Collesova zlomenina: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Collesova zlomenina je nejčastější frakturou dolního konce předloktí. Jedná se o frakturu kosti vřetenní s ohnutím periferního úlomku kosti vřetenní směrem nahoru. Odborně se tato zlomenina označuje jako fraktura distálního radia s dorzální angulací.

Nejčastěji se kost vřetenní láme zhruba 2,5 cm před kloubním spojením se zápěstními kůstkami (odborně radiokarpální skloubení).

Collesova fraktura může zasahovat do kloubní štěrbiny (intraartikulární fraktura), může se skládat z několika fragmentů (tříštivá nebo kominutivní fraktura) a/nebo je spojena s odlomením bodcovitého výběžku dolního konce loketní kosti (abrupce processus styloideus ulnae).

Intraartikulárně zasahující či kominutivní fraktury jsou nestabilní a jejich léčba je operační (osteosyntéza). 

Stabilní fraktury lze léčit konzervativně (naložením sádrové dlahy či ortézy).

Příčiny a epidemiologie

Collesova fraktura postihuje osoby všech věkových kategorií, častěji ženy.

Nejčastěji se tyto fraktury vyskytují u dospívajících v období puberty (kdy je mineralizace kostí snížená), a pak u starších osob nad 50 let, zejména u žen, kdy je významným rizikovým faktorem osteoporóza.

Ve věkové kategorii 19 - 49 let je četnost výskytu Collesovy zlomeniny nejmenší.

Jakým mechanizmem vzniká Collesova zlomenina (fraktura distálního radia s dorzální angulací)?

Collesova zlomenina vzniká při pádu na nataženou dlaň, kdy vřetenní kost nedokáže absorbovat velké síly, které při nárazu vznikají a dochází tak k fraktuře a dorzální angulaci.

Závažnost fraktury je tím vyšší čím vyšší je energie úrazu.

U mladších osob jsou nejčastější příčinou Collesovy fraktury nehody motorových vozidel a sportovní úrazy (například pád z kola), zatímco u starších osob je hlavní příčinou této fraktury pád.

Collesova fraktura představuje 1/6 všech úrazů, kvůli kterým pacienti vyhledají ošetření na ortopedické či traumatologické ambulanci.

Příznaky

Stejně jako u jiných typů zlomenin, je hlavním příznakem Collesovy fraktury bolest, omezení hybnosti předloktí a zápěstí a otok. 

Pokud došlo k poranění nebo podráždění nervových struktur, může se objevit i nepříjemný pocit mravenčení či brnění v prstech nebo dlani ruky na postižené straně. 

Diagnostika

Ke stanovení diagnózy Collesovy zlomeniny slouží hlavně zobrazovací metody (zejména rentgenový snímek nebo výpočetní tomografie - CT). 

Z rentgenového snímku lze zjistit, zda se jedná o stabilní či nestabilní Collesovu frakturu. 

Důležité je také provést důkladné vyšetření hybnosti končetiny a odhalit případné poranění nervů a cév.

Diferenciální diagnostika

I když je Collesova fraktura nejčastějším typem zlomenin dolního konce vřetenní kosti, existují i méně časté fraktury, které je nutno v rámci diferenciální diagnostiky vyloučit.

Mezi další druhy zlomenin distálního radia patří:

• Smithova zlomenina: jedná se vlastně o "obrácenou" Collesovu zlomeninu, kdy je vřetenní kost angulována palmárně (směrem do dlaně). Vzniká při pádu na hřbet ruky.
• Bartonova zlomenina: tato zlomenina je spojena s odlomením zadní hrany radia a vždy zasahuje do radiokarpálního skloubení (intraartikulárně).
• Hutchinsonova zlomenina: tato zlomenina je rovněž intraartikulární a postihuje část vřetenní kosti označované jako bodcovitý výběžek (processus styloideus radii). Někdy se označuje také jako šoférská fraktura, protože často postihuje řidiče při autonehodách.
• Galeazziho zlomenina: jedná se o frakturu střední nebo dolní třetiny radia spojenou s luxací v radioulnárním skloubení. 
• Subperiostální fraktura: tyto fraktury se vyskytují u dětí a patří sem jednak torus fraktura, při které dochází k porušení a deformaci kortiky na obou stranách kosti, obvykle bez angulace a také fraktura vrbového proutku, při které dochází k porušení kortiky jen na jedné straně kosti.

Komplikace

Nejčastější komplikací Collesovy zlomeiny je ztuhlost a omezená hybnost zápěstí.

Ve většině případů tyto obtíže odezní do jednoho až dvou měsíců po sundání sádrové dlahy.

