií prostaty, která trápí řadu mužů nad 50 let. Hlavním příznakem benigní hyperplazie prostaty je časté močení, zejména v noci, kdy se pacient budí i několikrát za noc a také slabší proud moči a pomalejší vyprazdňování močového měchýře.

Naproti tomu u hyperaktivního močového měchýře pacienti většinou nemají problémy s vylučováním moči, ale spíše s urgencí.

Další mýty ohledně hyperaktivního močového měchýře

Existuje řada dalších mýtů kolem syndromu hyperaktivního močového měchýře, které se nezakládají na pravdě a často lidi matou.

Mezi ty nejčastější patří názor, že hyperaktivní močový měchýř je prostě důsledek stárnutí a nedá se léčit (není to pravda, se stárnutím souvisí jen častější močení, ale nikoli urgence a další projevy hyperaktivního močového měchýře). Stejně tak není pravda, že neexistuje léčba, naopak máme k dispozici řadu možností léčby a většině pacientů dokážeme pomoci.

Dalším mýtem je názor, že nejlepší léčbou hyperaktivního močového měchýře je omezit příjem tekutin. Tento názor je nebezpečný, protože naopak dehydratace zhoršuje příznaky hyperaktivního močového měchýře a vyvolává další dráždění, což urgenci a četnost močení ještě více zhoršuje.

Řada lidí si také myslí, že se jedná o typicky mužský problém (související se zvětšenou prostatou) nebo naopak ženský problém. Ani jedno z toho není pravda.

Někteří lidé tvrdí, že hyperaktivní močový měchýř je důsledkem nadměrné fyzické aktivity či sportování. To samozřejmě také není pravda a je to mýtus. Neexistují žádné studie, které by naznačovaly spojitost hyperaktivního močového měchýře s lidmi, kteří jsou více fyzicky aktivní.

Co si z článku odnést?

Syndrom hyperaktivního močového měchýře postihuje až 1/5 dospělých osob, žen i mužů.

Jeho hlavními příznaky jsou urgence (nucení na močení) a časté močení.

Léčba musí být komplexní a šitá na míru konkrétnímu pacientovi.

Kromě léků (anticholinergik a antimuskarinik) se v léčbě hyperaktivního močového měchýře uplatňují také změny stravovacích návyků, změny životního stylu, cviky na pánevní dno, trénink močového měchýře, operace nebo neuromodulace.

Léčba hyperaktivního močového měchýře spadá do kompetence lékařů – urologů, případně gynekologů (u žen).