Uveitida: vše co potřebujete vědět

Uveitida je druh očního zánětu, který postihuje prostřední vrstvu oční stěny, která se označuje jako živnatka (latinsky uvea). Živnatka se skládá z duhovky (latinsky iris), řasnatého tělesa (latinsky corpus ciliare) a cévnatky (latinsky choroidea).

Příznaky uveitidy se často objeví z plného zdraví a rychle se zhoršují. Mezi nejčastější příznaky uveitidy patří červené oko, bolest a rozmazané vidění. Onemocnění může postihnout jen jedno oko nebo obě současně. Nejčastěji se uveitida vyskytuje u dospělých osob ve věku 20 – 50 let, ale může postihnout i děti.

Mezi nejčastější příčiny uveitidy patří infekce, poranění a autoimunitní a zánětlivá onemocnění. V mnoha případech se přesnou příčinu uveitidy nepodaří vůbec zjistit.

Včasná diagnostika a léčba uveitidy je velice důležitá, aby se předešlo závažným komplikacím. Neléčená uveitida může způsobit i trvalou ztrátu zraku (oslepnutí).

Příčiny

Zhruba v polovině všech případů se konkrétní příčina uveitidy nepodaří zjistit.

Obecně mezi nejčastější příčiny uveitidy, mimo jiné, patří:

• operace nebo poranění oka

• autoimunitní onemocnění, jako je například sarkoidóza nebo ankylozující spondylitida (Bechtěrevova nemoc)

• zánětlivá onemocnění střev, jako jsou například Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida

• infekční onemocnění, jako je například nemoc z kočičího škrábnutí, pásový opar, syfilis, toxoplazmóza, tuberkulóza, lymská borelióza nebo západonilská horečka

• nádorová onemocnění, která postihují oko (například melanom nebo lymfomy)

Rizikové faktory

Vyšší riziko uveitidy mají kuřáci a také lidé s vrozenými poruchami některých genů.

Příznaky

Mezi nejčastější příznaky uveitidy, mimo jiné, patří:

• červené oko

• bolest oka

• citlivost na světlo (světloplachost)

• rozmazané vidění a slzení očí

• tmavé, plovoucí skvrny v zorném poli (takzvané „mušky“)

• zhoršení zrakové ostrosti

Ve většině případů se při uveitidě tyto příznaky objeví náhle a rychle se zhoršují, nicméně v některých případech se mohou rozvíjet spíše postupně a pomalu. Někdy postihují jedno oko a jindy obě oči současně.

Uvea (živnatka) je střední vrstva oční stěny, který se skládá z duhovky (iris), řasnatého tělíska (corpus ciliare) a z cévnatky (choroidea). Cévnatka se nachází mezi zevní vrstvou oční koule (bělima neboli skléra) a vnitřní vrstvou oční koule (sítnice neboli retina). Hlavním úkolem cévnatky je zajistit krevní zásobení okolních struktur, včetně hlubokých vrstev sítnice.

Pro lepší představu o jednotlivých vrstvách oka, se podívejte na následující obrázek:

Anatomie oka - vrstvy

Podle toho, která část oka je postižena, lze uveitidy rozdělit do několika následujících typů:

• Iriditida (přední uveitida) postihuje přední část oka a je zdaleka nejčastějším typem uveitidy. Někdy se označuje také jako zánět duhovky, protože postihuje právě tento orgán (iris je latinsky duhovka).

• Cyklitida (střední uveitida, zánět řasnatého tělesa) postihuje řasnaté těleso

• Choroiditida a retinitida (zadní uveitida, zánět sítnice a cévnatky) postihuje zadní část oka

• Difúzní uveitida (panuveitida) postihuje všechny části živnatky

U všech druhů uveitidy může dojít k zánětu sklivce (corpus vitreum), což je rosolovitá hmota, která vyplňuje oční kouli, což je velice závažný stav, který vyžaduje okamžitou léčbu.

Komplikace uveitidy

Neléčená uveitida může vést k řadě závažných komplikací, jako jsou:

• Zelený zákal (glaukom)

• Šedý zákal

• Poškození zrakového nervu

• Odchlípnutí sítnice

• Trvalá ztráta zraku (oslepnutí)

Diagnostika uveitidy

Uveitida patří do kompetence očního lékaře (oftalmologa) a v její diagnostice se, kromě důkladného očního vyšetření, uplatňují i následující vyšetření:

• vyšetření krve

• vyšetření tekutin z druhého („zdravého“) oka

• fluorescenční angiografie sítnice (FAG), speciální vyšetření očního pozadí užívané zejména v diagnostice poruch a poškození sítnice

• optická koherentní tomografie (OCT) je vyšetření užívané mimo jiné k měření tloušťky sítnice a dokáže také odhalit přítomnost (nebo nepřítomost) tekutiny v sítnici nebo pod ní.

