Inzulin a inzulinová rezistence

Inzulin a inzulinová rezistence
18. dubna 2016 11:07

Inzulin je důležitý hormon, který reguluje mnoho procesů v lidském těle. Při poruše jeho fungování proto vzniká řada zdravotních problémů. Občas vzniká situace, kdy buňky v lidském těle přestanou reagovat na inzulin správným způsobem. Tento stav, který vzniká velice často, označujeme jako tzv. inzulinovou rezistenci.

Obsah článku

  1. Inzulin a inzulinová rezistence - vysvětlení základních pojmů
  2. Inzulinová rezistence
  3. Čím je inzulinová rezistence způsobena?
  4. Jak poznat, že trpíte inzulinovou rezistencí?
  5. Inzulinová rezistence, metabolický syndrom a diabetes mellitus 2. typu
  6. Inzulinová rezistence v kombinaci s dalšími zdravotními obtížemi (kardiovaskulární onemocnění a mnoho dalších)
  7. Jak snížit inzulinovou rezistenci (zvýšit citlivost buněk tkání na inzulin)
  8. Nízko sacharidová dieta a inzulinová rezistence
  9. Co si z článku odnést?

Odborná studie provedená v USA v r. 2002 prokázala, že u 32,3% populace v USA se vyskytuje inzulinová rezistence. Situace v Čechách není o moc růžovější. Již v roce 2004 se odhadovalo, že počet nediabetiků, u kterých se projevují příznaky inzulínové rezistence může být 25 - 30% (1, 1a)

Pokud se přidají další zdravotní obtíže, toto číslo dále narůstá (v případě obezity je inzulinová rezistence problémem u 70% dospělých obézních žen a u více než 80% některých dalších skupin pacientů) (2,3). Inzulinová rezistence se rovněž vyskytuje přibližně u třetiny obézních dětí a dospívajících (4).

Tato čísla jsou odstrašující, ale povzbudivý je fakt, že inzulinová rezistence může být významně zlepšena při dodržování zásad zdravého životního stylu.

Tento článek shrnuje základní informace o inzulínové rezistenci, včetně možností prevence a léčby. 

Inzulin a inzulinová rezistence - vysvětlení základních pojmů

Inzulin je hormon tvořený orgánem zvaným slinivka břišní (pankreas). Hlavní funkcí tohoto hormonu je regulace metabolismu glukózy, inzulin se dále nemalou měrou podílí na metabolismu tuků a bílkovin.

Při konzumaci jídla s obsahem sacharidů se v krevním řečišti zvyšuje množství cukru. Hladina krevního cukru je snímána pankreatickými buňkami, které následně řídí uvolnění dostatečného množství inzulinu do krve. Inzulin poté cirkuluje krevním řečištěm a zajišťuje vstřebání cukru do buněk tkání, čímž je poté možné zpracování cukru v buňkách a tvorba energie. Inzulin je v případě některých tkání zcela nebytný pro transport cukru (glukózy) do buněk, při jeho nedostatku je hladina cukru, který se nemohl dostat do buněk, v krvi vysoká a vznikají tak další komplikace.

Další problém vzniká, pokud buňky organismu nejsou schopny správně reagovat na uvolněný inzulin (přestože se inzulin uvolňuje v dostatečném množství). Říkáme, že buňky tkání jsou necitlivé k inzulinu, stávají se tedy „rezistentní“. Pokud tato situace nastane, začne slinivka tvořit ještě větší množství inzulinu než doposud, aby došlo ke snížení hladiny krevního cukru. Díky tomu vzniká také vysoká hladina inzulinu v krvi (hyperinzulinémie). Stav se může postupně vyvíjet dlouhou dobu, buňky se stávají více a více odolné a v krvi stoupá jak hladina produkovaného inzulinu, tak krevního cukru (glukózy). Slinivka postupně přestane zvládat nadměrnou produkci inzulinu a může dojít k poškození jejích buněk. To vede ke snížení produkce inzulinu, díky tomu je nízké množství inzulinu v krvi a buňky navíc neodpovídají na inzulin správným způsobem, což způsobí prudký růst hladiny cukru v krvi.

Pokud hladina krevního cukru (glykémie) překročí určitou hranici, vzniká diabetes II. typu. Toto vysvětlení je silně zjednodušeno a v praxi bývá situace mnohem složitější, ale pro základní pochopení problému inzulinové rezistence a cukrovky postačí. Inzulinová rezistence je hlavní příčinou diabetu 2. typu, který trpí celosvětově přibližně 9% lidí. (5)

Inzulinová rezistence

Inzulinová rezistence představuje citlivost buněk vůči působení inzulinu. V případě, že je pacient „inzulinrezistentní“, znamená to nízkou citlivost buněk tkání na inzulin. Naopak, pokud je pacient inzulin citlivější (inzulinsenzitivní), pak má menší inzulinovou rezistenci.

