Co je to antidiuretický hormon?

Antidiuretický hormon (ADH) neboli vazopresin je hormon, který ovlivňuje krevní tlak, cirkulující objem krve a množství vody ve tkáních tím, že reguluje množství vody vylučované ledvinami a tím i koncentraci moči.

Kde antidiuretický hormon vzniká a jaká je jeho funkce?

Antidiuretický hormon (ADH) tvoří speciální nervové buňky v části mozku zvané hypotalamus (podhrbolí). Prostřednictvím nervových vláken se hormon dostává do podvěsku mozkového, konkrétně do jeho části označované jako neurohypofýza (zadní část), odkud se uvolňuje do krve.

Antidiuretický hormon pomáhá regulovat krevní tlak tím, že ovlivňuje činnost ledvin a reguluje napětí stěny krevních cév.

Jeho nejdůležitějším úkolem je udržovat objem tekutin v těle snížením množství vody vylučované ledvinami do moči.

Antidiuretický hormon zajišťuje zpětné vstřebávání vody z primární moči do krve, čímž dochází ke zvýšení koncentrace moči (díky menšímu množství vody v moči je koncentrace škodlivin ve vylučované moči vyšší) a ke snížení ztrát vody z těla.

Kromě toho reguluje antidiuretický hormon krevní tlak, a to tak, že zvyšuje kontrakci hladké svaloviny ve stěně cév (působí vazokonstrikčně), což vede ke zúžení lumen cév a ke zvýšení tlaku krve.

Proto se antidiuretický hormon označuje také jako vazopresin (hormon působící stlačení cév).

ADH tak brání nadměrným ztrátám vody z organizmu.

Antidiuretický hormon ovlivňuje vylučování vody ledvinami a brání nadměrným ztrátám tekutin z organizmu

Pokud jsou ale již ztráty vody z těla tak velké (například při úrazovém či jiném krvácení, zvracení, průjmu a dalších onemocněních), že je nelze vyrovnat účinky antidiuretického hormonu, vzniká dehydratace a je nutné tekutiny doplnit.

Jak je řízeno vylučování antidiuretického hormonu?

Vylučování antidiuretického hormonu z neurohypofýzy do krve je řízeno mnoha různými faktory.

Hlavním spouštěčem je snížení objemu cirkulující krve nebo snížení krevního tlaku, k čemuž dochází při dehydrataci nebo krvácení.

Snížený cirkulující objem či krevní tlak zaregistrují speciální senzory v srdci a velkých cévách, označované jako baroreceptory.

Při zaznamenání nízkého cirkulujícího objemu nebo tlaku krve baroreceptory spustí takzvaný baroreceptorový reflex, který aktivuje uvolnění antidiuretického hormonu z neurohypofýzy a stimuluje i jeho další tvorbu v hypotalamu.

K uvolnění antidiuretického hormonu z neurofypofýzy dochází také při zvýšení koncentrace solí v krvi, pokud například dlouhodobě nepijete.

Zvýšenou koncentraci solí zachytí speciální nervové buňky v hypotalamu (takzvané osmoreceptory), které stimulují uvolnění ADH hypofýzy.

Antidiuretický hormon se uvolňuje také při zvracení, nevolnosti, žízni a bolesti a pomáhá udržet dostatečný objem cirkulující krve při stresu nebo poranění.

Konzumace alkoholu brání uvolňování antidiuretického hormonu, což vede ke zvýšené tvorbě moči a k dehydrataci.

Co se děje při nadměrné tvorbě antidiuretického hormonu?

Vysoká koncentrace antidiuretického hormonu v krvi způsobuje zadržování vody v těle.

Existuje onemocnění zvané syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH z anglického Syndrome of Inapropriate Antidiuretic Hormone Secretion), kdy je hormon uvolňován do krve i když to situace nevyžaduje.

Toto onemocnění, označované též jako Schwartrův-Bartterův syndrom dochází k abnormálnímu naředění krve vodou, což vede k typicky nízké koncentraci solí v krvi a s tím spojenými nežádoucími projevy.

Nadměrná sekrece antidiuretického hormonu může být také vyvolána nežádoucími účinky některých léků, onemocněním plic, hrudní stěny, hypotalamu nebo podvěsku mozkového.

Některé nádory (zejména plicní tumory a nádory hypotalamu) mohou také způsobit abnormální produkci antidiuretického hormonu.

Co se stane při nedostatku antidiuretického hormonu?

Při nedostatečné tvorbě či sekreci antidiuretického hormonu vylučují ledviny do moči abnormálně vysoké množství vody, což vede ke zvýšenému objemu moči, dehydrataci a poklesu krevního tlaku.

Abnormálně nízká hladina antidiuretického hormonu v krvi může být známkou poškození hypotalamu nebo hypofýzy a/nebo primární polydipsie (nadměrný příjem tekutin, jehož příčinou bývá abnormální žízeň nebo může být záchvatovité).

Při primární polydipsii je hladina antidiuretického hormonu v krvi abnormálně nízká, protože nadbytek tekutin z těla je nutné močí vyloučit a proto je tvorba a uvolňování antidiuretického hormonu cíleně potlačováno.

Časté močení může být jedním z příznaků nedostatku antidiuretického hormonu

Nicméně existuje také onemocnění zvané diabetes insipidus (též žíznivka nebo úplavice močová), při kterém dochází k abnormálnímu vylučování vody z organizmu z důvodu nedostatečné tvorby antidiuretického hormonu nebo kvůli tomu, že ledviny z nějakého důvodu přestanou reagovat na účinek tohoto hormonu.

Nejčastější příčinou nedostatečné tvorby antidiuretického hormonu jsou onemocnění hypofýzy a hypotalamu (nádory a záněty) a/nebo úrazy mozku spojené s poraněním těchto struktur.

Rezistence ledvin na účinky antidiuretického hormonu je rovněž způsobena chorobným stavem (nádory, záněty, autoimunitní onemocnění, apod.).

Mezi příznaky diabetes insipidus patří abnormální žízeň (která je ovšem dána chorobným stavem, a proto se označuje jako sekundární polydipsie) a časté močení s vylučováním velkého množství světlé moči, což rychle vyvolává dehydrataci.

Proto je včasná léčba tohoto onemocnění velmi důležitá.

Shrnutí

Antidiuretický hormon reguluje množství vody vylučované ledvinami na základě zpětného vstřebávání vody z primární moči a podílí se také na regulaci krevního tlaku a udržování cirkulujícího objemu.

Tento hormon vzniká v hypotalamu, odkud je transportován do neurohypofýzy, kde je uskladěn a v případě potřeby uvolňován do krevního oběhu.

Mezi onemocnění spojená s nadbytkem či nedostatkem tohoto hormonu patří syndrom abnormálního vylučování antidiuretického hormonu (SIADH) a diabetes insipidus (žíznivka, úplavice močová).