Průlom ve výzkumu nespavosti: vědci identifikovali 5 typů

Podle nedávno provedené studie existuje celkem 5 různých druhů nespavosti, přičemž každý z nich má své vlastní charakteristiky. Vědci z nizozemského Institutu pro neurovědy zkoumali tisíce lidí, kteří se dobrovolně zapojili do online spánkového registru. Zjistili, že existuje 5 různých druhů nespavosti, které se od sebe podstatně liší nejen z hlediska typických projevů, ale také z hlediska rizika rozvoje deprese, aktivity mozku či reakce na léčbu.

Tým, který se výzkumem nespavosti zabývá, naznačuje, že tato nová zjištění pravdepodobně urychlí výzkum nespavosti a pomůže rychleji nalézt lepší způsoby léčby této poruchy spánku, šité na míru konkrétnímu pacientovi a jeho potížím.

V časopise The Lancet Psychiatry vyšel nyní o této studii článek (1).

„Až dosud jsme si mysleli, že nespavost je jen jedna nemoc, ale ve skutečnosti se jedná o pět různých chorob,“ řekla Tessa Blanken z Oddělení pro léčbu a výzkum poruch spánku a kognitivních funkcí.

Doktorka Blanken přirovnává pokrok ve výzkumu nespavosti k výzkumu demence, kdy se zjistilo, že demenci má několik podtypů, které se zásadně liší v mechanizmu vzniku  a podle toho, které mozkové struktury a funkce jsou postiženy.

Poté co odborníci odhalili jednotlivé podtypy demencí, jako jsou například vaskulární demence, frontotemporální demence nebo Alzheimerova demence, došlo k podstatnému urychlení dalšího výzkumu v této oblasti.

Nespavost a její důsledky

Nespavost patří mezi jednu z nejčastějších příčin návštěvy u lékaře (2).

Jejími hlavními příznaky jsou nedostatečná kvalita spánku a potíže s usínáním nebo příliš časným probouzením.

Nespavost podstatně zvyšuje míru stresu a také významně narušuje každodenní fungování postižených jedinců.

Lidé, kteří trpí nespavostí, se jen zřídka budí odpočatí a často se cítí unaveni celý den. Někdy se mohou vyskytnout i komplikace v podobě depresí, úzkosti nebo podráždění.

Toto onemocnění také narušuje kvalitu práce a má negativní dopady na studijní výsledky, protože zhoršuje paměť, schopnost soustředění a učení se novým věcem.

Akutní neboli krátkodobá nespavost obvykle trvá několik dnů až týdnů.

Často vzniká na základě traumatizujícího zážitku nebo stresu v rodině či práci (3).

Pokud problémy přetrvávají, vzniká chronická nespavost, která může trva i měsíce a roky.

I když se vědci pokoušeli zkoumat mechanizmy v mozku, které mohou nespavost způsobit, výsledky jejich snažení byly nejednoznačné.

A stejně tak je to i s účinností léčby: existuje řada různých způsobů léčby nespavosti, ale co u někoho funguje, nemá na jiného naprosto žádný účinek.

Doktorka Blanken a její kolegové naznačují, že nejednoznačnost výsledků výzkumu může být pravděpodobně dána skutečností, že jsme až dosud neznali jednotlivé druhy nespavosti.

5 typů nespavosti

Vědci se proto rozhodli nespavost zkoumat podrobněji ve studii, která měla tři části.

Nejprve analyzovali výsledky 34 dotazníků, které vyplnilo 4 322 dobrovolníků z Nizozemského spánkového registru (4).  

Smyslem těchto dotazníků bylo zjistit jednotlivé osobnostní charakteristiky a vlastnosti, které vědci spojují s rozdíly ve fungování a struktuře mozku mezi jednotlivými lidmi.