Být inzulinrezistentní je nežádoucí stav, zatímco inzulinsenzitivita je správná a nutná, aby lidské tělo fungovalo dobře.

Shrnutí: Inzulinová rezistence je stav, kdy buňky tkání organismu nereagují správně na hormon inzulin. Díky tomu se zvýší produkce inzulinu buňkami slinivky břišní, ale vzhledem k tomu, že buňky cílových tkání na tento inzulin nereagují, je výsledkem procesu jednak vysoká hladina inzulinu, jednak vyšší hladina glukózy (která se nedostane do buňky). Tento stav vede ke vzniku diabetu mellitu 2. typu a dalších zdravotních problémů.

Čím je inzulinová rezistence způsobena?

Existuje mnoho různých příčin vzniku inzulinové rezistence.

Jednou z hlavních příčin je zvýšená hladina tuků v krvi. Výsledky četných klinických studií ukazují, že vysoké množství volných mastných kyselin v krvi negativně působí na buňky cílových tkání (např. svalové buňky), což narušuje signální dráhy potřebné pro správný efekt inzulinu (678).

Hlavní příčinou zvýšené hladiny volných mastných kyselin je konzumace stravy s vysokou energetickou hodnotou (vysoce kalorická strava), což vede k přebytku tělesného tuku. Mezi hlavní příčiny vzniku inzulinové rezistence patří přejídání, přírůstek hmotnosti a obezita (9, 10, 11).

Jedinci, kteří mají zvýšené množství viscerálního tuku, přičemž tento břišní tuk je považován za nežádoucí, mají zvýšené riziko vzniku inzulinové rezistence a dalších problémů z toho vyplývajících (12, 13, 14, 15).

Ze zásob břišního tuku dochází k uvolnění velkého množství volných mastných kyselin, dále hormony se zánětlivými účinky, které se podílejí na řízení inzulinové rezistence (16, 17, 18).

Nicméně, inzulinovou rezistencí mohou trpět i lidé, jejichž tělesná hmotnost je normální. Je však pravdou, že je to především problém lidí s nadváhou či obezitou (19).

Mezi další příčiny vzniku inzulinové rezistence patří:

  • Fruktóza: vysoký příjem fruktózy (z potravin s vysokým obsahem přidaného cukru) vede ke vzniku inzulinové rezistence u lidí (při pokusech na zvířatech také u potkanů) (20, 21, 22)
  • Zánět: zvýšený oxidační stres a zánět v těle vede ke vzniku inzulinové rezistence (23, 24)
  • Nedostatek pohybové aktivity: pohybová aktivita příznivě ovlivňuje citlivost buněk tkání na inzulin (citlivost na inzulin - inzulinová senzitivita - se zvyšuje) (25, 26)
  • Střevní mikroflóra: výsledky klinických studií prokazují, že narušení střevní mikroflóry vede ke vzniku zánětu, který přispívá k rozvoji inzulinové rezistence a přídatných metabolických obtíží (27)

Mezi další příčiny patří faktory jako např. genetické, sociální faktory, typ rasy (černoši, Hispánci a Asiaté mají významně vyšší riziko vzniku inzulinové rezistence) (28, 29, 30).

Uvedený výčet příčin není úplný. Existuje mnoho dalších faktorů, které přispívají ke vzniku inzulinové rezistence.

Shrnutí: Mezi hlavní příčiny vzniku inzulinové rezistence patří přejídání, zvýšené množství tělesného tuku (zejména v břišní oblasti), strava s vysokým obsahem cukrů, zánět, nedostatek fyzické aktivity a faktory genetické a sociální.

Jak poznat, že trpíte inzulinovou rezistencí?

Existuje několik možností, které pomohou určit, zda daný jedinec trpí inzulinovou rezistencí.

Pokud má pacient nalačno v krvi vysokou hladinu inzulinu, velmi pravděpodobně se jedná o rezistenci tkání na inzulin. Test s názvem HOMA-IR (hodnota indexu inzulínové rezistence HOMA (homeostasis model assessment)) slouží ke zjištění případné inzulinové rezistence pomocí dvou parametrů - hladiny glykémie (krevního cukru) a inzulinemie (hladiny inzulinu v krvi).

