Hornerův syndrom: vše co potřebujete vědět?

Hornerův syndrom je kombinace tří příznaků, které vznikají při porušení krčního sympatického nervového systému (krční sympatikus), který mimo jiné ovládá oko a obličej. Ve většině případů postihuje Hornerův syndrom jen jednu stranu obličeje a jedno oko a projevuje se zmenšením jedné zornice (mióza), ptózou (poklesnutím) očního víčka a zdánlivým zapadnutím oka dozadu (enoftalmus).

Nejviditelnějším příznakem je rozdílná šíře zornic neboli anizokorie.

Příčinou Hornerova syndromu je celá řada různých onemocnění, včetně cévní mozkové příhody, nádorů mozku nebo poranění páteře, ale existuje i vrozená forma Hornerova syndromu, kdy je tato porucha přítomna již od narození. Někdy se příčinu onemocnění nepodaří zjistit vůbec.

Protože je Hornerův syndrom typicky spojen se třemi hlavními příznaky (ptóza, enoftalmus a mióza), označuje se někdy též jako Hornerova trias.

Léčba Hornerova syndromu je zaměřena na odstranění vyvolávající příčiny těchto příznaků, protože Hornerův syndrom není nemoc v pravém slova smyslu, ale spíše soubor příznaků, které se objevují při některých chorobách a stavech.

Příznaky

Hornerův syndrom obvykle postihuje jen jednu polovinu obličeje.

Mezi jeho nejčastější příznaky, patří:

• Zúžení (mióza) zornice na postiženém oku
• Rozdílná velikost zornice na obou očích (anizokorie)
• Postižená zornice se ve tmě nedilatuje vůbec nebo nedostatečně
• Pokles horního očního víčka (ptóza)
• Lehké přizvednutí dolního očního víčka na postiženém oku (obrácená ptóza)
• Zdánlivé zapadnutí postiženého oka do očnice (enoftalmus)
• Nefunkčnost potních žláz až na celé postižené polovině obličeje (hypohydróza až anhydróza)

Některé z příznaků, zejména ptóza a anhydróza mohou být velice mírné a velmi obtížně detekovatelné.

Jak Hornerův syndrom s ptózou a miózou vypadají, se můžete podívat na tomto obrázku:

Hornerův syndrom, mióza a mydriáza

U dětí s Hornerovým syndrom se navíc mohou vyskytnout ještě následující příznaky:

• Světlejší barva duhovky na postiženém oku u dětí mladších jednoho roku
• Postižená polovina obličeje nezčervená při pobytu v teplé místnosti, při fyzické námaze nebo v rámci emočních reakcí, jako je tomu u normálního zdravého člověka

Kdy vyhledat lékaře?

Příčinou Hornerova syndromu mohou být závažná i méně závažná onemocnění. Proto je důležité neprodleně vyhledat lékaře a co nejrychleji zjistit přesnou příčinu onemocnění.

Pokud se u vás objeví některé z výše uvedených příznaků Hornerova syndromu, a to zejména po úrazu, pádu či jiném poranění, je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Zavolejte si záchranku v  případě, že se s některým z příznaků Hornerova syndromu objeví další potíže, jako jsou například:

• náhlé zhoršení nebo ztráta zraku, včetně rozmazaného vidění
• závrať, nevolnost nebo zvracení
• svalová slabost nebo neschopnost ovládat svaly
• náhle vzniklá silná bolest hlavy nebo krku
• světloplachost (zvýšená citlivost na světlo)

Příčiny

Hornerův syndrom je způsoben poškozením krčního sympatiku. Sympatický nervový systém reguluje, prostřednictvím visceromotorických nervových drah, například srdeční činnost, šíři zornice, pocení, krevní tlak a další funkce, které organizmu umožňují rychle reagovat na změny v okolním prostředí.