S pomocí metody zvané „analýza latentních tříd“ vědci provedli vyhodnocení odpovědí respondentů z dotazníků a identifikovali pět následujících podtypů nespavosti podle povahy postiženého člověka:

• Typ 1 – „vysoce úzkostné osoby“: tento typ nespavosti se vyskytuje u emočně nestabilních osob s významnými úzkostnými rysy jako jsou například neuroticismus nebo „trvalý pocit napětí či nízkého sebevědomí.
• Typ 2 – „středně úzkostné osoby se zachovanou odpovědí na odměnu“: tento typ nespavosti se vyskytuje u úzkostných osob, u kterých ale v reakci na odměnu stále vzniká pozitivní odpověď a kladné emoce.
• Typ 3 – „středně úzkostné osoby bez zachované pozitivní reakce na odměnu.“
• Typ 4 – „lehce úzkostné osoby s vysokou reaktivitou“: u těchto osob se projevy nespavosti podstatně liší v závislosti na okolním prostředí a životních událostech.
• Typ 5 – „lehce úzkostné osoby s nízkou reaktivitou.“

Následně byla provedena druhá část studie, kdy byly vyhodnocovány výsledky dalších 251 dobrovolníků z řad osob, nově zapsaných do Nizozemského spánkového registru. Smyslem této studie bylo získat další kohortu účasntíků, nezávislou na původních účastních studie.

Po 5 letech byla provedena 3 část studie, kdy byly znovu analyzovány odpovědi 251 dobrovolníků z předchozího vzorku účastníků.

Výsledky výzkumu odhalily, že pokud byla nějaká osoba zařazena na základě svých odpovědí do některého podtypu nespavosti podle výše uvedené klasifikace, i po pěti letech většina z účastníků zůstala ve stejném podtypu nespavosti, což dokazuje, že tato klasifikace je poměrně spolehlivou metodou pro rozlišení mezi jednotlivými podtypy nespavosti.

Ostatní rozdíly mezi jednotlivými typy nespavosti

Další výzkum také odhalil další měřitelné rozdíly mezi pěti výše uvedenými typy nespavosti.

Například elektroencefalogram (EEG), což je vyšetření sledující elektrickou aktivitu mozku, vykazoval u jednotlivých účastníků podstatné rozdíly v odpovědích mozku na vnější podněty. To podporuje názor, že výzkumy zaměřené na fungování mozku u nespavosti, mohou odhalit některé mechanizmy, které za tímto onemocněním stojí.

Vědci také zjistili, že jednotlivé typy nespavosti také podstatně jinak reagují na běžně používané způsoby léčby, jako jsou kognitivně behaviorální terapie nebo léky.

Stejně tak se u jednotlivých podtypů nespavosti značně liší riziko vzniku deprese. U některých podtypů nespavosti je riziko vzniku deprese až 5x vyšší než u jiných, říkají autoři studie.

Lékaři již začali zkoumat způsoby prevence deprese u lidí s podtypem nespavosti, u kterého je nejvyšší riziko deprese.

Poněkud překvapující je zjištění, že i když se jednotlivé podtypy nespavosti z hlediska rizika vzniku deprese podstatně a zásadně liší, rozdíl mezi příznaky nespavosti (potíže s usínáním, kvalitou spánku nebo časné probouzení) je u jednotlivých podtypů nespavosti minimální.

To znamená, že dříve prováděné studie zaměřené na identifikaci jednotlivých podtypů nespavosti, byly neúspěšné možná právě proto, že se příliš zaměřovaly na sledování příznaků nespavosti, které jsou u všech podtypů nespavosti prakticky stejné. 

Co si z článku odnést?

Nespavost je onemocnění, které trápí mnoho lidí a podstatně zhoršuje jejich kvalitu života. Někdy se vyskytuje jen krátkodobě a potíže se spaním sami odezní, ale některé osoby nespavost trápí dlouhodobě, což může být velký problém, protože se cítíte stále unaveni a nevyspalí.

Nyní vědci zjistili, že existuje 5 podtypů nespavosti, podle osobnostního profilu postižené osoby a že i když se všechny projevují stejnými příznaky, nemusí na všechny fungovat stejná léčba. Navíc u některých typů nespavosti je větší riziko rozvoje deprese než u jiních. 

Díky objevu těchto 5 podtypů nespavosti možná již brzy budeme schopni nabídnout postiženým pacientům léčbu šitou na míru, která bude u nich fungovat a nebudeme muset slepě zkoušet jednotlivé způsoby léčby, než najdeme ten pravý.