Rozdělení a stavba nervových a gliových buněk

Nervová soustava se obecně skládá z vlastních nervových buněk neboli neuronů a z podpůrných, takzvaných gliových buněk. Zatímco neurony jsou vlastní funkční nervové buňky, které zajišťují přenos vzruchů a informací z periferie do centrální nervové soustavy nebo naopak z CNS do periferie, gliové buňky plní především funkci podpůrnou, což znamená, že se podílí například na vytvoření hematoencefalické bariéry, zajišťují obranyschopnost mozku anebo tvoří obaly nervových vláken.

Obecná stavba neuronu

Nervová buňka neboli neuron se obecně skládá z těla (perikaryonu), z krátkých (dostředivých) výběžků neboli dendritů a z dlouhého (odstředivého) výběžku axonu, neboli neuritu. Podle způsobu jakým výběžky z neuronu odstupují, rozlišujeme 3 typy neuronů, a to bipolární, multipolární a pseudounipolární. Bipolární neurony jsou charakteristické zejména pro senzorické dráhy (smyslové orgány), tedy pro čichovou, zrakovou, sluchovou a vestibulární (rovnovážnou) dráhu.

Pseudounipolární neurony jsou charakteristické se vyskytují v míše a potom v mozkovém kmeni jako neurony hlavových nervů. Většina neuronů v mozku je ale multipolárních. Na obrázku níže jsou rozdíly mezi jednotlivými typy neuronů velmi dobře vidět.

Rozdělení gliových buněk

Gliové buňky lze obecně rozdělit do několika základních typů. Prvním typem jsou takzvané astrocyty. Tyto buňky jsou největší a jejich hlavní funkcí je obalovat mozkové cévy a cévy kolem nervových vláken. Funkčně se podílí na vytvoření takzvané hematoencefalické bariéry, a to právě díky tomu, že kolem cév vytváří neprodyšnou strukturu, které se odborně říká membrána limitans gliae perivascularis.

Astrocyty lze obecně dále rozdělit na takzvané plazmatické astrocyty (mají krátké ale hodně rozvětvené výběžky a vyskytují se výhradně v šedé hmotě mozku) a na fibrilární astrocyty, které mají delší ale méně rozvětvené výběžky (viz. obrázek) a které se vyskytují výhradně v bílé hmotě mozku.

Dalšími podpůrnými gliovými buňkami nervové soustavy jsou oligodendrocyty (oligodendroglie). Tyto buňky tvoří, spolu se Schwanovými buňkami myelinovou pochvu kolem axonu. Zatímco Schwanovy buňky však obalují axony v periferní nervové soustavě a mají zachovanou schopnost regenerace (obnovy), buňky oligodendroglie obalují axony v mozku a míše a schopnost regenerace ztratily.

Třetími typy gliových buněk nervové soustavy jsou takzvané mikroglie, které jsou jednak nejmenší ze všech gliových buněk a zajišťují hlavně obranyschopnost nervové soustavy, protože mají schopnost fagocytózy. 

Posledním typem gliových buněk jsou ependymové buňky, které vystýlají mozkové komory a centrální kanál a obalují také povrch plexus choroideus, což je struktura, která zajišťuje tvorbu mozkomíšního moku. Ependymové buňky se na tvorbě mozkomíšního moku podílí. V hypothalamu existují speciální ependymové buňky, takzvané tanycyty, které jsou v kontaktu s jádry hypothalamu a podílí se na endokrinních funkcích hypothalamu.