Skrofulóza (krtice): vše co potřebujete vědět

Skrofulóza neboli krtice, je krční forma tuberkulózy, která vzniká v případě, kdy baktérie (Mycobacterium tuberculosis), která toto chronické infekční onemocnění způsobuje, vyvolá příznaky mimo plíce, které jsou tuberkulózou postiženy nejčastěji.

Hlavním a nejčastějším příznakem skrofulózy jsou zduřelé lymfatické uzliny na krku, ze kterých často vytéká hnis a další sekrety a horečka.

Lékaři také někdy skrofulózu odborně označují termínem „mykobakteriální cervikální lymfadenitida“ nebo „tuberkulózní cervikální lymfadenitida“, kde slovo „cervikální“ označuje krk a pojem lymfadenitida znamená zánět lymfatických (mízních) uzlin, které jsou důležitou součástí našeho imunitního systému.

Skrofulóza je nejčastější formou mimoplicní tuberkulózy.

Až do 18. století se lidé domnívali, že skrofulózu lze vyléčit jen v případě, že se postižené osoby dotkne člen královské rodiny.

Dnes naštěstí o příznacích, diagnostice a léčbě krtice víme poněkud více.

Příznaky

Mezi nejčastější příznaky skrofulózy patří otok a boláky na jedné straně krku. Tyto nateklé boláky jsou zduřelé lymfatické uzliny na krku, které bývají na omak teplé a při skrofulóze z nich může vytékat hnis či jiné tekutiny, a to až po dobu několika týdnů.

Mezi další příznaky skrofulózy patří:

• horečka
• noční pocení
• únava, nevolnost a zvracení
• nevysvětlitelné hubnutí

Ve vyspělých zemích, kde se tuberkulóza vyskytuje spíše ojediněle (včetně České republiky), je skrofulóza vzácná.

Nicméně tuberkulóza s skrofulóza jsou stále velmi závažná onemocnění v řadě rozvojových zemí a do České republiky se dostává stále více případů těchto onemocnění, z důvodu migrace obyvatelstva (1).

Příčiny

Nejčastějším původcem skrofulózy u dospělých je baktérie Mycobacterium tuberculosis, která je též původcem tuberkulózy.

Vzácně může skrofulózu a tuberkulózu způsobit také baktérie Mycobacterium avium intracellulare.

U dětí je situace o něco složitější. Jednak u nich mohou skrofulózu vyvolat stejné baktérie jako u dospělých (tedy Mycobacterium tuberculosis nebo Mycobacterium avium intracellulare) a jednak u nich skrofulózu mohou vyvolat i některé jiné mykobaktérie, které obvykle tuberkulózu nezpůsobují (takzvané netuberkulózní mykobaktérie) (2).

K nákaze pak dochází vkládáním kontaminovaných předmětů nebo potravin do úst.

Rizikové faktory

Skrofulóza je nejčastější mimoplicní formou tuberkulózy a v některých zemích tvoří až třetinu všech případů tuberkulózy (3).

Největší riziko skrofulózy mají lidé sníženou imunitou.

Imunokompromitovaní jedinci (odborné označení pro osoby se sníženou imunitou) mají oslabený imunitní systém z důvodu onemocnění nebo kvůli užívání léků (například pacienti s nádorovými chorobami, lidé po transplantacích, apod.) a nemají dostatek bílých krvinek, které zajišťují ochranu proti infekci (zejména pak takzvaných T lymfocytů).

Proto jsou náchylnější k infekčním i dalším onemocněním, včetně krtice.

Také HIV pozitivní pacienti (lidé s nemocí AIDS), kteří užívají protiretrovirovou terapii (léky ze skupiny antiretrovirik), vykazují významnější zánětlivou odpověď na baktérie způsobující tuberkulózu a mají tak vyšší riziko skrofulózy.

Diagnostika

Pokud má lékař podezření na nákazu tuberkulózními mykobaktériemi, provede takzvaný tuberkulínový test, který se někdy označuje jako Mantoux nebo PPD test. Zkratka PPD znamená čištěný (purifikovaný) proteinový derivát (purified protein derivative – PPD). Při tomto testu se vpraví malé množství tuberkulínového PPD roztoku pod kůži a sleduje se reakce.

V případě, že jsou v těle přítomny baktérie způsobující tuberkulózu (Mycobacterium tuberculosis) vznikne v místě aplikace tuberkulínového roztoku indurace (vyvýšená boule na kůži velká několik milimetrů).

Nicméně, vzhledem k tomu, že skrofulózu mohou způsobit také jiné mykobaktérie, není v diagnostice krtice stoprocentně spolehlivý.