Mezi nejčastější příčiny porušení krčního sympatiku, které mohou vyvolat příznaky Hornerova syndromu, mimo jiné, patří:

• Cévní mozkové příhody
• Nádorová onemocnění (nádory mozku, míchy, štítné žlázy, hrtanu, plic, nervových obalů – takzvané neurinomy neboli Schwannomy a nádory dalších struktur krku, v dutině ústní nebo hrudníku)
• Cysty nebo jiné patologické dutiny míchy (syringomyelie)
• Záněty míchy a onemocnění, která způsobují poškození ochranných obalů neuronů (takzvaná demyelinizační onemocnění, jako je například roztroušená skleróza)
• Nádory plic nebo nervových obalů (neurinomy neboli Schwannomy)
• Poškození velkých cév vystupujících ze srdce (aorta a její větve na hrudníku a krku)
• Poškození nebo ucpání cév zásobujících mozek (a. carotis, a. vertebralis)
• Iatrogenní poškození (například při operacích nebo po kanylaci žil na krku - centrální žilní katetrizace, zavádění chemoportů nebo dialyzačních katetrů, apod.)
• Migrény a syndromy nakupených bolestí hlavy (cluster headache)
• Vrozené vady, zejména srdce, aorty, plicnice a dalších cév (například koarktace aorty nebo Fallotova tetralogie)
• Neznámé příčiny: v některých případech se nepodaří příčinu Hornerova syndromu zjistit. V takovém případě hovoříme o idiopatickém Hornerově syndromu

Diagnostika

Základem diagnostiky jakéhokoli onemocnění, včetně Hornerova syndromu, je důkladný odběr anamnézy a fyzikální vyšetření u lékaře. Vzhledem k příznakům Hornerova syndromu toto onemocnění nejčastěji diagnostikují neurologové (lékařů se specializací na onemocnění periferní i centrální nervové soustavy) nebo oftalmologové (oční lékaři).

Oční lékaři správnou funkci zornice mohou vyzkoušet na podkladě srovnání reakcí zornice v obou očích na světlo a další podněty.

Neurologové provádí důkladné neurologické vyšetření a v rámci pátrání po příčině Hornerova syndromu využívají různé zobrazovací metody a vyšetření, jako jsou například:

• Ultrazvukové vyšetření krčních tepen: při tomto vyšetření se měří průtokové rychlosti v krčních tepnách a zjišťuje se, zda nejsou tepny ucpané (nejčastěji sklerotickými pláty nebo krevními sraženinami).
• Magnetická rezonance: toto vyšetření slouží k vyšetření měkkých tkání a pomáhá odhalit různá onemocnění, včetně nádorových, která mohou způsobit Hornerův syndrom
• Počítačová tomografie: stejně jako magnetická rezonance pomáhá počítačová tomografie (CT) odhalit různá onemocnění, která mohou způsobit Hornerův syndrom. CT je vhodné zejména k vyšetření kostí (například po úrazech k vyloučení fraktur) a plic (například k vyloučení nádorových, zánětlivých onemocnění, apod.).
• Rentgen: toto vyšetření není tak přesné a podrobné jako magnetická rezonance nebo CT, ale lze ho použít například pro orientační vyloučení nádorových onemocnění na plicích nebo zlomenin a dalších kostních poranění či onemocnění.

Léčba

Protože Hornerův syndrom není onemocnění jako takové, ale spíše soubor příznaků, který se vyskytuje při nějakém jiném základním onemocnění, spočívá jeho léčba v léčbě choroby, která Hornerův syndrom vyvolala.

V případě nádorových onemocnění je tedy nutné odstranit nádor, v případě, že je příčinou Hornerova syndromu cévní mozková příhoda, je potřeba vyléčit nejprve mozkovou mrtvici, a v případě, že je příčinou tohoto syndromu zánětlivé postižení, je nutné vyléčit zánět (například s pomocí antibiotik v případě bakteriálního zánětu).

Co si z článku odnést?

Hornerův syndrom neboli Hornerova trias je soubor příznaků, které se typicky vyskytují při poranění krčního sympatiku, tedy vegetativního nervového systému, který je zodpovědný za regulaci srdeční činnosti, dýchání, velikosti zornice a dalších funkcí.

Mezi nejčastější příznaky Hornerova syndromu patří pokles horního víčka oka (ptóza), zdánlivé zapadnutí oka do očnice (enoftalmus) a zúžení zornice (mióza).

Typický pacient má postižení jen na jedné straně a bude mít nestejnou velikost zornic (anizokorii) a pokleslé oční víčko. Zapadnutí oka do očnice může být jen velmi málo vyjádřené. Mezi další příznaky Hornerova syndromu patří nefunkčnost potních žlázek na postižené polovině obličeje.

Příčin Hornerova syndromu je celá řada, od cévních mozkových příhod, přes nádorová onemocnění až po poranění krku, hlavy či hrudníku například po úrazech, pádech nebo následkem operace.

Léčba Hornerova syndromu spočívá v odstranění příčiny, tedy v léčbě vyvolávajícího onemocnění.