Vyšetření slinivky břišní: vše co potřebujete vědět!

Vyšetření slinivky břišní: vše co potřebujete vědět!
7. dubna 2021 22:31

Slinivka břišní (pankreas) je důležitý orgán trávicí soustavy a k vyšetření její funkce se používají různé metody, jako jsou například stanovení elastázy-1 ve stolici, sekretinový test (přesněji sekretin-pankreozyminový přímý test) nebo vyšetření zobrazovacími metodami (CT, ultrazvuk, magnetická rezonance).

Obsah článku

  1. Co je slinivka břišní?
  2. Vyšetření funkce slinivky břišní
    1. Stanovení elastázy-1 ve stolici
    2. Sekretinový-pankreozyminový test funkce pankreatu
    3. CT vyšetření s kontrastní látkou
    4. Ultrazvuk
    5. Endosonografie (endosono, EUS)
    6. Endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP)
    7. Magnetická rezonanční cholangiopankreatografie (MRCP)
    8. Laboratorní vyšetření krve a moči
  3. Co si z článku odnést?

V tomto článku se dozvíte vše o tom jak slinivka břišní funguje a jak lze vyšetřovat její funkci a diagnostikovat nejčastější onemocnění.

Co je slinivka břišní?

Slinivka břišní neboli pankreas je laločnatá žláza, která se skládá z hlavy (caput), těla (corpus) a ocasu (cauda). Jedná se o žlázu se zevní i vnitřní sekrecí, která tvoří enzymy a hormony podílející se na trávení většiny důležitých živin, jako jsou sacharidy, tuky nebo bílkoviny.

Mezi exokrinní (zevně sekretorickou) funkci pankreatu patří tvorba enzymů, které působí přímo v trávicím ústrojí.

Mezi tyto enzymy patří:

  • pankreatická lipáza, která v kombinaci se žlučí pomáhá štěpit tuky. Při nedostatku lipázy dochází ke zhoršení vstřebávání tuků, včetně vitamínů, které jsou v tucích rozpustné (vitamíny A, D, E a K), což se projeví mastnou a silně zapáchající stolici šedavé barvy.
  • proteázy (například trypsin), které pomáhají štěpit bílkoviny přijaté v potravě a navíc nás chrání před některými baktériemi a plísněmi ve střevech. Nestrávené nebo špatně strávené bílkoviny mohou u některých lidí vyvolávat alergické reakce.
  • amyláza je enzym, který štěpí škroby na cukry (sacharidy), které tělo využívá jako energetický zdroj. Nedostatek pankreatické amylázy může způsobit průjmy z nestrávených sacharidů.

Mezi endokrinní (vnitřně sekretorickou) funkci pankreatu patří tvorba hormonů, které se neuvolňují přímo do trávicího ústrojí, ale přechází do krve, kde se teprve uplatní jejich funkce.

Slinivka břišní obsahuje několik různých druhů buněk, které tvoří tyto pankreatické hormony:

  • Inzulin: tento hormon se tvoří v beta buňkách pankreatu, které tvoří zhruba 75 % všech endokrinních buněk pankreatu. Inzulin je hormon, který buňkám pomáhá využívat sacharidy jako energetický zdroj. Při nedostatku inzulinu dochází ke zvýšení koncentrace glukózy v krvi, což časem může vést k rozvoji diabetu.
  • Glukagon: tento hormon se tvoří v alfa buňkách slinivky břišní, které tvoří zhruba 20 % všech endokrinních buněk pankreatu. Glukagon je hormon, který naopak zvyšuje hladinu glukózy v krvi, pokud je glykémie příliš nízká. Tehdy glukagon vyšle signál do jaterních buněk, které začnou uvolňovat glukózu ze zásob glykogenu.
  • Gastrin a amylin: gastrin je hormon, který tvoří zejména G buňky žaludku, ale v malém množství je produkován i slinivkou. Tento hormon podporuje tvorbu žaludeční kyseliny. Amylin je hormon tvořený beta buňkami pankreatu, která pomáhá regulovat chuť k jídlu a vyprazdňování žaludku.

Vyšetření funkce slinivky břišní

Funkci slinivky lzezhodnotit prostřednictvím různých testů a vyšetření.

Mezi nejčastější vyšetření patří stanovení elastázy-1 ve stolici, sekretinový test nebo vyšetření zobrazovacími metodami, jako jsou CT s kontrastní látkou, ultrazvukové vyšetření břicha, endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP), endosono (endoskopický ultrazvuk) nebo magnetická rezonanční cholangiopankreatografie (MRCP).

V praxi se často využívá také laboratorní stanovení pankreatické amylázy v krvi, jejíž zvýšená hladina je známkou různých onemocnění slinivky, žlučových cest nebo jater.