Další možností je tzv. oGTT (orální glukózový toleranční test), při kterém pacient vypije 250 ml čaje s obsahem 70 g glukózy, poté se měří hladina glykémie po dobu následujících několika hodin.

Jestliže trpíte nadváhou a máte zvýšené množství tělesného tuku (zejména v břišní oblasti), je velká pravděpodobnost že do určité míry inzulinovou rezistencí trpíte.

Další známkou inzulinové rezistence jsou kožní projevy- tzv. acanthosis nigricans (tmavé skvrny na kůži, často na zadní části krku, či v podpaží), které jsou známkou inzulinové rezistence (především hyperinzulinismu) (3).

Shrnutí: Mezi klíčové příznaky inzulinové rezistence patří vysoké hladiny inzulinu a hladiny cukru v krvi. Mezi další známky řadíme velké množství břišního tuku, vysoké hladiny triglyceridů a nízkou hladinu HDL cholesterolu („hodného, zdraví prospěšného cholesterolu) v krvi.

Inzulinová rezistence, metabolický syndrom a diabetes mellitus 2. typu

Inzulinová rezistence je těsně spjata se dvěma stavy - metabolickým syndromem a diabetem mellitem 2. typu.

Metabolický syndrom je skupina rizikových faktorů spojených s diabetem mellitem 2. typu, kardiovaskulárními onemocněními a dalšími přídatnými problémy.

Metabolický syndrom se vyznačuje vysokými hladinami triglyceridů v krvi, nízkou hladinou HDL cholesterolu, zvýšeným krevním tlakem, centrální obezitou (břišní tuk) a vysokými hladinami glykémií. (31)

Tento stav bývá někdy označován jako „syndrom inzulinové rezistence“ (32).

Inzulinová rezistence vede ke vzniku onemocnění diabetes mellitus 2. typu. Při tomto stavu jsou vysoké hladiny krevního cukru způsobeny nedostatečnou reaktivitou buněk tkání na působení inzulinu (glukóza tak nemůže správně procházet do buněk tkání a zůstává v krvi).

Cukr na lžíci

Buňky slinivky břišní, které produkují inzulin, nejprve zareagují zvýšením produkce inzulinu (aby tak zvýšily pravděpodobnost, že buňky tkání jej budou mít k dispozici dostatek) (33).

Časem se ale slinivka vyčerpá a přestává fungovat, což nakonec vyústí v nedostatečnou tvorbu inzulinu, který je poté nutné tělu dodávat formou podkožních injekcí (34).

Současně jsou podávány léky (tzv. PAD- perorální antidiabetika), které podporují zvýšení citlivosti tkání na inzulin. Pokud provedeme opatření, která zajistí vznik inzulinové senzitivity buněk, poté zabráníme rozvoji metabolického syndromu i diabetu mellitu 2. typu.

Shrnutí: Inzulinová rezistence je hlavním příznakem metabolického syndromu a diabetu mellitu 2. typu, které v současné době představují jeden z největších zdravotních problémů na světě.

Inzulinová rezistence v kombinaci s dalšími zdravotními obtížemi (kardiovaskulární onemocnění a mnoho dalších)

Inzulinová rezistence je významnou měrou spjata s kardiovaskulárními onemocněními, která patří mezi nejčastější příčiny smrti celosvětově (35).

Jedinci s inzulinovou rezistencí či metabolickým syndromem mají až 93% riziko rozvoje kardiovaskulárního onemocnění (36).

S inzulinovou rezistencí se dále pojí mnoho dalších zdravotních obtíží (např. NASH- nonalkoholická steatohepatitida, PCO- syndrom polycystických ovarií, Alzheimerova choroba a nádorová onemocnění) (37, 38, 39, 40).

Shrnutí: Inzulinová rezistence přímo souvisí s řadou dalších zdravotních obtíží (kardiovaskulární onemocnění, nonalkoholická steatohepatitida, syndrom polycystických ovarií, Alzheimerova choroba a nádorová onemocnění).

Jak snížit inzulinovou rezistenci (zvýšit citlivost buněk tkání na inzulin)

Příznivým poznatkem je fakt, že inzulinovou rezistenci je možné velmi dobře ovlivnit a obrátit stav ke vzniku inzulinové senzitivity (tedy zvýšit citlivost buněk na inzulín).