Proto se na potvrzení diagnózy krtice provádí biopsie tkání a tekutin z postižené části krku. Nejčastěji se provádí takzvaná tenkojehlová biopsie, při které se do zduřelé uzliny zapíchne tenká jehla a nasaje se patologicky obsah k vyšetření. Je přitom nutné přijmout vhodná opatření k zamezení rozšíření infekce do dalších částí těla, což u biopsie bývá často problém, a tak se provádí jen v případě diagnostických rozpaků, až jako konečné vyšetření.

Při podezření na skrofulózu se většinou provádí také rentgenové vyšetření hrudníku (srdce a plic), které slouží k ověření toho, zda nedošlo k tuberkulózním změnám v plicní tkáni.

V některých případech lékaři skrofulózu špatně diagnostikují a mylně jí považují za zduřelé lymfatické uzliny nebo nádory na krku.

Laboratorní vyšetření krve nám v diagnostice skrofulózy příliš nepomáhá. Nicméně lékaři odběry krve pacientům se skrofulózou provádí, aby se vyloučila jiná onemocnění, jako jsou AIDS, nemoc z kočičího škrábnutí či jiná infekční onemocnění.

Léčba

Skrofulóza je závažné infekční onemocnění, které vyžaduje intenzivní, několikaměsíční léčbu.

Ve většině případů pacientovi lékaři předepisují antibiotika na minimálně šest měsíců, přičemž v prvních dvou až třech měsících pacient užívá více druhů antibiotik.

Mezi nejčastější kombinaci antibiotik při léčbě skrofulózy patří:

• isoniazid
• rifampicin (baktericidní antibiotikum ze skupiny rifamycinů)
• ethambutol (někdy se místo ethambutolu užívají jiná antibiotika, jako jsou streptomycin nebo pyrazinamid)

Po uplynutí dvou až tří měsíců užívá pacient kombinaci isoniazid + rifampicin, a to zhruba po dobu dalších čtyř (4) měsíců.

I během léčby antibiotiky může dojít k přechodnému zhoršení stavu, kdy se objeví další zduřelé uzliny.

Tomuto jevu se říká paradoxní reakce.

Když se tak stane je důležité pokračovat v léčbě.

V některých případech předpisují lékaři pacientům také perorálně užívané kortikosteroidy, které pomáhají zmírňovat projevy zánětu a urychlit léčbu.

V některých případech je po ukončení antibiotické léčby léze na krku chirurgicky odstranit.

Napadená uzlina se většinou nezmenší, dokud antibiotika nezabijí všechny baktérie.

V případě příliš brzkého ukončení léčby hrozí komplikace, mezi které patří tvorba píštělí (komunikace mezi mízní uzlinou a zbytkem těla, kudy se z napadené uzliny může infekce rozšířit do dalších částí těla a způsobit závažné komplikace či smrt pacienta).

Komplikace

Je zajímavé, že méně než polovina pacientů se skrofulózou má plicní formu tuberkulózy (specifické ložiskové změny plic) (4).

Mezi komplikace skrofulózy patří rozšíření tuberkulózy do dalších částí těla, jako jsou kosti nebo osrdečník (perikard) a vyvolat tuberkulózu kostí nebo tuberkulózní perikarditidu.

V některých případech může skrofulóza postiženému pacientovi na krku způsobit otevřené rány s hnisavým výtokem, což zvyšuje riziko vstupu dalších baktérií, které mohou vyvolat další závažné infekce, včetně sepse.

Prognóza

Při správné antibiotické léčbě je prognóza pacientů se skrofulózou skvělá a 89 – 94 % pacientů se úplně vyléčí (5).

Co si z článku odnést?

Skrofulóza neboli krtice je nejčastější mimoplicní formou tuberkulózy, která postihuje krk.

Proto se také označuje jako mykobakteriální nebo tuberkulózní cervikální lymfadenitida.

Nejčastějším původcem skrofulózy je baktérie Mycobacterium tuberculosis (Kochův bacil), která způsobuje i plicní tuberkulózu.

V některých případech může být skrofulóza způsobena také takzvanými netuberkulózními mykobaktériemi (tedy mykobaktériemi, které nevyvolávají tuberkulózu).

Léčba skrofulózy spočívá v dlouhodobém užívání kombinace silných antibiotik.

Pokud jste se setkali s osobou, která měla tuberkulózu nebo máte podezření, že by tuberkulózu či skrofulózu mohla mít, neprodleně telefonicky informujte svého praktického lékaře a řiďte se podle jeho dalších pokynů.