Biologická léčba: vše co potřebujete vědět

Biologická léčba je způsob léčby založený na podpoře přirozené schopnosti imunitního systému bojovat s nemocemi, které nás ohrožují.

Někdy se biologická léčba označuje jako bioterapie nebo imunoterapie a běžně se používá k léčbě různých druhů nádorových onemocnění (např. rakovina prsu, prostaty, lymfomy, leukémie, apod.), autoimunitních chorob (např. roztroušená skleróza nebo revmatoidní artritida), zánětlivých (např. Crohnova choroba) a dalších onemocnění.

Smyslem biologické léčby je pomoci imunitnímu systému vypořádat se s onemocněním vlastními silami a u některých onemocnění má již velmi slibné výsledky.

Jak biologická léčba funguje?

Biologická léčba využívá přirozenou imunitu lidského těla k vyléčení onemocnění a/nebo pomáhá chránit pacienty před nežádoucími účinky některých jiných způsobů léčby (např. před nežádoucími účinky chemoterapie).

Při biologické léčbě se užívají látky zvané modifikátory imunitní odpovědi (BRM). Lidské tělo tyto látky v malém množství produkuje jako odpověď na zánět nebo různá onemocnění. S pomocí moderních laboratorních technik dnes umíme tyto modifikátory imunitní odpovědi vyrobit a použít je v léčbě rakoviny a dalších onemocnění, jako jsou roztroušená skleróza, Crohnova choroba nebo revmatoidní artritida.

U nádorových onemocnění biologická léčba funguje buď tak, že cílí na specifické molekuly na nádorových buňkách a tyto buňky pak zničí nebo působí na bílkoviny, které umožňují či usnadňují růst nádorových buněk a tyto bílkoviny blokují, což vede ke zpomalení nebo zastavení růstu nádorů.

Biologická léčba je dostupná v různých lékových formách. Některé látky lze užívat perorálně (ústy), zatímco jiné je nutné podávat injekčně, přímo do žíly (intravenózní nebo nitrožilní podání).

Příklady biologické léčby

Mezi modifikátory imunitní odpovědi užívané při biologické léčbě patří monoklonální protilátky, interferony, interleukin-2 (IL-2), glykoproteiny ze skupiny kolony stimulujících faktorů (CSF, GM-CSF, G-CSF), a další.

Například účinnost IL-2 a interferonů se v posledních letech testuje v léčbě pokročilého maligního melanomu (jeden z druhů zhoubných nádorů kůže).

Monoklonální protilátky se běžně užívají v léčbě řady různých nádorových onemocnění a dalších chorob. Tyto laboratorně vyráběné protilátky cílí na bílkoviny exprimované nádorovými nebo abnormálními buňkami a pomáhají tak zpomalit růst nádorů. Mezi monoklonální protilátky používané v léčbě nádorových onemocnění patří například rituximab, užívaná v léčbě non-Hodgkinova lymfomu (NHL), alemtuzumab, užívaná v léčbě chronické lymfocytární leukémie (CLL) nebo ipilimumab užívaná v léčbě metastazujícího melanomu.

Jiné druhy monoklonálních protilátek užívaných v léčbě nádorových onemocnění, blokují proteiny, které jsou odpovědné za růst nádorových buněk.

Příklady takových monoklonálních protilátek jsou bevacizumab, který blokuje vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF), cetuximab nebo panitumumab, které blokují receptory pro epidermální růstový faktor (EGFR) anebo trastuzumab či pertuzumab, které blokují receptor pro humánní epidermální růstový faktor HER-2 (tento lék se používá například v biologické léčbě některých forem rakoviny prsu).

V léčbě revmatoidní artritidy a Crohnovy choroby se užívá biologická léčba, která blokuje některé specifické zánětlivé cytokiny zvané TNF (faktor nádorové nekrózy, anglicky Tumor Necrosis Factor). Mezi komerčně dostupné injekčně podávané monoklonální protilátky proti TNF cytokinům užívané v léčbě těžké revmatoidní artritidy patří například etanercept nebo infliximab.  

Biologická léčba je dnes velmi rychle se rozvíjející oblastí medicíny, která má velký potenciál změnit způsob léčby nádorových, autoimunitních a dalších onemocnění.

Kdo předepisuje biologickou léčbu?

Biologickou léčbu pacientům předepisují jejich ošetřující lékaři.

V případě onkologických (nádorových) onemocnění vám tuto léčbu předepíše onkolog, v případě léčby nespecifických střevních zánětů, jako je například Crohnova choroba, vám biologickou léčbu může nasadit gastroenterolog a imunoterapii na revmatoidní artritidu vám může doporučit a předepsat revmatolog.

Je důležité si uvědomit, že biologická léčba nemusí být vždy tou nejvhodnější léčbou a může mít i nežádoucí účinky (viz. dále).

Řiďte se proto doporučením svého lékaře.

Jaké jsou nežádoucí účinky biologické léčby?

Nežádoucí účinky biologické léčby závisí na použitých látkách a také na celkovém způsob léčby.

Mezi časté nežádoucí účinky biologické léčby, mimo jiné, patří příznaky podobné chřipce, jako jsou zimnice, horečka, bolesti svalů, slabost, nechutenství, nevolnost, zvracení nebo průjem.

U některých pacientů se může objevit vyrážka, krvácení a snadná tvorba modřin.

Biologická léčba interlekuiny může způsobit otoky.

V závislosti na závažnosti nežádoucích účinků může být u některých pacientů nutná hospitalizace.

Nežádoucí účinky biologické léčby jsou naštěstí většinou krátkodobé a odezní po ukončení léčby.

Dlouhodobé nežádoucí účinky biologické léčby zatím nejsou dostatečně prozkoumané, protože se jedná o poměrně nový způsob léčby a ještě nemáme k dispozici dostatek informací z probíhajících studií.

Co si z článku odnést?

Tento článek je plný cizích slov, ale v zásadě byste si z něj měli odnést toto.

Biologická léčba je nový, moderní způsob léčby řady různých onemocnění, včetně nádorových, autoimunitních či zánětlivých chorob, která využívá přirozenou sílu lidské imunity.

Při biologické léčbě jsou pacientům podávány látky označované jako modifikátory imunitní odpovědi (BRM), které cílí na nádorové nebo jiné abnormální buňky a pomáhají je označit pro buňky našeho vlastního imunitního systému, který je pak zničí. Některé modifikátory imunitní odpovědi cílí i na růstové faktory a další cytokiny (druh bílkovin), které podporují růst nádorových buněk a jejich zablokováním tak zpomaluje nebo zastavuje růst abnormálních buněk.

Biologická léčba je rychle a dynamicky se rozvíjející obor, který se uplatňuje v terapii celé řady nádorových i nenádorových onemocnění tam, kde klasická, dnes dostupná léčba, zatím nefunguje.