Otevřená ústa a hodně kostek cukru

Zcela zásadní je změna životního stylu. Existuje několik způsobů, pomocí kterých snížit inzulinovou rezistenci (vše jsou to postupy doporučované dle medicíny založené na důkazech - tedy ověřené vědeckými a odbornými studiemu):

  • Pohybová aktivita: pravidelné cvičení je jedním z nejjednodušších způsobů, jak zlepšit citlivost tkání na inzulin. Efekt cvičení se dostaví téměř okamžitě (41, 42)
  • Snížení zásob břišního tuku: doporučuje se také snížení množství tuku v břišní oblasti  (zejména takzvaného hlubokého“ viscerálního“ tuku) 
  • Přestat kouřit: kouření přispívá ke vzniku inzulinové rezistence (43)
  • Omezit přívod sacharidů a rychlých cukrů: pokuste se snížit příjem průmyslově zpracovávaných a přidaných cukrů (např. slazené limonády, cukrovinky). O tom které cukry je dobré konzumovat a které ne se dozvíte v samostatném článku
  • Dodržujte zásady zdravého stravování: jezte především nezpracované potraviny, hodně zeleniny a ovoce, dále ořechy a tučné ryby
  • Jezte potraviny s vysokým obsahem omega-3 mastných kyselin: omega-3 mastné kyseliny přispívají ke snížení inzulinové rezistence, vedou ke snížení hladin triglyceridů v krvi (44, 45)
  • Doplňky stravy: doplněk stravy zvaný berberin přispívá ke snížení inzulinové rezistence a hladiny krevního cukru (46). Užitečné mohou být také doplňky stravy s obsahem hořčíku (47)
  • Dostatek kvalitního spánku a odpočinku: Existují důkazy o tom, že zhoršená kvalita spánku podporuje rozvoj inzulinové rezistence (48)
  • Vyvarovat se stresu: nadměrný stres negativně ovlivňuje zdraví. Pokuste se vyvarovat stresu a dostatečně odpočívat (49). Nemusíte hned brát léky, ale pro snížení stresu a úzkosti můžete vyzkoušet například tyto postupy. prokázány byly také příznivé účinky meditace (50)
  • Darování krve: vysoké hladiny železa v krvi jsou spojeny s inzulinovou rezistencí (51, 52, 53). Pokud darujete krev, snížíte si tím množství železa v organizmu.
  • Přerušovaný půst (někdy také označováno jako přerušované hladovění): přerušované hladovění přispívá ke zvýšení citlivosti buněk na inzulin (54)

Většina položek uvedených v seznamu patří mezi zásady zdravého životního stylu. Zmíněná doporučení je vhodné dodržovat, přesto je však třeba zdravotní stav pravidelně konzultovat se svým lékařem a řídit se jeho léčebnými doporučeními.

Shrnutí: Inzulinovou rezistenci lze velice snadno příznivě ovlivnit dodržováním jednoduchých zásad správného životního stylu (např. cvičení, zdravý a kvalitní spánek, zvládání stresu).

Nízko sacharidová dieta a inzulinová rezistence

Mezi další doporučení při inzulinové rezistenci patří dodržování tzv. nízko sacharidové diety. Tento způsob stravování příznivě působí jako prevence metabolického syndromu a diabetu 2. typu (55, 56), neboť přispívá ke snížení inzulinové rezistence (57, 58, 59).

Pokud je příjem sacharidů velmi nízký (např. v rámci ketogenní diety), tělo může samo vyvolat vznik inzulinové rezistence, aby byla ušetřena glukóza jako zdroj energie pro mozek, v rámci tohoto stavu vznikne fyziologická (tedy normální pro tělo prospěšná, narozdíl od patologické inzulinové rezistence, která organizmu škodí) inzulinová rezistence (60)

Shrnutí: Omezení příjmu sacharidů příznivě působí jako prevence proti rozvoji metabolického syndromu.

Co si z článku odnést?

Inzulinová rezistence je jedním z klíčových faktorů vzniku mnoha chronických onemocnění a je velmi častá. Příznivou skutečností je fakt, že je možné ji snížit a obnovit tak citlivost tkání k inzulinu (dodržováním zásad zdravého životního stylu- snížením tělesného tuku, zdravou  stravou, dostatkem fyzické aktivity, dostatečným a kvalitním spánkem).

Jednou z nejpřínosnějších věcí, kterou můžete pro sebe udělat a přispět tak ke svému dobrému zdraví, je dodržování několika jednoduchých zásad zdravého životního stylu, uvedených výše. Zajistíte si tak delší, zdravější a šťastnější život.

Sdílet článek
Autor: MUDr. Tereza Vitvarová
Vzdělání: dětská lékařka
Použité zdroje:

Zpracováno podle Authority Nutrition

Zdroje obrázků:

Adobe Stock a Pixabay.com

Datum vydání: 18. dubna 2016 11:07
Datum příští revize: 18. dubna 2018 11:07
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace