Co je akcesorní slezina?

Akcesorní nebo také přídatná slezina či splenunculus je část sleziny, která za vývoje nesplyne se zbytkem tohoto orgánu a zůstane od něj oddělená. Jedná se jen o vývojovou vadu, která ve většině případů není pro pacienty nebezpečná a nezpůsobuje žádné obtíže.

V některých případech je nutné akcesorní slezinu odstranit, protože může způsobovat problémy.

Platí to zejména pro některá autoimunitní onemocnění nebo některá onemocnění spojená s poruchou krvetvorby.

Člověk může mít jednu nebo více akcesorních slezin.

Akcesorní slezina není totéž co splenóza.

Rozdíl spočívá v tom, že akcesorní slezina vzniká na podkladě vrozené vývojové poruchy, kdy nedojde k úplnému splynutí všech embryonálních základů, které slezinu tvoří, zatímco splenóza je odborný termín pro spontánní transplantaci sleziny na pobřišnici (peritoneum) například následkem úrazu (při ruptuře sleziny) nebo při operačních výkonech v dutině břišní (zejména při splenektomii - chirurgickém odstranění sleziny).

Rozdíl mezi akcesorní slezinou a splenózou je tedy ten, že akcesorní slezina je vrozená vada, zatímco splenóza je získané onemocnění. Dalším rozdílem je také to, že akcesorní slezina nemá žádnou spojitost s peritoneem (pobřišnicí), zatímco při splenóze rostou abnormální slezinky vždy na peritoneu či v jeho těsné blízkosti.

Četnost výskytu

Akcesorní slezina je poměrně častá a alespoň jeden splenunculus najdeme až u 16 % pacientů, kteří jsou odesílání na CT vyšetření břicha (počítačová tomografie).

Podle soudních lékařů a patologů se akcesorní slezina najde až u 30 % všech pitvaných lidí.

Příčiny vzniku akcesorní sleziny?

Slezina se během embryogeneze formuje z více menších složek, které postupně splývají a vytvoří vlastní orgán. Pokud z nějakého důvodu nesplynou všechny embryonální základy sleziny, zůstanou v těle jako přídatné slezinky.

Příznaky

Přídatná slezina ve většině případů nezpůsobuje pacientovi žádné obtíže.

Vzácně se mohou u pacientů objevit bolesti břicha.

U pacientů, kterým byla slezina odstraněna z důvodu splenomegalie při autoimunitních onemocnění, jako jsou idiopatická trombocytopenická purpura nebo autoimunitní hemolytická anémie je nutné všechny akcesorní sleziny v těle odstranit, protože mohou být zdrojem recidivy onemocnění a potíží (například může dojít k jejich prasknutí a krvácení do dutiny břišní, apod.).

Proto by pacienti před splenektomií pro výše uvedená onemocnění měli absolvovat CT vyšetření břicha, aby se všechny akcesorní sleziny identifikovaly a chirurg je při operaci mohl odstranit spolu s "hlavní" slezinou.

Léčba

Ve většině případů není nutné akcesorní sleziny léčit ani se nemusí odstraňovat.

Výjimkou jsou autoimunitní onemocnění spojená s odstraněním sleziny (například idiopatická trombocytopenická purpura nebo autoimunitní hemolytická anémie), onemocnění krvetvorby a hemoglobinopatie (onemocnění způsobená přítomností nebo tvorbou abnormálního krevního barviva - hemoglobinu).

Akcesorní slezina se odstraňuje také při ruptuře (prasknutí), infarktu nebo torzi (přetočení) nebo při komplikacích s jejich cévním zásobením (aneuryzmata, krvácení, apod.).

Jak akcesorní slezina vypadá a kde všude jí můžeme najít?

Přídatná slezina je obvykle malý kulovitý či oválný útvar v blízkosti sleziny.

Na CT bývá dobře ohraničen a sytí se kontrastní látkou stejně jako slezina.

I když se akcesorní slezina nejčastěji nachází v oblasti hilu sleziny v její těsné blízkosti, můžeme jí najít i na jiných místech v těle.

Mezi další místa, kde se akcesorní slezina vyskytuje, patří:

• gastrosplenické vazy (ligamentum gastrosplenicum)
• ocas slinivky břišní (cauda pancreatis)
• splenorenální vazy (ligamentum splenorenale)
• velká předstěra (omentum majus)
• mezenterium (prostor v dutině břišní mezi střevními kličkami)
• žaludek nebo stěna střeva
• šourek

Co si z článku odnést?

Akcesorní slezina je část sleziny, která v průběhu embryonálního vývoje nesplyne s ostatními základy tohoto orgánu a zůstává tak oddělená od vlastní sleziny.

Jedná se tedy o vrozenou poruchu splývání embryonálních základů sleziny.

Nejčastěji se přídatná slezina vyskytuje v hilu sleziny, ale můžeme jí najít i na řadě dalších míst dutiny břišní.

Ve většině případů akcesorní slezina nepůsobí pacientům žádné potíže a není nutná žádná léčba.

U některých autoimunitních onemocnění či poruch krvetvorby při kterých je nutné slezinu odstranit, se musí odstranit též všechny akcesorní sleziny, protože mohou být zdrojem recidivy těchto onemocnění.

Stejně tak se akcesorní slezina odstraňuje při jejím poranění, infarktu nebo torzí.

Akcesorní slezina není totéž co splenóza, která je také spojena s přídavnými slezinami v těle. 

Nicméně zatímco akcesorní slezina je vrozené onemocnění, splenóza vzniká vždy rozsevem (transplantací) tkáně sleziny na pobřišnici (peritoneum), a proto se s ní setkáváme například po splenektomii nebo poranění sleziny.