Mezi další komplikace, mimo jiné, patří:

• Kompartment syndrom, což je bolestivý stav, který vzniká při abnormálním tlaku na svalové struktury.
• Pakloub, což je stav, kdy se odlomené kostní fragmenty nezhojí a zůstane mezi nimi trvalá mezera. 
• Paréza (obrna) nervus medianus, což může vést ke zhoršení hybnosti ruky a prstů
• Syndrom karpálního tunelu, který vzniká při kompresi nervů v karpálním kanálu. Mezi jeho příznaky patří bolest, brnění a slabost ruky a prstů.
• Sekundární (poúrazová) artróza zápěstí, která se projevuje bolestí, otoky a zhoršením hybnosti v postižených kloubech.
• Ruptura (prasknutí) šlachy dlouhého natahovače palce. Tento sval udržuje opozici palce a při jeho poranění dochází k podstatnému zhoršení kvality úchopu.

Léčba

Léčba Collesovy fraktury obecně spočívá v repozici a fixaci zlomených kostí.

Repozice znamená přesun zlomených kostí do původní polohy a fixace (imobilizace) zajišťuje znehybnění kloubů tak, aby se fraktura mohla zhojit ve správném postavení.

Stabilní Collesova zlomenina (zavřené prosté fraktury s minimální dislokací či angulací) se léčí zavřenou repozicí a naložením sádrové fixace, která začíná těsně pod loketním kloubem na předloktí a u hlaviček záprstních kostí (metakarpů) na okraji dlaně v místě odkud "odstupují" vlastní články prstů.

Collesova zlomenina se fixuje sádrovou dlahou od konce dlaně po konec předloktí

Tím je zajištěno zafixování zápěstí po dobu hojení.

Nestabilní Collesovy zlomeniny (kominutivní, tříštivé nebo intraartikulárně zasahující či značně dislokované fraktury) se léčí operačně, a to chirurgickým výkonem, který označujeme pojmem osteosyntéza.

Při osteosyntéze se úlomky fixují různými kovovými materiály, jako jsou zevní dlahy, hřeby, šrouby nebo Kirschnerovy dráty.

Někdy se používají i speciální zevní fixátory, které kostní úlomky fixují přes kůži zvenčí.

Jak dlouho trvá léčba a rehabilitace?

Při konzervativní léčbě Collesovy fraktury se nakládá sádrová dlaha na dobu zhruba šesti týdnů. 

Doba hojení je čistě individuální a v průměru trvá 4 až 8 týdnů.

Následně je nutné počítat s rehabilitací pod odborným dohledem fyzioterapeuta, která slouží k rozcvičení horní končetiny a zápěstí.

Po sundání sádry byste se měli vyhnout nadměrnému zatěžování zápěstí a sportovním aktivitám, jako je fotbal, lyžování nebo volejbal, a to na dobu minimálně tří až šesti měsíců.

Úplný návrat hybnosti zápěstí a předloktí do stavu před frakturou může trvat až rok.

Může se Collesova fraktura zhojit bez léčby?

Aby se zlomené kosti mohly zhojit ve správném postavení, je nutné provést odbornou repozici a imobilizaci. 

Proto byste vždy měli vyhledat lékařskou pomoc, pokud máte podezření na zlomeninu kosti.

Prevence

Riziko zlomenin můžete snížit používáním doporučených ochranných prostředků při sportovních či adrenalinových aktivitách a také prevencí osteoporózy. 

Co si z článku odnést?

Collesova zlomenina je fraktura dolního konce vřetenní kosti s dorzální angulací. Někdy bývá sdružena s abrupcí processus styloideus loketní kosti.

Tato fraktura vzniká pádem na nataženou ruku nebo úderem do natažené dlaně (například při autonehodách, kdy se vřetenní kost láme o volant).

Stabilní Collesovy zlomeniny se léčí zavřenou repozicí a naložením sádrové fixace či ortézy. 

Nestabilní a komplikované zlomeniny vyžadují operační léčbu, která spočívá ve spojení kostních fragmentů kovovými dlahami, dráty, hřeby nebo šrouby a v následném naložení sádrové fixace.

Při Collesově fraktuře má pacient sádru zhruba šest týdnů a po jejím sundání je nutná odborná rehabilitace zaměřená na rozhýbání ztuhlých svalů. 

Zhruba 3 až 6 měsíců od sundání sádry byste neměli poraněnou ruku přetěžovat. 

K úplnému obnovení hybnosti po Collesově fraktuře dochází zhruba za 12 měsíců od úrazu.