V případě, že je příčinou uveitidy jiné základní onemocnění, může vás oční lékař odeslat k dalšímu specialistovi, podle toho, které onemocnění tento problém vyvolalo (například k imunologovi nebo neurologovi).

Léčba

Pokud je uveitida způsobena jiným základním onemocněním, je nutné nejprve vyléčit toto základní onemocnění. Cílem léčby je zmírnění projevů očního zánětu.

V léčbě uveitidy se uplatňují léky a oční operace.

Léky

Mezi léky užívané v léčbě uveitidy, mimo jiné, patří:

• Protizánětlivé léky: první volbou v léčbě uveitidy jsou většinou oční kapky s protizánětlivými léky, jako jsou kortikosteroidy. Pokud oční kapky s kortikoidy nepomohou, je dalším krokem systémová léčba kortikosteroidy (buď ve formě perorálně užívaných pilulek nebo nitrožilní podání těchto léků).

• Antibakteriální léky a antivirotika: pokud je příčinou uveitidy infekční onemocnění, předepíše lékař pacientovi antibiotika, antivirotika nebo jiné steroidní či nesteroidní protizánětlivé léky.

• Cytotoxické léky a imunosupresiva: pokud uveitida postihuje obě oči a nereaguje na léčbu kortikosteroidy nebo ohrožuje zrak pacienta může lékař předepsat léky na potlačení imunity (imunosupresiva) nebo léky, které zabíjí poškozené buňky (cytotoxické léky).

Léky užívané v léčbě uveitidy mohou mít závažné nežádoucí účinky a způsobit například glaukom nebo šedý zákal. Proto je při jejich užívání nutné pravidelně chodit k očnímu lékaři na vyšetření (většinou 1 za měsíc, případně jednou za 3 měsíce, podle dohody s lékařem).

Operace

V léčbě uveitidy se uplatňují také oční operace, jako jsou:

• Vitrektomie: jedná se o operaci, při kterém se z oka odsaje infekcí poškozený sklivec (corpus vitreum) a nahradí se čistou čirou tekutinou.

• Operace, při které se do oka vpraví malé zařízení, které pomalu uvolňuje léky: tato operace se používá zejména u obtížně léčitelné zadní uveitidy. Z implantovaného zařízení se pomalu uvolňují kortikosteroidy do oka po dobu až několika let. U tohoto způsobu léčby se mohou vyskytnout nežádoucí účinky v podobě glaukomu nebo šedého zákalu.

Doba léčby a rekonvalescence závisí na druhu uveitidy a také na závažnosti příznaků. Zadní uveitida (choroiditida a retinitida) vyžaduje většinou podstatně delší léčbu než přední uveitida (zánět duhovky). Stejně tak závažnější infekce se léčí pomaleji než mírné infekce.

Uveitida se může po vyléčení vrátit. Proto je nutné neprodleně vyhledat lékaře, pokud se po předchozí úspěšné léčbě příznaky onemocnění znovu objeví.

Kdy vyhledat lékařskou pomoc?

Pokud se u vás objeví některé z výše uvedených příznaků uveitidy, měli byste co nejrychleji vyhledat očního lékaře. Pokud se u vás náhle objeví problémy se zrakem nebo silné bolesti očí, je vhodné navštívit lékaře okamžitě.

Co si z článku odnést?

Uveitida je odborný termín označující zánět prostřední stěny oka, která se skládá z cévnatky (choroidea), řasnatého tělíska (corpus ciliare) a duhovky.

Podle toho, která část oka je postižena se uveitida rozděluje do několika typu, a to na přední, střední a zadní uveitidu, respektive panuveitidu, pokud tento problém postihuje všechny části oka.

Mezi příznaky uveitidy patří červené oko, citlivost na světlo, rozmazané vidění a další.

Příčin uveitidy je celá řada, včetně poranění oka nebo infekce a vyšší riziko mají kuřáci.

Léčba uveitidy spočívá v užívání léků a někdy je nutné provést operaci na zachování zraku a odstranění poškozených struktur oka.