Stanovení elastázy-1 ve stolici

Stanovení lidské pankreatické elastázy-1 (EL-1) ve stolici je dnes nejpoužívanějším vyšetřením funkce pankreatu a rutinně se používá například i v diagnostice dalších onemocnění, jako je například cystická fibróza.

Normální koncentrace pankreatické elastázy-1 je 200 - 500 mikrogramů v jednom gramu stolice.

Hodnoty 100 - 200 mikrogramů jsou považovány za hraniční a při hodnotách pod 100 mikrogramů na jeden gram stolice se jedná o těžkou pankreatickou insuficienci.

Sekretinový-pankreozyminový test funkce pankreatu

Toto vyšetření slouží ke zhodnocení funkce pankreatu zejména u pacientů s chronickou pankreatitidou (chronický zánět slinivky břišní), cystickou fibrózou nebo nádory pankreatu.

Princip vyšetření je jednoduchý nicméně provedení tohoto vyšetření je poněkud komplikované a vyžaduje zavedení dvou sond do žaludku a duodena.

Sekretin je hormon produkovaný buňkami tenkého střeva, které se dostanou do styku s částečně natrávenou potravou. V reakci na zvýšenou produkci sekretinu v tenkém střevě začne u zdravého člověka slinivka tvořit pankreatickou šťávu s vysokým obsahem hydrogenuhličitanu sodného, jehož hlavní funkcí je neutralizovat kyselý obsah v tenkém střevě, aby mohlo dojít k jeho rozštěpení a vstřebávání potřebných živin.

Pankreozymin (cholecystokinin) je hormon, který stimuluje sekreci pankreatických enzymů.

Při sekretinovém-cholecystokininovém testu se přes ústa nebo nos zavede pacientovi jedna sonda do žaludku a touto sondou se odčerpává žaludeční obsah, aby nedocházelo ke kontaminaci duodenálních šťáv žaludečním obsahem. Druhou sondu pak zavádíme do duodena a slouží k odčerpávání vzorků pankreatické šťávy pro další laboratorní zpracování a stanovení hodnot jednotlivých enzymů.

Poté pacientovi podáme cholecystokinin a po 20 minutách se odebere první vzorek pankreatické šťávy z duodena. Následně se podá sekretin a několikrát se opět odebere vzorek pankreatické šťávy.

Normální rozmezí hodnot je:

  • Objem sekrece stimulované sekretinem: 165–536 ml/hod
  • Koncentrace hydrogenuhličitanu sodného: 9,8–39,7 mmol/hod
  • Aktivita trypsinu: 9,3–171 jednotek za 20 minut
  • Aktivita amylázy: 34–204 jednotek za 20 minut

Vzhledem ke složitosti provádění tohoto vyšetření se od něj pomalu upouští a využívá se spíše stanovení elastázy-1 ze stolice. Nicméně na některých pracovištích se tento funkční test slinivky břišní stále provádí.

CT vyšetření s kontrastní látkou

Toto vyšetření se využívá na potvrzení laboratorně zjištěných známek pankreatitidy (zánětu slinivky), což jsou zejména zvýšené amylázy v krevní plazmě. Mělo by se provádět za 72 hodin poté, co se objeví známky pankreatitidy, aby bylo možné posoudit rozsah onemocnění (nějakou dobu totiž trvá, než se pankreatitida morfologicky projeví, proto je nutné vyčkat minimálně 48, ale ideálně 72 hodin po prvních příznacích).

CT vyšetření s kontrastem má v diagnostice chorob slinivky břišní nezastupitelnou funkci

CT vyšetření s kontrastem má v diagnostice chorob slinivky břišní nezastupitelnou funkci

CT vyšetření břicha nám ale může pomoci i v diagnostice dalších onemocnění pankreatu, jako jsou například pseudocysty nebo nádory.

S pomocí CT lze navíc zjistit také známky onemocnění dalších orgánů břicha a malé pánve, včetně přítomnosti volné tekutiny nebo zvětšených lymfatických uzlin.

Ultrazvuk

Ultrazvukové vyšetření má v diagnostice onemocnění pankreatu jen omezený význam, protože pankreas bývá poměrně nepřehledný a na ultrazvuku lze při vyšetření slinivky odhalit prakticky jen pseudocysty, větší nádory nebo lipomatózní přestavbu pankreatu.

Nicméně ultrazvuk je velmi spolehlivý ve zjišťování jiných příčin zvýšených amyláz v krvi, jako je například zánět žlučníku nebo žlučových cest.

Endosonografie (endosono, EUS)

Toto vyšetření spočívá v zavedení ultrazvukové sondy do žaludku či duodena a v přímém vyšetření slinivky, dvanáctníku, žlučových cest či žaludku.

Hlavní výhodou tohoto vyšetření je skutečnost, že nezpůsobuje dráždění žlučových cest a pankreatického vývodu, jako například ERCP nebo MRCP, což může vyvolat akutní zánět pankreatu.

Proto se endosono využívá u pacientů s těžkou pankreatitidou, kdy by výše uvedené metody neúměrně zvyšovaly riziko zhoršení pankreatitidy.

Můžeme ho ale využít i k odhalován žlučových kamenů či nádorů v trávicím traktu a ke zobrazení vnitřních orgánů dutiny břišní z větší blízkosti a přesněji než při klasickém ultrazvukovém vyšetření.

Tato metoda je dostupná jen na některých pracovištích, obvykle v krajských či fakultních nemocnicích.

Endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP)

Při endoskopické retrográdní cholangiopankreatografii (ERCP) lékař zavede ústy do žaludku a duodena endoskop, což je ohebná hadice s kamerou na konci a instrumentárium, které mu umožní nastříknout žlučové cesty a pankreatický vývod kontrastní látkou a pod rentgenem zjistit, zda v nich není překážka.

Toto vyšetření je invazivní a kontrastní látka ve žlučových a pankreatických cestách může způsobit komplikaci v podobě akutní pankreatitidy, ale zase má výhodu v tom, že při něm lze odstranit žlučové kameny ze žlučovodu a naříznout Vaterskou papilu a uvolnit tak například zaseklé kameny nebo žlučové bahno (sludge).

ERCP umožňuje také zavést stent do žlučových cest a udržet je tak otevřené, což se hodí například při nádorech žlučníku nebo slinivky, které utlačují žlučovody a brání normálnímu odtoku žluči do tenkého střeva.

Magnetická rezonanční cholangiopankreatografie (MRCP)

Toto vyšetření nám umožní detailně zobrazit žlučovody a pankreatický vývod (ductus pancreaticus Wirsungi). Jeho výhodou je opravdu detailní zobrazení stavu žlučových a pankreatických cest a také skutečnost, že při tomto vyšetření nedochází k ozáření pacienta rentgenovým zářením, protože magnetická rezonance využívá magnetické pole.

Nevýhodou MRCP je skutečnost, že se jedná o čistě diagnostické vyšetření (a nelze ho využít například k zavedení stentu nebo odstranění žlučových kamenů ze žlučových cest jako je tomu u ERCP).

Magnetická rezonance je také hůře dostupná a celé vyšetření je podstatně dražší než ERCP.

I proto se toto vyšetření zatím nepoužívá tak často jako ostatní metody vyšetřování funkce pankreatu.

Laboratorní vyšetření krve a moči

V diagnostice chorob slinivky břišní se uplatňuje i laboratorní vyšetření krve, ze kterého lze zjistit například známky zánětu (CRP, leukocytóza) nebo onemocnění pankreatu a žlučových cest (stanovením hladiny amyláz).

Normální hodnota amyláz v séru je 0,30 - 1,67 mikrokatalů na litr pro celkovou amylázu - S-AMS, respektive 0,22 - 0,88 mikrokatalů na litr pro pankreatickou amylázu - S-pAMS.

Amylázy lze měřit i v moči, kde se za normální hodnoty považují méně než 7,67 mikrokatalů na litr pro celkovou amylázu (U-AMS), respektive méně než 5,83 mikrokatalů na litr pro pankreatickou amylázu (U-pAMS).

Co si z článku odnést?

Slinivka břišní je laločnatá žláza, která hraje důležitou roli při trávení a vstřebávání živin z přijaté potravy a také v regulaci hladiny glukózy v krvi.

Má jednak exokrinní (zevně sekretorickou), tak endokrinní (vnitřně sekretorickou) funkci, což znamená, že vytváří enzymy, které působí přímo v trávicím traktu (například amylázy, proteázy nebo lipázy) a také hormony, které se uvolňují přímo do krve (například inzulin či glukagon) a slouží zejména k regulaci hladiny glukózy v krvi (glykémie).

Při vyšetření funkce slinivky břišní se používá řada různých vyšetření od stanovení elastázy-1 ve stolici, přes sekretinový test a zobrazovací metody, jako jsou CT, ERCP, MRCP nebo ultrazvuk, až po stanovení koncentrace amyláz a dalších látek v séru nebo moči.

Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Zdroje obrázků:

Canva.com

Článek naposled aktualizován: 7. dubna 2021 22:31
Datum příští revize: 7. dubna 2023 22:31
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace